Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8477
8477
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Kniha o knihách! Co více si přát?! :-D Nádherné vyprávění o holčičce, která miluje knihy, své pěstouny a kamarády. Probíhající válka a dech smrti rozhodně nemůže vzít Liesel odvahu. Obdivuji příběhy s mnoha krušnými momenty, avšak plné naděje.. Pohled smrti na veškeré dění přidává příběhu na dokonalosti.
Nejprve jsem viděla film, díky němu jsem se dala do čtení. Začetla jsem se a za dva večery si odžila poeticky zpracované smutné téma. Trochu jsem si říkala, že je škoda, že vím jak to dopadne, ale kniha byla fajn. Ještě jsem nečetla příběh viděný z pohledu smrti :o)
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy a nebyla jsem zklamaná. Posléze jsem viděla i film, ale kniha je kniha :-)))
Do čtení knihy o válce se mi moc nechtělo, ale vybrala jsem si ji do čtenářské výzvy a opravdu nelituji. Vypravěčský jazyk je neuvěřitelně něžný, konejšivý, přestože popisuje hrůznost a nelidskost války. Způsob psaní mě skutečně nadchnul, včetně zvýrazňování těch nejdůležitějších myšlenek. Přečetla jsem jedním dechem a myslím, že by se tato knížka měla stát jednou z doporučené, ne-li povinné literatury.
Ze začátku mi chvíli trvalo, zvyknout si na styl psaní. Ale stálo to za to. Zlodějka knih je ta nejkrásnější kniha, jakou jsem v životě četla. O prázdniny jsem ji přečetla za dva dny.
Film je taky moc hezký, ale s knihou nesrovnatelný. Chybí tam to nejdůležitější, to, proč všichni tu knihu milují.
Moc nevim,co ke knize napsat. Začnu od podstaty- čte se dobře...Ten příběh plyne pomalinku, přidává kapku ke kapičce děje, až je z toho silná řeka. Hlavní hrdinka je malá holka dost stíhána osudem a postupně ji umírají její milovaní.... stojí za to.
Co napsat?
Na tuhle knihu jsem se neskutečně těšila, byla jsem v knihovně na seznamu čekatelů hodně dlouho a nadávala, proč to ti lidé nemohou vracet rychleji.
Kdysi dávno jsem viděla film, který mě uchvátil, a to nejsem žádný filmový fanda a normálně na telku ani nekoukám.
A teď nějak nevím, kde se stala chyba. Kniha je hezká svými myšlenkami a snahou ukázat, že není vše černobílé a že i když má člověk málo může být nejšťastnější na světě. Ale nemohla jsme se do příběhu začíst, neoblíbila jsem si žádnou postavu a to je podle mě u knihy dost špatné, když ze všech lidí vám nepadne do oka žádná. Bylo to možná i tím, že film je podstatně lyričtější, kdežto kniha jede jednu událost za druhou a Smrt vám neustále omílá, že nechápe lidi a jejich rozhodnutí a pořád čtete o tom, kolik jich kde posbírala. Myslím si, že se měl pan Zusak zamyslet víc nad Liesel a jejími rodiči, Rudym a ostatními obyvateli města a vypíchnout otázky týkající se viny, trestu, odpovědnosti, charakteru, loajality a vynechat počítání mrtvých. Vždyť mi víme, kolik jich při 2. SV zemřelo.
CHápu, proč má knihu tolik lidí rádo, ale na mě je to asi málo propracované.
Nádherná kniha! Viděla jsem kdysi i film a kniha se mi dostala do ruky až teď, tak jsem byla ráda, že už jsem zapomněla, jak to vlastně ve filmu bylo. Naprosto nádherné vyprávění smrti, kdy máte pocit, že je jí vlastně líto, že lidem bere život. Soucítila jsem jak s hlavními postavami, tak se samotnou smrtí. Dopředu vám smrt prozradí, co se bude dít, ale já jsem stále doufala, že to bude jinak. Ačkoliv jsem byla na všechno smutné co příjde připravená, několikrát jsem u knížky plakala, což nedělám téměř nikdy. Nádherné zpracování a skvělé postavy, měla jsem ráda snad každou z nich, včetně smrti. A i když je knih na toto téma hodně, tahle je opravdu něčím jedinečná a tak skvělé hodnocení si rozhodně zaslouží.
Tak já viděla i film a za mne tedy lepší zpracování. Jak už zde někdo psal také mi nesedla příliš smrt jako vypravěčka a opravdu mě štvalo jak téměř každou kapitolu odbočovala a předesílala co bude. Celkově je to dojemný příběh, který vezme za srdce, ale polovinu knihy jsem měla pocit že nejsem stále dostatečně začtená. Z dostupných novodobých válečných románů za mě tedy slabší.
Těsně před touto knihou jsem četla knihu Hana (o židovské rodině za období německé okupace u nás) a tu jsem přečetla jedním dechem. Otevřela jsem Zlodějku knih, čekala, že to bude podobně dobré a přišel náraz. První kapitolka mi přišla opravdu strašná - vůbec mě to nezaujalo, ten styl mě dráždil, bylo to jakoby nesmyslně pololyrické či co, Smrt tam plácala pořád něco o barvách...a já se zhrozila, že na dovolené nebudu mít co číst, protože to byla jediná kniha, kterou jsem si s sebou vzala ("proč jsem si já hloupá nepřibalila toho Harryho Pottera..."). Další kapitoly se nezdály o moc lepší, komentáře Smrti mi přišly rušivé, vůbec mi to nesedělo, přišlo mi to takové vyumělkované. Ta nerealistická personifikace smrti mně vadila, drželo mě to od příběhu odtaženou. Ale kombinace faktu, že jsem s sebou neměla jinou knihu a pocit závazku vůči kamarádce, která mi knihu darovala (a ona knihy ode mě čte poctivě) mě donutila číst dál a jsem za to ráda. Kolem strany 100 už jsem se na četbu mírně těšila, od poloviny knihy už jsem si četbu vysloveně užívala, dostala jsem se dovnitř. Nejen příběh ale i vyprávěcí styl si mě postupně získal, začal mít jakési něžné kouzlo, komentáře Smrti v odstavečkách se mi také začaly líbit ( zvláště ty, co na mě působily jako takový citlivý černý humor, ale její řeči o barvách nebe si mě nezískaly nikdy). Nejdřív mi všechny postavy a vztahy přišly jen jakoby načrtávané, ale jak byly načrtávané dál a dál, najednou to dostalo hloubku a plastičnost a četba začala být velmi uspokojující. Příběh se nikam nehnal, měl čas pracovat v nitru, a přesto se v něm tolik stalo a bylo vykresleno tolik vztahů a událostí. Bylo také zajímavé po četbě Hany vnímat teď zase příběh z druhého konce - příběh obyčejných Němců za války - vnímat jak propadli propagandě, ale zaroveň to samozřejmě stále byli lidé, se svými vztahy, osudy, smutky... Vztah Rudyho a Liesel jsem prožívala nejvíc a přišel mi vykreslený teda fakt nádherně. Z vedlejších postav bych vyzvedla linii s Ilsou Hermannovou, to se myslím moc povedlo. Konec knihy mě emocionálně dostal, brečela jsem fakt dlouho (několik kapesníků), zasáhlo to hluboko, líbilo se mi, jak to bylo pojaté a zpracované. To, že byly klíčové události a úmrtí prozrazované dopředu, mně vůbec nevadilo, naopak to zintenzívnilo prožitek těch jejich vztahů a interakcí, když jsem třeba věděla, že už jim spolu nezbývá moc času.
Mírně kriticky vnímám někdy podle mě křečovitou snahu autora o za každou cenu originální vyjádření a přirovnání, která podle mě velmi často nebyla vůbec výstižná - prostě jen zajímavě zvolená slova, která nic trefného o situaci nevyjádřila, ba naopak, vůbec mi třeba ta slova či věta nedávaly smysl, nic nedokreslily, metafory byly často fakt kostrbaté, neseděly. Někdy také probleskla drobná pochybnost ohledně věrohodnosti postav. V knize se také často skloňuje zlodějství, Zlodějka knih atd., přitom o tom zlodějství to zas tak moc vlastně není a tyto pojmy mi tam někdy přišly spíš jakoby trochu na efekt. Taky mi přišlo, že se nějak zapomnělo na rodiče Liesel, člověk se nic nedozvěděl o jejich osudu a bylo zvláštní, že to Liesel ani nějak moc neřešila.
Jinak se mi příběh dostal pod kůži a dotýkal se mě na takových těch místech v nitru, kde když se mě kniha dotýká, tak jsem prostě spokojená a kniha se zařadí do mé knihovny jako vzpomínka na kousíček života, kterou jsem s ní prožila. Emocionálně bych knize dala klidně 5 hvězd, ráciem zůstanu u čtyřech.
Krásný příběh o válce z pohledu druhé strany,obyčejných německých lidí kteří s válkou nesouhlasili stejně jako my
Nestává se mi to často, ale v tomto případě hodnotím film jako lepší, než kniha. Jsem ráda, že jsem si ji před filmem přečetla, docela mě to i bavilo, ale nesplnilo to má očekávání a od tak vychválené knihy jsem tak nějak čekala víc...
Poutavě odvyprávěno, citlivě... dojemně... Historické romány nemusím, tenhle jsem na doporučení vyzkoušel - a asi ještě dlouho bude uvnitř mě vězet. Přišlo mi to dokonalé celé: od bohatého vypravěčského stylu a hraní se slovy... přes nápad, že vypravěčkou je vlastně Paní Smrt a že nám často vyzradí některé důležité momenty dopředu... až po děj samotný, zasazený do doby, kdy bylo všechno vzhůru nohama a kdy bylo všechno dobré v lidech systematicky ničeno, přesto ale v lidských srdcích vždycky zbylo dost prostoru, aby tam klíčila, kvetla a sílila láska ve všech možných podobách. Nádhera.
kniha nemá žádný velký děj, žádná akce, pouze jeden silný příběh života, který ovlivnil spoustu dalších životů...a přesto mě to vtáhlo do stránek a nemohla jsem se odtrhnout.
Vypravěčka Smrt mě bavila, ale občas jsem měla chuť ji zabít (přestože by to nešlo) za spoilery. Jinak je to velmi dojemná kniha, ke které se člověk může kdykoliv vrátit.
Jedno velké utrpení a zklamání.. Styl psaní, kdy autor snad na každé stránce prozradí, co se bude dít dál, mě totálně rozčiloval, nudil a připravil o čtenářský zážitek. Jedna * pouze za filmové zpracování.
Knížka, co ve vás něco zanechá, nutí vás přemýšlet a jen tak vás nepustí. Neskutečně dobře napsána, autor si hraje se slovy, každá věta je vymazlená. Smrtka je mistrovská vypravěčka. A poslední slova v knize... Přečtěte a posuďte sami, zda souhlasíte, protože já ano.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Moc jsem se na knihu těšila a dlouho jsem na ni v knihovně čekala. Nebyla jsem zklamaná, to ne, ale žádné velké nadšení jsem necítila. Autorův nápad se Smrtí se mně docela líbil, ale asi je pravda, že nakonec od čtení zdržoval. Nedokázala jsem, jako jindy, číst a být naštvaná, když mne něco od čtení zdržovalo. Klidně jsem knihu odložila a šla zapnout pračku, nebo si počíst na DK. Příběh byl zajímavý, plynul tak nějak klidně a to mám ráda, ale prostě jsem čekala něco, co nepřišlo. Určitě si ji jednou přečtu znovu. Kdybych si však měla vybrat třeba mezi ní a Němci od Katalpy, budu číst znova nejdřív Katalpu.