Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19756/bmid_zmizet-5oV-19756.jpg
4
1574
1574
Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.... celý text
Přidat komentář
No víc depka čtení jsem si nemohla vybrat... Druhá přečtená kniha od Soukupové, dala jsem jí ještě šanci, protože Pod sněhem pro mne byla katastrofální patlanina. Nevadí mi styl psaní, krátké a úsečné věty, rychlý spád, vadí mi všudypřítomné vulgarismy, resp. primárně slovo "srát" obměňováno na nasrat, nasraný, sráč, zasran, vysrat, posrat atd. atd., ještě z úst dětského vypravěče to bylo příšerné. To stejné v knize Pod sněhem, jakož i motiv černého dortu - co s ním pořád Soukupová má??? V co druhém odstavci se chtělo hrdince / hrdinovi brečet "asi se rozbrečím, mám chuť se rozbrečet, nejradši bych brečela, brečím".... pořád dokola. Třetí povídka pro mne byla nejzajímavější, ta zachránila i celkové hodnocení. Ačkoli mě taky nasral její závěr :-D .
Za mě super. Nedoporučuji lidem, kteří mají depresi a nebo rádi čtou pozitivní věci.
Druhá přečtená kniha od této autorky patří k těm vůbec nejhorším,které jsem doposud přečetl.Naprosto zoufalé literární dílo.Od dramaturgyně seriálu Ulice jsem ale nic moc extra neočekával.0%.
Musím dát „jen“ 4 hvězdičky. První povídka je naprosto dech beroucí a dala bych jí 5 hvězd. Druhá povídka mě také neskutečně bavila, ale za tu třetí musím dát hvězdu dolů. Nevím, jestli jsem už byla unavená z toho všeho rodinného dramatu nebo mi vadilo, že najednou nečtu z pohledu dítěte, tak jak to bylo dvě povídky předtím. Nebo to možná prostě bylo tím, že mě první dva příběhy chytili za srdce mnohem více. Kniha jako taková je skvělý celek povídek o rodinných kostlivcích ve skříni, sourozeneckých vztazích a lásce/nenávisti k vlastní rodině.
moje třetí kniha od autorky a po počátečné skepsi mě rychle nadchla (stačilo k tomu asi půl první strany) a omotala si mě kolem prstu. Nejdříve jsem se pozastavila nad dětskou nespisovnou mluvou, která porvávala uši a oči, ale síla příběhu , doutající pod povrchem, mě hned po zmíněném začátku praštila a vyrazila mi dech...takové to naznačované tragické někde za rohem. Že nic už nebude, jak bývalo...co by bylo, kdyby..kdyby se jeden o chvíli víc opozdil..a nebo naopak spěchal víc, než obvykle...Pomalý rozklad vztahů ve stínu zmizení. Bolest společná, a zároveň nesdílená a nesdílitelná..Paráda.
Druhá povídka trochu z jiného soudka - zmizení trochu jinak. Opět vztahy, z kterých někdo mizí a někdo přichází. Vyjasňování si nevyřčených stesků a bolů. Chybějící role otce. Matka samoživitelka. Očekávání rodičů, která nenaplňujeme, protože chceme žít po svém.
A třetí, věnována ani ne tak zmizení, jako hledání..ale vlastně - ono se to tak prolíná ve všech.
S čistým svědomím dávám za 5 a těším se, že jsem autorku po předchozích knížkách, které mi moc nesedly, nenechala ZMIZET z mého zorného pole ;)
p.s. jen by mě zajímalo, jestli se dokáže vyhrabat z bolestné a tíživé roviny a psát i o hezkých věcech ? nebo se rozhodla, že tohle je cesta, kterou jjít ?
Tak to uz je takova klasika, dobre napsana, mezi ceskymi autory vycnivajici.
Čekala jsem jeden příběh a nakonec byly tři - jeden povedenější a trpčejší než druhý. Jeden se až diví, že takové epizody ze života v podstatě asi normálních lidí mohou být napínavější než lecjaká detektivka. Že cizí zmarněné osudy nutí člověka hledat si (správnou) stranu a jako vždy u Petry Soukupové - zamyslet se sám nad sebou, nad svými postoji a nad tím, jak se chováme ke svým blízkým. Ačkoliv vylíčené osudy lze považovat za ne zcela běžné, určitě si v nich každý z nás najde to svoje - něco, co zčásti sám zažil, nebo toho byl ve svém okolí svědkem. Autorka je v dialozích i myšlenkových posunech svých postav opět mrazivě přesná, takže Vás to nutí přemýšlet, zda i ona zažívá nebo zažila něco podobného, nebo nám prostě vidí do hlavy :)
Krásné! Četla jsem to už dávno, ale nezaměnitelný autorčin styl na mě dýchá přes obálku knihy dodnes! :-)
Tři příběhy, které jsou naprosto rozdílné a stejně je spojuje sourozenecká rivalita nebo nenávist? V prvním příběhu mi běhal mráz po zádech dokud jsem příběh nedocetla nepustila jsem knihu z ruky. U druhého jsem se nemohla dočkat konce, bohužel tento příběh mě nebavil až na poslední list daného příběhu. Třetí poslední byl psán z pohledu dospělé ženy s nahleden na své dětství a dospívání. Zde mě příběh opět pohltil z pohledu matky, kde je krásně vidět, že děti soutěži o přízeň svých rodičů. Kniha se mi celkové moc líbila a určitě doporučuji.
Prostě skvělá! Nic dalšího není nutné psát. Jedna ze nejoriginálnějších spisovatelek v ČR.
Určitě stojí za přečtení. Příběhy jsou z velké části vykreslené z pohledu dítěte, čemuž odpovídá i zvolený styl jazyka a vyprávění, a o to jsou působivější.
Posloucháno jako audiokniha. Dobře namluvené, dobře, poutavě a věrohodně napsané. Jen ta témata...
Pokaždé, když jsem si poslechla knížku Petry Soukupové (Kdo zabil Snížka, Nejlepší pro všechny), jsem měla pocit, že asi žiju v ráji... Mám téměř 20 let skvělého manžela, děti, které se mají rády a mám z nich radost, výborné rodiče, vztahy s okolím...
Ale nepřevládá radost z toho, že já jsem v ráji, spíš lítost nad těmi, co žijí v pekle...
Vzhledem k tomu, že sama znám hodně zamotaný příběh mé spolupracovnice, tak by mě příběhy neměly překvapit, ale tyhle byly ještě složitější o takových věcech se těžko mluví a proto odivuji styl psaní, četlo se to velice dobře.
Rodinné příběhy, místy lehce přitažené za vlasy, ale možné je všechno. Četla se dobře, napsáno poutavě a všechny postavy jsem si dokázala barvitě představit.
Po letech jsem si přečetla znovu. A stejně jako při prvním čtení mne odrovnal přesný psychologický vhled do postav i situací. Nic křečovitého, vše uvěřitelné a o to víc tíživé. Styl velmi čtivý, ale ne na úkor literatury. To málokdo umí.
Opravdu mohu doporučit. Jedna z nejlepších českých spisovatelek.
prvni povidka byla desiva.. :( zpusob psani originalni.. stoji urcite za precteni, ale je to obsahove tezky kousek
Knihy od Soukupový vyhledávám, protože miluju, jak si u nich oddechnu. Ideálně její knihy čtu po náročnější beletrii nebo odborné literatuře. Neuvěřitelná čtivost, knihu vždy zhltnu a odpočinu si u ní. Stejně tak se "Zmizet".
První dva příběhy super, přinutí člověka zamyslet se nad vlastními vztahy. Ten třetí byl komplikovaný, ztrácela jsem se v tom, kdo je kdo. I když kniha není žádné "drama", všechny příběhy jsou velmi silné.
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Část díla
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Úžasná kniha stylem vyprávění. Právě ta mě přivedla k čtení všech knih od Soukupové