Zuzanin dech
Tereza Jandová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535158/bmid_zuzanin-dech-6603e1c7b579d.jpg
5
3155
3155
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi četla těžce, ale bohužel ne kvůli těžkému tématu, ale že jsem se nedokázala začíst. Celé Zuzanino dětství i dospívání mě nebavilo. Autor nepřinesl nic nového, takže to s čím se Zuzana potýká není nic, co bych již už nečetla.
Zajímavá část začala až v poslední třetině knihy. Kdy jsem opravdu čekala co bude dál.
Každopádně Zuzanin dech, si mě získal tím jak to bylo jednoduše a krásně napsané. I přes těžké chvíle Zuzanina života. No a úplně největší radost jsem měla z obálky a obalu knihy.
Bohužel tedy, mě kniha ničím zvláštním ani novým nezískala a nezaujala. Knih z teto doby a s tímto tématem je teď tolik, ze když se autor nevytasí s něčím novým čím by čtenáře zaujal, tak jsou teď už všechny knihy dle mého, stále o tom samém. Škoda.
Prvních 10 kapitol z knihy jsem si pouštěla jako audioknihu. Přednes Evy Josefíkové mě neskutečně pohltil, že jsem neváhala a knihu objednala. Troufám si říct, že tohle byl zatím můj nejlepší letošní kup!
Očekávala jsem, že to bude silné, že mě to semele. Tato kniha byla těžká, ale zároveň úžasná, něčím výjimečná.
Kniha popisuje Zuzanin život a my jsme svědky toho, jak se z bezstarostného dětství stává ukrutná a skličující dospělost. Příběh plynul hladce. Do knihy se snadno začtete a těžko se odtrhnete. Jen u části z koncentračního tábora jsem musela knihu několikrát zavřít a projít se po bytě, rozdýchávat, zhluboka. Ale to asi většina z nás. A ten konec? Úžasný! Zuzana předčila má očekávání a vymyslela "to" dokonale.
Bylo to mé první setkání s autorkou a její styl psaní mě dost překvapil. Popisy situací, krajů, počasí... to bylo úžasné. Až jsem si v jednu chvíli říkala, jak je možné, že to někdo dokáže takhle neuvěřitelně dobře vymyslet, popsat a napsat. Zprvu mi chyběla přímá řeč, ale na to se dá zvyknout. Jen mi přijde, že je to v poslední době takový trend. Vynechávat uvozovky.
Hodnotím 5/5 a prozatím knihu řadím mezi nejlepší kousky letošního roku :))
Námětem se autorka moc neliší od ostatních, zato stylem vyprávění svých příběhů je jedinečná. Zpočátku si musíte na ty krátké úderné věty a spojení zvyknout, ale o to více je pak člověk překvapen, jaký rozměr a hloubku příběhu dávají. Zuzanin příběh mě okamžitě vdechl, bezmezně semlel, aby mě na konci vyplivl totálně zničenou a emocionálně rozervanou. Takový příběh rozhodně stojí za přečtení. Doporučuji.
Moc krásná a originální kniha. Styl psaní je velmi úderný, autorka píše jako když bičem mrská. To způsobí, že se příběh čte jedním dechem, místy to vyvolává šokující zvraty. Velmi oceňuji jistou poetičnost v popisech pocitů a třeba i přírody. Krásně, ale zároveň tvrdě vyobrazeno, jak se člověk (Zuzana) změní po zkušenostech z Osvětimi. Pro mne kniha skončila smutně, ale to je už na čtenáři jak to uchopí. Moje přání o konci se nesplnilo, avšak o to víc byl reálnější.
Ráda posílám knihy dál, ale tuto si ponechám.
Nevím, nevím. Utrpení člověka pohne city každého. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že autorka zasadila příběh do tak pohnutého období lidských dějin jen z toho důvodu, aby ve čtenáři dokázala vzbudit alespoň nějaké emoce. Styl psaní se mi nelíbí. Samé krátké, jednoduché věty bez dialogů. Nebýt popsáno fyzické utrpení postav, tak to se mnou nehne. Jakoby jsem četla jen osnovu,podle které se má kniha psát. Některé věci, byli přistřižené příliš okatě. Jako odchod Jana, který nepochopitelně uteče do zámoří, přestože do té doby se statečně zapojuje do skrytého odboje, a doma také zanechá jediného příbuzného. Moje očekávání podle recenzí bylo zřejmě příliš velké, možná proto je zklamání o to větší.
Silný příběh, vytříbená čeština, děj plyne a vy s ním, cítíte závan karamelu ve vzduchu, prožíváte dětství se Zuzanou. Když se kolo dějin posune, děkujíce osudu, že jste byli této etapy ušetřeni, že jste se narodili do šťastnějších dnů, pokračujete dál, snad ještě náruživěji. Děj vcucne a pohltí. A nakonec... Nepochybujete, že si Zuzana s manželem poradí, prodýchá další nepřízeň osudu, ale tolik zůstává nevyřčeno, zamlčeno, litujete, že příběh končí. Jako by došel dech...
Autorka nikdy nemůže zklamat. Dětství a dospívání je milé vzpomínání, ovšem třetí část je plná bolesti slz a to se vrývá hluboko do Zuzanina podvědomí. Kruté jednání jejího okolí po návratu domů, to snad její srdce bolí víc, než zacházení v nepřátelské minulosti. A ten, který jí měl býti oporou se ukáže jako tyran a despota. Proto Zuzanin příběh končí tak smutně a nás srdce bolí spolu s ní. Krásná kniha, nechť má hodně čtenářů.
Ked clovek siaha po knihe so zltou hviezdou asi tak nejak tusi co bude. Mna ale napriek tomu vzdy zarazi krutost a jej nezmyselnost. A nespravodlivost. A chyti ma to za srdce a je mi z toho uzko. Narocne ale vyborne citanie. Skvele vystavany pribeh, napatie az do konca.
Kniha je úžasně napsaná, četla se skoro sama.. Krásné dětství a dospívání..druhá světová válka vše změní..a pak už není nic takové jako bylo dřív..
Asi moje druhá srdcovka, spolu se Slavíkem..
Když jsem začala číst, byla jsem trochu na rozpacích z jednoduchého stylu, který mi přišel takový neosobní. Ale to byla jen kratičká chvíle a pak jsem najednou byla vtažena do děje, který nastoloval tolik otázek. A v konec jsem téměř doufala. Vím, že měla Zuzana víc než dost důvodů, proč být zlomena a přesto jsem věřila v její sílu.
Nemusíte si to přečíst, ale byla by to velká škoda. Vždy, když uvidím krystalky cukru, si vzpomenu... A dýchat... Děkuji, Paní autorko.
Dobrý námět, osobně mi nesedl styl psaní. V knize mě rušily i obsahové nevyváženosti, zatímco něco bylo rozebráno do detailu, jinde popis setrvával na povrchu.
Stejně jako v podobných dílech děsí čiré zlo vycházející z obyčejných lidí (a tentokrát ještě děsivěji - ne totiž tolik z bachařů v koncentráku, jak se dá očekávat, ale nenápadně, z osob, které máme kolem sebe nebo i z nás samých).
Není to špatná práce, ale když ji srovnám s jinými knihami na toto téma a s díly současných českých autorek (Tučková, Mornštajnová, Lednická), vychází mi poctivý průměr.
Pro mě první kniha autorky. Je to příběh se silným tématem, vyprávěný trochu jinak. Ty strohé, krátké věty mi přišly zajímavé a opravdu se to čte rychle. Nejvíc se mi líbila první část, popisy dětství s náznaky toho, co přijde. Vztah tří přátel a jejich proměny jsou napsány dobře. Zuzaniny útrapy v táboře jsou prožité jinak než jsem zvyklá, ale hodí se k tomu stylu vypravování. Její další osud po válce má v sobě několik témat dohromady a tady už se mi to zdá až moc rychlé, míň prožité, najednou otočím stránku a je konec. Ten mi hned po přečtení vadil, chybělo mi přiznání a přála jsem si aby ... Po chvíli si pomyslím, že závěr takový musel být a uzavírá tak tohle jiné vyprávění.
Četlo se to dobře, nemůžu říct, že by mi styl nesedl. Má to v sobě zase jiné kouzlo, ale vzhledem k rozsahu časového období by pro mě bylo lepší mít prostor se hlouběji začíst a vytvořit si s postavami trvalejší vztah.
Románů z druhé světové války vzniká pořád nesmírné množství a pocit, že už tohle téma muselo být vytěžené do mrtě, ve mně Katalpina kniha ještě posílila. Dlouho jsem se podobným titulům vyhýbala prostě proto, že mě nijak netěší číst si o utrpení druhých. Nemluvě o tom, že je to v zásadě pořád na jedno kopyto - můžete si nakreslit pavouka postav a jejich osudů a zas tolik možností se před vámi neobjeví. I tady se vše vyvíjí až na pár momentů pavoukovitě, plus je tu nějaké to násilí navíc, snad aby čtenář neměl pocit, že si to utrpení druhých nemohl pořádně vychutnat. Nechybí ani mrtvé zvíře, tím si pojistíte, že vzbudíte emoce i v těch nejzatvrzelejších. Co na tom, že je to po sto padesáté osmé to samé. Pokud jste alespoň trochu zručný spisovatel (a to Katalpa je - a mnohem víc, než jen trochu), úspěch na sebe nenechá dlouho čekat.
Zuzanin dech útočí na čtenáře skrze vůně a vjemy, skrze romantické okamžiky, které jsme alespoň v duchu všichni prožili (vůně rybníků v letní podvečery, zlaté klasy, rozpálené léto, ledové zimy...), skrze jídlo a pití a skrze neustále připomínanou tělesnost (bylo by zajímavé přečíst si knihu znovu a zkusit najít postavu která: nemočí, nekálí (jak do textilu, tak mimo), neslintá, netečou jí nudle, nepotí se, nekrvácí (menstruačně, z ran)). A samozřejmě sází na hluboce zakořeněný smysl pro spravedlnost.
Zajímavý je pro mě motiv návratu vězňů z koncentračních táborů a přístupu společnosti k nim. To je další rozměr celé tragédie holocaustu, na který se často zapomíná - protože osvobozením to mnohdy zdaleka neskončilo.
Určitě nesmíme nikdy zapomenout, jaké hrůzy přinesla 2. světová válka, na druhou stranu mi ale přijde, že s touto tématikou v poslední době zase vychází až neuvěřitelné množství knih. Měla jsem pocit, že se na mě tento typ románů valí ze všech stran, a tak jsem se jim spíše vyhýbala. Když už jsem po něčem takovém chtěla sáhnout, pečlivě jsem si vybírala, až mě nalákal Zuzanin dech. Nutno však říct, že kniha nabízí mnohem více než jen téma holocaustu, a já ji přečetla za pouhé tři večery. Bylo to moje první seznámení s Jakubou Katalpou a rozhodně ne poslední. Lehkost, s kterou totiž píše, se jen tak nevidí.
Hrdinkou románu je Zuzana Liebeskindová, která se v dětství seznámí s dvěma kluky a brzy se z téhle trojice stanou nerozluční kamarádi. Společně tráví většinu volného času a Zuzaně ke šťastnému dětství vlastně nic nechybí – její život je stejně sladký, jako výrobky jejího otce, zámožného cukrovarníka. Ve 30. letech se však situace Liebeskindových začne proměňovat a asi všichni tušíte, jaký osud asi může továrníka s židovskými kořeny potkat. Zuzana dospívá za německé okupace, a i když zažívá období bolestných ztrát, něčeho nového se jí zároveň dostává – poznává, jaké to je být zamilovaná. Jenže láska většinou nefunguje ve třech, a tak se nakonec trojlístek kamarádů rozpadá a každý se vydává svou vlastní cestou. Jediná Zuzana má svou cestu předepsanou jinými a nemůže si volit. Když se pak po návratu z Osvětimi konečně vrátí do rodných Holašovic, snaží se najít své místo ve světě a být šťastná. Svými vlastními volbami si ale situaci rozhodně neusnadňuje.
Román patří mezi ty, kde hrdin(k)u přemlouváte k nějakému rozhodnutí a s nelibostí pak sledujete, že vás „neposlechla“ a co ji kvůli tomu nakonec potká. Příběh ve své podstatě ani není moc složitý, ale způsob, jakým je podán, je úžasný. Katalpa používá barvitý jazyk a umí slovy krásně pohladit – její vyprávění je hebké a pestré, a to občas až v protikladu s tím, jaký je obsah jejich sdělení. A zakončení knihy? Mrazivé!
Rozhodně doporučuji!
85%
Když se mi v roce 2014 dostal úplnou náhodou do rukou román Němci a já jsem ho hltala při svých dlouhých cestách do zaměstnání, věděla jsem, že jsem přečetla něco mimořádného. Mimořádně napsaného. Ten styl psaní je opravdu neobvyklý, tak strohý a přitom schopný popsat všechno tak uvěřitelně. Doteď si vybavuji scénu s letícím hořícím holubem... Takže jakmile vyšla autorce další kniha, věděla jsem, že ať bude o čem chce, musím ji mít. A opět přečteno jedním dechem, splnilo to všechno, co jsem od toho čekala. Byl to úžasný čtenářský zážitek. Děkuji a doporučuji!
Příběh byl silný, strhující a kniha se mi četla velice dobře, vtáhla mě do děje. Autorka popisuje všechny hrůzy, které toto téma nabízí. Jediné zklamání byl pro mne konec, jenž se mi zdál dost odfláknutý ve srovnání s vyprávěným příběhem. Jinak moc hezké, doporučuji.
Tato kniha mě velice zasáhla. Čtivá. Místy mi nedělalo dobře popsání děje - ta hrůza co se stala. Nikdy nepochopim. Vyhledávám knihy s podobnou tématikou a tahle pro mě byla "nejlepší". Dlouho budu vstřebávat dojmy, které ve mě kniha zanechala.
Doporučuji!
I přesto, že děj byl trochu předvídatelný, je příběh zcela pohlcující ... Hned po prvních stránkách jsem věděla, že to bude bolet, ale stejně nešlo přestat .... Jen ten konec, těžko se mi to akceptovalo, jako by mi někdo poslední stránky vytrhl ....
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Asi jsem čekala víc. O fyzických utrpeních v koncentračním táboře se mi četlo těžko, ale jinak mě kniha zase tolik nevzala, přišlo mi to hrozně předvídatelné. Obálka je ovšem krásná.