Zlodějka knih
Markus Zusak
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Naprosté, ale naprosté zklamání z knihy toliko přeceňované. To, co Zusak čtenáři předkládá, je zcela banální příběh, ve kterém si vystačil se znalostí naprostého minima reálií. Přehnaně se opakující vábičky na to, co se udá, na konci ne každé kapitoly, nýbrž každého odstavce, jsou iritující, stejně jako vypravěč, smrt, na kterého se vždy jednou za čas vzpomene a tak nám tam vloží nějakou " hlubokou" myšlenku, jak to má smrt těžké. Nerozumím tomu, co stojí za úspěchem této knihy. Pro mě je to opravdu vyprávěnka pro děti, které nemají o druhé světové válce potuchy a každý jiný válečný příběh, ať už psaný lidmi válku zaživšími, či mladšími, mě doposud dojal, ochromil i ohromil neskonale více. A co za vyzdvihnutí přece jen stojí ? Maxovy skice a zapísky, jen tam jsem měla pocit, že čtu skutečně něco zajímavého.
Nádherná, NÁDHERNÁ!!! kniha... Pro mě zcela originální, velmi netradičně psaná, odlišná od všeho, co jsem zatím četla. Zanechala ve mě hluboký dojem, na stole slušnou hromadu použitých kapesníků a zvláštní klid v duši... Kéž by ta má také jednou seděla a klidně čekala... :-)
Knihu jsem dostala jako dárek a dlouho jsem se přemlouvala, abych se do ní pustila. Není to zrovna můj šálek kávy. Ale kniha mě hrozně překvapila a rozhodně si ji ještě jednou přečtu.
Kniha se ke me dostala nahodou, za kterou jsem velmi vdecna. Jeji tema je velmi vazne, casto z ni az mrazi, ale je skvele napsana a vsem ji doporucuju. Smrt jako vypravecka je vyborna, zaver je ocekavatelny, ale i tak velmi dobre popsany. Za me nejvyssi hodnoceni
Asi jsem měla moc velká počáteční očekávání. Kniha je to pěkná, ale trochu jsem se s ní trápila...
Po čtrnácti dnech trápení knihu odkládám přesně v polovině nedočtenou a jsem si naprosto jistá, že se k ní již nevrátím, protože mě nijak nezajímá jak dopadne. Vůbec mě nebavila, nedokázala jsem se začíst.
Vadilo mi dopředné prozrazování děje, kdy se snažil autor čtenáře navnadit, ale ve výsledku z toho nic nebylo.
Smrt jako vypravěčka mi vůbec nepřipadala věrohodná, během čtení jsem si to ani mockrát neuvědomovala.
Kostrbaté metafory, jakoby násilně vycucané z prstu knihu posouvali na mém žebříčku hodnocení ještě níž.
Nechápu tak vysoké hodnocení pro tak špatnou knihu.
Trvalo mi chvíli, než jsem se do děje dostala. S postavami se lze sžít a poté je to jednodušší. Příběh smutný, čtivý, zajímavě podaný, když je vypravěčem Smrt. Něco mi tam ale chybělo, nevím co. I tak hodnotím 4 hvězdičkami. Určitě bych se ráda ke Zlodějce ještě jednou vrátila.
Kvůli téhle knize si zakládám profil:-! Dočetla jsem před hodinou a nemůžu přestat brečet. Úžasná kniha, děsivá i dojimajici. Skvěle napsane!
Jedna z najlepších kníh, aké som kedy čítala. Rozhodne odporúčam, každému kto sa zaujíma o túto tému.
Radost, zármutek, obavy, napětí, smích, bolest,...
Nevím, jak jinak bych měla popsat tento příběh. Každá stránka byla něčím vyjímečná. Číst tuto knihu byl pro mě neopakovatelný zážitek.
Krásná kniha.
Vím, že budu chtít ještě jednou prožít příběh se Zlodějkou knih.
Knihu doporučuji...
Kniha o vojne, ale aj o ľudskosti. O smrti, ale aj o živote. O drobných krádežiach, ale aj o bezmála čarovnej sile kníh. Každý si v nej nájde to svoje.
A pokiaľ ide o niektorými kritizované "žmýkanie emócií", je namieste otázka: Ktorá kniha zo súdka beletrie (alebo akékoľvek umelecké dielo) z nás žiadne emócie nežmýka? Osobne som sa necítil o nič viac "žmýkaný" než v prípade ostatných kníh.
Zlodějka knih mi od první stránky něžně kladívkem rozbíjela duši na kousky střípků, aby je na konci nechala vybuchnout do pramínků slz...
2.světová válka je námětem mnoha knih i filmů (všichni známe například Deník Anny Frankové...) a z každého z nich si odneseme nějaké pocity. Moje pocity jsou asi takové - naprosto úžasná kniha, i když velice smutná, ale to už tak bývá, když čtete o někom zespodu společenského žebříčku žijícím za Hitlerovy vlády.
Očekávala jsem něco velkolepého, přece jen, recenzí bylo mnoho, ale i tak Zlodějka knih překvapila. Už jenom to, že vypravěčem je Smrt je originální. Popravdě, Markus Zusak má buď přirozený talent, nebo umí mistrovsky psát, protože i v této době, kdy všichni vymysleli všechno, a tak od sebe někteří autoři kopírují, dokázal vymyslet neuvěřitelně výjimečné podání vyprávění, takový velmi "květnatý jazyk" (pozor - obsahuje spoustu metafor, kterým nemusíte porozumět). Pokud někdo váhá, zda knihu přečíst, doporučuji si vyhledat úryvek. Pak možná od Zlodějky knih upustíte, nebo stejně jako já usoudíte, že těch 526 stran za to rozhodně stojí a není to promarněný čas.
Do čtení knihy jsem se postupem času musel dost nutit. Celou dobu mě totiž neopouštěl pocit, že se tam vlastně nic neděje a kniha se neustále točí v kruzích každodenních příhod a válečných útrap, které jakkoliv byly čtivě sepsány, nedokázaly probudit mou zvědavost a dychtivost vědět "co bude dál."
Příběh ždíme z lidí emoce - proto se stala Zlodějka knih bestsellerem. Neplatí však, že bestseller rovná se literární skvost.
Tak tohle byla vážně krása, navzdory příběhu jako takovému. Skvělý nápad s vypravěčkou příběhu - Smrtí, která poeticky přibližuje zvěrstva skrz příběh mladé německé dívky. Vyprávění dává možnost nahlédnout do domácnosti normálním Němcům, které tak úplně nestrhla propaganda Führera. Tenhle příběh vás zcela jistě zasáhne, až máte kolikrát pocit, že vám puká srdce.
Já nevím, ráda čtu příběhy a knihy z té doby, ale tahle mě absolutně nezaujala..ale vůbec...přemáhala jsem se asi do čtvrtky a pak jsem tu knížku musela odložit...
Bohužel mne tyto moderní pseudopříběhy neoslovují. Zřejmě určeno pro jinou cílovou skupinu. Pro mne je to bohužel slátanina, nedočteno, nelíbil se mi ani film, na ten jsem se také nedodívala. Nelíbí se mi ani současný módní trend "laskavých nacistů" a chudáků Němců. Ano, nic není černobílé, ale těch dobrých lidí moc nebylo na žádné straně. Maximálně škodili a udávali se ve velkém i "vlastní lidi" (příslušníci téhož národa, i "dobří" sousedé, Gestapo ve skutečnosti ani nestíhalo prošetřovat všechna udání atd.) V době války toho dobra z reálného historického pohledu nikde moc nebylo, literatura i film výrazně zkreslují - přikrášlují. Bohužel dnešní omladina zpravidla vůbec nezná dějiny, takže je možné předkládat jim naprosto cokoli.
I když připustím, že je tato kniha určena hlavně dětem a mládeži, nevyhnu se srovnání třeba s Říkali mi Leni, to je silný příběh, ale tento? Kdepak.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
2009 | Zlodějka knih |
2012 | Posel |
2019 | Clayův most |
2014 | Roky pod psa |
2015 | Smečka rváčů |
Knížka je napsaná dost zvláštně, takový styl jsem ještě nečetla. A musím přiznat že mi trvalo než jsem se začetla, ale pak to už dobře ubíhalo. Jak tady někteří píšou, že jim vadilo prozrazování děje dopředu, tak to mi vůbec nevadilo, protože jsem viděla 2x film, takže už jsem věděla jak to dopadne.
Zlodějku knih bych doporučila. I když chápu, že ty vsunuté odstavce do textu a styl psaní můžou někoho odradit (například moji babičku).