Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35576/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-mKf-35576.jpg
5
1256
1256
Debutový román Hany Andronikové spojuje několik časových rovin – Prahu v době okupace nacisty, Baťův Zlín, Indii třicátých let 20. století a americké Colorado „současnosti“. Ústředním motivem je příběh Tomáše Kepplera, za první republiky pracujícího pro firmu Baťa, a jeho ženy Rachel, židovské dívky, viděný jejich synem Danielem. Daniel po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických, kde se v Coloradu, v předvečer silvestrovské noci, setkal s majitelkou hotelu, starší ženou Anne, jež poté, co přežila koncentrační tábory Terezín a Osvětim, opustila Československo. Oba nečekaně zjišťují, že se jejich životní osudy v minulosti velmi prolnuly. Hana Andronikova za tento román získala Literární cenu Knižního klubu (2001) a cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku (2002). Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.... celý text
Přidat komentář
Kniha je velmi čtivá, až mě to překvapilo. Popravdě jsem od toho moc neočekávala, když jsem se dozvěděla, že se tam budou prolínat časová období. V mnohých knihách to působí spíš zmateně a nedá se v tom vyznat. Ze začátku to byl i tento případ.
Knihu jsem odkládala a nemohla se začíst, ale jakmile se tak stalo, neodtrhla jsem se. Prolínání časových linek funguje a v průběhu knihy se dozvídáme, jak je ten svět malý, nebo to byl osud? Osud, který dovedl hlavního hrdinu k někomu, kdo mu odpoví na otázky, které ho po celý život tak tížily? Nevím, možná. Každopádně i přes pomalejší rozjezd se mi kniha líbila a jsem ráda, že jsem ji četla.
Krásná, tíživá, barevná, smutná a opět z části válečná, ale napsaná krásným jazykem. Jazykový poklad po všech stránkách (už chápu proč se kniha objevila v doporučené četbě). I já doporučuji.
Nicméně. Čekaly jsme na sebe strašně dlouho, nakonec to byla čtenářská výzva, která mě donutila konečně se rozhoupat. Části knihy, které popisovaly Terezín a Osvětim, mě nutily neustále k myšlence, že už to číst fakt nechci, že už toho lidského utrpení a nespravedlnosti je na jednu dušičku moc. Vím nebo snad tuším, že paní Androníková je v tom nevinně. V roce 2001 byla vlaštovkou, to až teď se roztrhl pytel a válka se na mě valí ze všech stran.
Moc se mi líbila dějová linka věnující se vzpomínkám na Indii a Baťovský Zlín před válkou.
Trochu nechápu to vysoké hodnocení. Téma těžké a pro mě zajímavé, ale příběh napsaný tak těžkopádně a zmateně, že mě to málem od dočtení odradilo. Moc se mi to nelíbilo.
V knize se prolíná několik časových i dějových linek, které jsou prezentované různými vypravěči. Ukazují nám budování Baťovy výroby v Indii ve 30. letech minulého století, anexi Československa, zážitky z fronty, Terezínské ghetto, nebo život v Osvětimi.
Knížka se nečte lehce. Není to jen těžkým tématem, ale i způsobem podání. Někdy bylo složité zorientovat se, kde a kdy se zrovna nacházíme. Komplikovanost střídání míst, přeskakování v čase oběma směry i střídání vypravěčů kompenzuje ale vytříbenost jazyka. Barvité líčení míst, pocitů, prožitků bylo výborné a moc se líbilo.
WAU. Tak krásný jazyk, to bylo pohlazení po mé čtenářské duši. I přes náročnější téma musím říct, že jsem si knížku moc užila. Líbila se mi rámcová kompozice, propracované střídání míst, vypravěčů. Na tomto románu jsem nenašla jednu jedinou věc, kterou bych autorce vytkla.
Krásně napsaná a dojemná knížka. Stačilo pár rychlejších okamžiků a mohlo být všechno jinak. Ale při čtení jsem se občas trošičku ztrácela v ději a čase.
Knižní skvost, který jsem objevila díky Čtenářské výzvě. Nemohu říct, že je tato kniha krásná. Pasáže o hrůzách války, koncentračních táborů a toho, co člověk dokáže udělat druhému člověku, jsou strašné. Ale kniha je krásně napsaná. Veliká škoda, že paní Androniková již další knihu nenapíše. Ještě dlouho budu "slyšet" Zvuk slunečních hodin.
Krásná. Opravdu. Příběh Toma a Ráchel plný spousty vzájemné lásky a porozumění, kdy tak nějak tušíte, že to nedopadne dobře, hodně zajímavých informací o Zlíně, Baťovi a jeho podnikání, ještě víc o životě v Indii a pak také o holokaustu. Příběh, který se pomalu rozplétá a kruh se uzavírá. Je to kniha, které ráda udělám místo ve své knihovně. Tam někam nahoru posílám autorce poděkování za krásný čtenářský zážitek.
Knihu jsem si vybrala na základě čtenářské výzvy a musím říct,že jsem byla mile překvapena.Tento žánr obvykle nečtu,ale po této knize rozšířím svůj rozsah knih.Velice pěkná kniha,doporučuji.
Odstartovala zvědavý hlad po ostatních knížkách autorky...nebyla jsem zklamaná ani jednou..vlastně až nakonec tím, že už další nebude..
Už je to týden, co jsem knihu přečetla a stále nevím, co o ní napsat.
Na jednu stranu se mi příběh velmi líbil, propojení Baťovského budování, života v Indii, Terezíně, koncentračním táboře, a zobrazení osudové lásky Ráchel a Tomáš, ale na druhou jsem se nedokázala začíst. Pořád jsem se nutila, abych knihu vzala do ruky a posunula o pár stránek dál.
Co napsat... nad tím jsem přemýšlela celou dobu, co jsem knihu četla... Co říct.
Komentáře jsou k ničemu, to je potřeba přečíst...
Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla nad stylem autorčina psaní. Poté už bylo vše jednoduché. Člověk se vnoří do příběhu a ... během čtení jsem si pouštěla hudbu, která byla v knize zmíněna, vyhledávala jsem si jména, o kterých se psalo...
bohužel neskutečně smutné (jako všechny příběhy z té doby). Bohužel "kdyby" neexistuje. Kdyby Ráchel nebyla tak paličatá a nechtěla se vrátit a poslechla Toma... Často jsem musela knihu odložit a jít dělat něco jiného, na chvíli si od příběhu odpočinout.
Autorku jsem předtím neznala, ale její styl se mi moc líbí. Škoda, že už nic dalšího nenapíše...
Nádherná kniha. Silný příběh rodiny Kepplerových vás chytne a nepustí, zasáhne vás přímo do středu hrudi. Chvíli s nimi pobudete v Indii, chvíli ve Zlíně, bohužel také v Terezíně i Osvětimi. Ocitnete se i na frontě a na pláži v Normandii. Proč? Je to moc? Ano, je... ale nakonec pochopíte, kruh se uzavře.
Ústřední příběh Ráchel a Toma je smutný a plný lásky. Ale ani syn Daniel to neměl lehké, s ním jsem trpěla snad ještě víc...
"Máma byla samozřejmost. Jako vzduch. Jako chleba. Ještě naposledy jsem se k ní přivinul. Cítil jsem důvěrně známou vůni, kterou kolem sebe šířila.
- Pamatuj si, že nikoho z lidí, které doopravdy miluješ, nemůžeš nikdy ztratit."
Ach, kdyby to bylo tak jednoduché...
Ze začátku jsem měla problém začíst se a zorientovat se. Styl psaní mi moc nevyhovoval, ta strohost, holé věty...
Postupně jsem se do příběhu dostávala hloub a nepustil mě.
Moc hezké čtení. Jen nevím, jestli se Ráchel s Tomášem ještě setkali, nebo ne...
Citace: "Tělo je vězení, ve kterém si odpykáváme trest za minulé životy."
"Když s někým jednáte jak s pitomcem, začne se tak chovat."
Knihu doporučuji, ač to není úplně jednoduché čtení.
Skvostná kniha. Četla se s neuvěřitelnou lehkostí a velmi zajímavě propojuje mnoho témat.
Kniha byla úžasná, dlouhou dobu jsem něco takového nečetla, i když mi na začátku chvíli trvalo, než jsem se zorientovala v postavách. Líbilo se mi propojení několika časových rovin. Zvláště Indie se mi líbila se všemi zvyky, tradicemi a s popisy cest a všeho, co navštívili. Střídání postav mi nevadilo, díky tomu měl příběh jiný rozměr. Ale musím se přiznat, že jsem rychleji přeletěla pasáže z fronty, chtěla jsem co nejdříve zjistit, jak pokračoval příběh Toma i Ráchel, od kterého jsem se nedokázala odtrhnout. Několikrát jsem si říkala, co by se stalo, kdyby zůstali v Indii, kdyby jí pak nepřevezli a pak následovala další kdyby a kdyby, to by byl zase ale jiný příběh.
Četla jsem více knih s tématy koncentračních táborů, ale pokaždé mě z toho mrazí v zádech a říkám si, jak se taková zvěrstva mohla stát a doufám, že se nikdy opakovat nebudou.
Hodně krát jsem žasla nad tím, jak dokonale a uvěřitelně dokázala autorka vše vykreslit, jako kdyby to zažila ona sama.
Jedna z nejpoutavějších a nejlépe napsaných knih, kterou jsem kdy četla. Je to neuvěřitelně hluboké dílo: dílo českých dějin a dílo milostné a neuvěřitelně niterné. Autorka studovala velmi pečlivě historická fakta a vnořila je tak jemným způsobem do svého příběhu, že čtenář nepochybuje ani na okamžik, že nebyla přímým svědkem všech událostí, o nichž vypráví. Já nestačím přestat padat v úžas. Neskonale dokonalé!
Velmi hezky napsaný příběh, emotivní, ale současně tolik poučný. Zajímavé bylo prolínání příběhu z Indie a z doby druhé světové války. Byla to strašná doba a jen těžko si lze představit hrůzy, které se tenkrát děly.
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory prvotina láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
Bylo to těžké na čtení, zvláštní a neobvyklý sloh, na který jsem si musela zvyknout. Téma ale pěkné, i když celkově smutné. Moc zajímavé mně přišly pasáže ze života v Indii, válečný deník jsem naopak přeskočila, nevydržela jsem to. Ovšem ta láska mezi rodiči, krásné, moc krásné....