Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19756/bmid_zmizet-5oV-19756.jpg
4
1574
1574
Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.... celý text
Přidat komentář
Skvělé a drsné....
Klasická Petra Soukupová.
Tři úplně obyčejné povídky ze života a o životě, tentokrát téma sourozenecké vztahy. ( Hužva je boží, u nás se používá termín já: fluňa, synové: šlóška :):):)
Ze třech příběhů byl pro mě třetí nejslabší, motiv dětského hrdiny, na který jsem se zaměřila, byl nejslabší a celkově bych uvítala větší vhled do myšlenkových pochodů mladší ze sester.
Tři příběhy se společným podprahovým mottem: nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř... Autorka se přitom nesnaží šokovat ani násilně vyvolávat kritické situace; jen jako by psaním odrážela své životní postoje a zkušenosti. V několika obměnách vypráví o dětství, které je komplikované v důsledku konkrétní události, anebo jen souhrou každodenních maličkostí.
Zejména první dva příběhy vyvolávají autentický dojem, udržují čtenáře v napětí a evokují nejednu vzpomínku. Navíc je ozvláštňuje minimalistické, ale sugestivní a věrohodné jazykové podání s někdy až "fonetickým" záznamem hovorové řeči. Závěrečná povídka pro mě v tomhle ohledu trochu pokulhává – může to ale být i volnějším tempem nebo opakujícími se motivy.
Text se čte snadno a plynule, a současně zanechává stopy, které nejsou zrovna příjemné. Spolu s nimi ale možná i víru, že pokud věci nekončí tragicky, jsou vlastně dobré.
Ďalšia kniha od mojej obľúbenej autorky, a opäť zásah do "čierneho".
PS je literárny chirurg, ktorý pitvá svoje postavy úplne do hĺbky duše. Zdánlivo jednoduché neškodné rodinné vzťahy a ich väzby na okolité podnety častokrát prerástajú do nefunkčných sfér, z ktorých niet návratu...
Bravúrne tri sondy do životov obyčajných ľudí podané veľmi autentický a uveriteľne, navyše očami detí, nám nastavujú pomyselné zrkadlo, v ktorom každý z nás môže nájsť určitý odraz svojho života.
Nevěděla jsem, co od této knihy čekat. Jenom jsem věděla, že si ji chci přečíst. Obecně si u knih nerada čtu anotace, protože většinou vyzradí půlku děje a já se pak nemám na co těšit. Takže jsem začala číst a říkala si, to je hezká knížka o rodině. A pak přijde noha, brácha a je to všechno v kýblu. A to jsem teprve pochopila, co je to za knihu. První povídka mě hodně zasáhla, proto ji hodnotím jako nejlepší. Prostřední povídka také dobrá, ale více se mi líbila poslední. Kniha se čte opravdu jedním dechem. A díky ní se zamyslíte i nad svojí rodinou a kolik tajemství a nedorozumění může obsahovat. A je vám z toho smutno, protože stejně tak jak je to v povídkách, málo kdy se něco vyřeší.
Audiokniha: čte Kryštof Hádek, Jan Meduna, Daniela Choděrová, trojjedině poklidně, odevzdaně
Kdo by někdy nechtěl aspoň na chvíli zmizet, ztratit se, vypařit se...
,,Schovat se do minulosti jako do neviditelné odhlučněné místnosti..."
Bohužel nenávratné zmizení je víc, než smutné.
Petra Soukupová se zaměřila na narušené rodinné vztahy hlavně mezi sourozenci.
Její dynamický styl nenudí.
Nekompromisně roztočí kola osudů, vytáhne kostlivce možná i z vašich skříní, přesně zacílí na cyklické chyby, které nahlodávají rodinná pouta.
Lež, žárlivost, lítost, nenávist, zloba - vlastnosti, které vás, zvlášť u sourozenců, překvapí. A možná jenom způsobí rozpačitost.
Za vším hledejte rodiče, mnohdy prarodiče. Citová karma se chystá zopakovat.
Deprese? Snad. Smutné určitě.
Mnohdy k pochopení, možná k poučení.
Třetí povídka Věneček byla pro mě dost chaotická, vyžaduje rozhodně zvýšenou pozornost. Ani jedna postava mi zde nebyla sympatická.
Díky povídce Věneček z mého hodnocení jedna hvězda zmizela.
P.S.: Škraloup na kakau já nesnáším dodnes - (cyklická chyba nebo rozmar rozmazlené Pražandy...?)
K autorce mě přivedla rozhlasová četba jedné ze tří povídek. Každá jiná, ale pro mne jeden společný prvek - sourozenecké vztahy. Zranění z dětství, která se neuzdraví ani v dospělosti, rodinná tabu. Dobře napsané, čtivé, vede k zamyšlení.
Hrozně vás to bude bavit.
Svižný styl, skvěle vykreslené postavy.
Uvěřitelný dej.
Moc se mi to líbilo.
Velmi úsporný, jednoduchý, strohý vypravěčský styl příběhům Soukupové svědčí. Přesně odráží ten odstup a chlad, jakým se vyznačují narušené vztahy mezi postavami. Smutné čtení o tom, jak lidé sobě a co hůř - svým dětem dělají život zbytečně složitým.
Po nějaké době jsem opět měla pěkné pytle pod očima z nevyspání. Od této knihy jsem se prostě nemohla odtrhnout a jít spát, aniž bych o ní nepřemýšlela. Jako vždy, ač stručně, tak brilantně napsané příběhy a uvěřitelné postavy - vynikající vizitka Petry Soukupové.
Povídka Zmizel mi způsobila dost vrásek a jeden nepěkný sen. Tohle nechce zažít žádný rodič. Víc k tomu nemůžu napsat, připravte se na nervydrásající drama.
Povídka Na krátko řešila problematiku mezigeneračních, sourozeneckých a rodičovských vztahů. Úplně živě si dokážu představit hlavního dětského hrdinu a souzněla jsem s ním asi nejvíc ze všech postav.
Poslední povídka, Věneček, mě možná zaujala nejméně kvůli nejvíce otevřenemu konci, i když otevřené konce k autorce patří, ale také absenci nějaké sympatičtější postavy. Příběh byl ale zajímavý velmi, jednotlivé mikropříběhy postav byly dobře vystavěny, takže jsem se nenudila ani chvíli.
Jedna z nejdepresivnejsich knizek, co sem kdy cetla. Nejde mi ani docist. Presto 4 *, protoze ve me rezonuje a urcite jeste dlouho bude ( jako Vrany).
Příběhy ze života. Psané stručně, jasně, výstižně. Autorka přesně ví, jak v člověku rozeznít citlivé struny, její příběhy to dokážou.
Moje první kniha od Petry Soukupové. A dojem je opravdu velký. Nejdřív mě trochu odrazovalo, že se vlastně jedná o soubor tří povídek, i když dlouhých. Ale vyprávění mě tak vtáhlo a fascinovalo, že jsem to přestala vnímat. A že autorka dokáže psát opravdu sugestivně. Až člověku z těch pocitů není lehko. A musí si přiznat, že vlastně sledování tří osudů vytahuje často na povrch i jeho vlastní vzpomínky, pochyby a lítosti.
V týchto troch rozsiahlych poviedkach nám dáva Petra Soukupová až do špiku kostí pocítiť, aké to je, keď je v našich rodinných vzťahoch niečo tak prehnité, až zúfalo potrebujeme zmiznúť, alebo si prajeme zmiznutie niekoho z nich... Prípadne, čo sa vlastne stane, keď sa nám to splní. Sú to melancholické príbehy o vzťahoch, a tým nemyslím o láske, ale skôr o absencii lásky medzi súrodencami, rodičmi a deťmi, dospelými či malými. Čas tu rozhodne nie je najlepším liekom a trpezlivosť neprináša ruže. Nie je podstatné, či bola na začiatku rodina usporiadaná či rozvrátená. Niekedy sa to akoby len tak stane, že ti najbližší sú nám najďalej. Čítanie je to predsa však krásne. To, ako vie autorka sondovať v myšlienkach všetkých členov rodiny, je tak dokonalé, realistické, že hneď pochopíte, že tu nie sú kladné a záporné postavy, len obyčajní ľudia, ktorých životy spojili akosi nasilu, ale oni to spojenie nedokážu tak celkom šľachtiť. Možno niekto povie, že takéto dielo len o vzťahoch mu nič nedá a nič ho nenaučí, ale nie je to tak. Ponúkne Vám nesmiernu porciu empatie a možnosť zamyslieť sa, na chvíľu zmiznúť, uniknúť z reality. A to sa počíta.
Třetí kniha za sebou od Petry a už na mě jde trochu depka. Moc se mi líbí jak píše, ale na další její knihy se vrhnu za nějakou dobu. A taky bych byla ráda i za veselejší příběhy:-).
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Část díla
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Fakt dost drsné a za mne těžká depka pokud se snažíte vžít do jednotlivých charakterů. Nakonec zjistíte, že to co je podstatné jenom tak prošumí, protože pocity vyprávěče jsou daleko důležitější než příslušná kauza. Proč jsou ale všechny autorčiny postavy (a nejen v této knize) tak strašně samy? Nějak to nekoresponduje s mou životní zkušeností.