Cinik
diskuze u autorů
Zatím jediný autor,který mne rozesmál tak, že jsem spadl z postele (klobásy a šťouchané brambory).
Jeho křesťanská tvorba je ještě lepší, než jeho fantasy knihy. Není mnoho nekatolických autorů, o nichž to může katolík říci...
Velkým přínosem jsou jeho životopisy některých populárních svatých či kandidátů svatořečení. Jistě to nejsou žádná velká díla - většinou jde o nízkorozpočtové brožury s četnými překlepy, nicméně obsahově jde o poměrně kvalitní kompilace několika málo kvalitních děl z cizích jazyků, které výrazně obohacují jinak velmi chudou zásobu českojazyčných zdrojů. Další velkou službou české katolické literatuře a katolickému vzdělávání byl časopis Řád, který vydával od roku 1994 až do své smrti.
Jeden z nejlepších autorů pro dospívající mládež. Jen je třeba se vyhnout komunistickým vydáním jeho knih, které jsou zhusta silně zcenzurována (především pokud jde o odkazy na víru v Boha, kterými Verne coby zbožný katolík nešetřil, ale také o rozličné vědecké informace).
V českém prostředí deformuje Verneúv obraz i kniha Ondřeje Neffa Jules Verne a jeho svět, která zpracovává Verneův odkaz značně tendenčně, když se ho snaží vecpat do "optimistického proudu" sci-fi literatury a bagatelizuje vliv jeho víry na jeho dílo. Přitom není pochyb o tom, že víra hrála ve Verneově životě i díle významnou roli (a její odraz v knihách by byl ještě mnohem větší, kdyby mu je neproškrtal už jeho nakladatel) a že mnoho Verneových knih naopak jasně patří do pesimistického proudu sci-fi (viz např. Ocelové město, Vynález zkázy, Zmatek nad zmatek, Paříž dvacátého století, Podivuhodné dobrodružství výpravy Barsacovy...)
Zajímavý článek o Verneovi - katolíkovi je k dispozici zde: http://www.tedeum.cz/3_2012/katolik_jules_verne_0312.htm
Forma vynikající, vysvětlení a přiblížení obsažených myšlenek velmi dobré. Bohužel s těmi samotnými myšlenkami to vždy už tak slavné není...
Jeho knihy i veřejná vystoupení představují jakýsi specifický kulturně-náboženský mor. Sebeoslavné krasožvanění, které (tu otevřeně, tu skrytě) prosazuje (neo)modernismus, synkretismus a relativismus. Katolík, který bere svou víru vážně, se mu vyhýbá širokým obloukem a stydí se za něj.
Je pro mne nepochopitelné, jak to někdo může číst. Co jsem postřehl, autor má dvě primitivní dějová schémata, která používá stále dokola. A nejen schémata - v pozdějších dílech jsou (pouze s velmi nepatrnými změnami) překopírovány celé odstavce z těch předchozích. Nicméně autorovi vděčím za to, že jsem začal psát (byť jen na internetu a do časopisů). Když jsem totiž přečetl pár jeho knih, dospěl jsem k závěru, že pokud může takto mizerný autor uchytit a dočkat i překladů, nemůže to být těžké, a že minimálně tak dobře, jako on, dokážu tvořit i ve stavu opilosti...
Zajímavé jsou jeho eseje. Jsou dlouhé, rozvláčné, až otravné, ale uvnitř je vždy skryt nějaký krátký odstaveček, který geniální zkratkou obsah toho všeho shrne.
Vzpomínám na jednu esej, v níž Chesterton rozebíral riziko tvorby politických koalic na základě povrchních kritérií (typu oba chceme zvýšit daně) a vysvětloval, proč jsou tak vratké... Jméno i přesný obsah eseje jsem už zapomněl, ale rozvláčná esej je geniálně shrnuta v jakémsi "podobenství o kočce", které zhruba říká toto:
Dva spolubydlící se mohou velmi snadno domluvit na tom, že si koupí kočku. Ale jestliže si ji jeden chce pořídit, protože má rád zvířata, zatímco druhý se těší na to, jak bude kočku sledovat, jak na zahradě brutálně vraždí ptáčky, jejich dobré vztahy nepřežijí o mnoho okamžik, kdy kočka vstoupí do dveří.
Kardinál Kasper je vrcholný představitel liberálního pseudokatolicismu. Jeho knihy a vyjádření jsou pro mne smutným dokladem hloubky marasmu, do nějž pokoncilní Katolická církev upadla. Jsou plné zrady a dezinterpretací katolické víry, jakož i nápadů, jak s odkazem na ohleduplnou pastorační praxi a falešné milosrdenství najít způsob, jak obechcat i ty nejjasnější a nejstriktnější části Kristova učení...
