Cinik komentáře u knih
Poměrně užitečná kniha s dobrými nápady, byť některé argumentace a příklady mi příjdou poněkud ohnuté a vachrlaté, či extrémní. Každopádně některé nápady upotřebím.
Myšlenka jistě užitečná, nicméně mám s knihou problém. Jednak mi přijde, že některé "argumentační fauly" jsou příliš kostrbatě, nesrozumitelně až nepřesně vykresleny a některé příklady se zrovna nepovedly, přičemž u některých mi i přijde,, že nejde o nešikovnost, ale o účelovost (například logický kruh, šikmá plocha, četné odkazy na téma náboženství).
Další problém mám s tím, že kniha dostatečně neupozorňuje a nevysvětluje, že některé pojmy mohou skrývat jak argumentační faul, tak naprosto správný a platný argument. Kupříkladu kluzký svah/šikmá plocha - argumentace na něm založená může být zcela správná a opodstatněná, jakož i zcela klamná, vše se odvíjí od její opodstatněnosti (a opodstatňuje ji přitom už i zvýšená pravděpodobnost, nikoliv nevyhnutelnost daného jevu). Legrační je zde i příklad, který mi spíš než jako argumentační faul přijde jako sice trochu přehnaný, ale podložený souhrn obav z reálně existující kaskády.
V době obrovského rozšíření pornografie (zejména na internetu), kdy vycházejí vědecké publikace zabývající se její návykovostí, téměř celospolečenskou působností a její extrémní škodlivostí v oblasti mezilidských vztahů, kdy téma jak zabránit šíření pornografie po internetu (a především té nejtvrdší, která zahrnuje zneužívání dětí či znásilňování) je jedno z ústředních témat legislativy na národních i mezinárodních úrovních, mi takovýto příklad špatné argumentace přijde přinejmenším těžce nepovedený. Ta argumentace poněkud přehání, ale opírá se o reálné a realitou dobře podložené obavy, ke skutečné falešné argumentaci šikmou plochou má daleko.
Zajímavý a informativní životopis předního katolického filosofa 20. století Dietricha von Hildebranda, v němž lze najít i řadu podnětných myšlenek či poučných dobových reálií. Jen je škoda, že končí útěkem Hildebrandových do Ameriky na počátku čtyřicátých let, takže poslední třetina jeho života zůstává nepokryta.
Relativně povedený beletrizovaný životopis vhodný pro ty, co by si serióznější dílo nepřečetli.
Bolševickou ideologií a agitací těžce postižené dílo. Autor je evidentně ve full modu s cílem znectít probírané osoby jakýmkoliv způsobem, pročež hodnota knihy jako naučné literatury je navýsost pochybná.
Skvělá publikace pro mládež poskytující základní přehled o letadlech našich pilotů, jejich značení a nátěrech od konce první světové války až do 70. let.
V době mých studií asi nejlepší kniha tohoto typu v češtině.
V době mých studentských let šlo o užitečnou pomůcku pro procvičování znalostí před příjímačkami. Předpokládám, že ještě pořád je.
Velmi dobrá populárně naučná literatura, doporučuji k přečtení. Překlad mohl být lepší, ale vyplatí se ho překousnout.
Popravdu řečeno, nenadchlo mne to po žádné stránce. Autor napsal mnohem lepší díla.
Ano, klobásy a šťouchané brambory. Nejlepší Herriotův příběh. Co říci více.
Je to sbírka povídek, jejichž námětem jsou vize a pocity kněze na pozadí událostí. Ne se všemu jsem porozuměl, ne se vším souhlasím, ale celkově je to skvělé, hodné přečtení a zamyšlení.
Škoda, že autor nebyl trochu uměřenější v přírodopisných reáliích, ten ekosystémový supermix proastě nezkousnu. Jinak ale skvělá kniha.
Autor rozebírá mnoho chyb progresivistického katolicismu a je v jejich vysvětlování velmi dobrý, pročež považuji knihu za doporučení hodnou a velmi dobrou.
Nicméně trpí jednou systematickou vadou, když odmítá vidět jakékoliv problémy přímo v druhém vatikánském koncilu samotném a všechny projevy progresivismu a modernismu, masově šířící se církví po koncilu, přičítá jeho dezinterpretaci.
S tím nemohu souhlasit, koncil formovali stoupenci těchto herezí, kteří do jeho dokumentů velmi pilně "kladli vajíčka" zmaru, který po koncilu nevyhnutelně přišel. Přiznat si to je nezbytné.
Velmi cenná a poučná kniha, nicméně přijde mi, že autor není tak úplně nezaujatý a místy nepokrytě "fandí" republikánům. Chybí mi též podrobnější vhled do účasti zahraničních pilotů mimo rámec státy naordinované pomoci.
Nemohu si pomoci, ale děj zmatený a těžko uvěřitelný, autor prostě přepjal strunu.
Mohla by to být průměrná červená knihovna zašmudlaná genderovými kecy a LGBT ideologií, kdyby autorka nezacítila potřebu ozvláštnit knihu exotickým prostředím šachů. Patrně ji lákala představa svézt se na vlně Tevisova Dámského gambitu, nicméně ten je minimálně o dvě třídy (pardon, hvězdy) lepší.
Zásadní problém je, že Ali Hazelwood ví o šachách absolutní kulový a je na štíru i s nejzákladní logikou. Takže tu např. máme geniálního mistra světa, co je tak dobrý, že nemá žádného skutečného soupeře, kterého musí soupeřka upozornit, že dostal mat, protože by si toho jinak nevšiml a hrál dál - člověk snad ani nemusí umět šachy hrát, aby mu bylo jasné, že to je totální nesmysl.
Kdykoliv se šachy objevily na scéně a zasvítilo na ně světlo, i ten nijak zvlášť dobrý šachista ve mne si pravidelně rval vlasy v celých chuchvalcích, výčet i jen těch základních nesmyslů by zabral celou stránku. Ne nadarmo se dobrá díla dobrých autorů vyznačují tím, že se odehrávají v prostředí, které autoři velmi dobře znají. Hazelwood se té zásady měla držet a šachům se zdaleka vyhnout.
U českého překladu je problém s prostředím ještě podtržen tím, že o šachách toho moc neví ani překladatelka Jana Jašková, což také zjistíme poměrně brzy podle jejích překladů názvů zahájení. Ta se totiž v různých kulturních okruzích jmenují různě, to co anglosaský svět tituluje "Ruy Lopez", je u nás "španělská hra".
Brrr!
Některá "vyvrácení" jsou diskutabilní (typu "nevíme, ale asi ne") či končí u toho, že fotka byla ilustrativní, ale informace pravdivá (což ale autorka taky považuje za vyvrácení), nijak mne nenadchly ani některé ideologické komentáře.
Vynikající kniha, která se zabývá počátkem liturgického hnutí a jím nově vytvořeným termínem "aktivní účast", který byl svými tvůrci nejprve svévolně propašován do některých národních překladů motu proprio Pia X., aby byl posléze, zaštítěn jménem svatého papeže, který jej nejspíš nikdy nepoužil a s jehož učením se zjevně rozcházel, použit jako beranidlo pro rozbití a zmrzačení katolické liturgie, potlačení tradiční katolické zbožnosti a tiché účasti na mši a podkopání pozice kněze při liturgii.
Možná i mnozí tradiční katolíci budou po přečtení této knihy překvapeni, jak moc byla už i "modení tridentská mše" (myšlena dle misálu 1962) a obřady ovlivněna tímto termínem a antitradičním "liturgickým hnutím".
Kniha věnuje velkou pozornost reformě liturgie Svatého týdne provedené za papeže Pia XII. i dalším dílčím reformám jeho pontifikátu, a jasně dokládá, že jeho pověst "posledního tradicionalistického papeže" neodpovídá realitě, neboť minimálně v závěru svého pontifikátu se nechal zcela ovládnout liturgickým progresivismem, kterému nejprve ustupoval, aby jej následně i plně podporoval.
Byl to on, kdo dosadil liturgické progresivisty do klíčových postů, kdo je povzbuzoval a následně i podporoval plnou šíří své papežské moci. On je nechal likvidovat katolickou liturgii, on znemožnil odpůrcům těchto deforem vznášet námitky a on postupně vyhlašoval používání zmrzačené liturgie za závazné. Pavel VI. pak už vydáním NO misálu jen dokončil začatou práci.
Knihu vřele doporučuji k přečtení, krásně ukazuje zvrácenost myšlenek liturgického hnutí a destruktivní povahu jeho "reforem", jakož i jeho podlé metody jako bylo systematické lhaní a uživání salámové metody ve spojení se zakrývání skutečného smyslu a cílů jednotlivých dílčích kroků reforem.
Texty jsou doplněny rozsáhlým poznámkovým aparátem a četnými odkazy na oficiální dokumenty, což poskytuje prostor pro další studium.