Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8313
8313
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief , 2005
více info...
Přidat komentář
Co říct o Zlodějce knih, co ještě nebylo řečeno?
Ačkoliv je to dnes už skoro kultovní román a málokdo ji nezná, mě zase tolik nedostala. Alespoň ne zpočátku. Nemohla jsem se začíst, styl vyprávění mi totiž bohužel nesedl. Nevadilo by mi, že je to vyprávěno z pohledu Smrti, ale místy jsem úplně nechápala, hlavně to s barvami... Nakonec jsem se přeci jen začetla a asi za polovinou mě příběh naprosto pohltil. Takže i když jsem si nejprve myslela, že to bude sotva na 3*, nakonec dávám zasloužené 4!
Každopádně to byl velmi silný příběh a já jsem ještě nečetla nic, co by se odehrávalo přímo v Německu (vyjma koncentračních táborů) za druhé světové války a viděla tak tu hrůzu očima německých obyvatel. Po přečtení jsem měla jedinou otázku: Jak je vůbec možné, že je Německo stále tak lidnaté, když tam bylo zabito tak obrovské množství obyvatel?! Opravdu silný příběh!
Bohužel nedočteno, snažila jsem se přes sto stránek.
Od stylistické stránky a jazyka už asi očekávám více.
Kdybych se ale ke knize dostala někdy před patnácti lety, na škole, myslím, že by mě bavila a byla bych ráda za informace, které se, bokem k příběhu, člověk dozví.
Za mně zajímavá kniha i přes to, že téma knihy mi není nijak extra blízké.
Příběh nebyl nezajímavý, ale nesedl mi způsob, jakým byl napsán. Ani tak nejde o "osobu" vypravěče, ale celé mi to přišlo zbytečně rozkouskované.
Já se bohužel řadím mezi čtenáře, kteří nejsou fanoušky této knihy. Nechci knihu hanit ani kritizovat, zkrátka jsem nebyla cílovou skupinou. Autorův styl psaní mi vůbec nesedl a nedokázala jsem se s ním sladit. Tématika války taky neni žánr, který bych vyhledávala.
Moc krásná kniha. Psaná zvláštním stylem, ale za tímto podivným stylem se skrývá spousta myšlenek, nic tu není řečeno naplno a čtenář si to musí domyslet. Dost jsem si u ní pobrečela. A pak jsem si ji koupila, abych jí měla doma a nemusela si ji půjčovat.
Dlouho, předlouho jsem si na tuto knihu brousil zuby a jsem rád, že příběh nezklamal.
Možná vám příběh desetileté dívky nepřijde nijak zajímavý, řeknete si, co to sakra je, to je jako román pro děti.
Jenže to by nesmělo být v době nacistického Německa, za druhé světové války, její matka by nesměla být komunistka, její pěstouni by nesměli mít ve sklepě Žida a vypravěčem by nemohla být smrt.
Jo, tak tahle knížka je bomba.
Dovolím si úryvek:
NEÚPLNÁ PREZENCE ZA ROK 1942
1. Zoufalí Židé – a jejich duše na mém
klíně, když jsme spolu seděli na střeše
hned vedle dýmajících komínů.
2. Ruští vojáci – brali si jen málo munice,
že prý až jim dojde,
vezmou si další od padlých.
3. Promáčená těla na pobřeží Francie,
ztroskotaná v oblázcích a písku.
Mohla bych pokračovat, ale usoudila jsem, že pro tuhle chvíli tři příklady postačí. Ty tři příklady vám přinejmenším dají pocítit tu pachuť popela, která ten rok určovala mou existenci.
Tolik lidí.
Tolik barev.
Na začátku jsem si musela zvyknout,že příběh vypráví smrt,ale příběh hlavní hrdinky mě vtáhnul do děje tak,že se kniha četla pěkně a nemohla se odtrhnout od stránek.
Dlouho se mi do knihy nějak nechtělo. Když jsem ji ale začala číst, postupně mě příběh začal pohlcovat. Oceňuji styl, jakým je kniha napsána, a zároveň mě fascinuje smrtka jako vypravěč, tím vším se také odlišuje od ostatních příběhů psaných na téma 2. světové války a je pro mě zase něčím novým.
Film jsem viděla v kině před několika lety, takže jsem si děj už nepamatovala, což vůbec nebylo na škodu!
To je vše! Děkuji. Doporučuji!!!
Já nevím, jestli není blbý to napsat vzhledem k závažnosti tématu, ale na mě je to trochu moc kýč. Leitmotiv slov vlastně oceňuju, ale často velmi přispívá k celkovému patosu. Chápu, že je těžký a velmi ošemetný psát válečnou beletrii, navíc pokud jde o stále poměrně "živé" a citlivé téma druhé světové války, takže už jen z toho mám vždycky rozporuplné pocity, když se ke mně taková knížka dostane. Tady bylo taky hodně perspektiv, které příběh dost tříštily, určitě bych z nich vyškrtla aspoň smrtku a vyprávěla jen pohledem postav samotných.
Nemám slov, silný příběh o silné dívce vyprávěný silnou osobností zasahující do našich životů. Viděla jsem nejprve film, podle mého názoru opravdu povedený, a teprve díky knižní výzvě jsem se dostala ke knize a ačkoliv válečné příběhy nemám v lásce - špatně snaším to všeobecné utrpení - rozhodně nelituji, že jsem se ke knize odhodlala.
Tahle knížka mě zaujala hned dvakrát... Poprvé negativně - tím, jak strašně špatně se mi ze začátku četla. Nemohla jsem se vůbec sladit s tempem ani stylem autorova vyprávění. Nevzdala jsem to - a najednou jsem zjistila, že ji čtu téměř bez dechu, směju se a brečím a držím palce Liesel a všem jejím blízkým. Dokázala jsem si doslova představit všechna ta místa a lidi a byla jsem zkrátka nadšená a šťastná a uplakaná a zoufalá...
Za mě jedna z nejlepších knih, které jsem poslední době četla.
Měla jsem ji rozečtenou opravdu dlouho. Je pravda, že času bylo málo. Teď jsem si ji vzala na dovolenou a nevím, jestli to byla dobrá volba... Na jednu stranu byl čas, tak jsem si ji mohla vychutnat prakticky bez přestávky. Na stranu druhou to není úplně pohodové, odpočinkové čtení. Kladně hodnotím styl vyprávění - smrt jako vypravěč i to, jak je to napsané. Na druhou stranu si neodpustím poznámku, že příběh už mi přijde "okoukaný". Nemyslím to zle, ale nic, co by už nebylo v mnoha příbězích. Takže pocity rozporuplné, ale jak jsem již zmínila, oceňuji originalitu jakou je kniha napsaná. Za mě by na takový příběh stačilo méně stránek, ale přečtení rozhodně nelituji
I když má kniha dost stránek, nenudila jsem se ani na jediné z nich. Opravdu čtivě napsaný, i když velmi smutný příběh. Autorův styl psaní mi sednul jak prdel na hrnec, fakt skvělý. Z knížky jsem nadšená.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Na komentář mi došla slova. Asi bych se měla nějaká naučit. Úžasné