Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35576/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-mKf-35576.jpg
5
1253
1253
Debutový román Hany Andronikové spojuje několik časových rovin – Prahu v době okupace nacisty, Baťův Zlín, Indii třicátých let 20. století a americké Colorado „současnosti“. Ústředním motivem je příběh Tomáše Kepplera, za první republiky pracujícího pro firmu Baťa, a jeho ženy Rachel, židovské dívky, viděný jejich synem Danielem. Daniel po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických, kde se v Coloradu, v předvečer silvestrovské noci, setkal s majitelkou hotelu, starší ženou Anne, jež poté, co přežila koncentrační tábory Terezín a Osvětim, opustila Československo. Oba nečekaně zjišťují, že se jejich životní osudy v minulosti velmi prolnuly. Hana Andronikova za tento román získala Literární cenu Knižního klubu (2001) a cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku (2002). Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.... celý text
Přidat komentář
Několik rovin - časových i prostorových (Baťův Zlín, Indie 30.let, Amerika, válka v Evropě). Příběh manželů Ráchel a Tomáše a jejich syna Daniela. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale nakonec mě knížka dostala, hlavně posledních 50 stránek, na kterých vyniklo zoufalství lidí během druhé světové války. Věrohodně zachyceno utrpení v koncentrácích. Ztráta blízkých, důstojnosti, lidství. Proč žít? Žít za každou cenu? Existence pro existenci? Jazyk - krátké věty, možná proto jsem se nemohla začíst. Dala jsem o hvězdičku méně, protože jsem se do hrdinů nedokázala moc vcítit. Ale jinak vřele doporučuji.
Zajimavé, poučné, čtivé, smutné. Nuti vyhledavat informace a přemýšlet o obsahu. Hodne živ děj, který vypadá až autobiograficky. Právem kniha dostala cenu. Rozhodně doporučuji.
Kniha, ze které na vás dýchne vůně Orientu i pach z komínů v Osvětimi.
Autorce za tento román právem patří literární ocenění Magnesia Litera.
Výborně zachycená absurdní doba okupace, plná paradoxů, kdy se z lidí stávají zvířata. Nic není jasné, nic není černobílé. Na jedné straně šmejdi a sadisti, matně se rozpomínající na skutečnost, že kdysi bývali lidmi. Na druhé straně trosky obětí holocaustu, které se pokoušejí vzpomenout si na totéž. Mezi nimi pendlují "normální" účastníci - obyvatelé měst i vesnic, kterých se to zdánlivě netýká, vojáci wehrmachtu i spojeneckých vojsk, kteří se jenom diví, co tu dělají. A všichni mají pocit viny. Kdo přežije, nikdy nezapomene, může jen přijmout nebo zahořknout nebo se zabít.
Nádherná knížka. Vlny mystiky, oceán lásky a rozvodněné řeky hrůzy. Situace, které vás srazí na kolena (dívka, co přežije plynovou komoru, protože ji ostatní zakryjí svými těly, a pak ji zastřelí, hudebník vyrážející z hluché trubky drásající tóny, cirkus liliputů určených pro Mengeleho za ostnatými dráty Osvětimi...). Přesto s nadějí. Kouká se zblízka smrti do očí a zoufale se snaží uvěřit, že věci mají svůj řád a důvod, jen je dočasně zakryla apokalypsa šílenství.
V době, kdy je in ukazovat prstem na zlé Čechy, kteří masakrovali ubohé Němce, není vůbec od věci si skutečnost připomenout. A že se to mohlo stát i nám, kdybychom se narodili v nesprávném čase na stejném místě.
Nadherna knizka. A o dost lepsi nez Vyhnání Gerty Schnirch. Rada se k ni vracim a kdyz jsem ji cetla poprve, tak jsem se neubranila slzam.
Téma holocaustu se někomu může zdát už tisíckrát omleté. I když v příběhu sehraje důležitou roli, autorka se ho dotýká jen okrajově. Nevysvětluje, tak nějak počítá, že už všichni dobře vědí, co se dělo v Osvětimi apod. Mě kniha absolutně nadchla, nejlepší za několik měsíců. Příběh byl velmi napínavý, četlo se jedním dechem. Není nic, co bych knize vytkla. Pokud někdo může doporučit stejnou nebo alespoň podobnou knihu, bud velmi ráda.
Rozhodně velmi osobitý styl, bohatá slovní zásoba a schopnost popsat příběh v měnících se prostředích. Velmi oceňuji skvělou kvalitu prvotiny, na níž se nepochybně podepsala i léta studia autorky na UK. Velká škoda, že nestihla napsat víc knih.
Velmi zajímavá kniha psaná v duchu postmodernismu. Střídání dějových linií, času (současnost a retrospekce), forem (vyprávění, deníky, dopisy). Pomalé rozplétání osudu vypravěčovy matky Ráchel, která prošla koncentračním táborem. Příběh, který chytne za srdce. Za sebe mohu knihu vřele doporučit, rozhodně to ale není odpočinková četba.
Těžko se nacházejí slova přívlastků, která by vystihovala mimořádnost autorčiny kreativity. Čtu, je půlnoc, říkám si, ještě chvíli a ve čtyři dočtu, sedím na pelesti postele a rozjímám. Žádný suchý realismus, pouze nepojmenovatelný estetický prožitek a dojetí. Obdivuhodná propracovanost díla a literární styl dodávají obsahu punc autentičnosti a dynamiky.Jak jsem řekl: mimořádná kniha mimořádné autorky.
Postmoderna! Tenká kniha, která sílu má. Nenechá čtenáře v klidu. Budete plakat, budete dýchat zhluboka, srdcebuch hlasitý cítit. A přitom pozor! Nečekejte sentimentální srdcerývky ani ucintané kapesníčky. Hana Andronikova vláčí čtenáře zběsilým tempem několika časovými pásmy, rovinami a žánry – Baťovým Zlínem, Indií třicátých let, poválečnou Amerikou….Ten jazyk! Tak pestrý a mnohovrstevnatý…Prostředí vzájemně neskonale odlišná, a přitom věříte, věříte od začátku až do konce, že se „tohle“ mohlo stát. Žádné cucání z prstu, vše podloženo hodinami a hodinami náročné rešeršní práce.
A samotný příběh? Několik pramínků, které ponejprv jako samostné říčky tečou, ale časem, když dorostou, zmohutní a naberou směr, propletou se a spojí v jeden mocný proud.
Dlouho jsem k té knize nemohla najít cestičku. Až letos.….
Na světě je stejně krásně, když začínající autorka umí napsat tak nádhernou a zajímavou knihu, ne? Že má ta věta smutnou pachuť? Ano. Vím. Nebetyčná škoda talentu…….…..
Nádherně napsaná, bohatý jazyk, psychologické prokreslení postav, na podkladě skutečných událostí 2. světové války, zajímavá fakta i např. o předválečné rozvíjející se firmě Baťa.
Vyprávění začíná v zásadě lehce a nevinně, ale jak jde děj kupředu, čtenář za tou prosluněnou lehkostí začíná tušit přicházející katastrofy. Autorka si pohrává se (skoro až básnickým) stylem, časem i prostorem a já jsem naprosto podlehla kouzlu této knihy.
Od začátku příběh člověka chytne a nepustí. Vtáhne Vás do děje a za chvíli prožíváte šťastné i tragické chvíle spolu s hlavními postavami.
Kniha ve mne zanechala hluboký dojem a ještě dlouho do noci jsem nad tím vším musela přemýšlet.
Tematika holocaustu - vždy strhující, ale zde vynalézavě "obarvena" např. vzpomínkami na Indii. Při čtení jsem zažila jak husí kůži, tak slzy v očích, a dokonce i pocit hlasu, který ve mně křičel "to přece není fér". Na druhou stranu se mi ale před očima otvíral i mnou ne příliš vyhledávaný svět Indie, její kultura, chutě, barvy. Čtivé, silně emotivní, otevřené, opakovaně "dech - beroucí" - doporučuji.
Baťův Zlín, Indie, 2. světová válka... Knihu jsem četla doslova jedním dechem, byla opravdu výborná. Škoda autorky, která tak předčasně zemřela...
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory prvotina láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
Příběh, který ve mně dlouho dozníval... . Líbilo se mi prolínání příběhů i doby..., současnost, válka, Indie, Baťův Zlín... . Člověk si mohl doplnit i některé historické skutečnosti. Po přečtení jsem ještě dobu s knížkou ležela a myšlenky se mi honily hlavou. O to spíš mě moc mrzí, že už žádnou další knížku Hana Androniková nenapíše... a do žádného dalšího příběhu nás nepozve.