Zmizet
Petra Soukupová
Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodičAutorovy další knížky
2020 | Věci, na které nastal čas |
2009 | Zmizet |
2017 | Nejlepší pro všechny |
2015 | Pod sněhem |
2022 | Nikdo není sám |
Zatím přečtena první povídka ze tří. Rozhodně motivuje k dočtení zbytku. Příběh je napsaný velmi zručně a přirozeně, čte se jedním dechem a podává dobré svědectví o tom, jak se dnešní člověk pere se životem. I když, pere... ty záblesky tam sice jsou, například v otcově pokusu naučit Kubu fotit, takže z povídky nečpí pasivita tolik jako u jiných současných autorů. Nakonec ale pointu bohužel utváří zásah zvnější, tedy změna prostředí, než úsilí postav samotných, ve výsledku příliš zasekaných.
Dodatek:
S chutí dočten i zbytek. Má to jasné limity v tom, jak jsou či spíše nejsou postavy schopny se svým životem zachátet (viz nicotný závěr třetí, vůbec trochu rozplizlé povídky). Zůstává ale strhující vykreslování vypjatých chvil, zachycování charakterových typů a vztahových stereotypů i kus vtipu (ostře glosující děti stojí za to).