Zlodějka knih
Markus Zusak
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
díky výzvě jsem si vybral tuto knihu, o které jsem toho hodně slyšel a hlavně byla vyzdvihována na databázi. Někdy se stává, že takové skvosty jsou pak malinko zklamáním, protože očekávání jsou obrovská, ale realita je jiná.
No musím říci, že tato knížka byla opravdu síla. Ten netradiční způsob vyprávění, ta dějová linka, to vykreslování postav, no musím říci, že mě zůstanou pěkně dlouho za nehty.
Já osobně čtu velmi rád knížky z druhé světové války, ale něco podobného jsem opravdu ještě nečetl. Autor nepotřebuje gradovat, prostě jenom malikčo přitlačí na pilu a vy jste z toho úplně odvaření.
Ano není to o válce jako takové, je to o utrpení lidí, o jejich nelehkém údělu, dky si nemůžete na nic stěžovat, jste rádi za kousíček žvance, ale to co Vám vlastně všichni upírají jsou myšlenky, které jsou součástí každé knížky, ano toho co bylo často nepohodlné pro vládnoucí garnituru.
Byla to opravdu pecka, hodně, hodně těžká na strávení....
Ihned na začátek podotýkám, že mne nápad téhle knihy ihned zaujal. Je vskutku potřeba velmi zajímavého a talentovaného člověka, aby téma druhé světové války zachytil v uvěřitelné podobě. A Markus Zusak do dokázal a vytvořil moderní klasiku, kterou zná prakticky každý. Každopádně, Zlodějka knih...
Co je tedy vlastně tak skvělého na Zlodějce knih? Tahle otázka mi vyvstávala, když jsem si tu knihu pořídil. Příběh mne sice vskutku zaujal, ale dobrý příběh doopravdy není zárukou pro dobrou knihu. A po přečtení řeknu to, co je na téhle knize dobré co nejstručněji: vlastně vše. Námět je fenomenální, příběh komplexní, avšak zároveň velmi dobře přehlédnutelný a především čtivý, jelikož jsem díky téhle knize zdolal můj osobní rekord a přečetl jsem prvních čtyřista stránek z ní za jediný den (ano, jsou tam obrázky a prázdný text, ale beru to z principu). Zlodějka knih je prostě dílo, které si nikdo nesmí nechat ujít, jinak totiž příjde o skvělý čtenářský zážitek a to jediné, o co nepřijde, jsou jeho slzy.
HODNOCENÍ: 10/10
Knihu jsem četla už před delší dobou, ale mám na ni jen dobré vzpomínky. Moc se mi líbila atmosféra a hlavní hrdinka. V hlavě se mi nadobro uchytila fascinace tím, že vypravěčkou celého příběhu je SMRT. Jedinečné :).
Knihu nebudu hodnotit, protože jsem ji nedočetla. Nešlo to, ať jsem se snažila sebevíc a to jsem se prokouzala až do nějáké strany 170. Proč číst knihu ale dál, když mě nebaví? Vlastně abych byla upřímná, čekala jsem od ní daleko, ale daleko víc a ono pořád nic. Připadalo mi, že příběh je děsně rozvláčný, některé okamžiky jako by se v knize opakovaly (táta čte se svojí "adoptivní" dcerou knihy potají v noci; máma neustále sprostě nadává a není dne, kdy by to od ní její "adoptivní" dcera neschytala) ... zda to byl autorův úmysl či nikoli těžko říct. A tak, jako se mi v minulosti několikrát stalo, že jsem se třeba po roce/dvou ke knize vrátila a ono to vyšlo (najednou to bylo to pravé ořechové), tady u této knihy si jistá nejsem :-(
Jedna z těch knih,co bych si sama nevybrala ke čtení. Ale když se mě už dostala do rukou,tak jsem se na ni podle recenzí zde těšila. A ze začátku jsem byla tak trošku zklamaná. Pořád jsem si říkala,kdy už to přijde. A ono pořád nic. Pak jsem četla a četla a pak to přišlo. Konec. A já jsem pořád čekala ještě něco. Pokračování toho skvělého příběhu. Konec za mě top. Jedna z těch knih,kdy ji přečtete a chvilku musíte vstřebávat.
Na knihu jsem se chystala už celkem dlouho a rozhodně nelituji toho, že jsem si ji přečetla. Velmi originální způsob vyprávění, rozhodně ji doporučuji. Uvidíme zda i film se mi bude tak líbit :)
... na tuhle knihu jsem se těšila... v tuto chvíli jsem cca na straně okolo 100 a zatím nemám potřebu nějak pokračovat... nenadchla mě, nevtáhla mě... proto nehodnotím (nemám dočteno). Tak se ptám... má smysl pokračovat? Přijde něco, co na prvních 100 stranách nebylo? :), co mě vtáhne? Díky.
Knihu jsem přečetla jedním dechem (a to není nejtenčí). Opravdu mě zaujal příběh a s jakými detaily dokázal autor vykresluje dobu, ve které se odehrává
Knihu jsem přečetla jedním dechem, nádherný příběh, který je originálně vyprávěn... Rozhodně stojí za to přečíst!
Zajímavý příběh vyprávěný originálním způsobem. I grafická stránka knihy se mi líbila. Pro mne bohužel příliš DEPRESIVNÍ. Jsem rád, že jsem knihu přečetl, ovšem vracet se k ní nebudu.
Uspokojivé.
Velmi silna kniha, netradicni vypraveni z pohledu Smrti. Knizka to neni zrovna jednoducha a odpocinkova, desiva pripominka, silenosti, ktere se dely a formovaly dalsi generace, pribeh Liesel me neskutecne strhl a chvilema jsem mela pocit, jako bych sama byla v jejim tele, prozivala jsem postupne krucky ohledne cteni, silu okamziku, kdy v krytu vsem cte a dalsi chvile. Opravdu pekna kniha
Knihu jsem četla souběžně s Hanou od české spisovatelky Aleny Mornštajnové. S úděsem jsem si uvědomila, jak tato část dějin ovlivnila celé generace lidí z různých částí světa. Rána se možná zahojí, ale bolava jizva zůstala. Co s tím člověk zmůže? Jedině se vzdělávat, psát, číst, mít mysl otevřenou a nesměřovat tam, kam slepě míříme - pro další rány.
Tohle není kniha, u které si odpočinete, která tak nějak líně plyne a vy u čtení na nic nemyslíte. Tahle kniha neplyne ani líně ani klidně, ale trhá vás, kousek po kousku. Nejdřív jsem si říkala, zajímavý styl, líbí se mi. Pak přišla chvíle, kdy mě napadlo, že ji odložím, pro nedostatek času, a tak nějak se mi prostě nechtělo pokračovat v příběhu, který je všechno, jen ne odpočinkové čtení... Potom jsem se do toho však zakousla, přečetla téměř 200 stran za jediný den a už se nedalo přestat... Posledních asi 60 stran jsem brečela, knihu odkládala, nemohla číst dál a přitom jsem musela vědět, jak to skončí - i když to vlastně člověk tuší od začátku. Tohle jsem ale nečekala.
Tak už vím, co na téhle knize všichni máte. To není obyčejný příběh. To je život a smrt, nic mezi tím. To je Liesel, Hans, Rosa... Rudy, Tommy, Ilsa Hermannová... To je Erik, Max, Frau Holtzapfelová... To jsou plyšoví medvídci a piloti... To jsou kluci, skákající do vody pro knihy...
Co takhle pusu, Saumensch?
Bože, ta kniha mě rozbila. Všude jsou střepy a mě se chce brečet a brečet a brečet... Už vím, proč jsem ji držela v ruce a uvažovala, že si ji koupím. Lidi by měli číst takovéhle příběhy, neměli by zapomínat.
Jsi to vážně ty?
... a díky tomu jsem pochopil, že ten nejlepší, kdo nade mnou kdy stál, vůbec není muž...
Ještě dlouho nepřestanu brečet...
Jedna z nejlepších knih jaké jsem četla. Malokrat se mi stane, ze bych u knihy brecela. Tady se to povedlo po cele poslední dvě části. Bude mít místo v mem ❤️. Nezapomenu na Liesel, Maxe, Rudyho s citronovyma vlasama a ani na Hanse a Rosu. Doporucuju!!!
Za mě rozhodně ne. Příběh téměř o ničem. Sice je to z války, ale s tou se tam prakticky nesetkáme, a pokud ano, tak jsem z příběhu měla pocit, že to zas tak nic strašného nebylo. Občas lidé zalezli do sklepa, jindy jim po ulici šli Židé, ale jinak kromě toho že byli chudí, se jim nic zásadního nedělo. Děti si užívaly života jako v jiných dobách. Tohle mi do hitlerovské doby prostě nesedí.
Po první kapitole jsem bojovala s nutkáním knihu už neotevřít. Nakonec jsem se prokousala až na konec, který opravdu byl dobrý (proto 2 hvězdičky), ale jinak jsem se 80 % knihy nudila. Pořád se nic nedělo.
Styl psaní byl do jisté míry originální, ale mě úplně nesedl. Vypravěčka byla spíš rušivá, než aby příběh oživila. A nejvíc mě iritoval překlad německých frází. Buď tam tu němčinu necpat, nebo nechat čtenáře, ať si větu odvodí z kontextu nebo přeloží sám.
Co se filmu týče, ten se hezky držel knižní předlohy a byl rozhodně lepší, protože rozvleklý příběh, ve kterém se moc věcí nedělo, se musel vměstnat do dvouhodinové stopáže.
Právě jsem dočetla naprosto úžasně napsanou knihu. V táhla mě do deje tak že jsem na posledních asi 10 stránek přez slzy neviděla, ale myslím že kdo četl tak určitě chápe a kdo nečetl šup do toho.
Je to zase úplně jinak zpracované téma utrpení lidi za druhé světové války, ale je zde k vidění i obrovská láska.
Nemůžu jinak než dát krasnych 100%.
Vím že jednou si tuto knížku přečtu ještě jednou....
Silný, lidský příběh, vyprávěný nelidským vypravěčem, který má leckdy víc soucitu než lidé. Výborně vystavěný, skvěle pracuje s tím, jak dopředu prozrazuje, co se stane - protože vlastně není vůbec důležité, jak to dopadne. Pro mě neobvyklý pohled na 2. světovou válku ze strany obyčejných Němců. Co bych knize vytkla, že je to snad až moc silná = dobře vypočítaná emoční ždímačka. Jasně, na jednu stranu nás donutí se do postav opravdu vžít, na druhou stranu někdy to vypadá, že autor využije cokoliv, aby nás donutil zaslzet. A pobrečela jsem si, to jo. Naštěstí nejde jen o to, vrstev je tam mnohem víc.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
2009 | Zlodějka knih |
2012 | Posel |
2019 | Clayův most |
2014 | Roky pod psa |
2015 | Smečka rváčů |
Rozhodně nepatří k nadšencům, možná bych i dala jen dvě hvězdy. Od strany 200 čekáte, kdy se tedy konečně něco začne dít, ale nezačne. A události, které by za to staly a s dějem zahýbaly, jsou popsány jen okrajově, mimo postavu Liesel. V knize toho bylo hodně, ale jediné, co si pamatuji je, jak děti chodí hrát fotbal, krást a jak hrdinka čte nebo píše. Příjemná změna oproti jiným knihám je, že příběh je podán ze strany německé a ne židovské rodiny. Ale tady všechny klady asi končí. Jak už jsme psala, vše zásadní je bráno jen tak mimochodem a autor nebyl schopen dát knize patřičnou atmosféru strachu a tísně doby. Strachu že Žida ve sklepě, strachu z válečný poměrů, strachu z poslušnosti, strachu z chudoby apod. Kniha má svou hloubkou, autora umí pěkně používat slova a smrt jako vypravěčka je neotřelý způsob vedení děje, ale její popisky a přeskakování v místech i časech je spíše rušivé. Ani nevím, pro koho je kniha určena. Za mě, jako dospělého čtenáře, je nudná a pro děti mi jazyk a volba slov v některých pasážích přijde až příliš složitá a neuchopitelná. Spousta kapitolek dětského klevetník absolutně mimo linku děje. Až příliš. Až příliš všeho, jen toho podstatného.