Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410230/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-7bd-410230.jpg
5
1264
1264
Román vynalézavým způsobem spojuje několik rovin a časových pásem - Baťův Zlín, Indii třicátých let, poválečnou Ameriku. Před čtenářem se odvíjí strhující příběh, v jehož centru stojí milostný vztah Tomáše Kepplera a židovské dívky Ráchel viděný očima jejich syna Daniela. Za svůj debutový román získala autorka v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku.... celý text
Přidat komentář
Hodně postav, různá místa v různých časech, prolínání vzpomínek a současnosti. Občas byl trochu problém udržet si v tom všem přehled. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla během pár dní, jinak bych se asi zamotala.
Jednotlivé dějové linky se postupně sbíhají, mezery ve vyprávění se zaplňují. Vše do sebe zapadne.
Jen ten jazyk mi trochu neseděl, byl místy moc "vyumělkovaný". Příběh mě ale natolik strhnul, že mi to vyloženě nevadilo.
Příjemně mě potěšily zmínky o Olomouci. A líbily se mi mýty, které Ráchel vypráví Danovi. I vyprávění o Indii. A na druhé straně tu byly další drsné zážitky z války a hrůzy, které se odehrály v Terezíně, Osvětimi, Bergenu. V poslední době jsem toho na toto téma přečetla možná až moc.
Ale Zvuk slunečních hodin jsem si prostě chtěla přečíst taky. A nejen kvůli Čtenářské výzvě. Je to ne úplně obvyklý příběh o lásce, válce a smíření.
Zavedla me...vsude tam,kde se odehraval pribeh dvou lidi-Rachel a Toma,kde Bata nechal stavet tovarny a za rohem byla citit kurkuma,tam,kde Amici ctyri dny nespali,protoze se bali utoku,tam kde zidovky poustely ruku svych deti,ktere sly do plynu...
Amerika uz je jen mir cloveka,jenz ztratil oba rodice.
Nadherny pribeh
Nádherným jazykem napsaný strhující životní příběh" baťováckého" stavaře, působícího roky v Indii ,jeho židovské manželky , kterou po návratu do vlasti čeká tragický osud a syna Daniela, který od konce války prožije život emigraci a v dospělosti vzpomíná na život svých rodičů. Každá věta naprosto uvěřitelná a jako celek velice emotivní kniha, na kterou se nedá zapomenout.
Paráda. Skoro nemůžu uvěřit tomu že se jedná o debut české spisovatelky - ten příběh je až mysteriózně pravdivý, reálný až z toho úplně mrazí a opravdu velmi strhující a čtivý. A to střídání časových rovin a míst děje tomu dodává vyloženě pozitivní gradaci. Smekám před autorkou a velice děkuji za naprosto senzační čtení.
Příběh vášnivého milostného vztahu, rozděleného kvůli odlišnému původu Hitlerem. K jeho silným stránkám patří zajímavé prostředí rodícího se Baťova Zlína a Indie 30. let, obrazný a smyslový, až básnický styl vyjadřování a nelineární způsob vyprávění, kdy si z knihou rozsetých časových i prostorových střípků příběhu čtenář musí sám skládat kontinuální obraz.
Zvuk slunečních hodin nebyl pro mne "dokonalou" knihou, je zde mnoho motivů a ne všechny dostaly svůj prostor a hloubku, rychlé přeskakování v čase i místě na mne někdy působilo až chaoticky a rušivě, některé situace zbytečně expresivně ... ale je to povedený, výrazný a osobitý debut a Magnesia litera zde myslím ve správných rukou.
Překrásný příběh plný lásky ale i utrpení. Splétají se osudy hrdinů knihy z dob první republiky přes žalostné zkušenosti ve sběrných táborech i rozčarování po roce 1945. Nesmíme ale zapomenout i na těžký postup západních armád při zdolávání evropských břehů. Zprvu nelehké zvykání na pobyt v Indii a pohádková vyprávění na dobrou noc české maminky Ráchel malému Danovi. Tom a Ráchel, dva lidé a jedno srdce, vzácné spojení ducha, krutě přetržené. A vyprávění a vzpomínání pamětnice té doby Aničky a syna těch dvou, už také dědečka. Není to souvislé vyprávění, ale i přesto se zarývá do paměti i do srdce. Krásná kniha.
Komentář píšu až dva dny po dočtení, musela jsem tuto knížku v sobě nechat doznít... Je neuvěřitelná a úžasná. Skutečně krásná kniha. Úplně mě fascinuje, kolik příběhů, kolik časových a geografických pásem dokázala autorka do nijak obsáhlé knížky nacpat tak, aby se vše příjemně prolínalo a nic podstatného nebylo ošizeno. A nebýt čtenářské výzvy, úplně bych tento literární skvost opomenula a možná nikdy jej nepřečetla. Prostě jsem jen zoufale hledala nějakou knihu s oxymórem v názvu... Čtenářská výzvo, díky!
Má vůbec nejoblíbenější kniha.
V průběhu čtení jsem pociťovala tolik emocí, od radosti, smutku, zvědavosti až po neskutečné napětí, které mě (již dvakrát) nutilo knížku přečíst za pár dní.. Opravdu moc mě bavilo propojení jednotlivých rovin a připadalo mi, jakobych se na daném místě skutečně nacházela, zejména v barevné a pestré Indii. Dala bych 10*, pokud by to bylo možné, protože u knih moc často nebrečím..
Zvuk slunečních hodin je jasný případ toho, proč jsem se do knížek zamilovala. Postavy mi přirostly srdci, zprvu matoucí kompozice zapříčinila, že jsem hltala slovo za slovem a autorčiny popisy se mi zjevovaly před očima jako skutečnost.
Fantatické propojení života v Československu, Indii a v koncentračních táborech.
Nádherná a silná kniha. Zhltnete ji a nedá vám spát. Díky střídání rovin vypravěčský vlak nikde nezpomalí. Řítí se dál. Chcete číst dál, chcete vědět víc, i když moc dobře víte, že na další straně nic hezkého nečeká. Ten jazyk, ten styl! Úsporný a současně mazlivý a poetický. Z pasáží o Indii kapou barvy a život.
Jsem přejedená knih o válce, tato je však trochu jiná, a pro mě často nepochopitelná. Často jsem musela číst mezi řádky, jak to vlastně autorka myslela.
Malý citát, s. 267: "My jsme příběhy. My jsme mýty a pohádky. Jsme poezie. Naše životy jsou knihy. Knihy plné listů popsaných rukopisem vlastního štěstí a smutku, vlastních úspěchů a porážek."
Když čtete knížku, v níž se objevuje i téma holokaustu, víte, že to nebude dobré, a nejde jen o smrt. Prostě špatný čas, místo, špatná rozhodnutí.... Zvuk slunečních hodin byl přesto jiný. Snad tím, že v žádném ohledu nehrál na city. Střídají se vypravěči, časové roviny, realita se proplétá s příběhy z mayských a jiných mýtů, šedost Protektorátu (o koncentrácích nemluvě) střídá zářivá a pestrá Indie. Uprostřed láska, tak silná, jako z těch dávných velkých příběhů. A tohle všechno zabaleno do krásného, místy neobvykle poetického jazyka. Je to hodně, hodně dobrá knížka.
Za mě někde mezi 4 a 5 hvězdičkami. Hodně dobré čtení, dobře popsané barevné, plastické prostředí. Ráchel i Tomáš jsou postavy, které by si čtenář přál poznat osobně. Autorka nezůstává jen u obvyklého příběhu druhé světové války, zasazuje ho do předválečného i poválečného kontextu, o to je příběh vlastně v důsledku drásavější, staví do kontrastu zážitky ze šťastného předválečného období s válkou i poválečnými traumaty těch, co přežili. To je pro mě asi nakonec z knihy to nejsilnější, to uvědomění si, že válka může skončit, ale tu bolest nesou všichni přeživší s sebou dál, nejde jen tak otočit list a být vděčný, že je pryč.
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Obal trochu evokuje červenou knihovnu, ovšem po přečtení pár stránek mi bylo jasné, že obsah tak růžový nebude.
Začátek mi přišel díky prolínání několika časových rovin vcelku složitý. Autorčin vyzrálý styl psaní se mi však líbil a druhou polovinu knihy jsem doslova hltala. Kniha mi stylem i obsahem trochu připomínala "S Baťou v džungli", zde je ovšem baťovské expanze popisována ne v Brazílii, ale v Indii. Určitě si od autorky přečtu i jiné knihy a děkuji za výzvu, bez které bych se k ní nedostala.
Byl to krásný příběh, i když dost smutný. Chtěla jsem dát po 4* ( je šílený, hodnotit něco takového "hvězdami" ) a to z jednoho důvodu. Ztrácela jsem se v čase a místě. I v tom, kdo zrovna vypráví. Usoudila jsem, že dám hvězd 5, a ještě si to někdy přečtu.
Stále jsem čekala šťastné setkání.
Nádherná kniha. Po dočtení jsem hledala vše, co bylo dostupné o autorce a dalších jejích knihách. Velmi mě bavil popis vztahu rodičů chlapce. A také děj, který je zčásti zasazen do Baťovského Zlína, odkud pocházím. Velice hezké pasáže jsou také z Indie a místních poměrů v době před druhou světovou válkou. Ke knize mám jen jednu malinkatou výtku: někdy jsem se ztrácela v místě a čase. Vše ale vyvážil silný příběh, který i po dočtení hodně dlouho dozníval a ještě ani teď nedozněl....
Po dočtení poslední stránky jsem se rozbrečela. Nikdy se mi to u knížky nestalo. Myslím, že to mluví za vše.
Tuto knihu jsme měli na výběr k maturitní četbě, ale tehdy jsem si ji nevybrala- ve chvíli, kdy je něco "povinná četba", tak mě to až tak neláká. Naštěstí jsem si ke knize stejně cestu našla, hlavně pro to, že popisuje mě tak dobře známý Zlín a že autorka studovala na našem gymnáziu. A dostala mě.
Trochu mi připomíná Hanu od A. Mornštajnové, která se mi taktéž nesmírně líbila a taktéž jsem měla pocit, že je až nefér dávat jí jen pět hvězdiček. Takže si u mého hodnocení domyslete šestou hvězdu, kterou bych tady na DK potřebovala v případech, kdy mě kniha úplně strhla, dojala a zanechala mi na srdci šrám.
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory prvotina láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
Zajímavý, občas i velmi smutný, příběh. Ať už to byly vzpomínky na život v Indii, ale i pobyt v koncentračních táborech. Jen mi trochu vadilo to množství postav a prolínání se dějů.