Zuzanin dech
Tereza Jandová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535158/bmid_zuzanin-dech-6603e1c7b579d.jpg
5
3155
3155
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Na knihu jsem byla hodně zvědavá i kvůli dobrému hodnocení. Na styl autorky jsem si musela chvíli zvykat, ale kdo má rád krátké, strohé věty a krátké kapitoly, tak se mu to bude určitě líbit. Na téma holocaustu bylo napsáno už docela dost knih a určitě i lepších (alespoň mě zaujaly více jiné), ale i tato stojí za přečtení.
Styl psaní úžasný, paní spisovatelka jím vyprovokuje všechny vaše emoce (nebo ty, které máte). Kniha se čte jedním dechem! Snížení tempa přišlo u věty: "...pak jedné noci vykvetly sněženky a ocúny". Sci-fi, ve kterém se během noci potká jaro s podzimem? Ne, chyba, správně sněženky a krokusy. I přesto hodnotím 5*.
Tady půjdu úplně proti proudu. Tento příběh mě nesedl, neměla jsem v tom moc nějaké emoce max jsem si řekla např. "to je hrozné". Myslím si, že to bylo hlavně stylem psaní protože ani to mě vůbec nesedlo a proto já se nemohla moc ponořit do příběhu. Všechno pro mě bylo moc hrr a připadalo mi že je to psané úplně na sílu "dej co nejvíc neštěstí do té knihy". Konec se mi také nelíbil. Jsem opravdu moc zklamaná, podle ohlasů jsem měla vyšší očekávání. Od paní autorky si už nic jiného přečíst nechci.
Já vlastně nevím, co napsat. Jsem na pochybách a to se mi nestává často. Už podle anotace, jsem si říkala to mě jistě dostane, ale víte, co? Skoro nic. Ano lidské osudy té doby by měly proniknout ke každému, trochu s ním zatřást a pomoct nám si uvědomit, že i když dnešní doba není ideální, tak to, co museli zvládnout lidé před námi je opravdu něco jiného. Tak, proč se mi příběh tohoto trojlístku nedostal pod kůži? Bylo to odosobněné, ale přesto jsem cítila kdesi v pozadí, že jsem celou dobu tlačena k emocím. Prvoplánové a bez jakékoliv zásadního obratu v ději. Škoda, potenciál tohoto příběhu, byl obrovský.
Oslovil mě strohý styl autorky, který dokonale vytvořil atmosféru celého příběhu. I ve chvílích štěstí v době před válkou ovzduší naplňovala předzvěst smrti a tragédie, která později nabývala konkrétních obrysů. Silný příběh mi nedal chvíli oddechu, musela jsem číst pořád dál.
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Zpočátku me zarazil styl psani, jednoduché věty, žádná přímá řeč, ale velmi brzy jsem se do něj vnorila a nechtěla se vynořit. Nádherný příběh.
Čekala jsem těžké čtení, ale i tak jsem poměrně překvapena. Těžká doba vylíčena brilantním stylem. Autorčina strohost příběhu přidával na děsivosti a zároveň mi nedala možnost si chvíli oddechnout. Prostě jsem musela číst dál a dál.
Dobrá kniha o holocaustu, která se překvapivě až tolik nesoustředí na koncentrační tábory jako spíš na samotnou psychiku a psychický vývin Židů jak před tak po válce. Kniha se mi líbila, ale asi mi tam chybělo něco navíc. Nějaká myšlenka, nějaké poučení.. Prostě něco. Co musím vyzdvihnout je rozvoj postav, který je prostě brilantní!
Knihu jsem přečetla na základě kladných recenzí, ale nesdílím je. I když je kniha velmi čtivá, jazykově skvělá, popisy krásné, brutální scény k příběhu patřily, tak na mě autorka dělá dojem prvoplánovosti. Knih z tohoto období vychází v současnosti mnoho. Byla bych radši, kdyby tak výborná autorka zpracovala jiný příběh na téma násilí na ženách. I když nejde jen o toto jediné téma samozřejmě.
Četla jsem i Němce i Doupě. Proto vím, že autorka je výborná. Za tu prvoplánovost musím ubrat na 2*
Vše již bylo řečeno. Přesto musím i já vyjádřit své nadšení. Úžasná kniha. Jedna z těch: otevřu, čtu, čtu a čtu, neodkládám, nejím, nespím a zavírám až na straně poslední.
Kniha se mi líbila. Moc dobře se četla, ovšem asi jsem čekala něco víc.. Čekala jsem nějaký lepší závěr. Zdá se mi to takové nedokončené... Na zadek jsem si z ní prostě nesedla....
Ono to vlastně není až tak moc o koncentráku. Spíš o lásce. Mezi rodiči, dětmi, kamarády, dospívajícími, napříč celým jejich životem. I o úplně nemocné lásce. O rozdílu mezi opravdovou láskou a touhou vlastnit. O tom, jak válka a tábor člověka zlomí. O tom, co jedna sotva dospělá dívka vydrží. O totálním životním obratu - od šťastného dětství bohaté cukrovarské dcerky k polomrtvé pokusné obryňce v Osvětimi. O pomalém navracení do života. Bylo to napsané přesně tak, jak mám ráda. Krátké kapitoly, čisté věty, spád, žádná zbytečná omáčka kolem. Jsem fakt nadšená.
Po knize jsem pokukovala již nějakou dobu. Jsem moc ráda, že jsem si ji koupila. Četla se velice dobře, děj krásně plynul, a to i přesto, že ve vyprávění chybí přímá řeč, ale musím říct, že to vůbec ničemu nevadilo. Příběh samotný mě od začátku pohltil. Těšila jsem se na každou novou stránku. Hlavní hrdinka Zuzana mi byla sympatická. Její osud jsem prožívala spolu s ní a moc jí přála, aby byla spokojená a šťastná. Přečteno za víkend.
tahle knížka byla skvělá, ale zároveň to nebylo vůbec lehký čtení.
v knize sledujeme dětství, dospívání a dospělost hlavní hrdinky Zuzany a jejich dvou kamarádů Jana a Hanuše. Zuzana je dcera z bohaté židovské rodiny, kteří vlastní cukrovar. jejich idylický život se náhle úplně otočí a všechno se změní začátkem války a poté nástupem do koncentračního tábora.
byla to moje první kniha od autorky, její styl psaní mě zprvu hodně překvapil, ale trvalo mi jen chvíli si na něj zvyknout a knížka byla čtivá od začátku až do konce. hltáte každou stránku, dokud nevíte, jak to vlastne dopadne. konec mě hodně překvapil!
celkově jsem z knihy měla zvláštní pocity v průběhu čtení, ze začátku to bylo takové milé čtení a postupem času mi u knihy bylo víc a víc špatně.
určitě moc doporučuji a těším se na další knihy autorky, především na Němce.
Knihu jsem dočetla se smíšenými pocity.
Příběh se mi líbil. Styl psaní a podání už o moc méně. Celé mi to připadalo takové uspěchané.
To bylo...silné. Jak líto je mi těch,kteří si tímto museli projít. Jak líto je mi žen,jejichž muži si jich neváží. Jak moc obdivuji ženy,které si umí poradit se svým těžkým osudem!!! Díky čtenářská výzvo!
(SPOILER) Tuhle autorku prostě můžu. Příběh se mi líbil, jednu hvězdičku jsem strhla za utopená koťata / já vím, že nejsem normální, ale jak jde o kočky, tak neznám bratra/. Pořád jsem čekala, že přijde ten pravý a Zuzana s ním bude šťastná. Zasloužila by si to. Nepřišel.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
4,75*
Moje první setkání s Jakubou Katalpou a musím přiznat, že jsem byla zpočátku trochu rozpačitá z jejího stylu psaní, který mi připomněl Petru Dvořákovou (která mi vůbec nesedí). Stačilo se ale začíst pár stran a zjistila jsem, že Zuzanin dech bude skvělý. Četlo se to skvěle, místy jsem ale měla pocit, že autorka klouže po povrchu a pak zničeho nic ťala do živého. Takže i když se jedná o celkově smutný příběh, neprobrečela jsem celou knihu, ale byla tady místa, která na mě zapůsobila více, než jiná.
Celkově byl ale příběh Zuzany velice poutavý a čtivý, mrzelo mě, že už je konec, vlastně bych si přála i pokračování.
Jen do pěti hvězdiček tomu cosi málo chybělo.