Zlodějka knih
Markus Zusak
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Dávám pět hvězdiček za poutavý příběh, i když mám několik výhrad ohledně citových vazeb hlavní hrdinky Liesel k vlastní matce, o které se autor zmiňuje v knize pouze okrajově a zvláště k Maxovi , připadalo mi dost nepřirozené, vybudovat si tak silný citový vztah k neznámému člověku během krátkého časového úseku. Netvrdím, že to není možné,ale přišlo mi, že tady autor trochu zatlačil na pilu. Jinak mě příběh chytil několikrát za srdce, zvlášť krásný kamarádský vztah Liesel a Rudyho a otcovský vztah pěstouna Hanse. Dramatický konec jsem, vzhledem k období do kterého autor příběh zasadil, předpokládala. Rozhodně stojí za to si knihu přečíst.
Pro mě je toto bohužel první kniha, která je dle mého názoru horší, jak filmové zpracování. A to hlavně z důvodu jakou formou je kniha napsána. Příběh je velmi pěkný, ale pokud bych si nyní mohla vybrat, 100% zvolím film. Oproti filmu nedává kniha nic navíc.
Do 3/4 knihy jsem se doslova prokousávala a nemohla jsem se začíst. Několikrát jsem ji odložila a pak se k ní zase vrátila, ale dočetla jsem.
Většina knížky je velká nuda, což je velká škoda.
Jsem dost zklamaná, čekala jsem víc. Nedoporučuji.
Jsou knížky, se kterými člověk vnitřně souzní, při čtení se mu vše rozbíhá před očima, dialogy slyší, cítí závany větru nebo jemné zvedání prachu z cesty, na kterou právě došlápla hrdinova noha... No ale se Zlodějkou knih se mi nic podobného nestalo. Bohužel, protože očekávání bylo opravdu vysoké. Nesedl mi styl vyprávění, tak nějak se to k Liesel a k popisované době z mého pohledu nehodilo. To, že bude román vyprávět Smrt, je sice výborný nápad, ale po chvíli mi její chytré řeči a pohled "všechno vím, všechno znám" začal rozčilovat. Jediná místa, která jsem si v knížce užila, byly pasáže s Hansem a Rudym, jejichž chování bylo alespoň trochu přirozené a lidské. U ostatních postav jsem měla více či méně pocit, že prostě zůstanou "jen románoví", nevyvolali zkrátka žádné vnitřní emoce. Rozhodně to ale není špatná kniha, určitě doporučuji přečíst a udělat si svůj osobní názor.
Kniha se mi velmi líbila, ale četla jsem ji moc rozkouskovaně. Měla jsem nečtenářské období a kvůli tomu z ní nemám ten požitek, jaký bych měla mít. Přesto se mi však knížka velmi líbila, i když mi ne vždy vyhovoval způsob psaní. Navíc ten spoiler ohledně osudu postav (který jsem sice věděla, ale i tak) mi tam hodně vadil.
Bohužel mě Zlodějka knih zklamala - podle hodnocení jsem očekávala o dost víc. Námět knihy i vypravěč v podobě smrti je zajímavý, ale styl mi moc nesedl. Hodně mi vadilo, že Liesel vlastně vůbec nikomu neřekla o tom, kdo byli její matka a bratr (i když se jí bráška noc co noc objevoval ve snech) a styl, jakým Smrt vyprávěla příběh, mi přišel takový dětský. Přeskakování v příbězích (podle toho, na co si zrovna vzpomněla), vychloubání, co všechno už viděla a co všechno ví a hned to také poví...
Za jedno přečtení knížka stojí, ale víckrát se k ní vracet nebudu.
Kniha se mi velice líbila. Vypravování takového příběhu z pohledu Smrti je opravdu mrazivý. Liesel je opravdová odvážná dívka, jejíž osud mě velmi oslovil. Je to jedna z těch literární hrdinů (ek), která z života jen tak nezmizí. Je to jeden z mnoha příběhů na toto téma, ale je podaný naprosto jedinečně.
Líbí se mi autorův nápad použít jako vypravěče smrt. Celkově oceňuji neobvyklý styl vyprávění, který mě vtáhl do děje. Tato kniha mě hodně zaujala.
Poměrně hezky napsaný příběh jedné neobyčejně obyčejné holčičky. Pár věcí mě zarazilo, například s jakou lehkostí se vzdala své rodiny, na druhou stranu její srdcervoucí výstup, když potká přítele, kterého znala pár měsíců..zvláštní nesoulad. Fajn je náhled na to, jak se žilo obyčejným Němcům, že ani oni neměli úplně na růžích ustláno. Knížka mě bavila, ale rozhodně to není nic, co by mě vystřelilo do vesmíru...
Nádherně napsaná kniha, zajímavě, úplně z jiného pohledu, než obyčejně bývá. Hlavní postava Liesel mi přirostla k srdci a příběh jsem s ní prožívala naplno.
(SPOILER)
Tak na tuhle knihu jsem se hodně těšil, ale čekalo mě dost velké zklamání. Opravdu nechápu, čím si získala takovou popularitu a oblibu, protože na ní rozhodně nic senzačního a výjimečného nevidím. Zanechala ve mně akorát dojem povrchnosti, nepravděpodobnosti, vykalkulovanosti a kýčovitosti a tak tohle vyprávění Zusakovi jaksi nevěřím. Mám pocit, že výběr tématu – holocaust, válka a chudák osamocená bezbranná malá dívka v ní – byl ze strany autora hodně účelový a prvoplánový, s cílem za každou cenu napsat předojímavý, srdceryvný příběh a hlavně bestseller pro široký okruh čtenářů, takový „holocaust pro celou rodinu“, který půjde spolehlivě na dračku. I název knihy samotný mi trochu zavání kalkulem, protože nevystihuje a nepojmenovává to hlavní, co se v knize odehrává, zato je ale komerčně přitažlivý, zajímavý a svým způsobem podbízivý. A že by se autor potřeboval osobně „vypsat“ z válečných hrůz předpokládat sotva můžeme, protože válku sám na vlastní kůži neprožil a slyšel o ní pouze z doslechu a vyprávění. A to je, podle mě, z jeho často naivního psaní prostě znát a cítit. Ale zpět ke knize. Hned v jejím úvodu vám prostřednictvím vypravěčky příběhu – Smrti – Zusak pěkně natvrdo naservíruje, jak to celé dopadne, což nejednoho čtenáře jistě „potěší“, zvlášť když ho čeká ještě skoro 500 stran. Co mě „potěšilo“ vzápětí bylo, že příběh, který je vcelku všední, nenápaditý a dějově prázdný, je a bude neustále prokládán většinou hloupými, otravnými a hlavně pro čtenáře úplně zbytečnými poznámkami vypravěče, které samotný děj příběhu nikam neposouvají a ani ho nijak neobohacují, jen ho narušují a často i vyzrazují, co se bude o pár stránek dál, nebo v budoucnu vůbec, dít.Takhle na mě vypravěč působí jen jako jakási vlezlá karikatura moudrosti a výstřednosti. Takže nám sdělí např. i osud jednoho ze zlodějíčků chlapce Arthura Berga, což celkem nikoho nezajímá, protože je to postava v příběhu zcela nepodstatná a ocitá se asi na třech stranách knihy, ale na druhou stranu nám vypravěč už třeba nesdělí, co se stalo s rodiči Liesel, hlavní postavy románu.Je také nepřirozené a podivné, že Liesel se vůbec nezajímá o to, co a proč se kolem ní děje a nikoho se na to ani neptá. Styl autora se mi moc nelíbí. Vyprávění se odvíjí většinou v krátkých větách, je plytké, nenápadité a sentimentální, se spoustou patosu (hlavně v závěru), a řekl bych, že mu chybí i autenticita a věrohodnost. Postavy jsou neživé a ploché, nerozvinuté a většinou i nezajímavé, slovní zásoba chudá, což však autorovi paradoxně nebrání v tom, aby v přehnané míře (snad na každé druhé straně) užíval metafor a různých přirovnání. Přitom užívaná symbolika je namnoze těžkopádná a křečovitá, užité výrazy jsou často podivné, nezvyklé a neobratné, nebo do doby se nehodící…Za celým psaním je tak cítit úporná a křečovitá snaha autora psát působivě, líbivě a originálně. Pokud bych měl tohle dílko porovnat s knihami některých autorů, kteří tuto dobu sami zažili a tématu války a holocaustu se ve svých dílech věnovali – namátkou např. E.M.Remarque,W.Styron, J.Škvorecký - tak Zlodějka bohužel v tomto srovnání neobstojí ani náhodou.
Kniha sice není úplně špatná, ale Markus Zusak dle mého názoru na nějaké extra kvalitní, hodnověrné a výjimečné zpracování tak náročného tématu prostě "nemá".
PS: Filmové zpracování se mi celkem líbilo, a to hlavně díky excelentním hereckým výkonům tria Nélisse, Rush, Watson. A 13letá malá slečna Sophie Nélisse, která svoji roli malé zlodějky zvládá naprosto skvěle a s přehledem, je prostě kouzelná….
skvělá kniha. musela jsem si chvíli zvykat na neobvyklý styl vyprávění, ale vtáhla mě do děje a nedokázala jsem ji odložit. Velmi zajímavý pohled na válku z pohledu Němců..ne všichni byli nacisti...
Knihu jsem odložila, ale nedalo mi to, musela jsem ji dočíst. Kniha mě rychle vtáhla zpět. Udělala jsme chybu, že jsme ji odložila. Krásný příběh. Je o životě, holčičky která , i když ji osud nebyl nakloněn, zažila spousty dobrodružství. Jsou zde místa, kdy si říkám, ne toho neber, ten musí žít, ale ve válce se nevybírá.
Kniha byla pro me dlouha ale krasna.
Úžasný pohled do toho co dělo :(
Skvělý příběh a na Liesel a rudyho
NIKDY nezapomenu
Vzdávám to, nedočtu. Vypraveni smrti se mi líbilo, ale rychle se vytratilo.
O dva týdny později...
Dočteno. Nakonec mi to nedalo, nerada nechávám nedoctene knihy. Co se mi líbilo: Vztah ke knihám, sila slova, smrtka co lituje zidy, i ty prozrazené konce mely zajímavý efekt.
Co se mi nelibilo: Styl vypraveni, mnohdy ho totiž o chvílema opouštěl jakoby na něj zapomínal a pak zase rychle navrat a dle mého odflaknuty konec.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
2009 | Zlodějka knih |
2012 | Posel |
2019 | Clayův most |
2014 | Roky pod psa |
2015 | Smečka rváčů |
Strašně čtivé, silné, krásné a smutné. Kniha změnila můj názor na život i na smrt. Měli bychom si vážit toho, co máme, a jak se máme...