Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8401
8401
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Uvažuju, co tu napsat a chce se mi jen.. nemám slov! Koukám, že Maggie 704 pode mnou to má podobné! Ale zkusím: Citlivá, čtivá, poetická, včera večer, kdy jsem ji dočetla, mě úplně dostala.. Nepotrpím si na velké básnické obraty v knize, hlavně když cítím, že jsou vykalkulované a nebo nějak blbě na sílu přeložené.. tady byla poezie překladu tak úžasná, že musím pochválit i ten. Okouzlila mě forma knihy.. snad se teď už smrti tolik nebojím, když umí tak laskavě vyprávět.. Bolelo mě srdce za Liesel a je mi smutno, že už to všechno skončilo.. nojo musím si najít novou rodinu, dneska jsem si na cestu nevzala do tašky žádnou novou knihu, připadalo by mi to jako zrada :-) Nechám si tě, Liesel, pod kůží ještě pár dní!
Nádherná knížka. Já bych to ráda nějak popsala, jak jsem nadšená, ale všechno už bylo řečeno přede mnou... nemám slov, takže zbývá už jen velký dík a obdiv Marku Zusakovi.
Po pravdě musím říct, že „zlodějka“ se mi dostala pod kůži. Co nechápu, a to doslova, že je někdo, kdo dokáže napsat něco tak neskutečně lidskýho, krásnýho a citlivýho, až tak, že z toho bolí srdce. Asi neumím přesně slovy vyjádřit pocit, jaký ve mně tento příběh zanechal, snad jen, že navždy. Navždy mám příběh Liesel Memingerové, Rudyho, Hanse jako nejlepšího táty a harmonikáře, Rosy a Žida Maxe uložený v paměti. Knížku do knihovny vrátím, ač mám neuvěřitelnou touhu jí „štípnout“, přesně tak, jak by to udělala Liesel.
Zlodějka knih mě upoutala názvem i obálkou. Po přečtení anotace jsem se bála, zda mě bude kniha bavit, protože literaturu s tématikou druhé světové války zrovna nevyhledávám. Byla jsem ale mile překvapena, jak rychle jsem si knihu oblíbila. Ze začátku jsem si chvíli zvykala na osobitý autorův styl a formu psaní, ale už po pár stránkách jsem byla vtažena do děje a sledovala příběhy všech v Molchingu. Velmi jsem oceňovala nevšední slovní obraty a vyprávění z úst samotné Smrti bylo originální. Z počátku mě moc nebavilo vyprávění o Maxovi, ale i toho jsem si ve chvíli, kdy se zkřížily jeho cesty s Lieselinými, oblíbila, respektive to, jaký k sobě měli vztah. Rudy, to je kapitola sama pro sebe, parťák pro všechno s velkým srdcem, který se nevzdává ("Co takhle pusu, Saumensch?"). Rosa Hubermannová, ač se mi ze začátku tak nejevila, byla dobrá duše. A Hans Hubermann, táta harmonikář, úžasná osoba, kterou jsem si okamžitě zamilovala, dobrák a kliďas. A ještě nesmím zapomenout na Ilsu Hermannovou, na zvláštní osobu, která sehrála v příběhu svou velkou roli. Původně jsem chtěla dát čtyři hvězdičky, ale konec mě zasáhl víc, než jsem čekala (hlavně kapitola Konec světa, část druhá), dokonce mi ukáplo několik slz, takže dávám hvězdiček pět. Cítila jsem smutek, bezmoc, lítost, zanechalo to ve mě kus prázdného místa. Obdivovala jsem Liesel, za to, co všechno si musela prožít a hlavně přežít. Krásná kniha, která má na čtenáře dopad.
Obsahuje spoiler!
Kniha pri ktorej som zabudla, že trpím ADD/ poruchou pozornosti.
Kde začať. Zusak má neuveriteľný dar písať pútavo a vcucnúť vás do deja, ktorý na oko pôsobí dojmom, že v ňom "o nič nejde", pritom "ide o veľa". Skvelá psychológia postáv a prepracovanosť príbehu, ktorá ma strhla nielen emočne. Ja som v uliciach Molchingu naozaj tých pár dní žila. A čo viac? Originálnym je aj fakt, že pokiaľ si odmyslíme postavu Maxa, z obdobia II. svetovej vojny je to asi široko-ďaleko prvý z príbehov, ktorý sa židovskej tematiky dotýka len okrajovo a predostiera predovšetkým príbeh "bežného" nemeckého dievčaťa, ovplyvneného politickými zmenami v spoločnosti.
Ale aby nebolo všetko ružové. Po skvelej 500 stranovej jazde nakoniec "klopýtol" záver, pri ktorom som sa nemohla zbaviť pocitu, že autor už dopredu ráta s hollywoodskou adaptáciou knihy. Predsa len, rovnako ako by sa SS-áci nemaznali so žiadnym židom počas pochodu do Dachau a rovno na mieste ho zastrelili, tak pre mňa zostáva aj naivne zromantizovaný fakt, že po bombových náletoch nájdete najdôležitejšie postavy v kompletnom stave, aby ste sa s nimi ešte dokázali rozlúčiť. Aj napriek týmto zádrhelom však hodnotím knihu veľmi pozitívne a s plnou vážnosťou dávam päť hviezd.
Nemyslela jsem si, že by mě takhle tlustá kniha (vím, že zas tak tlustá nebyla, ale na mě ano) bavila od začátku do konce, ale opak je pravdou. Spisovatel psát opravdu umí, i když jsem si na jeho styl musela chvíli zvykat. Líbí se mi, jak všechny zážitky, tak pocity prožíváte s hlavní hrdinkou, ať jsou veselé nebo smutné. Části, ve kterých mluvila smrt mě celkem štvaly, ale alespoň nebyly dlouhé. Opravdu hezká knížka, která (i když tyhle kecy nesnáším) vás donutí zamyslet se nad vašimi hodnotami a prioritami v životě.
Nejenže je tato kniha psaná úplně jinak (ale úplně), ale zároveň otvírá neuvěřitelně strhující příběh. Prozradit konec příběhu uprostřed? Proč ne?
U knih nahlas neprojevuji svoje emoce - nebrečím, nesměji se nahlas a jiné podobné. A víte co? Je to první kniha, která mě dohnala k slzám.
Chvili mi trvalo, nez jsem si zvykla na styl a formu psani, ale pak me tahle kniha naprosto pohltila. Nedokazala jsem se odtrhnout, cetla a cetla, az jsem byla na konci, ubrecena a uplne rozbita.
Mnohokrat vite dopredu, co se stane s nekterou z postav. Nevite ale jak. A jakmile ten moment nastane, stejne vas to dostane, prekvapi.
Precteni Zlodejky knih odstartovalo dlouhe debaty o ustrednim tematu, tak dlouhe, jak doposud dokazalo jen malo knih.
Skvele, jedna z nejlepsich knih, co jsem kdy cetla.
Kniha je pojata velice zajímavě. Nápad s vypravěčkou je jedinečný. Jen mě občas zamrzelo, když mi osud některého z hrdinů prozradila dříve, než nastal ten "správný čas". Pak už jsem při čtení jen čekala, kdy to přijde a ne, jestli to přijde. I tak výborná četba.
Netušila som o čom je táto kniha, keď som ju začala čítať. Len som počula že je dobrá. Ale to je slabé slovo, je výborná. Odohráva sa to síce v krutom období, no je veľmi dobre napísaná, emotívna, pútavá od začiatku až do konca. Vrelo odporúčam :-)
Co říct? Nejdřív mi trvalo se začíst, ale potom se mi knížka četla moc dobře. Místy mi bylo smutno. Kniha je to opravdu krásná, skvěle napsaná, vypravěč Smrt je geniální nápad... Když jsem dočetla, zůstala jsem ležet a vstřebávala dojmy. Myslím, že stojí za to, si ji přečíst. Oblíbíte si všechny postavy. I ty, u kterých byste to na začátku neřekli. :-)
Prvními stránkami jsem se doslova prokousávala, ale najednou přišel zlom a já objevila kouzlo této překrásné knihy. Neskutečná kniha, nejlepší, co jsem letos četla. Rozhodně se k ní vrátím.
Nemám slov..bála jsem se že je kniha přechválená ale ona je neskutečná! Člověk u ní projeví všechny různé emoce! Tuhle knihu mohu jen doporučit.
Prolog mě zasáhl v celé své kráse. Téměř okamžitě jsem si zamilovala styl psaní, který je bezesporu naprosto originální a k téhle knize prostě patří a jiný by se snad ani nehodil. Nicméně s dějem to šlo v průběhu knihy trochu z kopce. Připadalo mi to všechno jakoby v jedné rovině; nedělo se tam skoro nic napínavého nebo něco, co by mě udržovalo v pozornosti po více než pár stránkách. A to bylo to jediné, co mi v knize chybělo - dějový spád, jehož nepřítomnost zapříčinil to, že jsem se u knihy občas mírně nudila.
Kniha skrývá neuvěřitelně silný příběh Liesel Memingerové - dívky, která přišla o rodinu a která se musela přistěhovat do jiné. Bylo neskutečné dozvídat se postupně pravdu o jejím osudu a o osudech jejích nejbližších.
Další věcí, která byla na Zlodějce knih výjimečná, byl Zusakův originální výběr vypravěčky - Smrt. Seznamování i loučení s ní mi přišlo trochu depresivní, ani nevím proč. Ve chvílích, kdy jsem četla její milé doslovy či dovětky o tom, jak je spravedlivá a podobně, jsem si říkala, proč taková Smrt nemůže být i ve skutečnosti. I když - kdo ví?
Zlodějka knih = výjimečné dílo.
Tato kniha toho podle mě skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá.
Mám pocit, že se mi Zlodějka knih pomalu, ale jistě, vkradla do srdce, a nehodlá jen tak odejít. Zamilovala jsem si ji. Zamilovala jsem si jejího bratra, Rudyho, Maxe, Hanse, Ilsu, Rosu.. I Smrt. Bylo zajímavé vidět, že i ona má srdce.
Co k této knize říci... Brečela jsem, křičela, řvala, smála se... Byla to první kniha, u které se projevili snad všechny emoce, které si člověk dokáže představit. Tak dokonalá byla.
Říkala jsem si, jestli je kniha opravdu tak dobrá, jak všichni říkají. Pro mě ano. Počet stran mě tedy vyděsil, ale četla se skoro sama. Přemýšlela jsem, jak může děj vypravovat smrt. Může a je to laskavé vypravování. Taky jsem moc ráda, že jsem nejdřív přečetla knihu a až později se podívala na film. Ten byl pro mě zklamáním.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Popravdě jsem knihu nedočetl, ani nevím proč. Není špatná, jenom neudržela moji pozornost. Je psaná na můj vkus příliš komplikovaným stylem...