Zlodějka knih
Markus Zusak
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Z počátku jsem si říkala, že to asi bude pravděpodobně taková ta dlouhá nudná knížka a budu mít problém se pořádně začíst, ale stačilo přečíst další a další stránky a věděla jsem, že jsem na omylu. Zlodějka knih mě do sebe vtáhla a úplně jsem to prožívala s ní. Jaký měla hlad, jak se nechala stáhnout ke krádežím. Užívala jsem si její chvíle s jejím adoptivním otcem, který ji učil ve sklepě číst. To jak postupně ztrácet zákazníky na praní prádla a bylo ji to hrozně moc líto. V podstatě žila v cizí zemi s cizími lidmi a byla z toho hrozně nešťastná. Zdály se ji celou dobu ošklivé sny a nemohla se jich zbavit.
Když jsem se dostala na konec tohoto příběhu, tak bylo ráno. Probouzející se obloha měla fialovou až trochu narůžovělou barvu. Klid...
Dostal se ke mně vskutku silný příběh malé sladké Liesel. Chuť mi však vždy upravila nějaká ta ironická poznámka vypravěčky. Ano donutilo mě to zamyslet se nad vším, co mám a v jakém blahobytu si žiji. Jedinečný román, moc se mi líbil styl psaní autora. Mám pouze jednu výtku - prostředek knihy byl velmi zdlouhavý a vůbec nemusel být tak obsáhlý, často se věci i opakovaly, ale odměnou pro mě byl závěr, ten se povedl!
Líbil se mi moc nápad psaní některých částí knihy z pohledu SMRTI. Jak odněkud z blízké vzdálenosti popisuje pocity a myšlenky lidí se kterými se setkává a těmi kdo jsou v okolí. Opravdu zajímavý nápad, kniha napsaná velmi zručně, příběh je vystavěn velmi realisticky a přesto si uchovává určitou snovost a hořkosladkou chuť. Ale za mě moc fajn kniha a oceňuji autora, že konec neudělal jako sladký happy-end. Skvělé hlavní postavy, které si prostě čtenář musí zamilovat.
Tahle kniha mi málem vzala chuť číst, přečteno 200 stran a vzdávám to. Styl psaní se mi líbí ale nějak mi v knize chybí příběh, vlastně bych ani nedokázal říct o čem to je. Tak snad čtenářsky dospěju a jednou se k této knize vrátím.
Tak jo. Celých 400 stránek si zamilováváte ulici Himmelstraße, a během několika pár stran se to celé zbortí. Ano. Poplakala jsem si.
Další z příběhů o tom, jak válka zasahuje do životů civilního obyvatelstva. Zvláštní způsob vyprávění, zajímavé postavy... Teď už se můžu podívat na film.
Výjimečná kniha. Výjimečně mám potřebu si pustit co nejdřív i film, abych se s postavami zase setkala.
Přiznám se, že jsem byla z knihy z počátku lehce rozpačitá. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila způsob, jakým se nám autor snaží celý příběh vyprávět.
Každopádně to netrvalo dlouho. :-) Nechat příběh vyprávět Smrt byl originální nápad. Její věcnost, ironie a ke konci i lehká dávka lítosti byly velmi uvěřitelné. Ono tady bylo vlastně uvěřitelné úplně všechno a úplně všichni. Napsat, že mi na konci ukápla slza by bylo značně nepřesné. To nebyla slza. To bylo celé moře. Troufám si říct, že je Zlodějka knih jednou z nejsilnějších knih, které jsem četla.
A .... úplně chápu poslední vzkaz od Smrti ( vypravěčky ) na konci knihy : Lidi mě děsí ...
Z této knihy jsem trochu rozpačitá. Kdybych měla začít tím, co se mi líbilo, tak v první řadě to bude vypravěčka, která byla velmi originálně pojata. Příběh zlodějky knih byl ze začátku utahaný, ale jakmile jste si vytvořili s postavami vztah, bylo těžké se nenechat dějem pohltit. Konec byl velmi emotivní a dojemný. Celkově jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, bylo to něco trochu jiného.
Snad jediné, co bych knížce vytkla, byla ta počáteční utahanost a občasné zbytečné okecávání. Ale myslím si, že grafická úprava to spolehlivě vykompenzovala.
Válečnou tématiku mám vážně ráda, ale tohle mě prostě nebavilo. Snažila jsem se dokopat k tomu, abych přečetla knížku celou, ale nešlo to. Jednoduše mi to přišlo o ničem a styl, kterým to bylo napsané, byl pro mě šíleně zmatený a nepřehledný.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
2009 | Zlodějka knih |
2012 | Posel |
2019 | Clayův most |
2014 | Roky pod psa |
2015 | Smečka rváčů |
Kniha určitě zajímavě napsaná, pomohla mi lépe pochopit filmovou podobu, ale určité pasáže se mi četly obtížněji, proto 4*