Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8503
8503
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Kdybych mohla dát ještě více hvězdiček, udělám to. Je to moc nádherná kniha s příběhem plným smutku i dětské radosti z drobností, které jim pomáhaly přenést se přes tuto hroznou a těžkou dobu. Smekám před autorem této knihy a zařazuju ji mezi své oblíbené knihy.
Nejdříve jsem se nemohla odhodlat začít číst, tuto knížku. Nějak mě odradil styl psaní. Když jsem to ale zkusila podruhé a překonala první stránky, knížka mě vtáhla rychle do děje.
A musím říct, že příběh zlodějky knih mi roztrhal srdce na milión kousků. Poslední stránky, jsem brečela, jak želva. Opravdu dojemný příběh na pozadí 2.sv. války. Hlavní hrdinka Liesel byla opravdu silná osobnost. Tohle by měla být povinná četba...
Knížka Zlodějka knih mě opravdu uchvátila. Kniha je velmi čtivá,sic netradičně napsaná,ale úžasná. Když jsem jí spatřila v knihkupectví mávla jsem rukou popadla ji a řekla jsem si : "recenze má dobré tak proč ne."
Někteří si stěžovali na nezajímavost,nebo na styl. Nečekala jsem žádné zázraky. Po prvních stránkách se opravdu ukázalo,že kniha nezačíná jako klasický román. Ale nenechte se odradit! V průběhu si zamilujete malou Liesel a jejího nejlepšího kamaráda. Budete cítit vítr prohánějící se po ulici HimmelStraße a sbírat nebohé duše mrtvých ztrápených lidí,společně se smrtí - hlavní vypravěčkou příběhu.
Pokud chcete knížku,se kterou se budete smát i brečet,neváhejte a pořiďte si Zlodějku knih.
Lidi mě děsí, stejně tak jako vyprávěčku smrt. Ale zároveň věřím, že je snad více těch se stříbrnýma očima, těch, kteří nadávají Saukerl, ale bez mrknutí se dělí o domov i řídkou hrachovou polívku a riskují vlastní život, aby zachránili jiný. Těch, kteří nejdřív darují kus chleba a pak přemýšlejí, že tentokrát to byla vzhledem k okolnostem velká chyba. Snad je jich víc a vyhrávají. Všimli jste si, že Rosa říkala Saukerl všem, jenom Maxovi ne.
Navíc je to pro mě o moci slova a knih. Hitler jednou viděl matku, jak konejší slovy řvoucí dítě, a pochopil, jak mocné slovo je a že mu pomůže k vládě. A kdyby mi malá chudá holka kradla po jedné knihy a nic jiného, určitě bych nechal okno otevřené a v duchu bych se radoval.
A přál bych si, aby mou duši jednou někdo odnesl v dlaních taky tak něžně a s pochopením, abych se té pracovité a všudypřítomné neděsil.
Proč mi to ty knihy dělají?! Tohle ti neodpustím, Markusi.
Říkali, že mi zlomí srdce, ale nečekala jsem, že až takhle. Věděla jsem, do čeho jdu, počítala jsem s tím, že mě dostane, tušila jsem, k čemu se schyluje, ale... prostě to bylo najednou tady a já si to nechtěla připustit. A stále nechci a nemůžu, nedokážu s tím žít. Moje první zlomené srdce, první vyhořelá duše, první a naprostá ztráta sebereflexe.
Nikdy dřív jsem nezažila u knihy takový pocit viny a bezmoci a pocitu, že jsem přece měla něco udělat, jenže to nejde, nedokážu to a cítím za to až jakousi zodpovědnost. A s tímhle pocitem, s touhle myšlenkou žiju už rok a půl a neustále mě to sžírá, víte, uvnitř. V jednu chvíli jsem ztratila všechno, co jsem měla. Cítila jsem se už jakoby součástí Lieseliny rodiny, a pak ve mně něco umřelo.
Je to jedna z těch knih, které chcete dočíst, ale nechcete je dočíst. Ale víc než kvůli tomu, že se mi líbila, spíš kvůli tomu, že jsem si ten příběh v sobě chtěla ponechat naživu. Ta kniha mi ukradla srdce i duši, ale já jsem jí ji nakonec odevzdaně přenechala. Víc už jsem ztratit nemohla.
Sakra, ale taky máte někdy takovou touhu, moci ten konec změnit? Rve mi to srdce a nemůžu se toho zbavit.
Tohle je hodně zvláštní knížka. Příběh druhé světové války není zrovna mým šálkem, ale jelikož jsem na ní dostala doporučení, dala jsem se do čtení. Na začátku však musím přiznat, že jsem si mezi kapitolami dávala kolikrát i pauzičky, musela jsem více přemýšlet, děj si nějak ucelit, protože vypravěčka Smrt byla velmi neobvyklá a já si musela v hlavě srovnat to, co jsem vlastně četla a jak mi to zapasuje do děje. Pro mě to nebylo zrovna lehké čtení už pravě díky tomuhle přemítaní nad dějem, a taky z toho důvodu, že válečné knihy nemám ráda, protože pak skoro nemůžu spát a beru si útržky s sebou do snů.
Každopádně kniha hezky ukazuje tuhle hroznou dobu a život normálních lidí. S Liesel jsem začala soucítit už v době, kdy ji dali k pěstounům... i když pan Hubermann byl skvělý, nedivím se , že ho Liesel měla tak ráda. Ona sama byla velice zvláštní postavou, zraněnou tolika náhlými životními zvraty. Ale přesto jsem četla dál, a poznávala další postavy i děj. Pro mě to bylo něco, co mohu nazvat opravdu "dechberoucí". Stejně tak i já mohu knihu doporučit, moc se mi ten příběh líbil, psaná byla velmi neobvyklým způsobem , což ji přidává na jedinečnosti.
Zlodějka na mě koukala z police už nějakou dobu ale pořád jsme její čtení odkládala "na potom". Hlavně z obavy, že mě po přečtení zklame.
Mám za sebou XY knih, které popisují příběhy z období druhé světové války a tak nějak jsem se domnívala, že už mne v tomto ohledu nic "nevzruší".
Ovšem způsob, jakým autor líčí dojemný příběh Liesel mě velmi mile překvapil. Hltala jsem písmenko po písmenku, slovo po slovu, kapitolu po kapitole a najednou - konec.
Knížka mne donutila, abych se zhluboka zamyslela a zafilozofala si....a to mě bavilo asi nejvíc. Smrt vypravěčka dodává knížce šmrnc. Takže co dodat? Zlodějka nezklamala a mohu ji doporučit.
Oproti očekávání mě knížka moc neoslnila díky tomu, jak je vyprávěná. Několikrát jsem ji musela kvůli nezájmu odložit. 3***
Musím uznat, že prvních několik desítek stran jsem se nemohla začíst, zvláštní styl psaní, složitější pro mne rozeznat, čí pohled to zrovna je....od příchodu Maxe se ve mě něco obrátilo a já stále četla, slzela, usmívala, podivovala na dobrotě a síle lidí...neskutečně silný příběh, nemám slov....
Přes všechnu tu chválu mě kniha trochu zklamala. Je zde sice krásně popsána krutost tamní doby a autorův popis je velmi živý, ale děj nemá gradaci.
Dojemný a krásný příběh, u zfilmované podoby se nedalo neplakat. Nemám co dodat.
Několik odstavců prvních stránek mne přesvědčuje o skvělém příběhu, který mne láká otočit další a pak zase další list. Avšak nedokážu se smířit se stylem psaní a knihu odkládám na "třeba někdy později", protože ji číst nemusím .... je půjčená jako spousta jiných klasicky psaných románů a poutavých priběhů, ze kterých mám možnost si vybírat, a kterým dám nyní přednost. Ale po pravdě je mi trosku líto, že si ten příběh nepřečtu jen pro ten "inovativní styl psaní" ...
Bylo to hodně pěkné. moc válečné knížky nemusím, protože jsem hrozná citlivka a ony jsou vždy smutné, ale tady se mi ten styl psaní tak líbil, že jsem nepřestala. přirovnání a popisy měly tolik fantasie. krásné
Zlodějka knih je krásný, ale smutný příběh německého děvčátka Liesel Memingerové, která nemá rodinu a dostane se do pěstounské péče manželů Hubermannových... a to je ta veselejší část. Děj se odehrává za 2. světové války a my můžeme vidět život obyčejné německé rodiny, která to taky neměla v té době jednoduché a potýkala se s bídou a strachem. Nedostatek práce, peněz a strach s bombových náletů, který trvá každou minutu a nálet, ten nakonec přijde... Strach, že vám odvedou syna nebo muže do války nebo že vás krutě potrestají za pomoc Židům... Liesel je obyčejné děvče, které všechny tyto pocity prožívá, ale zároveň se chová jako dvanáctileté dítě, protože ona dítě je... má nejlepšího kamaráda, první lásku, hraje fotbal a hlavně miluje knížky, ke kterým se ale většinou dostane tak, že je ukradne. Knihami nakonec zpříjemňuje chvilky nejen sobě, ale i ostatním. Příběh o tragické době a snaze vydržet ji! "Dudenův slovník se naprosto a skrznaskrz mýlil. Ticho není klid ani pokoj, a není ani mír."
"Lidi mě děsí."
Tak tato knížka mě dostala natolik, že jsem u žádné jiné ještě tolik nebrečela... Nečekala jsem to... Nemám slov, pane Zusaku...
To si prostě musíte přečíst!
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Ackoli nevyhledavam temata z druhe svetove valky, tato knizka se velice dobre cetla a jsem nadsena. Chytlavy, zajimavy dej. Uzasne postavy. Davam pet hvezdicek.