Zlatí úhoři
Ota Pavel
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11785/bmid_zlati-uhori-D9d-11785.jpg
5
620
620
Výbor z autobiograficky laděných povídek obsahuje prózy především ze sbírek Smrt krásných srnců a Jak jsem chytal ryby. Povídky jsou řazeny chronologicky podle údobí, v nichž se odehrávají, což znamená na předválečné, z doby 2. světové války a poválečného období. Autor v nich čerpá především ze svérázných osudů svého otce, velkého snílka a malého dobrodruha, který sice nezdolně usiluje o životní úspěch, ale pravou radost a štěstí nachází v rodině a v přírodě, s níž je jako vášnivý rybář úzce spjatý. Povídky, v nichž se střídá originální humor s trpkou vážností, jsou jímavé svou prostotou, emocionalitou a autentičností.... celý text
Přidat komentář
Nikdy jsem nechápala co všichni rybáři na tom rybaření mají. Po přečtení téhle knížky už to vím.
Soubor sentimentálních povídek o lásce k zemi, přírodě a hlavně řece ....
Řeka je zde jako plynoucí symbol života .... je věčná ....
Autor vzpomíná na své dětství trávené s tatínkem u řeky Berounky, plné ryb....
Poetické vyprávění je v kontrastu s nástupem fašismu, pronásledování židů a internace bratrů autora v koncentračním táboře ....
A také návrat ....
.....tluču na dveře .... nikdo neotvírá ....
.... přišel jsi pozdě .... tvé dětství je pryč ....
Vzpomínala jsem zde na působivé Kachyňovo filmové zpracování .... doporučím.
Tato knížka povídek Oty Pavla jenom potvrzuje všeobecně známou skutečnost, že autor je opravdu výborným povídkářem. Napsáno čtivě, krásným jazykem, s citem pro vystižení atmosféry a s velkou láskou k přírodě. Námětem jsou autorovy vzpomínky na krásné i když nelehké dětství v politicky velmi neklidné době. Určitě doporučuji.
Tak byla to povinná školní četba, ale mě bavila. Ota Pavel je skvělý povídkář. Podařilo se mu krásným jazykem vystihnout určitou atmosféru situace, zároveň dokázal laskavě vyprávět o světě, který byl válečný, tj. velmi krutý. Jeho láska k rybaření, k Berounce, k rodičům, a hlavně k životu, je jakoby nezdolná. Tuhle knížku je třeba vít do ruky, když člověk není v dobré situaci, ale zároveň se chce potěšit.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
O Otu Pavlovi i jeho knihách slýchám od útlého dětství. Už ze žákovských lavic mi v hlavě utkvěl příběh se štikou, ze kterého sálal klukovský zápal pro věc, horké letní slunce a vonělo z něj seno a břeh potoka. Zpátky jsem se k Pavlovu dílu dostal až díky opětovnému návratu do škamen, tentokrát však z opačné strany.
Stejnou atmosféru popsanou výše přináší (alespoň pro mě) i celí Zlatí úhoři. Knížka je souborem povídek, které se různě časově překrývají, příběhově doplňují nebo na sebe volně navazují. Dovídáme se tedy střípky z úplného Pavlova dětství před válkou, zážitky z Protektorátu a v několika cenzurovaných povídkách uvidíme i políček československému socialismu, který se pro Pavla jako přesvědčeného straníka nestal tím, čím očekával. Vypravěčem je v ich formě samotný Ota, ale hlavní postavou je v mnoha povídkách autorův otec Leo, což je nezvyklý koncept, pravděpodobně vyplynuvší z toho, že autor čerpal z otcova vyprávění (sám trpěl nějakou duševní chorobou a psaní pro něj byla forma terapie). Zároveň vypravěč přeskakuje z dětsky naivního popisu situací do silně emotivních, dospěle podaných pasáží.
Za zmínku stojí i jazyk. Ten je sice jednoduchý až triviální, koncipovaný v jednoduchých větách nebo kratičkých souvětích a prostoupený vulgarismy. Jenže je to jeho dětská "jednoduchost", která mě svou rafinovaností velmi bavila! Ze všech povídek bych asi vyzdvihl notoricky známou Smrt krásných srnců, v jejíž scéně Holana s Otovým otcem vidím vrchol celé sbírky, a potom cenzurou vynechanou povídku Běh Prahou, díky které vidíme autorovu pěkně zvládnutou satiru. Oproti ostatním povídkám, ve kterých se se satirou nesetkáme (nebo nebyla hlavním tématem) pravděpodobně proto, že se jednalo už o poválečné zážitky, které sám autor nahlížel dospělejšíma očima.
Tuto knížku nečtu poprvé, šáhla jsem teď po ní jako po jistotě, že mám dobré čtení na dovolenou. Způsob, jakým Ota Pavel píše, mě dojímá. V tom textu je tolik smutku, ale zároveň i radosti z každodenního života. Učí mě si vážit toho co mám.
Knihy od Oty Pavla mám moc ráda, dokáže velmi poutavě popsat přírodu i příběhy lidí. V knize se vrací do svého dětství, které trávil převážně u řeky Berounky společně s rodiči a dvěma bratry. Všichni mužští členové milovaní rybaření, o čemž píše i v této knize. Úžasný je i stejnojmenný film v hlavní roli s Vladimírem Menšíkem v režii geniálního Karla Kachyni :-)
Vzhledem k tomu, že jsem před pár měsíci četl Smrt krásných srnců, měl jsem jistou představu o tom, jak budou Zlatí úhoři vypadat. Pár povídek ze Smrti krásných srnců se v knize dokonce vyskytují, takže to bylo pro mě do určité části i takové opáčko. To mi ovšem vůbec nevadilo.
Tenhle Pavlův (Popperův) titul toho v sobě ovšem nese více. Autor se vzpomínkami znovu vrací do svého dětství a hlavní postavou se tak stává jeho otec, Leo Popper. Tak krásně, jak Ota popisuje vztah a obdiv ke svému otci je pozoruhodné. Věřím, že si každý otec tajně přeje, aby o něm jeho potomek napsal něco podobného.
Prostředí Berounky, Buštěhradu a Křivoklátska na nás dýchá čerstvým vzduchem. Ač rybaření bytostně nemusím, Pavel to popisuje tak krásně a lahodně, že i přesto, že maso vůbec nejím, mě do jisté míry nutí koupit si prut a jít něco ulovit. Tohle samozřejmě myslím s nadsázkou. I tak je ovšem na textu znát, že autor píše o něčem, co naprosto miluje. To se pak čte všechno jako jedna báseň.
Zlatí úhoři jsou klenotem české literatury. Leo Popper je alfa.
Sice hodně velká klasika a jistě velké dílo, ale mně nijak nenadchlo a cestu jsem si ke knize nenašla ani po létech.
Krásné a poutavé vyprávění malého "prdelky" při jeho dospívání a lásce k rybám. Moc jsem si čtení užil a po přečtení jsem musel shlédnout oba geniální filmy od mého společného rodáka z Vyškova Karla Kachyni.
Jen malý poznatek. Nevím kde si nechává JOTA tisknou knihy a na jaký papír ale tuhle knihu jsem kupoval novou 2x přečetl a během 3 let stránky strašně chemicky a nepříjemně smrdí.
Knih z období II. světové války a holocaustu mám přečtených opravdu hodně, ale žádná není jako Zlatí úhoři. Po celou dobu četby se smějete a na konci zjistíte, že pláčete. Ota Pavel měl nesmírný vypravěčský talent podávat neuvěřitelně smutné skutečnosti s dětsky naivním vtipem. Postavy a postavičky patřící do Pavlova světa jsou vnímány optikou dítěte, které ještě tak docela nerozumí světu, i když tuší, že se kolem něj děje něco zlého, a tak ostrý kontrast, tak přesná drobnokresba postav z téhle knihy dělá možná nejsmutnější dílo poválečné literatury, jaké jsem kdy četla... Ke Zlatým úhořům se vracím už poněkolikáté a pokaždé v ní objevím něco, co mě přinutí si ji přečíst zase znovu.
Příběh o dětství, dospívání, lásce k přírodě, rybaření, fanfarónském tatínkovi, chalupě převozníka Proška u řeky Berounky. Ota Pavel pocházel z židovské rodiny, byl sportovním redaktorem a své příběhy líčí citlivě, upřímně a sugestivně, se smyslem pro pointu. Pokud je v knížce vykreslena láska a cit k přírodě, tak je to pro mě vždycky super čtení.
Tyjo tahle kniha mě docela hodně dostala. Matně si pamatuju film s Heřmánkem, ale nijak zvlášť. Spíš jsem si to nepamatovala. Ten styl psaní je mi hodně blízkej, krásnej, poetickej, dojemnej. O malejch věcech. O přírodě. Já myslím, že bychom se s Otou kamarádili. Berounku už znám, ale je čas jí trochu objevit víc. Tyjo a dala bych si rybu. Na ohýnku. U řeky. A zapila bych ji slivovicí. No prostě jsem se zase dojala ☺️
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno psychologie výbor z díla autobiografické prvky rybolov, rybářství, rybařeníČást díla
Bílé hřiby
1974
Boty Made in Italy
1974
Černá štika
1974
Dlouhá míle
1974
Dlouhý Honza
1974
Autorovy další knížky
| 2007 | Smrt krásných srnců |
| 2004 | Jak jsem potkal ryby |
| 2013 | Zlatí úhoři |
| 2004 | Plná bedna šampaňského |
| 1989 | Výstup na Eiger |
Ota Pavel to krásně napsal. Řadím do klasiky české literatury. Prožívání dětství v nelehkém předválečném období. Dílo je napsáno poklidným a laskavým způsobem. Film se skvělými herci je také nesmrtelný.