Zkáza Jezerní kotliny
Petr Hugo Šlik
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482844/bmid_zkaza-jezerni-kotliny-X5J-482844.jpg
4
77
77
Jezerní kotlina série
< 2. díl
Pokračování legendární Chaty v Jezerní kotlině! Ludva s Pavlem dál chodí do své milované Jezerní kotliny a nosí do města lékárníkovi vzácný šafrán. Občas však mají pocit, že je někdo sleduje. Při jedné z výprav objeví jeskyni a v ní něco, co otevře celou řadu otázek. Kdo je tajemný Havran? Kdo podepisuje zlověstné dopisy jménem mrtvého Derneta? A skrývá Jezerní kotlina něco ještě cennějšího než šafrán? Dobrodružný příběh v tradici Jaroslava Foglara. (albatrosmedia.cz)... celý text
Přidat komentář
Ale jo, dám 5 ikdyž by se našla místa, která postrádají Ludvovu oblíbenou logiku a odporují si s tím, co psal Foglar v první knize. V mnohém ale nový příběh od Šlika dodává na atmosféře. Pavel je trochu nyní v pozadí a dokonce dostáváme úryvky z Ludvovy knihy. Ty mi přišly trochu zbytečné (ačkoliv mám rád indiánské příběhy), ale na konci se ukázal jejich záměr a až poeticky udělaly takovou společnou tečku za tím, co se odehrávalo ve vlastním příběhu. Přišlo mi to jako moc hezké propojení. Indiáni i chlapci se musejí něčeho vzdát a něco zase snad získají.
Pasáž, kde se starý lékárník rychle vyhýbá vysvětlování slova afrodiziakum, mě vlastně pobavila v kontextu toho, že čteme knížku od “Foglara".
Koukal jsem, že někomu vadí existence uhlobarona a zmínky o ekologii. Co vím, tak Mostecko bylo důlní činností zničeno už dřív než ve 30. letech, takže to mě netrápilo. A ani uvažování Ludvy nad obnovitelnými zdroji. Ač podle Foglara, tak kniha je prostě z roku 2022 a předpokládá se čtení současnými dětmi (kromě těch odrostlých). Koho jiného než romanopisce Ludvu může napadnout tato zde pouhá teorie, o které beztak uvažovali lidé už staletí před ním, jen neměli k provedení prostředky. Čapek vymyslel roboty před 100 lety…
Ilustrace mám rád a dají knize vždy větší hodnotu, ale “poctou Burianovi" bych to v této knize raději nenazýval. Nejsou až tak zdařilé a především si jejich autorka mohla aspoň přečíst pořádně děj, protože mnoho z obrázků vypadá jinak, než co se píše na vedlejší stránce. O obrázku chlapců ve vodě se raději nebudu rozepisovat, ten je fakt krajně nevhodný… A to nejsem teda v životě nijak prudérní.
Jinak ale hodnotím knihu velmi pozitivně, byl jsem napnutý uprostřed i na konci, chybky odpouštím, vážně mě to bavilo. Vůbec nevadilo, že bylo předem jasné, kdo bude zlotřilým padouchem. Originální námět a posunutí příběhu vážným směrem.
Kniha mě vrlmi překvapila.
Nečekal jsem to, že se někomu podaří tak dobře udělat takové jeho pokračování na jezerní kotlinu.
Čekal jsem to, že když to nebude od Jaroslava Foglara, tak to nebude tak navazovat, ale myslím si, že se to autorovi povedlo a jí si knihu užil a zaslouží si 5 hvězd.
Jenom bych tam nakonec nedával to poučování o čistém prostředí.
(SPOILER) Četl jsem tuto knihu spíše ze zvědavosti, než kvůli tomu, že bych se chtěl vrátit do pozdně dětského světa.....pár SPOILER bodů : 1.)Příběh, hlavně v druhé polovině, mile překvapil - nechybí napětí (starý lékarník, Dernet, jeskyně) a logika vysvětlení ....ALE: 2.) časově mi to nesedí - jsou to 30 léta? nebo podle zničené krajiny a těžební techniky spíše 70 léta? 3.) Pavel v tomto pokračování zhloupl a ujal se tu role asistenta Ludvi 4.) Tajemná kniha Ludvi již není tajemná a je vydávaná v školním časopise a za 5.) trávení volných víkendů již více s třídní skupinou než jen spolu v jezerní kotlině. Celkově tedy 80% a možná je to i tím, že pokračovaní jinými spisovateli kultovních knih od kultovních spisovatelů jsou většinou průšvich, a proto jsem od této knihy nic moc nečekal.
Takový malý nostalgický návrat dětství. Chata v Jezerní kotlině byla vůbec moje první foglarovka a ta nejvíce čtená tak jsem byla zvědavá a zároveň jsem se bála co nabídne tohle "pokračování" a musím říct že se mi líbilo. Jasně mám k tomu z dnešního pohledu mnoho otázek a připomínek ale....
Legendárne debničky od margarínov hlásia comeback. Chata v Jezerní kotlině je moja asi najobľúbenejšia foglarovka, keďže Jestřáb do nej zakomponoval hororový fíling prostredníctvom tajomného votrelca, ktorý stalkuje chlapcov počas daždivých nocí. Foglar samozrejme nebol hororový autor, ale hororové „momenty“ sú v jeho tvorbe zastúpené v prekvapivo hojnom množstve. Preto som sa na sequel tešil. V prvom rade treba povedať, že apokalyptický, definitívny názov je parádny, ale nakoniec to s tou temnotou žiaľ ani zďaleka nie je až také horúce, ako by sa mohlo zdať. Asi najväčšou poctou, akú môžem Petrovi Hugovi Šlikovi vzdať, je, že ak by som sa práve vrátil z Marsu a niekto by mi jeho knihu strčil do rúk s potmehúdskym dodatkom „napísal ju Foglar tesne pred svojou smrťou a až teraz to jeho dediči našli na povale a vydali to“... uveril by som. Šlik sa fakt snažil a jeho štýl je Foglarovmu nesmierne podobný. Samozrejme sa natíska (azda až filozofická) otázka, načo je dobré, aby spisovateľ túžil po tom, aby sa jeho štýl podobal štýlu iného autora. mal by byť hlavne sám sebou, nie? Ale OK, to teraz nechajme bokom. Samotná kniha je fajn. Vďaka tvrdej väzbe a hrubému papieru pôsobí majestátnym dojmom, ale prečítate ju rýchlo a to i vďaka celostranovým (alebo dokonca dvojstranovým) ilustráciám. Druhou stranou mince je, že je to nuda. Kým v jednotke bola zápletka mäsitá (Dernet, postupné spoznávanie rokliny, vznikajúce priateľstvo), v dvojke sú karty dávno rozdané ešte Foglarom a pravdupovediac Šlik so žiadnymi novými skôr neprichádza, než prichádza. Najviac ma rozosmútilo, že v legendárnej rokline sa odohráva veľmi málo deja, dokonca by som ju označil za cameo. Namiesto nej neprichádza nič pútavé, vzrušujúce, ani atmosférické. Je to napísané zručne, ale to je všetko. A dlhé pasáže „ľudu kmeňa Krí“ nejeden človek bude mať tendenciu preskakovať.
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Považuji se za skalní foglarovku (jsouc ženou, nemohu být folgarovcem) a po přečtení se řadím k těm, kterým se kniha líbila. Kvůli dobré znalosti předlohy, která patří k mým nejoblíbenějším foglarovkám (nyní myšleno knihám), jsem samozřejmě četla hodně kritickým okem a některé motivy se mi vůbec nepozdávaly:
- Hoši se v rámci letního rozloučení s Jezerní kotlinou vydávají k Jílkově kříži, přestože v předloze na ně místo působilo velmi tísnivě a slibovali si, že k němu už nikdy nepůjdou.
- Důvody návštěv jeskyně Dernetem a Jílkem se mi nelíbily, rázem ztratily ono romantické kouzlo chlapeckého přátelství v Kotlině, ne nepodobnému Ludvovu a Pavlovu. (Do Derneta jsem si vždy projektovala přátelství hlavních hrdinů a bylo mi neskutečně líto, že se ze ztráty kamaráda pomátl a že ztratil cestu do Šafránové rokle a tím i klíč ke svému šťastnému dětství a hlubokému přátelství.)
- Pavel s Ludvou objevili v jeskyni staré pokrývky, ale ty by se za nějakých 20 let asi rozpadly
- Slavnost Rudého nebe jsem vždy vnímala jako něco niterně Ludvovo, něco, kam nepustil ani Pavla což je s ohledem na hloubku jejich přátelství s podivem. Opravdu by pak Ludva publikoval úryvky ze Zavřené knihy ve školním časopise?
- Do Zavřené knihy se dalo psát jedině pravým inkoustem (s. 19) pokud se příběh odehrává v době první republiky, jinak než inkoustem děti tehdy nepsaly
- Ludva se díky publikování ve školním časopise z nenápadného chlapce stal slavnou osobností. Myslím, že s ohledem na své skoro úmrtí a hrozbu kuřáctví byl ve Starých mlýnech proslulý ažaž.
- Úmrtí jedné z postav zpětně působí jako výkřik do tmy a z hlediska děje sloužilo jen pro vyloučení jednoho z podezřelých.
Detektivní zápletka nebyla špatná, skoro mě až mrzelo, že nejsem dítě, protože jsem ani na okamžik nevěřila tomu, že by dopisy mohl psát Dernet, a od počátku mi bylo jasné, kdo je jejich autorem. Zejména jsem ale měla problém se šlikovštinou, kterou jsem zaznamenala již Tajemství jeskyně pokladů (což koresponduje s komentářem od JAnD), a která mi přijde zcela mimo mísu. To, že těžař Radecký zvládl s natrženou slezinou dojít k autu, s tím bych se asi ještě smířila, záleželo by na rozsahu zranění. Ale že Pavel dokázal s OTEVŘENOU zlomeninou dojít pro pomoc, vrátit se zpátky, a ještě spolu s Ludvou tahat (!) Radeckého zpod padlého stromu, to už bylo opravdu sci-fi. Dětského čtenáře to možná netrkne, stejně jako mu nepřijde přehnaný závěrečný akční zápas nad rozbouřeným potokem, ale dospělý musí protáčet oči a litovat, že autor nezůstal trochu při zemi.
Samostatnou kapitolou jsou ilustrace snad s jedinou výjimkou slavnosti Rudého nebe je považuji za velice nezdařilé. Pominu-li chybky typu zavřeného a zavinutého deštníku na dvoustraně 158159 (Radecký měl deštník otevřený kvůli dešti) nebo indiána s knírkem na s. 21, hlavní hrdinové vůbec nevypadají jako cca třináctiletí hoši, což je nejmarkantnější zejm. na s. 49. Tenhle obrázek považuji za nejvíc nepovedený z celé knihy, Pavlova muskulatura a hlava Ludvíka plavajícího ve vodě, vyvolávají ve mně mnoho nežádoucích obrazů.
Šlik se snaží psát podobným slohem jako Foglar s ohledem na to, že jsem bezprostředně předtím četla Kotlinu, souhlasím s uzivatel6859, že recyklování Jestřábových slovních spojení a obratů bylo místy do očí bijící a otravné. Přestože autor s původními postavami nakládá po svém, snaží se ale předlohu ctít a z knihy je to znát. Zároveň, ačkoli se kniha má odehrávat ve stejné době, píše tak, aby oslovila současného čtenáře, ať šlo o decentní zapojení dívčího prvku nebo i světa dospělých (a to i v podobě Pavlovy maminky, byť Ludvovi rodiče jsou stále v pozadí). Jistě, Kipling odpovídá Foglarovskému archetypu správňáckého učitele / (skautského) vedoucího, a v tomhle ohledu je to trochu vykrádačka, ale líbilo se mi, jak Šlik rozvedl např. postavu starého lékárníka. Nebo že se vůbec zamyslel nad tím, proč Dernetův kamarád Venda Jílek spadl ze skály. A ano, Ludvovy myšlenky o solárních panelech byly futuristické, ale celkově hodnotím kladně i ten apel na ochranu přírody a bezvýznamných cenností, které nám nezištně nabízí, stačí jen otevřít oči a dívat se. (Což mě vede k otázce, jak to bylo s ochranou přírody za první republiky?)
P.S.: Nejsem přesvědčena o tom, že by pod pískovcem mohlo být uhlí, ale vznesla jsem v tomto ohledu dotaz na geologa, tak uvidím, co mi odpoví.
P.P.S.: Odpověď: Mohlo.
Chtěl jsem tuto knihu po přečtení Chaty v Jezerní kotlině dostat k narozeninám, ale nakonec jsem toto přání zrušil, jelikož jsem si nebyl jistý, jestli bude pokračování od jiného autora zrovna pěkné. Později jsem na tuto knihu ale narazil a přečetl jsem ji. Je to velmi napínavé a strhující, nakonec by to asi byl dobrý dárek.
Knížka se mi líbila.. I když je psaná prvotně pro mládež, a mně je už bezmála 54 let, tak sem se u ní rozhodně nenudil.. tím pádem musím dát min. 4*.
Každopádně vůbec nechápu předcházející příspěvek od uzivatel6859 - viz. jeho třetí odstavec.
Doba je jasně určena - v knize je jasně řečeno, že se děj odehrává další/příští prázdniny (resp. konec prázdnin a začátek nového školního roku) po prvním dobrodružství CHvJK od Foglara. Foglar svou knihu napsal v roce 1939, takže se děj knihy odehrává taktéž někdy na konci 30 let.
A už vůbec nechápu, jaké modernější" reálie se v tomto příběhu údajně vyskytují - ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak jsem tam žádné moderní reálie nenašel. I na ten nesmysl, že jsou tamní ulice údajně plné aut, jste přišel jak?? V knize se píše jen o jedné jediné černé limuzíně, a i z ilustrací je jasně patrné, že se jedná o automobil z 30/40 let..
S těmi pracovními sobotami máte určitě pravdu, ale i tak jde jen o naprosto nepodstatný detail.. už ve 30 letech se chodilo v sobotu do školy jen na pár hodin (3-4) pouze dopoledne..
Po přečtení několika zdejších recenzí jsem si knížku s nadšením půjčil a čekal foglarovské pokračování Chaty v Jezerní kotlině. No, tak úplně jsem se nedočkal. Je samozřejmě jasné, že autor o sedmdesát let mladší než Foglar nemůže psát jako Foglar, ale...
Tato kniha nejen, že přímo navazuje na Foglarovo dílo, nýbrž dokonce z Chaty v Jezerní kotlině na řadě míst cituje (někdy to působí až parodicky, když jsem asi poosmé četl o "černém ďáblu Evansovi" - jinak snad tento neporazitelný boxer v knize ani není zmíněn - nabyl jsem dojmu, že si autor z čtenářů tak trochu dělá srandu), takže myslím, že by bývalo bylo vhodné se některým rušivým prvkům vyhnout.
Děj knihy je posunut do pozdější, avšak blíže neurčené doby, v níž se prolínají prvorepublikové reálie s reáliemi mnnohem modernějšími. Tak tam máme pana uhlobarona (doly byly znárodněny v roce 1945), pan lékárník prodává lékárnu (což by si mohl dovolit nejpozději pár let po válce), ale kluci (i tohle slovo je zbytečně rušivé, Foglar by asi napsal chlapci) mají volné soboty (to bylo až od roku 1968) a ulice jsou plné aut. Nebo že by se to celé mělo odehrávat až po listopadu 1989? Těžko říct. Tohle ale děti asi příliš řešit nebudou.
Co je vysloveně nefoglarovské, je velké zapojení dospělých do děje. Foglarovi hrdinové si většinou vystačili sami, zapojení dospělých bylo minimální a v tom myslím z velké části spočívá kouzlo jeho knih. Tady jsou naopak dospělí hlavními hybateli románového dění, které je v závěru až přehnaně akční.
Už tady někdo zmínil, že hlavní postavou se stává spíše Ludva a Pavel mu dělá "Watsona". Já bych se nebál říct, že autor z Pavla udělal vysloveného troubu, takže když mu to na konci jednou zázračně "sepne", působí to až neuvěřitelně.
Důležitou roli v Chatě v Jezerní kotlině hrála Ludvova Zavřená kniha. U Foglara si o ní můžeme přečíst mnoho pochvalného, ale až na několik vět se ji nepokoušel tvořit. Asi věděl proč. Pan Šlik to nevěděl, pokusil se o to, a výsledkem je poněkud banální příběh, který Ludvovo dílo dost shazuje.
Nejvíc mě ale dorazil úplný závěr. Z komentářů už jsem byl připraven na to, že bude malinko poplatný dnešní době, ale něco až tak pionýrského jsem opravdu nečekal. Za to ubírám dvě hvězdičky.
Námět v žádném případě nebyl špatný, naopak. Se zpracováním je to horší. V některých pasážích je až příliš okaté, že jsou v knize naroubovány jen proto, aby nějaká pozdější chatrná konstrukce dávala aspoň trochu smysl. Celá kniha působí dost neuměle a určitě by zasloužila pečlivější redakční práci, která by snad mohla odstranit občasnou jazykovou neobratnost i některé zbytečně krkolomné formulace. To se ale asi v době optimalizace nákladů už moc nenosí.
Přečteno a příjemně překvapilo, jak zdařile autor navázal na Jestřába. I s ilustracemi jsem byla spokojená. Další šikovná ilustrátorka, jiná než Bimbo, Marko Čermák nebo Jan Fišer, ale proč ne
Tohle byla naprostá bomba. Přečteno za jeden den a ke konci jsem napětím skoro nedýchala. Přiznám se, že poté, co jsem si přečetla velmi nepovedeného Tleskače, jsem se opravdu bála, aby má nejoblíbenější Foglarovka nedopadla podobně. Ale chyba lávky. Petr Hugo Šlik přesně pokračoval tam, kde Foglar skončil. Pokud byste dali někomu přečíst Chatu v Jezerní kotlině a pak hned tuto knížku, bez toho, aby znal autora, řekl by, že to psal stejný člověk. Jsem nadšená. Jako hodně nadšená. Je jediná výtka krapoza? To jsem tedy slyšela poprvé. Pro nás v oddíle i pro Foglara to vždy byla kápezetka. Ale to je jen drobnost.
Ve Foglarově knize mě příběhy kmene Krí nebavily. Tady to byla plnohodnotná součást knihy. Stejně napínavá, jako hlavní děj. Tleskám a děkuji.
Velmi povedený román navazující na Jestřábovu Chatu v Jezerní kotlině, akční, napínavé, čtivé. Zajímavé je, že do popředí vystupuje spíše Ludva, Pavel mu spíše hraje druhé housle. Řekl bych takový Sherlock Holmes a Dr. Watson...Samozřejmě všem přátelům světa Jaroslava Foglara vřele doporučuji. Snad jen tu poctu Zdeňkovi Burianovi jsem moc nepochopil, jediné, co bylo na této knize slabší, byly ilustrace...Howgh.
Šlik umí. Umí napsat dobrý příběh, umí navodit atmosféru, už od tetralogie z Klárova si říkám, že je to takový moderní Foglar.
Bohužel, ne úplně umí závěry - dost často se v závěru stane něco příliš fantastického či nelogického - mládeži to asi vadit nebude, mně to poněkud nesedí. Poselství dobré, ale něco tomu chybí.
I když by si kniha zasloužila spíše 4*, za to, že někdo dokázal navázat na Foglara a já se mohl opět přesunout do dětství a zavzpomínat na Jezerní kotlinu dávám 5*. Trochu mi v knize vadil eko-poučný kontext.
dostala dcera k narozkám.. a nevím jak ona (ještě se k čtení nedostala), ale já jsem si pošmákla. Myslím že autorovi se důstojně povedlo navázat na pana Foglara..stylem, obsahem, slovy..Příběhem Ludvy i Pavla a taky Ludvovou knihou..(kterou bych si taky ráda přečetla, kdyby to šlo :)). a zapojil více i holky - sice jenom náznakem, ale už tam byly !
Jasné, našli by se menší výtky - třeba že učitel Sokol alias Kipling je vlastně takový Rikitan, že motiv tajemného obsahu jeskyně už tady byl - v Dobrodružství v zemi nikoho..ale celkově to dobře šlapalo a velmi mě to bavilo. Možná jen závěr v Jezerní rokli byl až moc dramatický...za mě velmi uspokojivé 4* !
a ilustrace s nádechem zlaté hodinky byly povětšinou taky velmi povedené...něčím připoměli Pavla Čecha - možná snovým podtónem, teplými barvami ? ale chápu i čtenáře, kterým nesedli - ze začátku jsem taky měla pocit, jako by to kreslilo dítě...zažila jsem však i mnohem horší počiny.
doporučuji a jdu prozkoumat, co dalšího P.H.Šlik napsal.
Howgh...vlastně - hea, heá !
Krasne napinava knizka i pro dospeleho. Nadherne ilustrace. Knizka stoji za to precist :)
Myslel nejsem , že se mistru Foglarovi už nikdo nepřiblíží,ale tato kniha je opravdu zdařilá. Byl jsem rozhodnut dát 5 hvězd,ale bohužel ten konec. Mladý kluk dává moudrá úhlovému baronovi, že energii lze vyrábět pomocí větru,nebo slunce. Úplně jsem viděl aktivistku Gretu. Tak musím 4 hvězdy. Mistr Foglar je jen jeden.
Důstojné navázání na Foglarův příběh. Trochu mi vadí jakýsi ekologický polopatismus (zničený knižní Mostar je prostě v reálu odtěžený Most) a od začátku mi také bylo jasné, kdo je hlavní padouch. Neseděly mi k tomu příliš ilustrace Terezy Marianové... i když třeba zrovna titulní obrázek je pěkný. Knihu jsem měl půjčenou z knihovny, ale protože se synům líbila (četl jsem jim ji před spaním), koupím si svoji.
Štítky knihy
pro děti záhady dobrodružství foglarovky dětská dobrodružství pro chlapce dobrodružné rományAutorovy další knížky
| 2015 |  Tajemství jeskyně pokladů |
| 2017 | Ve staré cihelně se svítí |
| 2022 | Zkáza Jezerní kotliny |
| 2018 | Po stopách ztraceného syna |
| 2019 | Záhada dračího klíče |
Kniha se nám velice líbila. Je v ní poutavý příběh. Je napínavá!