Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19756/bmid_zmizet-5oV-19756.jpg
4
1574
1574
Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.... celý text
Přidat komentář
Zařadila bych knihu jako povinnou literaturu pro rodiče. Až mrazící pohled dětí na starší/mladší sourozence a jejich vztahy s rodiči. Mnohé jsem si uvědomila a v mnohém jsem viděla moje soužití s mladším bratrem.
Nemám moc rád filmy a knihy, kde hlavními hrdiny jsou děti, ale Zmizet je tak vyjímečná kniha, že hned po pár prvních stránkách jsem na tuto svou averzi úplně zapomněl. Pečlivě vystavěné příběhy třech tragickými událostmi narušených rodin jsou napsané naprosto strhujícím způsobem. S Petrou Soukupovou jsem četl nedávno rozhovor a říkala, že nejlépe se jí píše v nonstopu... Nedivím se pak, že výsledné díla jsou tím nonstopem trochu načichlá a dýchá z nich smysl pro lidské tragično, avšak s až překvapivými závěry prodchnutými zvláštní nadějí .... Přesně můj cup of tea.
Výborná knížka. Petra Soukupová píše úderně, spoře, někdy i tvrdě až mrazí. Některé ty dialogy jsem si četla i opakovaně a nahlas . Opravdu doporučuji všem, co absolvují sourozenecké dohadování, co prožívají neúspěšné vztahy nebo zklamání, co marně touží či neúspěšně hledají, co někdy nemají čas naslouchat dětské duši, co jsou opuštění , těm co trpí pocitem nedostatku lásky, ať již jakékoliv, ... ale doporučuji ke čtení i těm , co tyhle problémy sice nemají, aby o nich věděli, protože člověk nikdy neví, jak a kam se jeho životní osudy vyvinou...
Zvláště mne zaujalo téma jak a kdy informovat děti o tom, kdo jsou jejich praví biologičtí rodiče. Musí to být děsně těžké. Pokud je človíček malý, tak se o tom dobře a snadno mlčí, ale když pak dospívá a zjistí, pátrá , dovídá se, musí to být strašné pro děti i rodiče. A jaké to musí být, když se to člověk dozví po smrti rodičů? Smířit a vyrovnat se s tím je těžké a někdy to asi ani nejde.
Ty příběhy jsou ze života a situace v nich popsané nás mohou potkat a pak ten pocit někam ZMIZET může mít i kdokoliv z nás jako ti, co o nich budete číst v těchto třech zajímavých příbězích.
Má druhá kniha od Soukupové, popravdě jsem nečetla anotace a o knize si dopředu nic nezjišťovala, o to víc jsem byla překvapená, že jsou to vlastně tři příběhy. Stejně jako v prvotině K moři i ve Zmizet Soukupová popisuje problematiku rodinných vztahů, a to očima dětí. V prvních dvou příbězích ani jedno z dětí nemá pevné rodinné zázemí, cítí se utlačovano starším sourozencem, trpní pod jeho nadvládou. Především u příběhu s názvem Na krátko mě mrazilo. Oceňuji Soukupové způsobem vyprávění, ve které provádí sondu do mysli postav, ukazuje nám situace z jejich zorného pohledu, vidíme jejich jednání, důvod, pocity, můžeme je prožívat s nimi. A ano, název funguje i já jsem si kolikrát během čtení přála zavřít oči a zmizet, nevidět tu krutost.
Velmi zajímavě napsané sourozenecké, rodinné vztahy očima dětí...já jsem jedináček, tak mi občas přišlo, že je to až příliš "husté"...opravdu mají sourozenci mezi sebou tak hrozné vztahy? Je to i dost poučná kniha: nemít jedno dítě raději než druhé (nebo ať to aspoň není poznat), nenutit děti k něčemu, pro co nemají vlohy....může samotná matka plnohodnotně vychovat své děti? .....hodně k zamyšlení, knihu jsem dočetla a musela se pustit do něčeho veselejšího....i teď po měsíci na ty příběhy stále myslím...
Moje první kniha od této autorky a musím říct, že se mi líbila. Trošku jsem si musela zvykat na hovorovou češtinu. Styl psaní má velmi reálný až drsný. První povídka na mě působila dost depresivně, ale ani ostatní nejsou žádné lehké čtení na dovolenou... Vztahy mezi lidmi i jejich myšlenky popisuje bez přikrášlení a nějakých happy endů.
Styl Soukupové mám opravdu ráda, je takový pěkně realistický a odosobněný :) Ale myslím, že má lepší knížky, kniha K moři mě nadchla a Pod sněhem bylo taky velice dobré. Ale u této povídkové knihy jsem měla pocit, že většina příběhů tak nějak vyšuměla, že je autorka utnula, když už ji přestalo bavit je psát. Čekala jsem něco-cokoli nakonec a ono to nepřišlo, proto nemohu hodnotit plným počtem.
Velmi sugestivně popsané vztahy v narušených rodinách, jejíž členové trpí a ubližují si, nerozumí si, i když se mají rádi.
Soubor tří nezávislých povídek mě uchvátil. Tak pekelně přesná, podrobná a odosobněná výpověď o rodinných poutech mě dostala. Člověk už nějaký pátek po světě chodí, dívá a pozoruje očima a dobře ví, že všude je něco, každá rodina má ve skříni více či méně chrastivé kostlivce. Perspektiva dětí (uplatněná s různou intenzitou ve všech povídkách), neosobní er-forma, polopřímé a nepřímé řeči, střídání perspektiv vyprávění - to vše dodalo celému svazku nevšední, až bytostně nepříjemný pohled na věc. Petra Soukupová šla až na dřeň a vyplatilo se: nepříjemný pocit rozlezlý během četby po všech vnitřnostech dává tušit, že na knížku jen tak nezapomenu.
Místy je to na silnější žaludek, protože místy jsou rodinné vztahy fakt vybroušené do čisté nenávisti. Čtení ale skvělé, skvělý styl, rychlý spád a ty zvraty... Rozhodně stojí za přečtení!
Dobré povídky napsané typickým stylem autorky. Hodně retrospektiv, hodně vypravěčů, hovorový jazyk. Přesto se kniha čte moc dobře a určitě má na to čtenáře zasáhnout a donutit ho se zamyslet nad vlastní rodinou. Jen doufám, že většina lidí je na tom lépe, protože hrdinové povídek moc šťastné životy nemají. První povídka se nabízí jako nejlepší, vzhledem k milému vypravěči a silnému tématu, ale mne asi nejvíc zaujala poslední povídka, kde mohlo být tolik věcí jinak, kdyby...
Tři rozsáhlejší povídky, každá jinak líčí destrukci soudobých mezilidských vztahů. Jako ostatní knihy od Soukupové i Zmizet vyvolává smutek, stísněnost, soucit s hrdiny. Přesto, nebo právě proto, pět hvězd, protože ty příběhy jsou napsané tak, že věříte, že se fakt mohly odehrát a dokonale pronikáte do nitra jednotlivých postav.
Tahle knížka byla těžká depka. Máme dobré rodinné vztahy, proto mě až zaskočilo, kolik nenávisti může být mezi sourozenci, a jak se k sobě taky můžou příbuzní chovat. A taky to, jak je to většinou nechtěně způsobeno právě rodiči. Moc dobře popsané pocity, chování, psychologie dětí.
Obvykle mě povídkové knihy moc nebaví a nevyhledávám je, ale na doporučení jsem udělala výjimku, a dobře tak. Bylo to tím, že povídky byly v knize jenom tři delší, proto bylo možné se do příběhů dostatečně začíst. Hlavně to ale bylo autorčinou schopností skvěle popsat běžné i dramatické okamžiky života, vykreslit jednotlivé postavy a přesně vystihnout jejich niterní pocity. Myslím, že povídku "Zmizel" se mi jen tak nepodaří dostat z hlavy..
První povídka rozhodně za 5 hvězdiček, perfektně psychologicky rozpracovaný postupný rozklad nejprve šťastné a spokojené rodiny. Jenže druhá povídka se mi strašně pletla s první a ve třetí jsem se nemohla pořádně vyznat kvůli retrospektivě a víc než příliš podobným jménům hlavních hrdinek (Hanka/Helenka), takže jsem se pořád musela soustředit na to, kdo s kým, stejně jsem to moc nepochytila a příběh utekl. Škoda...
Byla to první kniha této autorky,kterou jsem četla.Nejvíce mě oslovila první povídka,musím dodat,že styl psaní autorky mi moc nevyhovuje.Přesto si chci ještě přečíst nějakou její knihu.
Dospívání není snadné. Knížka je autentická, živá, přesvědčivá. Rozhodně nelituji, že jsem si ji zakoupil a přečetl. Pěkné čtyři hvězdičky si jistě zaslouží.
Původně se mi do toho moc nechtělo. Ano, nemám odvahu jít do českých autorů, ale tentokrát jsem do toho šla a nelituju. Určitě mě při čtení povzbuzovalo, že jde "jenom" o povídky. Do románu na téma rodiné trable bych se opravdu v dohledné době nechtěla pouštět.
Přímo při čtení jsem se pořád nemohla rozhodnout, zda se mi to líbí či ne, ale s odstupem pár dnů si začínám uvědomovat, že se mi to vlastně opravdu líbilo. Nejvíce jsem se našla v "Na krátko" :)
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Část díla
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Úplně souhlasím s komentářem Inozuky... je to knížka, která jde až na dřeň, je v ní tragika i naděje, líbí se mi úderný styl psaní, krátké výstižné věty, vše řečeno jakoby mimochodem, skoro až heslovitě, dětským způsobem... jsou to příběhy ze života podané velmi empatickým způsobem... určitě za pět hvězdiček!