Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/212206/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-yTT-212206.jpg
5
1253
1253
Román vynalézavým způsobem spojuje několik rovin a časových pásem - Baťův Zlín, Indii 30. let, poválečnou Ameriku.
Přidat komentář
Když jsem knihu začala číst, říkala jsem si, co je to za šílenost, jak se v tom má člověk vyznat. Zdánlivě nesouvisející postavy, časové skoky, prostě roztříštěné zrcadlo. Jenže toto zrcadlo se postupně sceluje, až vytvoří dokonale krásnou čistou hladkou plochu, v níž se zrcadlí atmosféra celého 20. století. K tomu vytříbený jazyk, věty, které se tak krásně čtou a přitom nepůsobí tuctově. Dokonalá stylistika, originální pojetí kompozice, vypravěče... Geniální! Víc takových knížek.
První půlka knížky bylo zajímavé a příjemné čtení...a pak začalo jít do tuhého. Už dlouho se mi nestalo, že by mě kniha tak silně zasáhla. I když jsem jí dočetla, ještě několik dní jsem se myšlenkami nedokázala odtrhnout. Tolik krásy a bolesti dokázala autorka namíchat v jedné knize. Určitě se ke knize ještě vrátím
Nepopsatelná kniha psaná nádhernou češtinou. Při utírání slziček na poslední straně jsem se rozhodla, že si ji musím přečíst ještě jednou, tentokrát beze spěchu, abych si vychutnala ten krásný jazyk. Přiznám se, že takto jsem nikdy u žádné neuvažovala. Moc se mi líbí různé časové linie, příběh do sebe krásně zapadá. Hodnotím jako jednu z nejlepších knih, které jsme kdy četla.
Krásná a bolavá kniha.
Má to hloubku, styl a vysokou úroveň - víc než vřele doporučuji.
Psáno jazykem v současnosti již takřka nevídaným, potěšení pro každou čtenářskou duši. Avšak děj se mi zdá příliš roztříštěný. Jako zářezy na pažbě pušky, z nichž se dá souvislost jen tušit. Neříkám, že to nemůže být vítané či přitažlivé, ale já se v tomto labyrintu nechtěně ztrácela.
Děj mně vtáhl od první věty a už nepustil.Lidskost v každém písmenu.Vyhledám další autorčiny knihy.Projevuji lítost,že neměla více času k napsání dalších ještě úžasnějších!
Tahle knížka mě doslova pohltila. Nechápu, že jsem mohla tak dlouho žít bez ní. Dostává se jí čestné místo v mé knihovně.
Člověku se ani nechce věřit, že čte autorčinu prvotinu. Ten jazyk je krásný, vypravování nevšední a dojemné.
Knížka mě naprosto dostala! Nemohla jsem se od ní odtrhnout a dlouho, velmi dlouho jsem o ní ještě přemýšlela. Jsem Zlíňačka, takže tím se zážitek ještě umocnil. Vtáhla mě, bavila, fascinovala, dojímala, obohatila a zanechala ve mně něco nezapomenutelného. Některé knížky nadchnou, ale časem zapadnou. Tohle není ten případ. Troufám si říct, že je to knížka, do které se můžete zamilovat a takový ten sladkobolný pocit zůstane v srdci už napořád. Pět hvězdiček je málo!!!
Jedna z mých nejmilejších knih, hodně mě chytla za srdíčko a všem čtenářům ji doporučuji.
Neskutečně krásná, dokonalá knížka, perla mezi knihami. Rozhodně přečtu ještě několikrát. Dostala mě!
Úžasná kniha. Nenašla jsem vadu a ani nehledala. Moc lituji ztráty tak jedinečné autorky!
Příliš mnoho dějových linek, v nichž jsem se občas ztrácela a jejichž věrohodnost byla značně kolísavá. Nejvíce mě zaujaly epizody související s expanzí firmy Baťa do Indie, problémy s tamější výstavbou, střet mentalit. Dost mě mrzelo, že toto téma bylo tak neuzavřeně ukončeno. Většina postav byla uvěřitelná, jenom některé trochu "šustily papírem". Lyrické vsuvky byly místy krásné, občas však rušily a vadily. Každopádně knihu řadím k tomu nejlepšímu ze soudobé původní české tvorby.
Krásný jazyk, poetické obrazy exotické Indie. Přečetla jsem téměř v jednom kuse, abych se dozvěděla, zda se Ráchel po osvobození opět s Tomášem a malým Danielem setká.
Kdyby tady bylo sto hvězdiček, tak bych dala plný počet! Ach, ach, až teď si tak říkám, že není pět hvězd jako pět hvězd....
Ztotožňuji se s mnoha názory pod mým komentářem. Pokud jde o jazyk z lexikálního hlediska, myslím, že se dá kniha nazývat rájem. V Paní Spisovatelce je jistě i kus básníka, její metafory, skoro až lyrické popisy byly jen lahodnými třešinkami na výborném dortu. Její fantazie jistě byla místem, kde by chtělo utéct mnoho z nás.
Pokud jde o formu (střídání vypravěčů a jejich forem, míst, časů), ani si nevzpomínám, že bych kdy četla něco rozmanitějšího. Velmi mě uchvátilo, že v určitých částech byste ani neřekli, že to napsala žena (vybavuje se mi to hlavně u Peteova deníku, v začátku knihy, kdy Tomáš popisuje své dětství). Někdy to bylo kruté, jindy brutální a syrové. Na druhou stranu jsou tam části, kde je krásná ženská něžnost, ze které je vám to jasné hned. Není to žádná komedie, ale ani o vtip nebyla nouze - myslím hlavně v dialozích. Mnohé rodinné chvilky a pocity vtipné, reálné, známe je i dnes.
Chtěla bych tu toho tolik napsat, tolik vyjádřit. Dojmy, emoce... jenže je to přesně ten stav, když si přečtete něco, co vás dostane. Jen sedíte, myšlenky vám víří hlavou, atakují vás a vy jen hledíte před sebe, hluboký nádech a výdech a necháváte v sobě příběh stále žít. Já nemám teď slov, jednou se ke komentáři možná vrátím, až se to ve mně uleží. Jako francouzský sýr, jak říkával Frank.
Ke knize jsem se dostala v podstatě "náhodou", díky škole. Dala jsem na hodnocení tady na databázi a vybrala si ji. Nelituji. Naopak. Všem vám děkuji. Teď, když jsem ji přečetla, na konci slzela a myšlenkami byla tam v tom světě, prožívala každou řádku, nedovedu si představit, že bych se měla o pár měsíců vrátit a rozhodnout se při výběru jinak. Nedovedu si představit, že bych žila, aniž bych prožila všechny příběhy, které kniha nabízí.
Je to jedna z těch knih, které udělají dojem. Dojem, který ve vás zůstane ještě hodně dlouho. Kniha, jejíž některá moudra si zapamatujete, kniha, jejíž některé pasáže si zamilujete a budete si je chodit číst a kniha, po které sáhnete, když půjdete kolem vaší knihovničky a padne vám do oka, namátkou otevřete a po prvních slovech se octnete v jiném světě.
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory prvotina láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
kniha ve me stale dozniva, silny pribeh, dokonale prolnuti casovych rovin. jedine co bych vynexhala je pribeh vojaka, ktery mi tam uplne nezapadal a dost mi jeho vypraveni pripominalo serial Bratrstvo neohrozenych