Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35576/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-mKf-35576.jpg
5
1260
1260
Debutový román Hany Andronikové spojuje několik časových rovin – Prahu v době okupace nacisty, Baťův Zlín, Indii třicátých let 20. století a americké Colorado „současnosti“. Ústředním motivem je příběh Tomáše Kepplera, za první republiky pracujícího pro firmu Baťa, a jeho ženy Rachel, židovské dívky, viděný jejich synem Danielem. Daniel po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických, kde se v Coloradu, v předvečer silvestrovské noci, setkal s majitelkou hotelu, starší ženou Anne, jež poté, co přežila koncentrační tábory Terezín a Osvětim, opustila Československo. Oba nečekaně zjišťují, že se jejich životní osudy v minulosti velmi prolnuly. Hana Andronikova za tento román získala Literární cenu Knižního klubu (2001) a cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku (2002). Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.... celý text
Přidat komentář
K hodnocení této knihy opravdu nenacházím slova. Velmi emotivní a propracovaný příběh. Tentokrát mi čtení trvalo poněkud déle kvůli časovým liniím, mezi nimiž jsem se ze začátku ztrácela.
Výborná kniha. Trochu mi ale vadilo skákání v čase a postavách, trvalo mi, než jsem se zorientovala. Zasazení části děje do Indie byl skvělý tah, jednak to knihu ozvláštnilo, jednak vás obohatí i z hlediska cestopisného (popis tržitě s rybami, chrámu apod.). Kniha ve mě doznívá stále.
Bravurně napsané. Velice silný zážitek.
Tato kniha by se dala používat jako zaháněč depresivních stavů. Když si uvědomíme, co se dělo za druhé světové války... Dnešní život je zahalen do růžového závoje.
Krásná kniha. Zajímavě psaná, autorka je skvělá, odborně napsaná kniha, opět po dlouhé době čtení na úrovni.
Zvuk slunečních hodin mě zpočátku moc nenadchl, a to hlavně kvůli jazyku, který mi připadal příliš umělý a nepřirozený. Jakmile jsem se ale začala dostávat hlouběji pod svrchní vrstvy románu, zjistila jsem, že autorka vytvořila komplexní příběh plný emocí, tragédie a pohnutých osudů, zároveň ale stojící na pevných základech historických faktů a zkušeností. Kniha mě překvapila svou mnohovrstevnatostí i zručným propojením dějepisných událostí se soukromými osudy imaginárních hrdinů.
Moc pěkně psaná knížka. Na konci jsem si i pobrečela.Doporučuji těm, které zajímá téma druhé světové války.
Určitě jedna z nejlepších knih, kterou jsem v poslední době četla. Vedle propracovaných a skvěle propojených dějových linií mě uchvacovala práce s jazykem, obsahová košatost a poetičnost. Slova jsem hltala a nemohla jsem se jich nabažit, ačkoliv jimi byly častěji popisovány tak těžké a smutné životní situace. Na pouhých třech stovkách stránek se ocitlo několik pestrých světů plných velké moudrosti s nadčasovou výpovědí. Kdybych měla jednu hvězdu v hodnocení navíc, dostala by ji tato kniha.
Krásná kniha, která ve mně po přečtení zanechala rozporuplné pocity. Stojí za to se pustit do čtení tohoto díla a rozhodně si zasloužila ocenění Magnesia litera.
Nádhera, další autorka, která mě přesvědčila, že česká próza je kvalitní. Styl, kterým je kniha napsaná může působit trochu těžkopádně, ale po začtení zjistíte, že je kniha napsaná opravdu neotřelým způsobem a její příběh je velmi zajímavý.
Kniha se mi těžce hodnotí. Příběh byl opravdu zajímavý, jako celek se mi líbil. Ale styl psaní byl pro mne hodně náročný, emotivní, až depresivní. Těšila jsem se, až knihu dočtu a odložím. Rozhodně na ni ale nezapomenu a doporučuji přečíst.
Hodně silná a emotivní kniha... příběh vyprávěný z pohledu syna hlavních hrdinů je zajímavý nápad... navíc to propojení několika časových rovin.... povedlo se to..
Největší cenu, kromě toho, že je skvěle a rafinovaně napsaná, má tato kniha v nenápadné konfrontaci tří časoprostorů (předválečný Zlín, Indie třicátých let a lágry těch čtyřicátých) a vršení konkrétních faktů, které čtenáře soustavně zneklidňují; za náročné považuji zvládnout tohle, nikoli její depresivnost (ono totiž fakt není tak zle). Třeba baťovský kosmopolitismus vedle touhy po vlastním domově a "okrajování" republiky; odpor židovských rodičů ke gojskému nápadníkovi vedle nacistické nenávisti k nižším rasám; indické upalování vdov a evropské pálení knih... Nakonec je z toho laskavá výpověď o lidskosti jako takové, o vzájemnosti a něze, o tom, že "nikdo není ostrov sám pro sebe". Užila jsem si to.
Moc pěkná knížka, moc hezky napsaná. Emotivní a zároveň i poučná. Velmi zajímavý příběh. V zásadě smířlivá i přes všechny ty popisované hrůzy.
Skvěle napsané, nezapomenutelné. Zajímavé prolínání příběhů z Indie a druhé světové války. Strašná doba, která by nás měla poučit. Jak to ale vypadá člověk je nepoučitelný a válčí a zotročuje stále dokola.
Kniha Hany Andronikové je zásah do mysli i do srdce. Šťastný život rodiny Kepplerových krutě zasáhne II. světová válka. Ta válka, která rozpoutala tragédie rodin a celých národů. Konec mnoha rodin znamenal koncentrační tábor Osvětim.
Starých, mladých i těch malých dětí, které nechápaly, co se s nimi děje. Jejich dušičky předčasně stoupaly k nebi z komínů lágru. Strašná doba.
Skvěle napsané, ale nikdy už číst znova nebudu, protože nezapomenu.
Autorka vypráví životní osudy rodiny Kepplerových – Tomáše, jeho manželky Židovky Ráchel a jejich syna Daniela z pohledu jejich tehdy malého syna na pozadí historických událostí v Evropě v době před a během 2. světové války. Daniel se narodil ve Zlíně, ale spolu s rodiči trávil první léta svého života v Indii, kde otec pracoval. Návrat do Československa ještě před 2. světovou válkou však rodinu fatálně zasáhne a rozdělí. Kruh života rodiny se uzavře až po dlouhých letech na konci roku 1989 díky náhodnému setkání Daniela Kepplera s Anne Varnierovou v americkém Coloradu. Poutavě napsaný román o velké lásce a životě Tomáše, Ráchel a jejich syna Daniela.
Musím se přiznat, že tahle kniha je pro mě hodně těžká na hodnocení. Na jednu stranu prostě nemůžu opomenout její nesporné literární kvality, právem oceňované. Místy jsem se ale přistihla, že se mi do dalšího čtení moc nechce a radši vyhledávám jiné činnosti... Z knížky totiž na mě padala obrovská deprese. Zdálo se mi, že tady je skrytá snad i mezi řádky, padá na mě, jen co jsem se ke knížce přiblížila... (Z obavy, že něco podobného mě čeká u knížky Velmi modré oči, je zmíněná, už dlouhodobě půjčená, pořád na čekačce... Ale díky, Ivčo, taky na ní jednou dojde :-)
Trochu se tu v komentářích rozhořela diskuze, jestli je lepší Hana nebo Zvuk slunečních hodin. Obě jsou tematicky podobné, zpracování je diametrálně odlišné. Něco jako černá a bílá. Obě jsou barvy, každá je jiná, ale kdo určí, která je lepší? Samozřejmě vkus pozorovatele, potažmo čtenáře. Zkuste obě a uvidíte :-)
Kniha se mi líbila, kvalitně napsaná, náročnější na čtení, ale rozhodně stojí za přečtení.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Ti, kteří přikládají vzdělání příliš velkou váhu, si vytvářejí falešný pocit jistoty.
Pamatuj si, že nikoho z lidí, které doopravdy miluješ, nemůžeš nikdy ztratit.
Co je svět jiného než kolotoč, který láká k bujaré projížďce?
S kým se podělíš o radost, ponese s tebou i tvoje starosti. Sdělená radost je dvojnásobná a starost poloviční.
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory prvotina láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
Perfektní. Dlouho jsem nečetla tak perfektně propracovań příběh. Střídání času,míst i postav mi sice z počátku dělalo problémy, ale nakonec se vše mistrovsky propletlo.
Zaujaly mne problémy Židu, kteří v´alku přežili. S takovou problematikou jsem se v knihách ještě nesetkala a je dechberoucí, že ji přinesla "současná" autorka.