Zmizet - Petra Soukupová | Databáze knih

Zmizet

Zmizet
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19756/bmid_zmizet-5oV-19756.jpg 4 1600 1600

Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.... celý text

Přidat komentář

Stammel
08.12.2010 4 z 5

Zatím přečtena první povídka ze tří. Rozhodně motivuje k dočtení zbytku. Příběh je napsaný velmi zručně a přirozeně, čte se jedním dechem a podává dobré svědectví o tom, jak se dnešní člověk pere se životem. I když, pere... ty záblesky tam sice jsou, například v otcově pokusu naučit Kubu fotit, takže z povídky nečpí pasivita tolik jako u jiných současných autorů. Nakonec ale pointu bohužel utváří zásah zvnější, tedy změna prostředí, než úsilí postav samotných, ve výsledku příliš zasekaných.

Dodatek:
S chutí dočten i zbytek. Má to jasné limity v tom, jak jsou či spíše nejsou postavy schopny se svým životem zachátet (viz nicotný závěr třetí, vůbec trochu rozplizlé povídky). Zůstává ale strhující vykreslování vypjatých chvil, zachycování charakterových typů a vztahových stereotypů i kus vtipu (ostře glosující děti stojí za to).