Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8398
8398
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Pozor, konec této knihy je zveřejněn hned na prvních stránkách! A vůbec se dozvíte mnoho věcí dopředu. Přesto chcete číst dál a prožívat osobní příběhy Liesel, Hanse, Rosy, Maxe, Rudyho a dalších, kteří se sešli na Nebeské ulici. Každý z nich si prožívá svá osobní dramata, která vás berou za srdce. Krásné a bolestné vyprávění.
Jsou knihy, na které se nezapomíná. Jsou knihy, které v čtenáři ulpí na hodně dlouhou dobu. Jednou z nich je Zlodějka knih.
Začala jsem ji číst před deseti měsíci. Přečetla jsem asi osmdesát stránek, pak mě ale zaujal popis jiné knížky, kterou jsem si chtěla přečíst, a Zlodějka zůstala nedočtená. Ne že by mě vyloženě nebavila, ale asi mě odradil pomalejší rozjezd. Přečetla jsem spoustu jiných knih, pak jsem se k ní ale vrátila.
Tentokrát jsem se začetla a už se neodtrhla.
Asi nikdy jsem nečetla knížku napsanou zajímavějším stylem. Líbilo se mi, jak si autor hraje se slovy, jaké používá obraty, symboliku, spoustu metafor, personifikace a dalších básnických prostředků. Vypravěčka v podobě Smrti dělá knihu zajímavou a neotřelou.
Určitě nejsem jediná, komu konec zlomil srdce. Věděla jsem, jak to skončí, protože jsem viděla jako první film, přesto jsem se neubránila slzám.
Ani se mi nechce rozečítat další knihu, přestože jsem se na ni těšila, protože se na ni stejně nebudu moct soustředit. Zlodějka ve mně bude doznívat nejméně několik týdnů.
Překvapilo mě že knihu vypráví smrt,na začátku mě to moc nenadchlo,ale dala jsem knize šanci a dobře udělala.Moc krásný ale smutný příběh.
Nikdy jsem nečetla tak zvláštně napsanou knihu. Silný příběh, který mi bude dlouho ležet v mylsli. Nikdy jsem u žádné knihy neplakala. U této jsem brečela jak želva.
Knihu jsem začínala na dvakrát. Poprvé jen asi první kapitola, odloženo na později. Po několika jiných knihách jsem se k ní vrátila. Začátek byl trochu těžkopádný, ale nápad s vypravěčkou Smrtí byl originální … příběh o Lisel pěkný, dojemný, ukazuje, že ne všichni Němci byli špatní... Bylo milé sledovat vztah s Rudym, i zvláštní přátelství s Maxem a s Ilsou...
Na konci proteklo slzavé údolí... A musím říct, že se mi kniha fakt líbila.
Do knihy jsem se ze zacatku nemohla vubec zacist. Ale nevzdala jsem to. Nakonec musim rict,ze je to pekna hniha, u ktere i slzu uronite. Mohu doporucit. Pro ty,kteri by meli s 1.polovinou knihy stejny problem,doporucuji vydrzet
Docela dlouho jsem se ke knize odhodlávala, ale nakonec přišla ta správná nálada a já se do Zlodějky pustila. Poslední dobou se mi u knih stála častěji stává, že nesdílím kolektivní nadšení, ale tentokrát jsem měla vážně dobrý dojem.
Jako vypravěče zvolit smrť bylo vážně odvážné a nakonec to nebylo úplně zlé. Tátu Hanse jsem si zamilovala hned, s mámou to bylo o něco těžší. Asi mi společně s Maxem přirostli k srdci víc, než samotná Liesel.
A malý SPOILER: Kniha mi zlomila srdce. Po dlouhých letech jsem si u knihy docela pobrečela.
V prvních kapitolách jsem si nebyla jistá vypravěčem. Proč proboha Smrt? Nakonec se to ale ukázalo být geniálně frustrující. Smrt se předbíhá v ději, vyzrazuje konce, protože je přece zná, tak proč je neříct rovnou. Tím láme srdce zas a znova. Člověk pořád doufá, že to špatně pochopil, že všechno dopadne jinak... že Saumensch a Saukerl budou žít šťastné životy, jaké si zaslouží, válce a Smrti navzdory.
"Říká se, že válka je nejlepší přítel smrti, ale musím vám povědět, že já to vidím jinak. Pro mě je válka jako nový šéf, který od vás očekává nemožné. Stojí vám za zády a opakuje dokola jedinou věc: "Dělej, dělej."
Moc jsem se na knihu těšila a dlouho jsem na ni v knihovně čekala. Nebyla jsem zklamaná, to ne, ale žádné velké nadšení jsem necítila. Autorův nápad se Smrtí se mně docela líbil, ale asi je pravda, že nakonec od čtení zdržoval. Nedokázala jsem, jako jindy, číst a být naštvaná, když mne něco od čtení zdržovalo. Klidně jsem knihu odložila a šla zapnout pračku, nebo si počíst na DK. Příběh byl zajímavý, plynul tak nějak klidně a to mám ráda, ale prostě jsem čekala něco, co nepřišlo. Určitě si ji jednou přečtu znovu. Kdybych si však měla vybrat třeba mezi ní a Němci od Katalpy, budu číst znova nejdřív Katalpu.
Kniha o knihách! Co více si přát?! :-D Nádherné vyprávění o holčičce, která miluje knihy, své pěstouny a kamarády. Probíhající válka a dech smrti rozhodně nemůže vzít Liesel odvahu. Obdivuji příběhy s mnoha krušnými momenty, avšak plné naděje.. Pohled smrti na veškeré dění přidává příběhu na dokonalosti.
Nejprve jsem viděla film, díky němu jsem se dala do čtení. Začetla jsem se a za dva večery si odžila poeticky zpracované smutné téma. Trochu jsem si říkala, že je škoda, že vím jak to dopadne, ale kniha byla fajn. Ještě jsem nečetla příběh viděný z pohledu smrti :o)
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy a nebyla jsem zklamaná. Posléze jsem viděla i film, ale kniha je kniha :-)))
Do čtení knihy o válce se mi moc nechtělo, ale vybrala jsem si ji do čtenářské výzvy a opravdu nelituji. Vypravěčský jazyk je neuvěřitelně něžný, konejšivý, přestože popisuje hrůznost a nelidskost války. Způsob psaní mě skutečně nadchnul, včetně zvýrazňování těch nejdůležitějších myšlenek. Přečetla jsem jedním dechem a myslím, že by se tato knížka měla stát jednou z doporučené, ne-li povinné literatury.
Ze začátku mi chvíli trvalo, zvyknout si na styl psaní. Ale stálo to za to. Zlodějka knih je ta nejkrásnější kniha, jakou jsem v životě četla. O prázdniny jsem ji přečetla za dva dny.
Film je taky moc hezký, ale s knihou nesrovnatelný. Chybí tam to nejdůležitější, to, proč všichni tu knihu milují.
Moc nevim,co ke knize napsat. Začnu od podstaty- čte se dobře...Ten příběh plyne pomalinku, přidává kapku ke kapičce děje, až je z toho silná řeka. Hlavní hrdinka je malá holka dost stíhána osudem a postupně ji umírají její milovaní.... stojí za to.
Co napsat?
Na tuhle knihu jsem se neskutečně těšila, byla jsem v knihovně na seznamu čekatelů hodně dlouho a nadávala, proč to ti lidé nemohou vracet rychleji.
Kdysi dávno jsem viděla film, který mě uchvátil, a to nejsem žádný filmový fanda a normálně na telku ani nekoukám.
A teď nějak nevím, kde se stala chyba. Kniha je hezká svými myšlenkami a snahou ukázat, že není vše černobílé a že i když má člověk málo může být nejšťastnější na světě. Ale nemohla jsme se do příběhu začíst, neoblíbila jsem si žádnou postavu a to je podle mě u knihy dost špatné, když ze všech lidí vám nepadne do oka žádná. Bylo to možná i tím, že film je podstatně lyričtější, kdežto kniha jede jednu událost za druhou a Smrt vám neustále omílá, že nechápe lidi a jejich rozhodnutí a pořád čtete o tom, kolik jich kde posbírala. Myslím si, že se měl pan Zusak zamyslet víc nad Liesel a jejími rodiči, Rudym a ostatními obyvateli města a vypíchnout otázky týkající se viny, trestu, odpovědnosti, charakteru, loajality a vynechat počítání mrtvých. Vždyť mi víme, kolik jich při 2. SV zemřelo.
CHápu, proč má knihu tolik lidí rádo, ale na mě je to asi málo propracované.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Válka, učili jsme se o ní ve škole, v televizi často dávají rozmanité dokumenty z první i druhé světové války, vnímáme, jak hrozná doba to byla. Tato kniha mě uchvátila, zatřásla mými emocemi, prostě mě dostala. Hltala jsem každé slovo, svíral se mi žaludek, osudy Liesel, Rudyho, Hanse, Rosy a dalších jsou tak dokonale popsány, že jsem prožívala každý jejich krok. A to také díky vypravěčce. Kniha, která chytne za srdce a nepustí.