Zvieracia farma
George Orwell (p)
Zvieracia farma je politickou satirou na revolúciu, ktorá sa vymkla z rúk. Zvieratá sa zbavia nadvlády nenávidených ľudí a zavedú si svoj vlastný režim, v ktorom si všetci majú byť rovní. Z nádherných ideálov revolúcie sa však postupne stáva nočná mora. Prasce sa zmocnili koryta, a teda aj vlády, postupne si začali prispôsobovať zákony a legendárny slogan "Všetky zvieratá sú si rovné" sa čoskoro mení na "Všetky zvieratá sú si rovné, ale niektoré sú si rovnejšie". Aby sa prasce udržali pri moci, zavedú teror, šíria strach a hrôzu, poštvú proti sebe zvieratá, zavedú kasty, ... Knihu preložil Miloš Ruppeldt.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , Slovart (SK)Originální název:
Rebelión en la granja, 1945
více info...
Přidat komentář
Úžasná nadčasová kniha, ze které až mrazí. Poslouchala jsem ji jako audio knihu a musím říct, že o to víc mě bavila, byla skvěle namluvená s básněmi a písněmi, které jsem si koncem i prozpěvovala.. :D
Sice dílo patří k povinné četbě, ale rozhodně se ho nemusíte bát, je opravdu velice čtivá a zábavná, plná narážek, které by se daly aplikovat i na dnešní dobu. Rozhodně doporučuji přečíst.
Vaše Rose
"Všichni jsme si rovni, někteří jsme si rovnější", dobrý slogan:-D. Kdo by to byl řekl, že po takových letech bude tato alegorie na komunismus stále živým tématem.
Tahle tenká brožura si zaslouží rozhodně 5*.
Jsem ráda, že jsem si ji přečetla a zakoupila.
Zanechala ve mně velký dojem.
Určitě doporučuji k přečtení.
Komunista ze mne nikdy nebyl a nikdy nebude...
Prasata.
Hodně dobrá knihu. Je až k nevíře, co vše se v této knize dá najít a osobně musím přiznat, že to ani všechno moc nejsem schopný pochopit. Kritiku komunismu ještě poznám, ale znaky Marxismu jsou už trochu nad mé síly.
Já mám takovou radost, že se mezi knihami s nálepkou "povinná četba" nachází skvosty! Další důkaz toho, že ti učitelé vlastně vždycky věděli, co nám doporučují :).
Kéž by mi tuto pohádku předčítali rodiče v dětství před spaním.
Je to skvělá a čtivá alegorie na komunismus, ale řekl příběh šlape, i kdyby člověk neznal dějinný kontext.
Současně to ale funguje i opačně. Stává se, že převod jedné situovanosti do jiné dře, ale nezdálo se mi, že toto byl ten případ a to i přes to, že Orwell celou událost velmi zredukoval.
Nadčasová klasika. Poslouchala jsem ji jako audioknihu. Je skvěle namluvená a to včetně propagandistických básní a písní.
Stejně jako román 1984 je i Farma zvířat naprosto skvělá a nadčasová kniha. Viděla jsem i ten kreslený film. Krásný! A ten nápad aplikovat svoji myšlenku a své poselství na zvířata je úžasný. Víc k tomu nemám co dodat. "Všichni jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější." Tohle heslo mi bohužel připomíná současnou Evropskou unii. Doplnění: Dle prof. Martina Hilského se jedná o alegorické dějiny Sovětského svazu od r. 1917 do 40. let 20. st. Jsou tam čitatelné odkazy. Orwell byl přesvědčen, že sovětská revoluce nebyla socialistická, ale nastolila diktaturu a to bylo i smyslem revoluce (rozhovor v časopise Téma 31/2019).
S největší pravděpodobností jde o alegorii o sovětském Rusku (ovšem z pohledu Angličana - a ti nemají Rusy snad od Krymské války rádi). Když se ale nad příběhem zamyslím, je to ukázka, jak dopadnou snad všechny revoluce. Nejprve nějaká idea, která nadchne lidi. Pak zápas dvou či více vůdců, kdy zvítězí ten agresivnější. Nepřátelé se odstraní (buď fatálně nebo jen společensky) a nastoupí vykladači dobra (Pištík) a kulturní fronta (oslavné básně). A nakonec prostý lid, který slouží za užitečné idioty, zjistí, že je tam, odkud vyšel, jen se má o něco hůř. Takový průběh měla anglická občanská válka (Cromwell), Velká francouzská revoluce (Napoleon), Velká říjnová soc. revoluce (Stalin), náš Vítězný únor (Gottwald) i všechny barevné revoluce včetně našeho "sametu". Zkrátka revoluce požírají své děti.
Tak to je absolutní nadčasová lahůdka pro všechny, kdo milují satiru. Četlo se úplně úžasně, byť jsem ji měla jako Pinguin výtisk v angličtině, přesto si myslím, že vše podstatné jsem zachytila. Opravdu skvěle napsané. Nejvíce musí člověk zatleskat tomu, že toto dílko vzniklo v roce 1943, chápete to? (Červenec: 80 str.)
Je k neuvěření, jak Orwell skvěle tuhle bajku vystavěl. Není to žádné čtení mezi řádky, tahle alegorie je naprosto přesná, odráží historické události a naprosto nikoho nemůže nechat na pochybách, kdo je v příběhu kdo...
Je k neuvěření, že Farmu zvířat v Anglii nejdřív vůbec nikdo nechtěl vydat, aby se soudruzi nerozhněvali. Zato s příchodem studené války se vydavatelé mohli přetrhnout, aby mohli vydat zrovna oni... Svoboda slova? Asi stejná, jako dnes. Můžeš mluvit, ale některé věci lépe nerozebírat, abys nebyl označkován třeba jako štváč proti spojencům. A já myslela, že praví kamarádi vydrží i kritiku...
A do třetice je k neuvěření, jak jsou některé z charakterů stále platné i v dnešní době. Tolik Pištíků ve vládě, jen neslouží jen jedinému Napoleonovi, ale své pravdě dokáží snést jakékoli (i několikrát překroucené) argumenty...
Jedna z mých nejoblíbenějších knih z povinné četby. Ze začátku se to tváří jako veselý příběh o statečných zvířátkách, která si chtěla žít po svém, a vytvořit tak lepší společnost, než jaká je ta lidská. Jenomže ono to dopadne úplně stejně. A ta zvířatka vlastně nemusí být nutně jen zvířátka.
Já to nevnímám jenom jako kritiku komunistického režimu, ale jako kritiku společnosti celkově. A v hlavně mi utkvělo jedno z upravených přikázání, která byla na stěně stodoly - "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější."
Člověk žasne jak Orwell dokázal upozornit na dějiny a bohužel i současnost příběhem zvířat. Kolik prasat se pořád cpe k moci a kolik ovcì je bezmezně poslouchá. Dobře vědí, že sliby můžou porušit a vinu jednoduše svalit na druhého. Vesele nabývají majetek a schovat se můžou za vrčícího psa.
Štítky knihy
totalitní stát bajky satira zfilmováno alegorie podobenství komunismus rozhlasové zpracování totalitní režimy komunistický režim
Autorovy další knížky
2000 | Farma zvířat |
2021 | 1984 |
2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
2007 | Válečný deník |
2015 | Hold Katalánsku |
Orwell byl génius s geniálním pozorovacím talentem.
To byla jedna z myšlenek, která mě s emocemi na škále od kristovanoho přes nene po neskutečný, během čtení průběžně provázela.
Ve své absolutně dokonalé přiléhavosti stále (ano, protože lidstvo se ze svých chyb skutečně nedovede poučit - nebo možná nechce? U koryta je přece tak dobře a chybějící páteř docela slušně nahradí mocenský korzet) až bolestně aktuální příběh.
Orwell viděl, chápal, rozuměl a psal.
Jak bychom dneska nějakého Orwella užili.
Otázkou je, jestli bychom mu byli ochotní naslouchat.
Protože čtyři nohy dobrý, dvě špatný! Vlastně pardon, teď se to zpívá jinak... Tak znovu a lépe!
(A poznámka na konec: kniha vznikla na přelomu let 1943/44, a přestože je příběh nadčasový, je nezbytné vnímat i historický kontext, v němž byla psána.)