Zlodějka knih

25.03.2019

Knihu jsem přečetla jedním dechem, nádherný příběh, který je originálně vyprávěn... Rozhodně stojí za to přečíst!

23.03.2019

Zajímavý příběh vyprávěný originálním způsobem. I grafická stránka knihy se mi líbila. Pro mne bohužel příliš DEPRESIVNÍ. Jsem rád, že jsem knihu přečetl, ovšem vracet se k ní nebudu.
Uspokojivé.

22.03.2019

Kniha nádherná, film se tomuhle vyrovnat nemůže, moc doporučuji

20.03.2019

Velmi silna kniha, netradicni vypraveni z pohledu Smrti. Knizka to neni zrovna jednoducha a odpocinkova, desiva pripominka, silenosti, ktere se dely a formovaly dalsi generace, pribeh Liesel me neskutecne strhl a chvilema jsem mela pocit, jako bych sama byla v jejim tele, prozivala jsem postupne krucky ohledne cteni, silu okamziku, kdy v krytu vsem cte a dalsi chvile. Opravdu pekna kniha

18.03.2019

Knihu jsem četla souběžně s Hanou od české spisovatelky Aleny Mornštajnové. S úděsem jsem si uvědomila, jak tato část dějin ovlivnila celé generace lidí z různých částí světa. Rána se možná zahojí, ale bolava jizva zůstala. Co s tím člověk zmůže? Jedině se vzdělávat, psát, číst, mít mysl otevřenou a nesměřovat tam, kam slepě míříme - pro další rány.

17.03.2019

Tohle není kniha, u které si odpočinete, která tak nějak líně plyne a vy u čtení na nic nemyslíte. Tahle kniha neplyne ani líně ani klidně, ale trhá vás, kousek po kousku. Nejdřív jsem si říkala, zajímavý styl, líbí se mi. Pak přišla chvíle, kdy mě napadlo, že ji odložím, pro nedostatek času, a tak nějak se mi prostě nechtělo pokračovat v příběhu, který je všechno, jen ne odpočinkové čtení... Potom jsem se do toho však zakousla, přečetla téměř 200 stran za jediný den a už se nedalo přestat... Posledních asi 60 stran jsem brečela, knihu odkládala, nemohla číst dál a přitom jsem musela vědět, jak to skončí - i když to vlastně člověk tuší od začátku. Tohle jsem ale nečekala.

Tak už vím, co na téhle knize všichni máte. To není obyčejný příběh. To je život a smrt, nic mezi tím. To je Liesel, Hans, Rosa... Rudy, Tommy, Ilsa Hermannová... To je Erik, Max, Frau Holtzapfelová... To jsou plyšoví medvídci a piloti... To jsou kluci, skákající do vody pro knihy...

Co takhle pusu, Saumensch?

Bože, ta kniha mě rozbila. Všude jsou střepy a mě se chce brečet a brečet a brečet... Už vím, proč jsem ji držela v ruce a uvažovala, že si ji koupím. Lidi by měli číst takovéhle příběhy, neměli by zapomínat.

Jsi to vážně ty?
... a díky tomu jsem pochopil, že ten nejlepší, kdo nade mnou kdy stál, vůbec není muž...

Ještě dlouho nepřestanu brečet...

15.03.2019

Kniha vypravena smrtí s velkým S. Poutavé čtení od začátku do konce. Zaslouženě 4*

15.03.2019

Jedna z nejlepších knih jaké jsem četla. Malokrat se mi stane, ze bych u knihy brecela. Tady se to povedlo po cele poslední dvě části. Bude mít místo v mem ❤️. Nezapomenu na Liesel, Maxe, Rudyho s citronovyma vlasama a ani na Hanse a Rosu. Doporucuju!!!

13.03.2019

Za mě rozhodně ne. Příběh téměř o ničem. Sice je to z války, ale s tou se tam prakticky nesetkáme, a pokud ano, tak jsem z příběhu měla pocit, že to zas tak nic strašného nebylo. Občas lidé zalezli do sklepa, jindy jim po ulici šli Židé, ale jinak kromě toho že byli chudí, se jim nic zásadního nedělo. Děti si užívaly života jako v jiných dobách. Tohle mi do hitlerovské doby prostě nesedí.
Po první kapitole jsem bojovala s nutkáním knihu už neotevřít. Nakonec jsem se prokousala až na konec, který opravdu byl dobrý (proto 2 hvězdičky), ale jinak jsem se 80 % knihy nudila. Pořád se nic nedělo.
Styl psaní byl do jisté míry originální, ale mě úplně nesedl. Vypravěčka byla spíš rušivá, než aby příběh oživila. A nejvíc mě iritoval překlad německých frází. Buď tam tu němčinu necpat, nebo nechat čtenáře, ať si větu odvodí z kontextu nebo přeloží sám.
Co se filmu týče, ten se hezky držel knižní předlohy a byl rozhodně lepší, protože rozvleklý příběh, ve kterém se moc věcí nedělo, se musel vměstnat do dvouhodinové stopáže.

12.03.2019

Právě jsem dočetla naprosto úžasně napsanou knihu. V táhla mě do deje tak že jsem na posledních asi 10 stránek přez slzy neviděla, ale myslím že kdo četl tak určitě chápe a kdo nečetl šup do toho.
Je to zase úplně jinak zpracované téma utrpení lidi za druhé světové války, ale je zde k vidění i obrovská láska.
Nemůžu jinak než dát krasnych 100%.
Vím že jednou si tuto knížku přečtu ještě jednou....

10.03.2019

Silný, lidský příběh, vyprávěný nelidským vypravěčem, který má leckdy víc soucitu než lidé. Výborně vystavěný, skvěle pracuje s tím, jak dopředu prozrazuje, co se stane - protože vlastně není vůbec důležité, jak to dopadne. Pro mě neobvyklý pohled na 2. světovou válku ze strany obyčejných Němců. Co bych knize vytkla, že je to snad až moc silná = dobře vypočítaná emoční ždímačka. Jasně, na jednu stranu nás donutí se do postav opravdu vžít, na druhou stranu někdy to vypadá, že autor využije cokoliv, aby nás donutil zaslzet. A pobrečela jsem si, to jo. Naštěstí nejde jen o to, vrstev je tam mnohem víc.

Těšila jsem se na ní. Příběh je zajímavý, ale styl psaní mě hrozně zklamal. Ruší mě "smrt", vadí mi prozrazování děje. Občas se přistihnu, že jsem mimo myšlenkami a musím stránku přečíst znovu.. ach jo, knížky neodkladam, ale asi tomu budu muset dát čas, nebo bude jednodušší si pustit film.

09.03.2019

Po knize jsem sáhla po přečtení pozitivních recenzí. Zaujalo mě to a jedním dechem jsem to přečetla. Použít smrt jako vypravěčku příběhu mi přišlo jako velice zajímavý nápad. Osudy Liesel mi přišly celkem smutné, některé pasáže byly docela srdceryvné a dojemné. Mnoho lidí si asi nedovede představit, že i když Německo začalo válku, že lidé se v něm trpěli stejně jako v jiných státech. Myslím, že kniha dokáže dobře vykreslit poměry v této době.

07.03.2019

Trvalo mi delší dobu, než jsem se ke zlodějce dostala. Stála za to.
Smrtka má svůj styl (občas to nevydrží a poví něco dřív) a i když se jedná o těžké téma i dobu, autorovi se povedlo položit slova tak, že plynou rychle jako voda.
A co říct k Liesel? Jen tu má krádež knih ladnost a styl.
Velmi dojemné, srdceryvné, s láskou ke slovům.

04.03.2019

Velmi emotivní kniha. Byli části u kterých jsem se zasmála, zamyslela se nad významem slov a samozřejmě tu byli i části u kterých jsem brečela. Je to nádherný příběh popisující realitu v minulosti. Znenadání jsem se do postav zamilovala a proto mě jejich bolest, smutek a ztráty, ale i radosti, zasáhly.... Naprosto úžasné vyložený příběh a ještě k tomu vypracěčkou, která nám o té době řekne nejvíc.

04.03.2019

Tak smutný, tak krutý, tak krásný, tak jiný je příběh z války vyprávěný samotnou smrtí. Naprosto úžasná knížka. Doporučuji!

03.03.2019

Původně jsem myslela, že dám málo hvězdiček. Nechápala jsem co na té knize lidé vidí. Nakonec jsem se do toho ponořila a opravdu velmi silný příběh. Ke konci mě i dvakrát rozbrečel. Přečetla jsem jedním dechem.

03.03.2019

Celý svět se díval na Němce jako na nepřátele. Jenže takových jako Liesel, Hans, Rosa a Rudy bylo víc (osobně by mě zajímalo jaké procento) a Führera a jeho propagandu nenáviděli úplně stejně jako zbytek světa. Hajlovali, vyvěšovali vkajky, vstoupili do strany a narukovali do armády "aby bránili svou vlast" nikoli z přesvědčení, ale protože chtěli přežít. Jim pak Spojenci vybombardovali domovy a zabili jejich nejbližší. Ti, co přežili, to měli věru těžké, protože museli žít s tím, co viděli a čím si prošli. (Nepřipomíná vám to něco z naší ne tak dávné minulosti? Kolikrát už se v historii tohle schéma v různých obměnách opakuje?)
Výborná knížka o nesmyslnosti války. Občasná klišé celkový dojem nenaruší.

No, cítím se trochu provinile za další špatné hodnocení knihy, která pro hromadu lidí evidentně špatná není. Opět jsem skončila někde v půlce. Abych to vyvážila, mrkla jsem na film. Někdo tu psal, že byl lepší, než kniha, tak jsem tomu chtěla dát ještě šanci.
O autorovi jsem někde četla, že námět je částečně inspirován vzpomínkami jeho matky, žijící za války v Německu.

Role smrťáka je zajímavě mystická, ale vlastně taková nevýrazná, protože "tomu se nevyhneme." Já třeba ze smrti jako takové strach nemám. Je to věc, se kterou nic neudělám, jen se někdy neubráním přemýšlení o tom, "jaké to asi bude." Jako příslib tajemství, které se každému odhalí :).

Děti za války zažívaly dost dlouho to, co ostatní děti - chodily do školy, hrály si na ulici a viděly svět trochu jinak, tedy pokud to nebyly židovské děti.
Věřím, že se našli Němci, kteří nesouhlasili, schovávali své známé a po válce mnohdy nespravedlivě zaplatili za mstu okolních zemí. Ono to nejde vidět černobíle.
Ale zároveň jsem ani v té části knihy, ani ve filmu nenarazila na dojem, že bych četla knihu z války a o válce. Spíš jen takového strašáka, právě pro děti, který říká "schovej se do sklepa, když padají bomby." Nebyl v tom ovšem ten kontext se skutečným utrpením, nebo jediným silným příběhem konkrétní osoby. Všechno bylo takové předvídatelné.
Opravdu, řekla bych, spíš kniha, pro mladší čtenáře, která není natolik násilná, aby ji nemohli číst, ale zároveň ani tak silná - příběhově, aby si z ní vzaly něco podstatného. To si myslím i o filmu.