Zuzanin dech
Tereza Jandová
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Já prostě nemůžu dát 5*. Mě ten konec prostě naštval! Já nechci dopisovat knihy za spisovatele!
Již zmiňovaný styl psaní je ze začátku strašný :D ale zvyknete si, nebo alespoň já. Přímé řeči mega chybí, ale zvyknete si :D a pak už mizí stránka za stránkou. Kniha je úžasně zpracovaná a čtivá. Asi je to tím, že spisovatelka upřednostnila vlastně příběh před tou židovskou tématikou, která tam ale i tak byla a zanechala v člověku stopy. Kdyby jen ten konec nebyl tak rychle utnutý a přebarvený a přidalo se alespoň takovéto ,,o pár měsíců později'' a tam v pár větách upřesnit, jak to všechno dopadlo. Doslova nesnáším, když nechá spisovatel konec na čtenáři! Grr :D
Ach, tak tenhle příběh je velmi velmi silný ! Měl by si přečíst každý. Pár stránek mi trvalo, než jsem si zvykla na styl krátkých vět, ale to nic nemění na tom, že je kniha skutečný skvost a zážitek.
Zasloužených 5 hvězd. Čtivý román. Jediné, k čemu mám trochu výhrady je konec, který mi přišel nadsazený a rychlý oproti celému ději. Ale zase nechává prostor pro čtenářovu fantazii :)
Autorčin styl psaní, kdy chybí přímá řeč, věty jsou krátké, někdy až strohé se mě postupně líbil čím dál tím víc. Pomocí jakéhosi nadhledu a nedramatičnosti naopak to drama životních útrap židovské dívky autorka dokonale vyzdvihla a podtrhla. Kniha se mě líbila a její atmosféra ve mě i po přečtení zůstala.
Počúvala som audio na ČRo. Veľmi dobre sa počúvala. Ale nedotkla sa ma ako som očakávala. Prišlo mi to také rozťahané a koniec ako blesk z jasného neba.
Dáma s vtipným pseudonymem mě celou dobu celkem úspěšně přesvědčovala o své znalosti holokaustové literatury a román zaplnila všemi zásadními položkami tohoto subžánru. Nemůže chybět krásná židovská dívka, bohatý továrník, váhající s emigrací, vděční zaměstnanci, závistivý kolaborant, neschopný a zvrhlý německý správce, podlý zrádce, sadistický zoufalec, Terezín, Osvětim, esesácký doktor s bičíkem, pokusy na lidech, poválečná nespravedlnost… To všechno už tu ale bylo. Mnohokrát, není snadné přijít s něčím novým.
Autorčina směs bude pro čtenáře neobeznámené s touto částí evropské historie a s literaturou o ní určitě velmi přínosná, pro mne byla jen snaživým zopakováním známých reálií a schémat, docela čtivým, tu a tam se záblesky nepravděpodobnosti (útěk do Ameriky, tolerance ukrývání židů), kupodivu doplňovaným adorací cukru a cigaret.
Románové kroniky dalších našich současných autorek Aleny Mornštajnové, Kateřiny Tučkové a Karin Lednické jsou na mém schodišti ke hvězdám minimálně o stupínek výš.
70 % (zatím 2060 hodnotících s průměrem 91 %).
Zápletka a postavy jsou výborné, jen ten styl psaní mi moc nevyhovoval. Bylo to takové neosobní. V celé knize není jediná přímá řeč. Připadalo mi, jako kdybych sledovala děj za sklem ve výloze.
Tentokrát jsem namísto klasické knihy zvolila audioknihu. Nevím jestli to bylo právě tím, ale knížka mně nijak extra nezaujala, ne že by byla vysloveně špatná, ale určitě jsem už měla možnost číst lepší. Příběh byl na můj vkus takový "utahaný" a najednou bum a konec.
Od Jakuby Katalpy jsem mela moznost cist roman Nemci a uz tehdy me styl psani nadchl. Na Zuzanin dech jsem s napetim cekala cely rok a vyplatilo se. Osvezujici dynamicky styl vypraveni se oprostuje od zbytecneho komentovani okoli, doby, historickych faktu. Libilo se mi, ze koncetracnimu taboru je venovano asi tak 50 stran, zkratka ne vic, nez je nutne. Nejedna se historicky roman z prostredi koncentracniho tabora, ale spise o romanticke drama na pozadi druhe svetove valky.
Mozna ne vsechny dejove zapletky davaly vzdy stoprocentni smysl, ale vubec nicemu to nevadilo. Roman nebyl delsi nez potreboval a to hodnotim kladne.
Hezký příběh, napsaný velice jemně a tklivě. Podle mě místy až moc. Oceňuji hlavně to, že kniha nebyla nijak rozvleklá, věty úderné a vlastně je to celé i dobře zapamatovatelné dílo, což se o mnoha knihách současnosti říct nedá.
Kniha byla často zmiňována v recenzích u Němců, nemyslím si, že je lepší: pouze se soustředí na tři postavy, všechny ostatní mají životopis pouze na půl odstavce.
Židovský původ do značné míry napověděl čtenáři, co se stane se Zuzanou. Nicméně její koncentrákové osudy nepatří mezi moc časté. Přemýšlela jsem, jak to, že vše přežila.
Stejně tak jsem musela celou dobu počítat, kolik let bylo její matce, když se narodila. A později jsem uvažovala, jak bylo možné se dostat z protektorátu až do Anglie.
Na knize se mi líbil zlom, kdy si Zuzanina rodina žije bez problémů, nic si nepřipouští a pak už je pozdě. Příběh stále víc graduje. Osobně by se mi líbil o trochu rozšířený konec, ten je s bohatým předchozím obsahem hodně chudý. Zuzana se vzepřela a chytře vymyslela, jak se z svit tyrana. Zajímalo by mě, zda jí to prošlo.
Zpočátku nenápadný příběh, začíná Zuzaniným dětstvím, pak se přidají Hanuš a Jan, bezstarostná dětská léta, dospívání, první lásky a zklamání. Zuzanino dospívání je ale díky jejímu původu poznamenané historickými událostmi. Židi jsou stále více omezováni a pronásledováni, pak přijde válka a první transporty. Nakonec dojde i na Zuzanu a jejího otce, Zuzana přežije. Když se ale vrátí domů, zjišťuje, že je vše jinak, a nezbyl jí nikdo kromě Hanuše a jejich bývalé kuchařky. Ale ani po návratu domů ji nečeká klidný a spokojený život.
Ze začátku jsem měla problém se začíst, první zhruba půlka nebyla tak záživná, ale pak postupně začal děj gradovat. Navíc jsem po celou dobu čtení trochu bojovala se zvláštním stylem, kterým byla kniha napsaná, ale nakonec to nebyl až takový problém, takže ve finále dávam 5*. :)
Naprosto boží, nejdřív mi hodně vadil styl psaní, absence klasických dialogů, ale pak jsem vše odpustila. Obsahově neskutečná, příběh pořád graduje a když už si myslíte, že je dokonáno, tak není. Rozhodně doporučuji, ale protože jsem četla knih s tak těžkou tematikou války a holocaustu hned několik za sebou, musím říct, že jsem si nutně potřebovala odpočinout. Tohle je mazec.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Moc se mi líbilo, že je v knize popisován život před i po válce více než na jednu kapitolu.
Musím uznat, že jsem dlouho nebyla z knihy takto zklamaná. Těšila jsem se, že mě tato kniha vytrhne z krize, kdy již delší dobu sahám po ne moc dobrých knihách. Ale je to ještě horší než bylo.
Kvůli vysokému hodnocení a skvělým recenzím jsem měla od knihy velká očekávání, těšila jsem se na příběh za druhé světové války, který bude plný emocí. Nechci psát, že plný emocí nebyl, rozhodně asi byl, ale ne tak, jak bych si to já představovala. Kolem 2.světové války příběh vlastně prošel jen letmo. Drtivá většina příběhu byla pouze o životě Liebeskindových a o nešťastné lásce.
Konec knihy mohl být více propracovanější a začátek knihy kratší.
Kniha popisuje osudy židovské rodiny Liebeskindových. Bohatý cukrovarnik Abrahám, jeho manželka Liliana a dcera Zuzana. Ta prožívá bezstarostné dětství v přepychu, jenže pak přichází rok 1939 a jak to se Zuzanou dopadne, to už si musíte přečíst sami. Jenom si dovolím podotknout, že moc příjemné čtení to není, obzvlášť tedy druhá půlka knihy.
Pěkná kniha, dobře se mi četla. Ukázala mi další kousek historie- jak to bylo s Židy, jejich majetkem, co způsobily Benešovy dekrety...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
2020 | Zuzanin dech |
2017 | Doupě |
2014 | Němci |
2006 | Je hlína k snědku? |
2008 | Hořké moře |
příběh pěkný, musela jsem si zvyknout na autorčin styl psaní