Zuzanin dech
Tereza Jandová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535158/bmid_zuzanin-dech-6603e1c7b579d.jpg
5
3155
3155
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Velmi silný příběh. Jednu hvězdičku ubírám za styl psaní, na který jsem si musela zvyknout a který mi úplně neseděl, a otevřený konec.
Mně se tak moc líbil styl, jakým je kniha napsaná. Krátké věcné věty a děj tak krásně plynul, že jsem litovala, že kniha nemá více stran. Příběh byl zajímavě pojatý a konec mě dostal! Určitě si přečtu další knihu od této autorky.
Audiokniha
Nemůžu dát míň než plný počet hvězdiček. Kniha se vešla přesně na milimetr do mého gusta. Velice tomu přispělo audio, příběh jsem prožil za volantem auta a nekonečné hodiny přesunu uběhli jak lousknutím prstů. Objevil jsem další oblíbenou paní spisovatelku.
Z této knihy mám rozporuplné pocity. Se psaným stylem autora jsem se celou knihu nemohla sžít. Ale dějově se jedná o velmi silný příběh.
Silný příběh Zuzany,rozdělen na tři části první půlka dětství, krásné, okouzlující zahlcené láskou od rodičů, nic jí nechybí, kráčí životem lehce, věrní její nerozluční kamarádi Hanuš a Jan, pak přišlo dospívání a utrpení, které musela snášet v koncentračním táboře, poslední část knihy kdy přichází z koncentračního tábora,hledá sama sebe a ztracenou lásku, znovu prožívá bolest a utrpení... Trochu mi vadil styl psaní a hlavně ten konec proto dávám 4*
Nešťastný, ale o to reálnější příběh milostného trojúhelníku jsem si s užila do poslední stránky.
K českým spisovatelům naštěstí ještě neprosákla zahraniční móda nekonečných 700 až 800 str. románů psaných drobným písmem, jejichž objemnost mě docela znervózňuje. Tento příběh není vyprávěný klasickou formou, je to zase v jiném duchu, než většina knih, které jsem četla v letošním roce. Je to skoro až zase druhý extrém. Strohý styl. Má krátké věty. Pokud má věty o trošku delší, jsou rozsekané čárkami, které od sebe oddělují úsporná tři čtyři slova. Neschází občasné poetické výrazy. Vyprávěné v přítomném čase. Na artovější styl vyprávění jsem si musela zpočátku trochu zvyknout. Pak to šlo. Začetla jsem se. Časem. Dávám tři hvězdy. Za lepší průměr. Nebo slabší nadprůměr. Jo, docela to ušlo. :-)
Naše životy i nás samé tvoří naše minulost naše rozhodování v přítomnosti a naděje v budoucím čase. Kniha je psaná v přítomném čase a tím pro mě získala příchuť neskutečna. Vše co se děje, jako by se odehrávalo někde jinde, daleko, někomu neuchopitelnému. Nostalgie dětství se všemi těmi zvláštnostmi, které jsem s ničím z mého dětství propojit nemohla. Utrpení války, která se nám stále více vzdaluje v historii, a přesto hluboko uvnitř tušíme, že nikdy nemáme zapomenout, abychom uchránili sebe i děti před dalším válečným časem. Rozhodování poválečné, kdy komunisté mohli vypadat jako dobrá volba a násilí a zrada válečných let nešla smýt z těla a pronikala do vztahů každého dne. Kniha vyvolala tisíceré PROČ a nenašla jsem v ní odpověď naděje.
Hodnocení přidávám z úcty ke všem židovským i dalším náhrobkům, které vyryly svá jména do životů pamětníků.
(SPOILER) Neměla jsem absolutně žádná očekávání. Jediné, co mi utkvělo v paměti, byl obrovský dosah tohoto titulu, spousta kladných referencí a doporučení od příbuzných a známých. Do rukou se mi ale dostala až nyní a musím říct, že nejsem vůbec zklamaná. Někteří si stěžovali na podivný styl psaní (forma SMS zpráv, žádná uvozená přímá řeč), mně ale vyhovoval. I ty extrémně zkrácené věty, které ženou příběh kupředu mílovými kroky. Vývoj tří hlavních protagonistů mě velice znepokojoval - Zuzana byla hýčkaná a milována všemi okolo, nakonec ji semlely dějiny a po návratu z Osvětimi zůstala jen stínem té zdravé, čilé a silné dívky. Jan byl celou dobu takový odtažitý a introvertní, během války zdrhnul do Ameriky, která pro něj nebyla takovým rájem, jak si představoval. Nejodpornější byl Hanuš, po předcích Němec, očividně velmi nevyrovnaný a nejistý sám sebou - což u něho vedlo k násilnické povaze, která ho nutila týrat obě ženy jeho života, Kateřinu i Zuzanu. Nevím, na co Zuzana celou dobu čekala, já bych toho blbečka sejmula hned třetí den po svatbě. Konec byl na můj vkus sfouknutý moc rychle, chtěla jsem se dozvědět, jestli si Zuzana s Janem napíšou aspoň dopis. Jinak nemůžu nic vytknout.
Do knihy jsem šla s tím, že vlastně ani nevím, o čem má být. Každý si ji kupoval, šla hodně na dračku, tak jsem se ji o dovolené rozhodla přelouskat. Nelituji. Příběh je to syrový, upřímný, na nic si nehraje, ukazuje všechno tak, jak to zkrátka je, bylo. Idylický začátek o cukrovarnické dcerce byl milý a jímavý, vlastně se mi líbilo číst o tom, jak Zuzana roste, i když jsem si za celou knihu vlastně nezvykla na její styl, jakým je psána. Ale zase tolik mě to nerušilo. Já na knize nejvíce oceňuji, jak autorka ukázala tu proměnu tří dětských duší, to, jak se z dětí stávají dospělí, jak balancují nad propastí, musí se do toho ještě popasovat s nástrahami útlaku a války. Jak se mění uvažování chlapců a dívek, jak rostou, začínají o sobě smýšlet jinak, to hezké se mění v něco krásnějšího nebo naopak do toho začíná prosakovat zlo. Ten vývoj dětí v dospělé byl pro mě nejvíc. A co se týče konce, zdálo se mi, že mi zbývá ještě hodně stránek, ale ono ne, najednou zcela nečekaně konec a vlastně...nic se úplně nevyřešilo. Ale to se mi docela zamlouvalo, ne každý příběh musí mít všechno do posledního detailu vysvětlené. Za mě rozhodně nečekaně milé překvapení.
5 hvězd a komentáře, které říkají vše. Opět po dlouhé době knížka, která se mi na hodně dlouho zadřela pod kůži. Jako Zuzanin střep zapouzdřený v dásni.
První půle knihy byla super, kniha čtivá příběh ubíhající, těšila jsem se na každou minutu. Pak se ale příběh začíná táhnout a utápět se v krvi.
Přišlo mi, že se autorka hodně snaží šokovat tím, jak krutý osud ještě Zuzaně naložit a jakou surovost ještě barvitě vylíčit, místo toho, aby se příběh posouvala k cíli.
Další z knih, kterou nejde přestat číst, i když se jedná o poměrně smutný příběh.
Mám totožné dojmy jako MichelleS. Autorka nepředstavila nic tak, aby člověk odkládal s dojmem, že tato kniha vyčnívá mezi jinými, které si toto téma ( často až násilně ) představují. Člověk má pocit že dokonce i znevažují.
Douška: Nerozporuji to že je to smutný příběh, ale to zas s takovým tématem není složité zkonstruovat. To jde při psaní jaksi samo naproti.
Zklamání. Od této autorky očekávám originalitu, překvapení, ale dostala jsem tisíckrát ohrané téma, podbízející se čtenáři. Nic mě neprovokuje, vše plyne klidně, jedno klišé střídá druhé.
Knihy, kde se protagonista ocitne v koncentračním táboře se stávají jakýmsi ,,trendem.” Líbil se mi začátek knihy, který byl neskutečně idylický a krásný. Ovšem i na začátku byly malinké střípky bolesti. Poté se bolest začala zvolna stupňovat a neskončila bohužel ani poté, co se hlavní hrdinka dostala ven z koncentračního tábora. Osud Zuzany mě celkově velmi rozesmutnil.
Vývar z Mornštajnové Hany, využívající toho, že v současnosti čtenáře fascinují příběhy z koncentračních táborů. Od starších lidí občas slýchám poměrně drsný názor, že dnešní společnost by potřebovala válku, aby si srovnala hodnoty i postoje. Možná mají pravdu v tom, že za přehnaným zájmem o tuto hrůznou část historie stojí znuděnost nebo ochablost z konzumnismu a faktu, že oproti velké části světa si žijeme nad poměry. V každém případě Zuzanin dech tohoto trendu okatě využívá a spokojí se s klouzáním po povrchu. Postavy mají dramatické osudy, ale nejsou vykresleny natolik, aby se člověku dostaly pod kůži (na rozdíl od zmíněné Hany), a otevřený konec nevadí, protože se dá předpokládat, že všichni se dál nechají jen unášet větrem, dokud je neodvane.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Silný příběh. Zkratkovitou formou vyprávění okamžitě vtáhne do děje, pohltí a nakonec vyčerpá. I po dočtení cítím vůni vycházející z cukrovaru a nutí mě přemýšlet proč se stalo, že idylické dětství Liebeskindovy dcery se změnilo v utrpení nekončící ani návratem z koncentračního tábora. Závěr je otřesný a nadějný zároveň. Nebo naopak beznadějný?