Zuzanin dech
Tereza Jandová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535158/bmid_zuzanin-dech-6603e1c7b579d.jpg
5
3188
3188
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Trochu osobitý / jiný styl psaní, ale zajímavost příběhu to vyváží. Na začátku bohatství, blahobyt, úspěch a téměř bezstarostné dětství. Poté opovržení, bída, hlad, ztráta důstojnosti a absolutní peklo na zemi. A ani tím to ještě nekončí ...
(SPOILER) Přátelství, láska, žárlivost, zrada, boj o holý život, přežití...to vše je obsaženo v silném příběhu Zuzany. Ten započne jejím narozením do zámožné židovské rodiny majitele cukrovaru Liebeskinda. Dospívání prožívá ve společnosti Jana a Hanuše, v bezstarostné předválečné době, kdy jen krátkými větami mezi řádky autorka naznačí temný pohled do blízké budoucnosti. Je to krásný život mládí, přátelství a prvních lásek. Kniha je napsaná formou vyprávění, jako popis událostí, bez klasických dialogů a je v ní zdůrazněn kontrast života v přepychu s pádem na existenční dno, ve kterém je smrt všudypřítomná a je jen vůlí náhody kdo přežije.
(SPOILER) Za mňa veľmi zaujímavé spracovanie v tom smere, že celá kniha je písaná v prítomnom čase. Chvíľu som si na to zvykala...A budem sa opakovať, ale tiež sa mi zdalo, že som tušila od začiatku, čo sa asi v knihe stane... Napriek tomu som ju prečítala veľmi rýchlo, šlo to samo. Nakoľko som už prečítala už veľa kníh na tému s koncentračnými tábormi, tak ma táto kniha ničím neprekvapila...
Jak to tak vypadá, takovéto příběhy české autorky opravdu umějí.
Přečteno jedním dechem. Přesto nedávám plný počet hvězd.
Jednak mi příběh bohužel nepřišel nijak překvapivý. Jako bych věděla dopředu, co bude. I tak se to četlo dobře, ale právě díky zmíněné nepřekvapivosti (dalo by se říct i malé originalitě - ale to by vyznělo víc pejorativně než pokládám za správné) mě kniha nijak hlouběji nezasáhla.
Ale krom toho mi chyběl i nějaký zásadnější tematický přesah. Minulé století zmučilo a zničilo mnoho lidí a stalo se mnoho zla - a byť je nepochybně dobře se k tomu vracet, připomínat, varovat - nezapomínat!!! - přesto v umění čekám vždy něco, co bych nazvala "důvodem". Že tuším (a je jedno jestli mylně nebo správně) autorův "důvod" proč zrovna tomuto příběhu, námětu, postavě věnoval kus svého života a chce o něm světu vyprávět. A ten mi tentokrát nějak uniká...
Proč zrovna Zuzana? Prostě proto. Proč ne. Což mi tentokrát asi ne zcela stačí...
Přes tyto výhrady knihu řadím mezi ty, které stojí za přečtení.
Zpočátku se mi autorčin styl zdál divný. Krátké, až telegrafické úsečné věty. Samostatná slova. Kulometná palba. Po chvíli jsem si zvykla a musím říct, že tahle palba měla naopak jedinečný efekt. Výborná knížka, která se mi zaryla do hlavy a do srdce. Skoro bych ji chtěla už dostat pryč, ale nejde to. Nejen kvůli líčení zvěrstev v koncentráku, ale i (nebo možná především?) kvůli vylíčení odpornosti lidských skutků a povah. Stoprocentně doporučuji k přečtení. Jen se citově obrňte a nečtěte ji těsně po Listopádu od A.Mornštajnové, abyste nebyli emočně rozsekaní jako já...
Kniha se četla tak nějak sama.
Pro mě dobře napsané, děj velmi intenzivní....
Odehrává se ve velmi těžkém období. Což ale samo o sobě nezaručuje, že kniha bude poutavá. Tady se to ale celkem povedlo.
Konec pro mě až moc šílený a ne úplně uzavřený.
Celkově ale dobré čtení.
Skvělé. Syrové, realistické, styl psaní mi sedl, vyhovovaly mi krátké kapitoly. Škoda otevřeného konce. Určitě stojí za přečtení.
Tak tohle urcite ano! Psane zajimavym stylem,chytlavy pribeh. Jeste ted se zlobim na cely svet. Takze ja mohu doporucit.
Tohle bylo skvělé. Syrové, zvláštní a ze začátku jsem měla s autorčiným stylem docela problém. Po několika stranách jsem si však zvykla a naopak musím říct, že tento styl psaní k příběhu opravdu sedí.
Co se týče samotného děje, moc mě bavil. Období 2. světové války bylo zase pojaté trochu jinak než jsem zvyklá a hlavně jsem ráda, že příběh pokračoval i po skončení války. Není tedy věnovaný hlavně koncentračním táborům a to se mi na knize líbilo asi nejvíce. Zuzanin návrat z Osvětimi na mě působil mnohem silněji než období v ní. A konec? Tak to jsem nečekala... To bylo.. no... zvláštní a několik dní po dočtení jsem na knihu myslela. Určitě ve mně zanechala vzpomínku.
Proč tedy po takové chvále nedávám plný počet hvězd? Pár "ale" tam přece jen je. Těsně po dočtení bych plný počet dala bez debat. Jenže po "vystřízlivění" mi došlo, že kniha má pro mě pár nedostatků. Asi největší problém je až moc otevřený konec. Tolik otázek bych měla na autorku a opravdu hodně by mě zajímalo pokračování. Pak jsem se hodně ztrácela v letech. A období Osvětimi by si zasloužilo trochu více stran. Knihu i přesto však vřele doporučuji.
(SPOILER)
Nejsem si jistá, co si o autorce knihy myslet. Autorka si vybrala zasadit příběh do doby, která je v naší novodobé historii jedna z nejkomplikovanějších a nejhrůznějších. Je to tedy tak, že příběhy napsané z doby 20. století budou v sobě automaticky nést sílu a bylo by "neslušné" říct, že příběh je špatný, když hovoří o hrůzách z koncentračních táborů?
Z knihy jsem měla pocit, jako by se autor trochu vyžíval v utrpení a chtěl tak čtenáři nabídnout vzorek všeho, co za zrůdnosti, utrpení a bolest mohou lidé zažít-přežít. Ale formou školního slohu.
Kniha je rozdělená dle mého pohledu do třech částí a jde příliš po povrchu a ve spěchu. První část příběhu-problémy s početím, staří rodiče, brzká smrt prarodičů, továrníkova dcera (spousta témat). Druhá část-pokusy na hlavní hrdince v koncentračním táboře. Třetí část-domácí násilí na přeživší šoa žárlivým alkoholikem (poslední část mi přijde naprosto zbytečná pro příběh) po válce a s tím spojenými problémy se znárodněním, nenavrácením majetku atd.
Co do formy se mi četla velmi dobře.
Co se týče obsahu? Prostě mě zavalil pocit, jakoby každá nová kniha na obdobné téma, musela být něčím "zpestřena", aby vůbec zaujala.
U mě se to bohužel minulo účinkem a co víc, doslova mě tato knížka na závěr odradila přečíst si na toto téma něco dalšího.
A to je určitě špatně.
Za poslední dobu jedna z nejlepších českých knih, které jsem četla. Strohý styl a krátké kapitoly mi naprosto vyhovovaly. Moje fantazie jela na plno. Krásný příběh jak se z bezstarostné dívky stane žena, kterou osud krutě zkouší. To čím si musela projít, ponížení, hrůzy pokusů v koncentráku.... ustála to. Osud jí byl nakloněn alespoň v tom, že poznala lásku. Opravdu jsem jí fandila a přála si, ať to všechno dobře dopadne - a snad i dopadlo... Příběhu není tak úplně konec, tak je na každém jak si ho uzavře. Určitě doporučuji přečíst a dávám 120%
Tohle? tak tohle mě hodně bavilo!! Tak krásný příběh plný lásky, nenávisti, překvapení, zklamání, dívčí naivity až k totálnímu prozření...
Ale ten konec? To neee, s tím nejsem ztotožněná....
Asi ještě nikdy jsem nečetla knihu psanou tak zvláštně stroze...je to jako reportáž ze života jedné židovské dívky, její rodiny, jejích dvou kamarádů, ze kterých se stali nápadníci. Mohl to být krásný příběh lásky, zklamání...jenže doba, ve které se děj odehrává přidala do života hlavní hrdinky tolik trápení, bolesti a hrůzy až zůstává rozum stát.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, upřímně ji doporučuji..a modlím se "kéž tohle už navždy zůstane jen hroznou historií"
Kniha už od začátku vtáhne do děje a nejde se odlepit, žádná hluchá místa, děj krásně plyne a vás zajímá jak to bude dál. Nezlobila bych se za pokračování, s tím koncem jsem se nějak neztotožnila :-)
Bezesporu jde o lepší čtení, ale břitké, strohé věty, jakkoli ozvláštněné neomšelými metaforami, mi nedovolovaly vnořit se hlouběji do příběhu, forma trochu požírala obsah. Absence psychologie postav a určitá odosobněnost, která byla z knihy cítit, mi zase nedovolovaly ztotožnit se s hlavní hrdinkou, natož s některou z dalších postav, které své emoce, pocity a bolesti řeší buď kontrolou dechu nebo drásáním se do krve. Přesto jsou v knize momenty (a není to jen holocaust), které mě dost zasáhly. Vkrádá se mi na mysl srovnání s Mornštajnové Hanou, kterou jsem kdysi uhranuta četla jedním dechem, a z níž si teď vybavím kromě celkového dojmu kostru příběhu, ale jednotlivosti jsou pozapomenuty. U Zuzany to asi bude naopak...
Příběh je psaný strohým stylem, což je svým způsobem poutavé. Co jsem postrádala, bylo uvození přímé řeči, trochu jsem se v tom pak ztrácela.
Naopak samotný příběh byl "akční", byl vylíčen stylem, který se snažil podat události reálně. Hlavní motiv nemá být 2.světová válka, to je jen historické pozadí. Autorka se podle mě spíše zaměřuje hlavně na povahu a charakter hlavních postav a na to, jak se jednotlivé postavy vyrovnávají s historickými událostmi.
Za mě šlo o velmi překvapivý příběh.
Ráda bych si od autorky přečetla i další knihy.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Tohle je skvělá kniha. Má spád, žádné zdlouhavé popisování. Kniha má svůj realistický styl, žádné přikrášlování. Rozhodně stojí za to.