Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35576/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-mKf-35576.jpg
5
1286
1286
Debutový román Hany Andronikové spojuje několik časových rovin – Prahu v době okupace nacisty, Baťův Zlín, Indii třicátých let 20. století a americké Colorado „současnosti“. Ústředním motivem je příběh Tomáše Kepplera, za první republiky pracujícího pro firmu Baťa, a jeho ženy Rachel, židovské dívky, viděný jejich synem Danielem. Daniel po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických, kde se v Coloradu, v předvečer silvestrovské noci, setkal s majitelkou hotelu, starší ženou Anne, jež poté, co přežila koncentrační tábory Terezín a Osvětim, opustila Československo. Oba nečekaně zjišťují, že se jejich životní osudy v minulosti velmi prolnuly. Hana Andronikova za tento román získala Literární cenu Knižního klubu (2001) a cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku (2002). Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.... celý text
Přidat komentář
Musím přiznat, že první polovina se mi líbila víc. Nebyla tak smutná jako druhá. Jediné, co bych vytkla, že jsem se místy špatně orientovala.
První třetinu, možná polovinu jsem spíš protrpěla, ne, že by to nebylo zajímavé, ale dlouho jsem si zvykala na styl psaní. Krátké věty, kolikrát i jednoslovné, užité pro popis situací. Dále popis Indie a především popisování stavebních prací pro mě bylo zbytečně zdlouhavé, do podrobností. Nicméně kniha mi byla doporučena kamarádem, tak jsem se kousla a četla dál. A pak to přišlo. Od poloviny to začlo všechno zapadat do sebe, příběh se zdramatizoval a knížka se změnila ve velmi čtivou. Konec se neobešel bez slz. Suma sumárum musím uznat, že je to opravdu krásná ale i smutná kniha. Souhlasím s názorem, že bych vypustila vyprávění vojáka, které ani mně do celku příliš nezapadalo.
Kniha mne naprosto nadchla. Malinko jsem se obávala prolínání časových rovin i dějových linií, ale autorka to zvládla naprosto bravurně. Příběhy plynou, nikde se nekouskují, nezasekávají. Krásné čtení, které nutí čtenáře přemýšlet nad naší historií jako historií sestávající se z milionů běžných lidských příběhů. Skutečnost, že autorka už žádnou skvělou knihou čtenáře neobdaruje, vidím jako obrovskou ztrátu pro každého, kdo miluje prosté lidské příběhy na pozadí velkých historických událostí, podané bez sentimentu a přitom vyvolávající emoce. Úžasná kniha.
Pecka, pecka, pecka. Tato kniha me hodne oslovila. Po dlouhe dobe jsem u knihy brecela a po dlouhe dobe jsem byla nadsena z ceske literatury. Kazdy, kdo cte o svetove valce, by si tenhle pribeh mel precist. Pohled na ceskou realitu smrcnuty zahranicnim odstupem.
kniha ve me stale dozniva, silny pribeh, dokonale prolnuti casovych rovin. jedine co bych vynexhala je pribeh vojaka, ktery mi tam uplne nezapadal a dost mi jeho vypraveni pripominalo serial Bratrstvo neohrozenych
Když jsem knihu začala číst, říkala jsem si, co je to za šílenost, jak se v tom má člověk vyznat. Zdánlivě nesouvisející postavy, časové skoky, prostě roztříštěné zrcadlo. Jenže toto zrcadlo se postupně sceluje, až vytvoří dokonale krásnou čistou hladkou plochu, v níž se zrcadlí atmosféra celého 20. století. K tomu vytříbený jazyk, věty, které se tak krásně čtou a přitom nepůsobí tuctově. Dokonalá stylistika, originální pojetí kompozice, vypravěče... Geniální! Víc takových knížek.
První půlka knížky bylo zajímavé a příjemné čtení...a pak začalo jít do tuhého. Už dlouho se mi nestalo, že by mě kniha tak silně zasáhla. I když jsem jí dočetla, ještě několik dní jsem se myšlenkami nedokázala odtrhnout. Tolik krásy a bolesti dokázala autorka namíchat v jedné knize. Určitě se ke knize ještě vrátím
Nepopsatelná kniha psaná nádhernou češtinou. Při utírání slziček na poslední straně jsem se rozhodla, že si ji musím přečíst ještě jednou, tentokrát beze spěchu, abych si vychutnala ten krásný jazyk. Přiznám se, že takto jsem nikdy u žádné neuvažovala. Moc se mi líbí různé časové linie, příběh do sebe krásně zapadá. Hodnotím jako jednu z nejlepších knih, které jsme kdy četla.
Krásná a bolavá kniha.
Má to hloubku, styl a vysokou úroveň - víc než vřele doporučuji.
Psáno jazykem v současnosti již takřka nevídaným, potěšení pro každou čtenářskou duši. Avšak děj se mi zdá příliš roztříštěný. Jako zářezy na pažbě pušky, z nichž se dá souvislost jen tušit. Neříkám, že to nemůže být vítané či přitažlivé, ale já se v tomto labyrintu nechtěně ztrácela.
Děj mně vtáhl od první věty a už nepustil.Lidskost v každém písmenu.Vyhledám další autorčiny knihy.Projevuji lítost,že neměla více času k napsání dalších ještě úžasnějších!
Tahle knížka mě doslova pohltila. Nechápu, že jsem mohla tak dlouho žít bez ní. Dostává se jí čestné místo v mé knihovně.
Člověku se ani nechce věřit, že čte autorčinu prvotinu. Ten jazyk je krásný, vypravování nevšední a dojemné.
Knížka mě naprosto dostala! Nemohla jsem se od ní odtrhnout a dlouho, velmi dlouho jsem o ní ještě přemýšlela. Jsem Zlíňačka, takže tím se zážitek ještě umocnil. Vtáhla mě, bavila, fascinovala, dojímala, obohatila a zanechala ve mně něco nezapomenutelného. Některé knížky nadchnou, ale časem zapadnou. Tohle není ten případ. Troufám si říct, že je to knížka, do které se můžete zamilovat a takový ten sladkobolný pocit zůstane v srdci už napořád. Pět hvězdiček je málo!!!
Jedna z mých nejmilejších knih, hodně mě chytla za srdíčko a všem čtenářům ji doporučuji.
Neskutečně krásná, dokonalá knížka, perla mezi knihami. Rozhodně přečtu ještě několikrát. Dostala mě!
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory prvotina láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
tahle kniha mě už při prvním čtení dostala. Bylo zajímavé vidět své rodné město v historických souvislostech, o Holocaustu vypráví minimalisticky. Jedna z mých oblíbených knih, u kterých jsem brečela jako želva. Je škoda, že Hanka už žádnou další knihu nenapíše, snad je jí v literárním nebi líp.