Zuzanin dech
Tereza Jandová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535158/bmid_zuzanin-dech-6603e1c7b579d.jpg
5
3188
3188
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Vývar z Mornštajnové Hany, využívající toho, že v současnosti čtenáře fascinují příběhy z koncentračních táborů. Od starších lidí občas slýchám poměrně drsný názor, že dnešní společnost by potřebovala válku, aby si srovnala hodnoty i postoje. Možná mají pravdu v tom, že za přehnaným zájmem o tuto hrůznou část historie stojí znuděnost nebo ochablost z konzumnismu a faktu, že oproti velké části světa si žijeme nad poměry. V každém případě Zuzanin dech tohoto trendu okatě využívá a spokojí se s klouzáním po povrchu. Postavy mají dramatické osudy, ale nejsou vykresleny natolik, aby se člověku dostaly pod kůži (na rozdíl od zmíněné Hany), a otevřený konec nevadí, protože se dá předpokládat, že všichni se dál nechají jen unášet větrem, dokud je neodvane.
Dolehla na mě zvědavost, takže jsem si knihu koupila a podpořila tak i českou autorku. Co mě hned zarazilo, jak je kniha napsaná, žádná přímá řeč, strohý styl psaní, kratší věty. Ve výsledku mi to ale nevadilo, protože díky čtivosti a svižnosti, jsem měla knihu rychle přečtenou.
Ze začátku je příběh nenápadný, nevinný a hravý. Dospívání má také své kouzlo, ale na obzoru se začnou objevovat mraky, které do doposud poklidného života přinesou bolest a ztrátu, ale i lásku. Dospělost už neoplývá ničím krásným, je to smutné, útrpné období. Závěr mě nepřekvapil, protože jsem tušila, že po tak drásajícím a vyčerpávajícím osudu jejího života, toto zadostiučinění muselo přijít.
Kniha se mi velmi líbila, mohla mít ale o pár stránek více :-)
Příběh přátelství, jež se překlene v milostný trojuhelník na pozadí války a komunismu. Začátek příběhu byl tak krásně snový, obalený cukrem, živě jsem si to dokázala představit. Moc se mi líbil popis nevinnosti, který později kontrastoval s násilnostmi. Kniha je neuvěřitelně čtivá a podmanivá. U konce příběhu jsem ale zaváhala, zda to byla vhodná a pravděpodobná volba. To posuďte sami. Autorčin um mě ale přesvědčil ke koupi jedné z jejich předchozích knih: Němci.
Tohle nevyšlo, co je to za styl psaní?.. Pomalu jak smsky. Žádná přímá řeč, všechno ve zkratkách. Honem rychle. Velké zklamání.
(SPOILER)
Tak jo, připravila jsem se o spánek. Kniha je velmi čtivá, hrůzy z války už mě tolik nepřekvapily, protože už jsem nějaké knihy četla a tady jsem navíc z anotace věděla, že Zuzana přežije. Ale i tak se mi četla těžce. Při této tématice mě fyzicky bolí tělo i duše a moc mě to vyčerpá.
Přesto po nich čas od času sáhnu, protože si musím připomenout jak zlá to byla doba. K neuvěření.
Co mě ale dostalo byl Hanuš, už to udání, chtělo se mi zvracet, bil svoji přítelkyni Kateřinu, ale že si po válce vezme za ženu svoji vysněnou dívku a uchýlí se také k bití mi hlava nebere. No a konec mě úplně vyšokoval. Takže teď ještě doufat, že normálně usnu.
Určitě doporučuji, ale ne před spaním.
Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem ... příběh jako takový se mi líbil ... jen jedna postava (Hanuš) se mi moc nezamlouvala ... jediné, co bych knize vytkla, by bylo styl psaní (že přímé řeči nebyly vůbec naznačeny a celkově jako by to bylo řečeno z povzdálí ... ještě líp se mi čtou knihy, které jsou psané v ich-formě ...)
Úžasné dětství, komplikované dospívání ... A pak čelní střet s drsnou realitou .
Není to klasická kniha o holocaustu , tady je toho mnohem víc.
Milý začátek , idylické dětství po boku věrných kamarádů a milující rodiny .
Dospívání , hledání sebe sama a kouzlo první lásky ...
Pak zrada , Terezín , Osvětim , zničené životy a pošlapané sny.
Výborná kniha , která vás hluboce zasáhne. Doporučuji ...
Vůbec mě nediví, že kniha má takové ohodnocení. Zajímavý, ale hlavně velmi čtivý styl strohého psaní. A název knihy Zuzanin dech je prolínán celým dějem knihy v hlavní představitelce Zuzaně a jejím dětstvím, dospíváním a dospělostí. Její soustředění na vlastní dech jí pomáhá ve všech životních situacích. Její dětství bylo krásné, sladké, vždyť se jako vymodlené dítě narodila bohaté židovské rodině majitele cukrovaru. To, že jí rodiče mohli dopřát vše, hlavně kvalitní jídlo, tak tento zdravý základ jí pomůže přežít hlavně těžkou dobu války.
Stroze, věcně, ale velmi srozumitelně je popsán jak charakter Zuzany, ale i jejich dvou přátel od dětství Jana a Hanuše. Jak se praví, " Kde jsou dva, třetí je navíc." Charaktery, závist, sobectví lidí se ukáží nejvíce v období války.
Po krásném hravém dětství v krutou dospělost. Zuzana má 20 let, je po válce a v tuto dobu mi její postava připadá sice živá, ale činy otupělá. Jak si následně vyřeší svůj život a co udělá? Konec je otevřený jejímu dalšímu "svobodnému" životu.
Doporučuji k přečtení.
(SPOILER)
Zpočátku jsem se do knihy nemohla začíst, nesedl mi způsob vyprávění. Kolem šedesáté stránky jsem si uvědomila, že mě příběh přece jen chytil a čím blíže konci, tím víc jsem knihu hltala, zvědavá, jak to celé dopadne. Ovšem samotný konec byl pro mě jak rána do obličeje, zkazil mi celkový dojem z knihy. Že musel dotyčný zemřít mi připadá logické a nevyhnutelné, ale takhle? Myslím, že Zuzana by se takto nezachovala.
V poslední době bylo knih o holocaustu vydáno hodně a tak to ve mně vyvolává pocit, že autorka chtěla za každou cenu vybočit z řady.
Jinak je to určitě, jak píší ostatní, silný příběh.
Velmi silný příběh Zuzany, dcery Holašovického cukrovarníka. Od dětství až po návrat z koncentračního tábora.
V porovnání s podobnou knihou Hana se mi tato líbila, ještě o trochu víc.
Silný příběh, zajímavě napsaný, moc se mi líbil. Hvězdičku ubírám jen kvůli závěru, který se mi zdál nepravděpodobný. Líčení poetického dětství se mi moc líbilo.
(SPOILER)
Z celého příběhu mám tak nějak rozporuplné pocity ...
SPOILER
Přijde mi, že už jsem se setkala s velice podobným osudem (přeživší KT a domácí násilí) v nejedné knize, takže za mě nic světoborného ...
Oceňuji náhled na téma holocaustu a nenávisti vůči Židům, které je provázáno příběhem, nicméně jediná (alespoň pro mě) zajímavá část byla právě ta, v níž se Zuzana ocitá v koncentračním táboře. Začátek, aby čtenář byl v obraze, a samotný konec, kde se projeví pravá povaha Hanuše a naivita Zuzany, už bylo jen takové přiložení polínka do ohně.
Musela jsem zatínat zuby, jak mi byl Hanuš krajně proti srsti a jak ze sebe Zuzana nechala dělat hadr a boxovací pytel - bohužel je spousta domácností, kde je tohle zcela běžné, takže nad autentičnosti příběhu smekám.
Konec, respektive Hanušův osud, se mi líbil, tam jsem se dokonce i pousmála, nerozumím však takovému nic neříkajícímu konci, který si tahle kniha rozhodně nezasloužila. Zůstává zde spousta nezodpovězených otázek a zrovna v tomto případě mi to vcelku vadí.
Kniha s tématem Židé a holocaust. Ano, děj je do jisté míry předvídatelný, vadí to? Řekla bych,že vůbec ne.
Kniha je napsána v krátkých větách, má spád a dobře se čte.
Pro mne to bylo zklamání. Příběh je samozřejmě silný u tohoto tématu to snad ani jinak nejde, ale děj byl pro mne předvídatelný, styl psaní mi připadal jen jako snaha o navození umělého napětí.
To teda bylo něco. Přečtela jsem už hodně knížek o holokaustu a antisemitizme. A vždy mě to dostane. Rozhodně doporučuju knížku přečíst. Styl psaní mi vůbec nevadil, byla to dokonce i příjemná změna. Otevřený konec mi dáva možnost doufat a snít.
Ze začátku mi vadilo stále opakující se Zuzana. Na každé stránce 20x Zuzana, ale postupem čtení, už jsem to ani nevnímala. Knížka má spád a čte se dobře. Věty stručné, ale není potřeba zdlouhavého vyprávění. Jen mi přijde, že má dneska hodně knížek otevřený konec a já se pak cítím autorem ošizená. Klidně bych si přečetla i pokračování. 4,5*
Rozčarování. Ne že by Katalpa zapomněla od výtečných Němců psát. Zvolila však téma, které bylo ztvárněno mnohokrát (často mnohem lépe). Kniha je prvoplánovaná, prošpikovaná klišé a manipulacemi. Nedivím se zdejším ohlasům, které vyzvedávají silný příběh. Každý příběh o holocaustu je silný. Ovšem Katalpa nepřichází s ničím novým, jen se veze na současné vlně koncentráčnické literatury - a ta je prostě chucpe.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Knihy, kde se protagonista ocitne v koncentračním táboře se stávají jakýmsi ,,trendem.” Líbil se mi začátek knihy, který byl neskutečně idylický a krásný. Ovšem i na začátku byly malinké střípky bolesti. Poté se bolest začala zvolna stupňovat a neskončila bohužel ani poté, co se hlavní hrdinka dostala ven z koncentračního tábora. Osud Zuzany mě celkově velmi rozesmutnil.