Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Román vynalézavým způsobem spojuje několik rovin a časových pásem - Baťův Zlín, Indii 30. let, poválečnou Ameriku.
Přidat komentář
Žasnu. S jakou lehkostí lze jednoduše napsat brilantní příběh, s jakou přirozeností lze klást složitě snadné věty, s jakou samozřejmostí je možné používat slang, s jakou něžností jde sestavit srdcervoucí děj... Mnohé věty bych ráda tesala do žuly, naškrábala vrzající křídou na školní tabule, nechala schválit jako dodatek ústavy. Tak krásné čtivo se v českých vodách ocitne zase, až odbije dvanáctá na slunečních hodinách.
Po přečtení poslední stránky jsem už přemýšlela, kdy si knihu zase přečtu. Ne,nikdy nečtu žádnou knihu vícekrát, tuhle musím. Chci se k nim zase vrátit a prožít s nimi to dobré i to zlé, protože mi to přijde jako osvěta mé čtenářské duše. Mám takový pocit, že to byla nejlepší kniha přečtená v roce 2019....
Nějak nevím, jak do psaní. Myslela jsem, že když počkám s komentářem, když nechám svoje pocity trochu "uležet", že to půjde snáz. Nejde. Žádná slova nemohou popsat co cítím. Snad jedině slovo zjevení. No ano, tahle kniha, tahle autorka je pro mne zjevením.
Nemá cenu víc psát, musíte si sami přečíst. Moc ji doporučuji.
Od začátku roku jsem přečetla hodně knih, kterým jsem dala 5*. Mnoha z nich ani těch 5* nestačí. Nejsilněji na mne však zapůsobily dvě knihy. Zvuk slunečních hodin je ta první a Pod krvavými nebesy druhá.
Výzva 2019 - 16. Kniha s oxymórem v názvu.
Jeden z nejlepších příběhů, které jsem v poslední době četla. Časově se prolínající vyprávění o osudech rodiny Tomáše Kepplera mne nenechalo knihu odložit. Hana Androniková mne dokázala beze zbytku vtáhnout do děje, prožívat všechny emoce s protagonisty její knihy a s napětím a nedočkavostí dočítat do poslední řádky, abych se konečně dověděla, co se stalo s Ráchel...V nevyhnutelném osudu rodiny se objevují náhody, či spíše osudové rozcestníky, které neúprosně jednotlivé životy posouvají k tušenému a mnohdy tragickému konci.
Perfektně dávkované napětí, emoce a především obdivuhodně fundovaná znalost všech prostředí a historických okolností, včetně těch, které sama autorka nemohla zažít, činí z knihy skvělé dílo, které stojí zato si přečíst a vlastně se všemi zúčastněnými osobně prožít. Nevšední jazyk, promyšlenost každé věty, vysoká literární úroveň a přitom tak čtivá kniha!
Doporučuji a žehrám na osud, který autorce nedopřál více času.
Knihu jsem neměla v plánu číst,dostala jsem se k ní nahodou a jsem nadšená, chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už se nemohla odtrhnout. Nádherná, krásně napsaná!
Na to, že je toto dílo prvotinou autorky musím uznat, že se ji kniha velmi povedla a to nejen strhujícím dějem ale i tím, že provází čtenáře poměrně rozsáhlým obdobím našich dějin od 1. světové války přes meziválečný čas, okupaci naši země hitlerovským Německem až po poválečné období s nástupem komunistické moci u nás. Vzhledem k tomu, že téměř celé popisované období autorka sama nezažila, se jí mimořádně věrohodně podařilo vylíčit na životě jedné smíšené rodiny Kepplerových- Tomáše, jeho manželky židovky Ráchel a jejich syna Daniela, peripetie jejich rodinného života v jednotlivých prostředích. Daniel sám velkou část děje sám vypráví.
Knihu jsem musel číst velice pozorně , protože se děj odehrával nejen v rozdílném čase ale i prostředí ať to byl Zlín, americké Coloredo, Indie (kde byl Tomáš pracovně jako stavitel Baťových fabrik) nebo prostředí válečných koncentračních táborů gheta Terezín a Osvětimi, kde je velice věrohodně popsáno brutální zacházení nacistických dozorců s židovskými vězni, jejichž život většinou končil v plynových komorách. Tato velice smutná část naší historie na mně silně zapůsobila. Hlavní hrdinkou příběhu je Ráchel, mimořádně akční a morálně zásadová žena, dobrá matka, milující manželka a její pěkný vstah s manželem Tomášem, to vše a život celé rodiny silně narušil její transport do Terezína a Osvětimi. Smutný konec jejího strastiplného života musel vzít u srdce každého citlivého čtenáře tedy i mě.
Doporučuji každému si tento poutavý příběh přečíst.
Nádherně napsáno. Knížka mi ležela hodně dlouho v knihovně, než jsem se k ní dostala. Ale moc se mi líbila, hlavě část, která se odehrávala v Indii. Děj je dost komplikovaný, příběh hodně silný, ale rozhodně doporučuji. Určitě si přečtu i jiné knihy od této autorky.
Škoda jen, že jich stihla napsat tak málo.
Nebylo to vůbec špatné.
Poslouchala jsem audio.
Jen místy jsem byla zmatená z přeskakování rovin, protože kniha je čtena pomalu a tak jako ukolébává :).
Docteno v elektronicke podobe. A uz jen fakt, ze ji urcite poridim i v tistene verzi napovida, ze se mi kniha libila, a to moc.Krasny styl psani a pribeh, ktery mne zasahl. Mozna je to i tim, ze jsem sama navstivila nektera mista, do kterych je pribeh zasazeny, jako napriklad Terezin, mou oblibenou Normandii a jeji D-day pobrezi, Olomouc jako mala kazde leto s babickou, ale nedavno i Batovu tehdejsi tovarnu, sice ne v Indii, ale v Nizozemsku.A i presto, ze autorka prechazi z jedne casove roviny do druhe , z jednoho mista na zemekouli na druhy, i presto jsem se v deji neztracela, ba naopak.S kazdou strankou jsem primo prozivala pribeh rodiny Kepplerovych, prolinajici se osudy , lasku, ale i utrpeni a v neposledni rade hruzy valky a koncentracnich taboru. Urcite jsem necetla naposledy.
Kniha je všechno, jen ne jednoduchá - nejen na čtení, ale i na pochopení všech vztahů a peripetií, které zde najdeme. Poslouchala jsem ji jako audio a musela jsem její poslech místy přerušovat. Tohle opravdu není příběh, který byste mohli zvládnout naráz, protože je hodně spletitý a složitý. Čtenář musí každou část knihy určitým způsobem "strávit", než může zase pokračovat dál. Aspoň já jsem to tak cítila. Je to ale silný a hodně smutný příběh, u kterého se mi místy svíralo u srdce a také jsem měla slzy v očích...
Překrásná kniha, přestože se zabývá tíživými tématy (holokaust, odloučení od domova a rodiny), je neuvěřitelně pozitivní, myšlenkové bohatá a dodává sílu.
Smutná kniha, složitě napsaná, občas jsem se ztrácela, doporučuji přečíst dvakrát, dojde tím spousta věcí.
"Když uvidíš sluníčko, ucítíš paprsky na tváři, budeš vědět, že to jsou moje ruce, které Tě hladí, že jsem na blízku."
Tak tohle je Literatura s velkým L. Jak už bylo víckrát uvedeno tady je bodovací škála nedostatečná. Nepochopím, jak dokáže autorka stvořit takovou knihu v 33 letech. Přitom je od hlavního děje více jak generaci vzdálená. S ní jsme přišli o obrovský talent a spoustu krásných nenapsaných knih.
Byl její sluneční orloj, řekla. Usmál jsem se. A Ráchel byla slunce.
Román o lásce? Prvoplánovitě jistě ne. To až s ubíhajícími stranami se před čtenářem vynořuje síla a jedinečnost vztahu mezi Ráchel a Tomášem. Doplněného o spoustu kamínků fascinující mozaiky – dětství a dospívání v česko-německých rodinách v mladém Československu, rozmach Zlína za baťovské éry, životy Baťových mužů v Indii, Protektorát, pracovní a vyhlazovací tábory.
Krátké střídmé věty mě z počátku rušily. Jakoby někdo rytmicky poklepával nohou. Až postupem času jsem v nich našla zalíbení. Každá věta se stala laskominou, kterou několikrát převálíte na jazyku, abyste si ji vychutnali co nejvíce.
Její oči stékaly jako řeka. Ten proud ho unášel. Síla divoké vody. Chtěl zastavit řeku, která je rozdělila. Volal na ni, ale druhý břeh byl příliš daleko. Ležel vedle ní obklopený tmou. Bezesná noc.
I časté odbočky do mytologie a bájných příběhů mi zprvu přišly rušivé. Až po nějaké chvíli jsem dokázala ocenit, jak úžasný harmonický protipól představují vůči občas velmi bouřlivému vztahu hlavních hrdinů a čím dál děsivějším dějinným okolnostem.
Ta kniha na mě nenápadně vykoukla v knihkupectví, aniž bych před tím slyšela cokoliv o ní či o její autorce. Při jejím čtení jsem se však dostala do toho stavu, kdy text na jednu stranu hltáte a na stranu druhou se nutíte ubrat plyn, protože prostě nechcete ani skončit, ani vědět, jak to dopadne, protože tušíte, že dál už bude jenom hůř. Drásavě krásné čtení.
Silný příběh skvěle napsaný.Prvorepublikový Zlín a Baťova továrna,příběh inženýra Tomáše Kepplera jeho ženy Ráchel,které postihnou hrůzy války a koncentrační tábory.Poslouchala jsem audio skvěle podbarvené dobovou hudbou.Určitě doporučuji.
Velmi silný příběh. Takové píše život. Nic není v životě náhoda a věci se léty propojují. Patří k nejsilnějším knihám, co jsem kdy četla. Dala bych 10*
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory prvotina láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia Litera
Autorovy další knížky
2001 | Zvuk slunečních hodin |
2010 | Nebe nemá dno |
2014 | Vzpomínky, co neuletí |
2002 | Srdce na udici |
Bravurně napsaná kniha. Nejsem nadšenec do čtení knih s tématem holocaustu, ale tato je jiná. Neuvěřitelně popsaný netradiční, ale zároveň obyčejný příběh protkaný řadou různorodých lidských osudů. Čte se sama a nejde se odtrhnout. Je to ta z knih, kde na konci hledáte jestli nezbyla alespoň jedna nepřečtená stránka...