Zvuk slunečních hodin

05.07.2017

Přečetl jsem dvě podobné knihy. ,,Hana,, od Aleny Mornštajnové je stejně kvalitní jako ,,Zvuk slunečních hodin,, od Hany Andronikové. Je to jako vypít 2 láhve jedné kvalitní odrůdy vinné révy, ale od dvou dobrých vinařů. U Androníkové musím ocenit velké množství načerpaných inspirací na téma holocaustu, mytologie a příběhů z bezprostřední válečné minulosti. Alena Mornštajnová dovedla z příběhů jedné rodiny docílit spisovatelského maxima. Kniha ,,Zvuk slunečních hodin,, je velice čtivá, přes pestré příběhy mnoha lidí, které se vzájemně prolínají na pozadí 1. poloviny 20 století, zejména však v období 2. světové války.
Obě knihy doporučuji, zejména jako povinnou školní četbu!!!

11.05.2017

Krásná. Asi jsem byla zpočátku zmatená kdo ke komu patří - nejvíc teda z toho vojáka, co si psal deník, toho jsem docela dlouho neuměla zařadit... Ale vem to čert! Tolik něhy na mě ze stránek už dlouho nezaútočilo. Nemohla jsem přestat překotně číst a zároveň si užívala každé slovo co nejdéle. Část o Baťovi zajímavá a vtipná, o Indii voňavá a barevná, o holokaustu krutá a ještě krutější. Od začátku mi bylo dost jasné, jak to dopadne a přesto jsem se celou dobu modlila, aby to bylo jinak. Hned po přečtení jsem knížku poslala dál, aby ji poznalo co nejvíc lidí. Krásná!

22.04.2017

Naprosto skvělá kniha.Doporučuji.

18.04.2017

Dobrý příběh. Ale vadila mi roztříštěnost a snaha dotknout se až příliš mnoha událostí naší novodobé historie. Působilo to trochu uměle, nastudovaně.

03.04.2017

Mezi všemi pozitivními komenty napíšu bohužel jeden negativní... do knihy jsem se nemohla začíst, odkládala jsem ji, ztrácela jsem se v kapitolách, nepřehledné.. Třeba se k ní někdy časem vrátím, ale prozatím takto..

02.04.2017

Nevim přesně čím, ale kniha na mě v mnohých pasážích působila neautenticky, násilně ve smyslu struktury textu. Pro mě trochu zklamaní. Baťovská část mi přišla hodně povedená.

31.03.2017

První část knihy mě nadchla, bavilo mě číst o tom, jak se zakládaly baťovské továrny v Indii. Druhá část z války už byla pro mě náročnější.

15.03.2017

Tak, jak všechny komentáře pode mnou i já brečela nad knihou a slzy mi stékaly na listy knihy, ani jsem se je nesnažila stírat z tváře.
První stránky, kdy jsem četla o Danovi a jeho dceři mě rozesmály-Ty jsi ale debil... Ano, máš pravdu dcero, Takovou dceru mohl zplodit jedině debil...
Jsem , byla jsem kdysi taky 15-ti letá dcera, promiň tati, myslí si to fakt všichni, i moji kluci si to o mně ve svých 15-16 letech mysleli...
Pak ale přišlo to, o čem jsem četla již mnohokrát v různých formách, ale... tohle...na to totiž může přijít jen zoufalá máma, která se snaží ve svém tichém zoufalství svému dítěti pomoci....
" Když odcházela, řekla mi, že sluneční paprsky jsou poslové slunečního boha a že si po nich budeme posílat vzkazy. Když uvidíš sluníčko, ucítíš paprsky na tváři, budeš vědět, že to jsou moje ruce, které tě hladí, že jsem nablízku. Měsíc ti bude vyprávět příběhy na dobrou noc.
Nezažila jsem tu dobu, ale z úplně jiného úhlu pohledu, když mi kluci odcházeli z domova na studia , podotýkám v době míru a klidu zbraní, já se o ně bála a oni se báli co je čeká a dohodou mezi mnou a mými dětmi bylo - koukni na měsíc, budem na něj koukat v určitou hodinu všichni tři a bude nám líp, hm?
A to nám nehrozilo žádné děsivé odtržení, jen jsme museli pouhých pět pracovních dní zůstat každý na jiné straně republiky, bylo nám jen pouhopouhé smutno po domově, který tvoří máma a děti ...
Ač pocházím z věřící, křesťanské rodiny a nespočetněkrát jsem se na to ptala, pořád nevím, kde v době holokaustu zůstal Bůh, jak mohl dopustit takovéhle bezpráví na dětech, na lidech, na všech ... po dočtení této knihy jsem se dnes v noci ptala ptala sama sebe: Jsem já vlastně pořád ještě věřící? V co vlastně věřím?

11.03.2017

Mimořádná záležitost.... Rozcupuje vám srdce i duši, ale tak nějak něžně a laskavě....pár slov či vět bez zbytečné pompéznosti vám způsobí takovou bolest, že sotva lapáte po dechu, aby vám vzápětí vzpomínky na lepší časy vyčarovaly na tváři lehce přitroublý úsměv (a to i proti vaší vůli).

Autorka nám svým nádherným jazykem přibližuje osudy jedné židovsko-německé rodiny, osudy Toma, Ráchel a jejich syna Daniela, v období míru a následně války. Prolíná se zde poetické vyprávění o životě v Indii s hrůznými zážitky z koncentračního tábora, vzpomínky na milování a hlubokou lásku hlavních hrdinů s obrovskou vůlí přežít za každých okolností a znovu se shledat.

Přiznám se, že si snad ani nevzpomínám, zda jsem někdy v životě četla knihu psanou tak nádherně poetickým jazykem. Je to jedna velká báseň, velkolepá oslava života a lásky.

"Tom a Ráchel. V mísnosti s mosaznými svícny. V záchvěvech voskového plápolání. Zvuky se změnily v prostor ve vesmíru, volně letí navzdory zákonům gravitace. Černá díra s magickou silou. Jeho dech se v ní kolébá vřetězech semknutých paží, rány po zaťatých nehtech jako vrásky moudrých starců. Kapky potu se mu proplétají porostem hrudníku, její rty je sbírají jako perly. Nepřestávej. Slib mi, že nikdy nepřestaneš. Slib mi to. Její tělo je gotický oblouk. Dlaně cejchují staženou kůži. Nikdy nepřestanu. Vtékal do ní jako řeka. Nikdy tě nepřestanu milovat."

Nádherná kniha.Brečela jsem u ní jako
želva.Ale zároveň je krásný to jak se stří-
dá děj mezi minulostí a přítomností.

02.02.2017

Nádherný a silný příběh, ve kterém se mísí cizí kultury s naším holokaustem. Kniha obsahuje lásku i smutek, přináší úsměv i slzy (alespoň u mě). Téma holokaustu je zmírněno dějem odehrávajícím se mimo koncentrační tábor, což však příběhu neubírá na jímavosti.

31.01.2017

Velmi dobře napsané!! Vyprávění má spád. Od této knihy nelze jen tak odejít, po přečtení ve vás na dlouho zanechá nesmazatelnou stopu. K některým pasážím se jistě budu vracet.
Román má zajímavou kompozici, střídání časových rovin a míst. Velmi pěkně a plasticky vykreslený vztah Tomáše a Ráchel. Působivě vylíčená atmosféra Indie, stejně tak obrazy z Terezína a Osvětimi.

26.01.2017

Zvuk slunečních hodin je prostě nádherná kniha, pro mě jedna z nejlepších co jsem kdy četla a nebudu přehánět, když řeknu, že mnou otřásla.

Příběh je tak realistický, že se vám občas nedostává dechu. Doufáte, že vše dobře dopadne a když už chápete, že happy end se nekoná, nedokážete se ubránit smutku nad osudem hrdinů, kteří se stali téměř rodinou.

Nepamatuji se, kdy mě nějaká kniha tak citově poznamenala a přestože se nechcete týrat, kniha vás nepustí a musíte ji dočíst. Tady platí, že ZA KAŽDOU LÁSKU SE DŘÍVE ČI POZDĚJI PLATÍ SMUTKEM.

Ano, kniha je úžasná a z celého srdce ji doporučuji. Veliká škoda, že autorka již zemřela.

14.01.2017

Tato kniha má v mém životě zvláštní místo. Přišla mi do života rok před smrtí Hany Andronikové a já jsem zrovna měla jedno z těch těžších období ve svém životě. Byla nám doporučena ke státním zkouškám a jako jedna z mála z toho velkého výběru mi dokázala vstoupit do srdce a udělat tam pěkný kolotoč. Mám ráda víceúrovňové romány, proto mi styl a kompozice maximálně vyhovovaly. Zaslouženě za ni autorka získala ocenění. Dodnes ukázky z knížky využívám jako motivační texty ve vyučovacích hodinách.

31.12.2016

Tato kniha na mě neskutečně silně zapůsobila. Doporučuji.

17.12.2016

Někdy tyhle témata hůře snáším, ale moc se o ně zajímám. Tohle je moc krásná kniha. Některé momenty jsou otřesné. Ale měla jsem nádherný literární zážitek.

30.10.2016

Jsem velmi skeptická k prvoplánovým příběhům z tohoto prostředí... málokdo totiž tu dobu, kdy svět přestal dýchat, umí zachytit s náležitou pokorou a silou a netlačí vás jen do bezduchého vyždímání se....
Ale!!!... tohle je úplně jiný šálek masaly... skvostná písmenková rajská zahrada, kdy jen potichu našlapujete a necháte se bolet... úplně tiše a obyčejně...
Uvěříte v každý nádech tohoto neuvěřitelně silného příběhu, protože oni jsou tak živí... tak opravdoví... že vás jejich osud chtě nechtě sevře do emočního svěráku a už vás nepustí... válka neválka... opravdu jsem nechtěla brečet, ale hrnul se mi do očí celý jejich krutý svět... protože on byl její sluneční orloj a ona jeho slunce!
Nestydatě závidím všem, kdo si jí právě užívá a objevuje její nezapomenutelné kouzlo ;) jedna z těch, ke kterým se budu vracet...

17.10.2016

Ach jo, to zase bylo... Láska, tak silný cit. Když je, překoná SKORO všechno, ale silnější než smrt prostě není.
A ti, kteří jsou milováni, pak tolik ztrácejí.
Skvělý příběh, mistrně vyprávěný, mistrně napsaný. Několik časových rovin, rodinné drama. Válka, která vstoupí do osudu hrdinů, rozvrátí co může, znásobí chybná rozhodnutí a skoro všechno zničí. Bylo mi úzko a bylo mi líto.

30.08.2016

Zvuk slunečních hodin je nádherná kniha.Androniková umí skvěle psát, její styl je strohý, zkratkovitý, ale s o to větší intenzitou umí slova vršit a seskupovat. Být poetická. Je to velmi silný příběh o lásce a vzájemné provázanosti, ale také o hrůze koncentračního tábora, je to ukázka toho, kolik člověk ztrácí odchodem milované bytosti a kam až museli sestoupit lidé, kteří byli odvezeni do Osvětimi. A co z nich zůstalo. Nesmírně silný příběh a velká poklona paní spisovatelce, škoda, že už není mezi námi...