Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19756/bmid_zmizet-5oV-19756.jpg
4
1576
1576
Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.... celý text
Přidat komentář
Petra Soukupová je velmi empatická autorka, která se umí lehce vžít do charakterů různých postav majících protikladné zájmy. Ústředním tématem tří povídek jsou rodinné vztahy a rivalita mezi sourozenci. V určitých pasážích se mi vybavily vlastní zážitky z dětských let - pokoj nuceně sdílený se sestrou, který by často pro nás obě nebyl dostatečně velký, ani kdyby se zázračně nafouknul do velikosti celého světa :) U každého příběhu máme pocit, že je to celé nějak špatně, ale zároveň chápeme všechny zúčastněné strany a to, proč jednají, jak jednají.
Takovy prumer, prvni povidka se mi libila, pak uz to bylo slabsi. Neurazi, nenadchne.
Soukupová oplývá talentem vyjádřit cokoliv jednoduše a přitom výstižně a to je mnohem těžší, než psát složité rádoby moudré kecy.
Ve svých knihách přechází z nepřímé řeči do přímé, žádné úvozovky, a přece je to dokonale srozumitelné.
Líbilo.
Tři povídky. Každá je trochu jiná a přesto mají mnohé společné. Velmi nepříznivý vliv osudu. Tuhne z toho až krev v žilách. Člověka to nutí zamyslet se, jak kruté dokáže být dětství a sourozenecká "láska". Hold ne vždy musí kniha končit happyendem. Povedené dílo!
Soukupovou má čím dál raději, její knihy mě vždy úplně odrovnají svou nenápadnou syrovostí. Nejvíc mě zaujala první povídka, z té je mi úzko ještě teď, víc než měsíc po přečtení.
Vynikající,asi se budu opakovat, ale mě se příběhy obyčejných lidí líbí čím dál víc a P.Soukupová je navíc dokáže zajímavě podat.
Přemýšlím co napsat-čerstvě po přečtení jsem v šoku ze všech třech příběhů. Píše se zde - hezké příběhy, skvělé příběhy ... pro mě první příběh tak depresivní jako snad v žádné jiné knize, které jsem kdy četla. Smekám před spisovatelkou - je to od ní moje druhá přečtená kniha a pokaždé přečtené jedním dechem. Tentokrát to ale bylo tak depresivní až mi z toho bylo hodně úzko.
Kniha se četla dobře, ale že bych z ní byla nějak unesená, to zas ne. Ale dalo se to přečíst v klidu :).
Oceňuji pohled dítěte, civilní jazyk, cit pro úplně obyčejné všednodenní detaily, které tvoří život, aniž bychom si je uvědomovali. První a druhý příběh byly skvělé, ve třetím jsem se trochu ztrácela v čase i postavách, no nakonec jsem se zase našla. :-) Poslouchala jsem jako audio, příjemné.
Pre mňa absolútne nečakaný zážitok! Knihu som dostala od kolegyne, na stôl položenú, absolútne bez slov a vyjadrení, nevedela som čo očakávať. Po prvých stránkach si hovorím: česká klasika, príbeh ako každý iný, no čím viac som čítala, tým sa dej stával zapeklitejším a pritom vetné skladby boli také prirodzené, priam na hltanie. To prepojenie jednej poviedky (Zmizel) s tými ostatnými, v ktorých tiež niekto zmizol, neviem či bolo len v mojej hlave, alebo autorkin cieľ. Tiež v každej poviedke cítiť problémy v súrodeneckej konštalácii a rivalite. Jednoduché a pritom dobre napísané. Neviem ako to autorka urobila, že si ma získala, môžem viac než len odporúčať.
Petra Soukupová možná nechává vyplout na povrch temné stránky lidské duše. Které máme, za které se stydíme. Možná proto jsou její hrdinové tak neuchopitelní a zároveň blízcí.
Soukupová umí skvěle psát! Přesto, že jde o hovorovou češtinu, je to velmi čtivé, poutavé a ze života a mohu opravdu doporučit k přečtení.
Hezká kniha, dobře se četla, pro mě napínavá, musela jsem pořád číst, byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Dobře popsané mezilidské vztahy, i když ne zrovna ideální..
Kniha je velmi hezká, dobře se čte. Příběhy jsou moc hezké až na to, že nad třetím musíte více zapřemýšlet a moc nespojuje ty předchozí dva.
Moc jsem od této knihy nečekala, ale byla jsem příjemně překvapená. Mezilidské vztahy jsou těžké a ty v rodině obzvlášť. V této knížce jsou ty obzvlášť komplikované a přece ne úplně neobvyklé. Moc se mi líbí, že i když má každá povídka svojí hlavní postavu, jsou tam chvilky i z pohledu jiných členů rodiny. Je to zajímavé.
Působivé, místy smutné, kvalitní. Ta témata jsou do jisté míry vlastně telenovelová. Jako život sám. :-) Na přeskáčku sourozenecké zápolení, úraz, věkový rozdíl partnerů, emigrace, závislost na alkoholu, nejistý otec, rozvod, výchova dětí, sňatek z rozumu, smrt, mezigenerační napětí, mindráky, setkání po letech, nenaplněné ambice, milostné vyznání, útěk z domova, rodinné zvyky, první láska... Jenže autorka je schopná podívat se na ty ohrané motivy z nitra, vyloupnout z nich skutečné emoce dětí. Těch pravých, věkem, i těch věčných, v nás dospělých. Myslím, že je to pro knihu hodně dobrá vizitka, když postavám opravdu věříte jejich motivace, rozumíte jejich myšlení, dýcháte s nimi ve společné realitě. Nemusí se vám líbit, co se jim děje, protože podprahově rozpoznáváte chytrý literární kalkul, ale stejně si odnesete velký zážitek. Na takové české knížky jsem hrdý, byť s každou ze tří povídek by šlo ještě dál pracovat. První příběh by si možná zasloužil širší časovou perspektivu, hlavního hrdinu opouštíme předčasně, druhý vybroušení přímých řečí, třetí jasnější strukturu, ve které by se čtenář rychleji zorientoval. Přesto velmi silné čtyři hvězdičky a oprávněné ocenění Magnesia Litera.
Toto byla moje první kniha současné literatury od českého autora a já jsem naprosto v šoku. Autorce jsem věřila každé jednotlivé slovo a připadalo mi, že se spíš dívám někomu do oken a sleduji skutečné životy, tak moc to bylo realistické a surové. Jsem na podobné věci lehce přecitlivělá z důvodů osobních zkušeností, ale místo depresivních pocitů jsem cítila pouze fascinaci. Vše umocněno místem děje, zejména první povídky, jakožto Hradečák oceňuji. :) Rozhodně doporučuji přečíst.
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Po nedávném zážitku s „K moři“ jsem byl hodně zvědavý a měl jsem i velká očekávání, ale zklamán jsem v žádném případě nebyl.
Líbilo se mi, jak Petra Soukupová dokáže popisem běžných denních situací plasticky vykreslit dětské i dospělé postavy, takže je má čtenář ve své hlavě jako živé.
Líbilo se mi, jak dokáže navodit atmosféru nejistoty jednou větou, když na konci odstavce ten předchozí text okomentuje z pozice všeznalého vypravěče - myslím nějakou větu ve smyslu: „Ještě neví, jak bude ráda, že mamince dnes nelhala.“. Je to sice takový trik, ale funguje to. Stejně tak funguje epizodní vstupování jiných vypravěčů (nebo obecně více pohledů na stejnou událost). To jednak pomáhá vyprávění, ale hlavně to ukazuje, jak nespolehlivé má člověk vzpomínky a jak si často nepřesně interpretuje situace, které se mu odehrávají přímo před nosem.
Líbilo se mi, že novely tématizují běžné věci, které jsou kolem nás, i když děláme, že neexistují. Třeba že se sourozenci dost často opravdu nenávidí. Nebo že rodiče upřednostňují jedno dítě před druhým. Nebo že rozhodnutí, u kterých se tváříme, že je děláme pro dobro druhých, jsou učiněna ze sobeckých příčin, z lenosti... Proto jsou ty postavy tak uvěřitelné.
Už méně se mi líbilo, že postavy mužů si byly dost podobné - pravidelný návštěvník hospod jen pár krůčků od reálného problému s alkoholem; fanoušek sportu, který nemá citlivost ke svému okolí a vše by nejraději řešil tvrdě... To se mi zdálo být trochu klišé. Ale možná to tak beru, protože jsem ta potrefená husa, když chlastám jak Zeman a nenechám si utéct žádný zápas Sparty. ;-)
Ale jinak líbilo. Líbilo a moc.
Jo, ještě jedna věc: V poslední novele „Věneček“ mně přišlo hodně zvláštní (a takové nepřirozené), že se ani jedna ze sester nepozastavila nad tím, že čtou cizí dopisy. Dost času jsme se tam věnovali pocitům Hely i Hanky, ale ani náznak úvahy nad tím, že by mohly respektovat soukromí svých nejbližších. Třeba z úcty k nim, a nebo z obyčejné slušnosti. Ale možná, že je jejich přístup normální a jen já mám nějakou podivnou představu o tom, jak by měl člověk přistupovat k neveřejným věcem jiných lidí...