Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19756/bmid_zmizet-5oV-19756.jpg
4
1574
1574
Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od autorky. Zajímavé příběhy, neveselé, popis v každém ze 3 příběhů z roviny každého aktera, skoro, zajímavý styl, i když jsem čekala něco trochu jineho
Moc ráda čtu tuto spisovatelku. Popisuje vztahy mezi sourozenci a dětí s rodiči. Ano, je to někdy hodně smutné. Člověk si pak váží toho, že to má doma dobré.
Trošku depresivní,ale četlo se to dobře. Nemohla jsem se od toho odtrhnout,chtěla jsem vědět,jak to dopadne.
Děj sledujete v podstatě tak, že jste nepřetržitě přesouváni do hlav jednotlivých postav. Vnímáte události očima dítěte, opilce, matky, sourozence, staré babky...
Jejich prožívání je bravurně popsáno, takže není potřeba text nafukovat vatovým popisem exteriérů. A tak to mám rád.
85%
Má třetí kniha od paní autorky. Není to čtení lehké, pozitivní, ale mě její styl sedí a baví. Není vše jen pozitivní a na jisté problémy společnosti je dobré upozornit. O to víc si člověk váží harmonické rodiny.
Jsem z harmonické rodiny a mám ráda knížky o hezkých vztazích, ale tragické příběhy čtu také a obdivuji jejich autory. Buď to samé také zažili - a dokázali z toho vyjít jako silné osobnosti, pomáhající svým psaním každému, koho osloví, nebo to nezažili - a umí se přesto do svých hrdinů vžít a věrohodně je vykreslit. Petře Soukupové se to podařilo ve velmi mladém věku, a s velkou přesvědčivostí. Ani jsem si po první povídce zatím nepřečetla ty další, nechávám si je na později.
Ve středu naší pozornosti stojí mladší Kuba. Jeho negativní pocity jsou pochopitelné a můžeme spíše obdivovat, že si je nepěstuje. Soucit (i přes nesouhlas) může u čtenáře vzbudit ale i chybující otec, který si myslí, že si počíná dobře. Nenutí přece Kubu vyhrávat, stačilo by mu vidět snahu. Jeho odlišné naladění vnímá jako lajdáctví, a to si v jeho očích říká o důsledné výchovné působení. Staršího syna dává za příklad v domnění, že je to ta správná motivace. A velmi tím zatěžuje i jej (to může být i důvodem jeho zlomyslnosti a snahy za každou cenu si svá privilegia u rodičů udržovat - a i když působí spokojeně, je otázka, jak je mu doopravdy). Maminka je také už od začátku k politování, natož pak později, kdy s ní prožíváme rodinnou tragédii. Účast Petry Soukupové a její schopnost vcítění - jedno i druhé budí sympatie. Smutek se tím aspoň trochu vyvažuje a dostáváme tím s příběhem něco velmi hezkého, tak nějak místo happy-endu.
Za mě ani dobré ani špatné, všichni se shodují jaká je to depka, mě to zas taková depka nepřišla. Četla se mi celkem dobře, ale nijak výrazně mě nezasáhla. Přesto jsem začala číst od autorky hned další knihu.
Tolik negativismu, smutku, rodinného neštěstí... I když tento pesimismus nemám moc ráda.. Kniha o mezigeneračních vztazích, sourozeneckých nesnázích a smutku. I když povídky byly hodně negativní, vždy se na nich našla špetka dobrého. Nejvíce mě zaujala první povídka, která byla tak drsná, ale ve výsledku z ní vyplynulo i něco dobrého..
Promyšlené, do hloubky jdoucí příběhy rodinného soužití. Ano, je to hodně raw, ano, jsou tam vyjádřeny myšlenky, o kterých se ve společnosti nemluví, a ano, často si tyhle myšlenky nepřipouští ani lidé, kteří si je myslí.
Pokud hledáte knížku plnou životních trivialit, u které se nemusíte bát, že by ve vás něco rozvířila, vezměte si Hartla; tuhle vynechte - byli byste zklamaní.
Jsem ráda, že někdo píše i o lidech, kteří nejsou dokonalí a kteří mají v životě problémy, se kterými se v nějaké podobě naprostá většina z nás setkala.
SPOILERT ALERT!
Jsem jediná, komu se zdá, že autorka chtěla upozornit na problém naší posedlosti biologickými rodiči?
Prvni knizka od teto autorky, co se ke me dostala. Ac nemusim povidky, knizka se mi libila. Musim si precist dalsi knizky od teto autorky. Nejvice se mi libily prvni dve povidky. Obdivuji, ze dokazala tak verhodone popsat mysleni maleho kluka.
Všichni jsme plní různých křivd, otázka je, jak se s nimi kdo vypořádá. Líbí se mi, že autorka umí vyprávění podat jak z pohledu dítěte, tak z pohledu dospělého.
Tahle spisovatelka mi ucarovala. Po precteni knihy Nejlepší pro všechny se mi i tyhle povídky moc líbily. Skvělé popsané vztahy. Líbí se mi její styl psaní. Vztahové mezigenerační problemy bez skrupulí. Už se těším na další knížku.
Tři povídky, které spojuje to, jak vyřčená, nebo naopak nevyřčená slova, mohou poznamenat mezilidské vztahy. Ale přitom není těžké uvěřit, že se něco podobného právě děje u vašich sousedů, někomu z vašich kamarádů a až se zítra probudíte, může se to stát i vám... Až z toho mrazí.
Moje první kniha od Soukupové a příjemné překvapení. Tři nemilosrdné sondy do života moderní české rodiny – zaměřené jak na vztahy mezi rodiči a dětmi, tak na vztahy mezi sourozenci, v různých konstelacích, věku a životních situacích. Žádné veselé, optimistické čtení. Pokud autorka nečerpá z vlastních zkušeností, pak je obdivuhodné, jak se do svých, hlavně dětských postav (kromě toho většinou chlapců), dokázala vcítit.
Knihy této autorky mám moc ráda. Zdánlivě banální a obyčejné příběhy dostávají v jejím podání úplně jiný, hlubší význam. Dokázala jsem se vcítit snad do každé z jejich postav a pochopit jejich pocity a následné jednání. Často jde o zbytečná nedorozumění, nepochopení reakce druhého, ať už sourozence nebo partnera.
Nedočteno. Kniha je velmi dobře a poutavě napsaná, nesedí mi ale téma dysfunkčních rodin. A za tu šílenou depresi mi nestálo za to ve čtení pokračovat.
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Část díla
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Moje druhá knížka od Soukupové, taková druhá šance po „K moři“, která mě úplně neoslovila. Ale tady jsem nadšená. Zápletky a příběhy, které zde vytvářela, byly pro mě mnohem víc „touchy“, asi proto, že zvolená témata mi byla bližší, víc se mě dotýkala a nutila mě nad nimi přemýšlet a srovnávat...