Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35576/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-mKf-35576.jpg
5
1260
1260
Debutový román Hany Andronikové spojuje několik časových rovin – Prahu v době okupace nacisty, Baťův Zlín, Indii třicátých let 20. století a americké Colorado „současnosti“. Ústředním motivem je příběh Tomáše Kepplera, za první republiky pracujícího pro firmu Baťa, a jeho ženy Rachel, židovské dívky, viděný jejich synem Danielem. Daniel po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických, kde se v Coloradu, v předvečer silvestrovské noci, setkal s majitelkou hotelu, starší ženou Anne, jež poté, co přežila koncentrační tábory Terezín a Osvětim, opustila Československo. Oba nečekaně zjišťují, že se jejich životní osudy v minulosti velmi prolnuly. Hana Andronikova za tento román získala Literární cenu Knižního klubu (2001) a cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku (2002). Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha, moc dobře se mi četla - krásný jazyk, emotivní příběh. Ke knížce se budu ještě určitě vracet, takže si ji pořídím do své knihovny.
Na této knize jde jasně vidět, že je prostě skvělá !!! Pokud čekáte něco úžasného, sáhněte po jiné knize. V tomto příběhu najdete pouze prostřenou tabuli smutku, osudu, nevyvratitelnosti a utrpení takového jaké je a občasný závan štěstí a radosti odněkud zdáli...
Smutný příběh z doby před a během druhé sv. války. Osud krásné a milované Ráchel. Četla jsem na doporučení, že je tato kniha zajímavější než "Hana" , podle mě není, ale přesto doporučuji si ji přečíst. Je třeba si tu hroznou dobu stále připomínat a poučit se.
Knižku jsem četla protože jsem taky žila v Americe. Ale nějak mě nezaujala, snad si ji ještě někdy přečtu , až bude lepší nálada. Vlastně mě zaujal název, proto jsem po ni sáhla, nikdo mi ji nedoporučoval.
Já se v tom občas ztrácela, ale část Zlínské rodiny, se mně líbila. S Hanou od Aleny Morštajnové se to srovnat moc nedá. Každá kniha je napsaná jiným spisovatelským jazykem. Takže za mě určitě HANA.
Po emoční strànce to nejsilnější, co jsem kdy četl...ke knize se pravidelně vracím. Pro mne osobně nejlepší kniha od českého autora. Neskutečně silný příběh, kràsný jazyk, čtivà. Podle mne i ideàlní předloha pro filmový scénàř. Autorce tam nahoru děkuji. Není, co řešit. Za mne 100%. Tomáš
Autorka si svůj debut spisovatelsky užívá. Ta tematická rozmanitost! Indie, Baťovi mladí muži, Osvětim, válčiště … Ta složitá kompozice…
Jenže když jsem četl nyní tuhle knihu podruhé, vnímám, že tu chvílemi chybí osobní prožitek, osobní zkušenost. Paradoxně je ta mnohovrstevnatost trochu plytká. I když některé na první pohled jednoduché (až banální) pasáže mají aktuální sílu, větší než v době, kdy je Andronikova napsala: „Největším nepřítelem lidí je jejich vlastní omezenost. Jejich strach. Strach z odlišnosti, strach z jiné kultury, z něčeho, co neznají. Symbolem jejich strachu se pak stanou symboly jiné kultury. Turbany sikhů, čelenky indiánů, muslimské šátky, cokoliv, co není součástí světa, který znají. Největším nepřítelem takových lidí je jejich vlastní hloupost.“ (str. 129)
Bezprostřední dojem - nádhera. Příběh, jak ho napsal život sám. S Tomem jsem procestovala Indii, s Rachel to bylo tristní - tam jsem ani cestovat nechtěla.
A nakonec Daniel - sbírá neznámé střípky ze života svých rodičů. Už zase vím kus naší historie, který jsem neznala.
A když se tu čtenářka ptá, kde byl Bůh, říkám: ZLO je v lidech. Já se zase ptám, byli to vůbec lidé?
skvěle vystavěný příběh psaný velmi vytříbeným a krásným jazykem... napínavé a dojemné, krásné a smutné.
Nemám ráda Indii, nemám ráda období první republiky a obě světové války .Nevím co mě napadlo si tu knihu půjčovat ale vím že na ni nikdy nezapomenu .Asi si ji už nebudu znovu chtít přečíst ale v srdci mě zůstane.
Strašná škoda že autorka už nic nenapíše.
Za srdce beroucí příběh, úchvatná hrdinka, kruté dějiny a kruté osudy. Když jsem si ji chtěla po roce přečíst znovu, abych si ji připomněla a mohla o ní hovořit, už jsem to nedokázala. S vědomím osudu hlavní hrdinky, nedokázala jsem tím znovu projít.
Přečetl jsem dvě podobné knihy. ,,Hana,, od Aleny Mornštajnové je stejně kvalitní jako ,,Zvuk slunečních hodin,, od Hany Andronikové. Je to jako vypít 2 láhve jedné kvalitní odrůdy vinné révy, ale od dvou dobrých vinařů. U Androníkové musím ocenit velké množství načerpaných inspirací na téma holocaustu, mytologie a příběhů z bezprostřední válečné minulosti. Alena Mornštajnová dovedla z příběhů jedné rodiny docílit spisovatelského maxima. Kniha ,,Zvuk slunečních hodin,, je velice čtivá, přes pestré příběhy mnoha lidí, které se vzájemně prolínají na pozadí 1. poloviny 20 století, zejména však v období 2. světové války.
Obě knihy doporučuji, zejména jako povinnou školní četbu!!!
Krásná. Asi jsem byla zpočátku zmatená kdo ke komu patří - nejvíc teda z toho vojáka, co si psal deník, toho jsem docela dlouho neuměla zařadit... Ale vem to čert! Tolik něhy na mě ze stránek už dlouho nezaútočilo. Nemohla jsem přestat překotně číst a zároveň si užívala každé slovo co nejdéle. Část o Baťovi zajímavá a vtipná, o Indii voňavá a barevná, o holokaustu krutá a ještě krutější. Od začátku mi bylo dost jasné, jak to dopadne a přesto jsem se celou dobu modlila, aby to bylo jinak. Hned po přečtení jsem knížku poslala dál, aby ji poznalo co nejvíc lidí. Krásná!
Dobrý příběh. Ale vadila mi roztříštěnost a snaha dotknout se až příliš mnoha událostí naší novodobé historie. Působilo to trochu uměle, nastudovaně.
Mezi všemi pozitivními komenty napíšu bohužel jeden negativní... do knihy jsem se nemohla začíst, odkládala jsem ji, ztrácela jsem se v kapitolách, nepřehledné.. Třeba se k ní někdy časem vrátím, ale prozatím takto..
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory prvotina láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
Nezapomenutelná knížka... prosvětlená a probarvená Indií , potemnělá válkou. Na konci jsem plakala, ani jsem nevěděla jak...