Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492192/bmid_znamenita-mrtvola-x2q-492192.jpg
3
1673
1673
Když Agustina Bazterrica v roce 2017 zvítězila se svojí mrazivou dystopií v prestižní literární soutěži Clarín, jistě netušila, že se děj její knihy zanedlouho částečně stane skutečností, a její román tak získá na aktuálnosti a naléhavosti. Svět se nevratně změní ve chvíli, kdy se objeví smrtící virus, který přenášejí zvířata: od divoce žijících po domácí mazlíčky, všechna musí být utracena a jejich maso už se dál nesmí jíst. Vlády čelí situaci drastickým způsobem: uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Kanibalismus se stane součástí každodenní reality a společnost je rozdělena na dvě skupiny: na ty, kteří maso jedí, a ty, jejichž maso je konzumováno. Marcose Teja, provozního ředitele v mrazírnách Krieg, opustila po smrti malého synka manželka a on žije jen prací, kterou nenávidí a dál ji dělá jen proto, aby mohl svému otci trpícímu stařeckou demencí hradit pobyt v luxusním geriatrickém centru. V den, kdy dostane darem mladou ženu, „samici“ určenou na chov pro maso, se jeho mysl vydá na nebezpečnou cestu, která ho temnými zákrutami dovede až do situace, jež je těžko představitelná i pro členy společnosti tak zvrácené, jako je ta, v níž je nucen žít. Dá se vůbec hovořit o nějaké lidskosti, když musí být zemřelí zpopelněni, aby nebyli snědeni? Kým je vlastně ten druhý, jsme-li tím, co jíme?... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
Cadáver exquisito, 2017
více info...
Přidat komentář
Jak málo stačí, aby se společnost dočista proměnila? Aby se něco nepřijatelného stalo normou?
Znamenitá mrtvola je jednoduchým příběhem o etice konzumace (lidského a jakéhokoli jiného) masa asi tolik, jako je Stařec a moře pouze příběhem o muži, lovícím rybu. Ačkoli by se to tak jednoduše na první pohled mohlo jevit, děj má daleko širší záběr. Žádná postava není jednorozměrná. Nikdo tu není dokonalý – od prosté řeznice až po geniální vědkyni. U každého jednoho charakteru můžeme spatřit dobré i špatné vlastnosti a stanoviska.
Autorka nestraní žádnému názoru, naopak ponechává volné pole pro naše vnímání. A právě tato morální nejednoznačnost je brilantní. Žádná scéna tu není navíc, vše je dokonale promyšlené do posledního detailu. Dokonce i závěr, který by se mohl zdát až příliš na sílu překvapivý, dává v kontextu celého děje naprosto dokonalý smysl. Pro mne osobně je tento už jen obálkou znepokojující (a možná i kontroverzní) titul od argentinské spisovatelky knihou roku. Měl by si ji jednoduše přečíst každý.
Kašlete na pochvalné či kritické recenze, sáhněte po ní a prožijte její příběh. Udělejte si vlastní názor. Protože ať už se vám líbit bude, či ne, je totiž rozhodně tím nejvýznamnějším dílem, co letos vyšlo. Dílem, které si zaslouží, aby se o něm mluvilo. Vzdor nechutným scénám, depresivitě, bezvýchodnosti a studené strohosti vyprávění je to diamant. Neskutečně promyšlené čtení, jež má celou řadu záběrů. Ukazuje to nejhorší v nás. Odhaluje nám lidskost ve své přímočaré nahotě. To, jak jsme se proměnili za posledních několik let.
Znamenitá mrtvola může být vnímána jako prvoplánová agitka, mířená proti konzumaci masa, či jako bezprostřední reakce na svět během a po koronavirové pandemii (jelikož v originále vyšla roku 2017, reakcí není a coby předpověď je rozhodně nadčasová). Ona je ale něčím mnohem víc. Těch paralel je tu totiž celá řada a přiřknout jí nálepku veganského manifestu by bylo vysloveně hloupé. Navíc to ani nebyla snaha spisovatelky. Zůstává tak na nás čtenářích, zda zapojíme obrazotvornost, budeme číst mezi řádky a užijeme si veškerou hloubku a genialitu autorky, nebo dílo odsoudíme s tím, že je psáno jednoduchým odosobněným stylem. Protože to byl zcela nepochybně tvůrčí záměr, jen podtrhující bezútěšnou atmosféru...
(SPOILER)
Musí se nechat, že je to čtivý, zhltla jsem to za tři dny. Myšlenka je to zajímavá, nicméně za mě tady superlativy končí.
Buď jsem nepochopila nějaký důležitý poselství nebo se na to koukám moc složitě.
️
Každopádně to vzbudilo tolik otázek, že se mi sem všechny ani nevejdou. Namátkou.
Přenašeči jsou i bezobratlí? Pokud ano, kdo opyluje? Kdo a jak na počátku určil, kdo bude jateční? Jak dlouho už to trvá? Když vymýtíme zvířata, nekleknou náhodou ekosystémy a my stejně umřeme? Co prionová onemocnění typu Kuru? (jasně, vláda v knize říkala, že dobrý, ale kanibalove na Papui ví svoje)
Proč ta zbytečná kapitola se štěňátky?
Co ten konec tam? ON celou dobu hrozně trpí systémem a na poslední stránce je to v cajku?
... a takhle bych mohla pokračovat. Btw na zájmeno ON jsem měla pár dní po přečtení kopřivku. Pes aby se v tom ději díky "ON," a přehršli dalších jmen, vyznal.
Asi je jasný, že velký nadšení kolem díla mě minulo. Kromě zajímavýho nápadu a excelentní obálky jsem v knize nenašla skoro nic, co by si zasluhovalo takovej poprask.
Placama jsem měla podezření, že šlo fakt jen o ten (nejen) kanibalistickej šok.
Možná proto vedle štěňat i zmínka o tom, jak házeli psy a kočky zaživa do ohně, páč jediný škrábnutí by mohlo být smrtelný. Já nevím, takovou kočku než zpacifikujete abyste jí dali prášek na odčervení, natož když ji chcete lupnout do vatry...
Ale jak říkám, čtivý to je,to zase jo.
https://www.instagram.com/p/ChZ6XCPsREu/?igshid=YmMyMTA2M2Y=
Děsivá, odporná, šokující, prostě ZNAMENITÁ! Taková je kniha Znamenitá mrtvola.
Autorka skvěle vystihuje, jak snadno se pod vlivem manipulace stanou z lidí chladnokrevné zrůdy. Jak rychle můžeme považovat za normální něco, z čeho nám nyní běhá mráz po zádech.
Strohý a přímočarý styl vyprávění, jaký Agustina Bazterrica zvolila, podtrhuje syrovost příběhu. Popisem celého procesu zpracování "kusů", který připomíná spíše příručku pro řezníky, nám autorka říká: Není třeba zacházet do podrobností, na porážení lidí přece není nic zvláštního.
Znamenitá mrtvola je spíše náhledem do nově uspořádaného světa a společnosti, žádný spletitý děj se zde nekoná, avšak závěr přijde jako blesk z čistého nebe a je naprosto šokující.
Během čtení budete naprosto znechuceni, naskočí vám husí kůže a na steak k obědu se budete dívat s odporem, ale Znamenitá mrtvola stojí za to!
Ta knížka mě hodně donutila přemýšlet. Příběh byl fadní, asi jako když řezník vypráví den za dnem co dělal. Okořeněné to bylo o to násilí co se páchalo na chovných kusech. Nutí to přemýšlet člověka zda by se choval stejně a zda by bylo reálné takhle klesnout kvůli potravě, jenom přece protein není jen v masu. Jen za tohle dávám 3 hvězdy, protože příběh ač se četl sám, někdy mi věty přišly nedotažený a krátký. Za mě teda už ne. Život je krátký a osobně si myslím, že to za to nestojí. Kdyby neměla tak šílenou obálku, tak po té knize nikdy nesáhnu.
Tahle kniha mne donutila přemýšlet. Uvažovala jsem nad tím, zda bych ve stejné situaci byla člověk, který bez problémů začne pojídat jiné lidi, nebo bych raději maso naprosto vyřadila z jídelníčku. Dospěla jsem k závěru, že bych byla raději živa na bramborách.
Kniha je psaná jednoduchým jazykem, četla se dobře. Trochu mi vadilo, že nebyl více rozvinut ten vir, byl popsán jen velmi okrajově a to mne zklamalo.
Kniha je zajímavá a konec byl vyřešen dobře. Určitě se s námětem dalo více pracovat, rozvinout ho, ale i tento počin je dobrý.
Kniha si zaslouží šanci už jen proto, že by nás čtenáře měla nutit k zamyšlení.
Začnu chválou, prohlášením, že tato kniha je plná brutálního násilí jsem nepřikládala velkou váhu, ale je tomu skutečně tak a autorka se nebála popisů, což se mi moc líbilo. Oceňuji též dějovou linku se samicí, čekala jsem, jestli se autorka nepustí do klasického klišé, ale k mé velké radosti to napsala velmi vkusně a vhodně k příběhu. No na druhou stranu se nemůžu ubránit pocitu, že myšlenka světa lidských jatek měla mnohonásobně větší potenciál a autorce se úplně nepovedlo nadchnout mě pro děj natolik, abych i po zavření knížky myslela na její dílo, což bych u tak skandálního příběhu určitě očekávala.
Po delší době knížka, kterou když za 5 let vytáhnu z knihovny, nebudu tápat, o čem byla. Nejprve bych se zaměřila na pozitivní stránky knihy - obálka je geniální. Možná bych lehce upravila název, ale budiž. Ač se jedná o román, byl poutavý a člověka jen tak nepustil. Text byl psán jednoduše, minimalisticky, žádné složité souvětí. Rozhodně to není čtení pro citlivější povahy, brutalita je zde popisována na každém rohu. Ale pokud se člověk aspoň trochu zajímá o to, co se děje se zvířaty na jatkách v našem, neknižním světě, popisované situace ho nepřekvapí (a to ještě byly tyhle lidské jatka podstatně humánnější). Líbilo se mi, jak autorka promyslela fungování mrazíren, jak popisovala aktuální situaci ve společnosti.
Kdybych měla přejít k negativům - byly zde občas pasáže textu, které se mi zdály zbytečné a kdyby je autorka vynechala, udělala by možná líp. Ve finále jsem asi čekala, že se toho stane po dějové stránce víc, knížka je však relativně tenká, možná kdyby byla obsáhlejší, dal by se příběh ještě víc rozvinout. Upřímně mě zaskočil konec, čekala jsem ho asi trochu jiný, naivně možná trochu pozitivnější.
Kniha nebyla špatná, asi bych ji doporučila člověku, který dlouhou dobu nenarazil na něco zajímavého a neotřelého. Sama bych ji podruhé už nečetla, ale nějak cítím potřebu nechat si ji vystavenou v knihovně. Takže ve finále, za mě dobrý.
Sloh je jednodušší, je vidět, že autorka není vypsaná. Námět je skvělý. Nemůžeme jíst zvířata, tak uzákoníme chov lidí. Vadilo mi, že není rozvinutý víc příběh viru, jak se to stalo, jak dlouho trvalo, než se uzákonil kanibalismus, jak se stalo, že existují PCG lidi? Kdo je porodil? Jak se stalo, že někteří idé se můžou jíst a jiní ne? Kniha by si zasloužila větší péči, všechno je pouze naťuknuté a nejde nic moc do hloubky. Konec se mi naopak líbil, dokreslilo to zvrácenost lidí a důležitost vlastního prospěchu na úkor přesvědčení.
Řezníkova Příručka Formou Fádního Příběhu
10%
Co je tak poutavého a unikátního na dystopiích? Detailně promyšlená vize společnosti, jež se ocitá v těch nejděsivějších systémech, jaké si autor/ka dovede představit. Odhalují všechny odporné stránky člověka a nebojí se na ně poukázat. Svět a postavy, jejichž jednání je v onom světě autentické a uvěřitelné. A co je nejdůležitější, právě před těmito vizemi a jejich potenciálním zrealizováním varují.
Je třeba autorku pochválit za fakt, že její dílo rozhodně nespadá do škatulky konzumní literatury moderní doby. Tedy alespoň myšlenkou, o zbytku později.
Ať nesoudíte knihu dle obalu sebevíce, ten se v našem českém vydání vskutku vydařil. Jedná se o vzácný případ, kdy v rukou netřímáte digitálně znetvořený paskvil, o nic odlišný těm ve vedlejší výloze. Avšak za to pochvala nepatří autorce, nýbrž Adéle Korbelářové, která tento marketingový skvost vytvořila. Stále však důvod pro aplaus.
Následuje samotný příběh. Těžko soudit jazyk, jímž je kniha psána, když se nejedná o originál. Avšak věřím, že Lenka Malinová zachytila autorčin styl co nejautentičtěji. Nacházíme jakýsi nenápaditý, nepoutavý a chaotický minimalismus. Takový jazyk běžné a nekvětnaté řeči. Někdo může namítnout, že právě takový má minimalismus být, avšak v takovém případě jej odkážu na mistrovské provedení tohoto stylu v podání Malaparteho či Orwella. Taková lepší středoškolská slohová práce.
Ač myšlenka na jatka posílat lidi namísto zvěře není nijak průlomová, a už vůbec ne nejoriginálnější (např. Cattle Decapitation), děje se tak za zajímavých okolností. Avšak je to právě zde, kde nastává jeden z mnoha problémů příběhu. Autorka vytvoří zajímavý svět, který je však popsán až smutně povrchově. Kdo a jak vybíral kusy pro chov? Co se dělo s lidmi, co lidi konzumovat odmítali? Pomocí jaké propagandy stát lidi přesvědčil, že se bez konzumace masa přežít nedá (což je, na základě doby, kdy se příběh odehrává - a víme, že je to v naší realitě - nesmysl, neboť i dnes víme, že tomu tak rozhodně není)? Objevily se tací, co proti tomuto systému protestovali a bojovali? Přesně díky těmto nezodpovězeným otázkám takový svět čtenář zpochybňuje a nachází díry v jeho logice.
Příběh tedy prezentuje tuto hlavní dějovou linku společně s tragickou úmrtí dítěte hlavní postavy, kterou doprovází linka vedlejší s dementním otcem hlavní postavy a jeho falešnou a pokryteckou sestrou. A je paradoxní, že právě tato vedlejší linka, a to převážně ta část, v níž figuruje výše zmíněná sestra, působí nejdůvěryhodněji. A co zde nalezneme dále? Někdo by tvrdil kritiku kapitalismu či krutosti páchané na zvířatech (pakliže ano, je velice nepovedená). Jsou to však nepovedené a nepřehledné scény, jež mají šokovat a znechutit, avšak při jejich čtení nejeden čtenář obrací oči v sloup a nepociťuje nic než jejich zbytečnost. A to byl snad jediný pocítitelný účel díla - šokovat.
Nyní zápletka, jež jednoduše nepůsobí důvěryhodně. Systém, v němž se hlavní postava nachází, sledujeme právě jejíma očima. Opovrhuje ním, nelíbí se jí a i přesto učiní něco, čímž se stane jeho součástí, tedy jde sama proti sobě. Pakliže je tento zvrat uvědomělý, pak je jednoduše amatérsky provedený, neboť působí nesmyslně. Jednoduše nic z předchozích 240 stran (které by se při racionálnějším formátování daly lehce srazit pod 200) nepřispívá logice vyvrcholení příběhu.
Stojí tedy kniha za přečtení? Pakliže jste nenáročný čtenář, jehož knihovna obsahuje převážně milostné a erotické románky (i to zde naleznete), pásové thrillery a detektivky, pak budete uchváceni. Pakliže jste však okusili cokoli jako pouhé U nás se to stát nemůže Sinclaira Lewise, budete hořce zklamani.
Nemůžeme jíst zvířata, tak co zbývá za alternativu?
Svět bez emocí a viny.
Budoucnost v kanibalismu.
Od Dámského gambitu další kniha, která mě vtáhla na 100%. Proč?
To, jak je to stroze-úkosem napsána. Ale hlavně díky té úsečnosti vynikne ta absurdnost toho všeho a hlavně klasika: že by to tak skutečně dopadlo.
Já prostě věřím tomu, že lidi jsou TAK zvyklí na maso, že by se protlačila alternativa jíst sebe navzájem. To, jak tě ta strohost a bezcitnost nutí stydět se ze to, že čteš, ale nemůžeš přestat a to mě dost děsilo.
To, jak se znechuceně pohoršuješ nad konzumací bytostí s citem jako ty. Ale co jsou zvířata, která máš skoro denně na talíři?
Nejděsivější a nejspecifičtější je podle mě na člověku adaptace, přizpůsobení se všemu, největším hrůzám.
Nutí tě to přežít-viz. koncentrační tábory, ale taky tě to otupuje …
Tato knížka mi taky značně posunula hranice nechutnosti a skoro na každé stránce bylo něco pro mě nepředstavitelného. Zároveň ale tuto věc přijal můj mozek jako skutečnost a jelo se dál, takže moc oceňuji autorku, jak i odporné věci plynule začleňovala do svého universa a rozpínala čtenářovu mysl.
Zmiňovala jsem tu adaptaci, že jo?
Zařazuju si do knihovny k těm nejlepším věcem letos přečteným. No nic, jdu se po tom trošku vzpamatovat a zamyslet se, kdyby nás hodnotila jiná civilizace z vesmíru, jestli by vůbec měla slova pro naší rasu
Ten konec jsem nečekala-třešnička a tou nevyhnutelností mě semlel, jak konec v Tajemné řece.
Kniha z jejíhož námětu mi jde mráz do zádech… kanibalismus, jako normální část života, člověk se stává kusem masa, lidi vyvražďující zvířata a sebe navzájem. Kniha se moc dobře četla, děj ubíhal rychle. Chyběly mi detaily “velké změny”… jak a proč se člověk stane potravou. A naopak v ní nemuselo být až tolik detailů z provozu jatek.
Takový potenciál a tak nevyužitý. Líbila se mi tehdy převratná myšlenka o nemoci, která paralizuje svět, zaujalo mě ohýbání zákonů a uzákonění kanibalismu. Nicméně mi chyběl širší kontext. Klidně bych knihu měla o stovky stránek delší, byla opravdu čtivá, jen kdyby obsahovala víc detailů a vysvětlení. A styl psaní byl celkem otřesný.
Paradni. Styl psani nemusi sednout kazdemu, stejne tak nektere detaily z jatek. Pro me ale skvele. A ten konec, necekany a povedeny. Tohle jsem necekal.
Naprostá paráda! Doufám že k vybíjení zvířat jako v knize nikdy nedojde, ale to pojídání lidí mi přijde naprosto v pořádku. Právě místo nevinných zvířat. Kniha byla jedna velká jízda, konec jiný než jsem očekával a uteklo to nějak rychle. Doufám že bude pokračování a nejlépe i film! Bonusovou hvězdu dávám Adéle Korbelářové za fantastickou obálku!
Tema melo velky potencial, ale za me ho autorka zcela nevyuzila.. Za me zbytecne detailne vykresleny proces na jatkach, nebo vlekle vzpomínky na otce.. Cekala jsem, jak se vyvrbi hlavni zapletka s "domacim kusem" - doufala jsem v nejake moralni rozuzleni pro hlavniho hrdinu, nebo alespon kompletni zakonceni - konce typu "domysli si sam" moc v lasce nemam.. a tady mi nesedel uz vubec..
Tak tohle bylo slušné psycho .. Ani nevim, co k tomu rict. Obálka luxusni, málokdo by hádal, ze je to vlastne kniha. A samotny pribeh? Ta myslenka je pro me fascinující, napadita. Samozrejme, ze tam jsou drobnosti, ktere by asi v realitě nesly, ale pokud to přejdeme, ze je to proste fikce, tak je to velice zajimavy, i kdyz trochu creepy pribeh. Zakaz vycházení, virus .. Clovek by dnes rekl, ze to neni az tak bujná fantazie. Mne se to libilo, popisováni jatek apod. Je to neco noveho, neotreleho, ale ne pro kazdeho. Jedine, co mi uplne nesedelo, tak je to ten zvlastni styl psani. Jinak dobry bizar :D
(SPOILER)
Mno, co k tomu dodat?..
Za me obrovsky zklamani. Ale jako fakt velky.
Pokud mam prijmout fakt, ze se jedi lide a chovaji se jako dobytek, chci vedet kdy, proc a jak se to stalo. Tohle 'proste se to nejak stalo' mi vadi. Tak sakra si s tim dam trochu prace. Jak je mozne mit maso bez jmena a prijmeni, aby to nebyl 'PCG'? Co je to za lidi? Vezni? Vrazi? Spodni soc. vrstva? Kde je ta mez? Mohla bych byt maso i ja ve svem socialnim postaveni? To chci vedet!
Kdosi psal, ze je to 'uveritelne'. No, jako neni. Staci se zamyslet i treba jen nad tim, ze nelze chovat 'kusy' nahe, clovek nema tak hustou srst, aby ho zahrala. Nelze tedy zjara soupnout milou samici jen tak do kulny ke kulu. A takovych veci je tam nespocet.
Prvni pulku porad jen chodime po jatkach, potkavame lidi, vytvarime atmosferu a ja pak zjistim, ze jsem porad nekde na zacatku a vubec mi nedela problem knizku zavrit a jit si udelat kafe. Nebo jit pohoupat deti na houpacku. Nebo si delat poznamky. To se mi jeste nestalo, ze bych si delala poznamky. 10 jich mam.
Taky mi trochu nesedi styl autorcina psani. Je takovy...umely. Detsky jednoduchy. Vstal, umyl se, odjel do prace. Popisuje stereotyp, zazitost, nechut k praci, ale z nejakeho duvodu to nefunguje. Proc? Nevim.
Co se tyce zaveru, ktery tu mnoho z vas vyzdvihuje, tak ten byl jedinym zajimavym mistem. Ten jediny jsem cetla se zajmem a vubec me neprekvapil, byt ho absolutne nechapu. Takova deux ex machina.
Sla jsem do knihy s velkym ocekavanim. Legalizace kanibalizmu v sobe asi nese enormni potencial, ktery tady ale byl zmuchlan a vyhozen z okna.
Celkem basic příběh o jedné ztrátě, kde se autorka pokouší za každou cenu šokovat. Mnohdy i prvoplánově. Upřímně celý ten obrovský hype kolem moc nechápu. Osobně mi hodně vadil styl psaní. K osudem zkoušenému hlavnímu hrdinovi jsem si za celou tu dobu nevybudoval žádný vztah. Tahle dystopická ZNAMENITÁ MRTVOLA možná disponuje jakousi kontroverzí a náznakem originality, ale jinak není ničím výjimečná. Snad jen přebalem knihy.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanibalismus argentinská literatura pandemie virové nákazy hispanoamerická literatura postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2022 |  Znamenitá mrtvola |
| 2024 | Devatenáct pařátů a jeden temný pták |
Takhle, čekala jsem od knížky naprosto něco jiného, možná trochu víc psychologického, ale budiž. Dost jsem si připadala, jako bych četla průvodce skrz jatka, jen s trochu zvrácenějším plot twistem. Nebylo to zdaleka tak "hustý" jak jsem očekávala a chvíli jsem si říkala, že takhle knížka je trošilinku přechválená. Jako jasně, čtení dobrý, ale..? No a pak přišel konec, který mě naprosto rozbil. Víte, jak se říká, že dobrá kniha ve vás má něco zanechat? Tak Vám můžu říct, že jsem všechno to naštvání, šok a znechucení vydejchávala ještě dlouho. I kdyby jen pro ten konec, tahle knížka za to stojí.