Damato diskuze u autorů

Poprvé jsem se s panem Petiškou setkala v dětství u jeho překladu Starých řeckých bájí pověstí , od kterých jsem se nemohla odtrhnout. Později, mě velmi vzalo Čtení o hradech a když jsem v dospělosti četla dětem na spaní , objevila půvabnou Martínkovu čítanku a Anička a básnička , plynule jsem potom se čtením přešla k řeckým pověstem. Nějak jsem nepostřehla, že se mi z knihovny "ztratily" až jsem je nedávno - a přiznám se , že moc ráda , objevila u syna v knihovně. A tak plynule začínám před spaním vnučkám číst Martínkovu čítanku a Aničku s básničkou. Až budou větší, začneme pověsti... koloběh se opakuje. Knihy pana Petišky jsou kouzelné, dětsky milé, žádné krutosti, všechno má svůj plynulý řád i ta smrt v jeho podání vyznívá pro děti nějak přirozeně .

Když slyším jen jméno Puškina, napadá mě věta- z naprosto odlišného žánru - z Limonádového Joa a to věta: " To je on , mého srdce šampión"

Sbírky autora se čtou s velkou pohodou, před pár lety jsem se mi, i díky zdejší DK, povedlo s autorem zkontaktovat. Je to naprosto pohodový a velmi vstřícný člověk , který nejen v knihách, ale i sám v sobě nosí velikou pohodu. A děkujiza knihy věnování, moc si toho vážím a děkuji .

Sienkiewicz - patří k těm, jejichž knihy se čtou jedním dechem. V mládí jsem propadla knize Pouští a pralesem, jako dospělejší jsem byla naprosto unešená jeho popisem života a počátku křesťanství v Římě v knize Quo vadis. Jeho naprosto dokonalé popisy jak situací, tak okolí - přírody, popis emocí v tvářích popisovaných lidí - najednou jsem měla pocit, že tam s nimi žiji, že na ně koukám, že jsem součástí popisovaných událostí.

Wolkrův Prostějov je krásné město, jeho památce je věnován nejen památník, ale i expozice v místním muzeu, jen mi přijde trochu smutná a chudá, myslím tedy k velikosti Wolkera. Jeho dílo je - vzhledem k mládí, kdy tvořil - naprosto dokonalé a nepochopitelné. Škoda ho, velká škoda...

Dovedete si představit Děti z Bullerbinu s jinými ilustracemi???? Já ne a spoustu a spoustu dalších knih , které nás provázeli celé dětství.....
Všechny palce co mám ....

Jirásek a jeho pověsti- to nás přeci provází celým životem. Ať už se procházíte po litomyšlském náměstí, nebo jedete krajinou kolem Řípu, případě stojíte na Vyšehradě a přemýšlíte, kudy to ten Šemík hupsnul do té Vltavy a dal se k Neumětelům.... všude na nás dýchá kus naší historie a velké díky Jiráskovi , který to tak nádherně uměl popsat.
Nechci ale opomenou ani jeho další díla, kde jeho láska k naší , české, zemi proudí všemi směry a přiznejme si, že u čtení F.L.Věka nám ukápne nejedna slzička, u Filozofské historie stojíme na barikádách a s Psohlavci se nebojíme ničeho a hrdě, se vztyčenou hlavou koukáme Lomikarovi do očí s větou" Hyn sa hukáže"...
Naše česká literatura by bez díla pana Jiráska byla nekompletní .

Přidávám se k mnohým čtenářům, kterým paní Loukotková otevřela nové obzory. Já díky první knize od ní "Není římského lidu" a přes "Spartakuse" začala milovat historii, když jsem se dostala k Villonovi , tak to už pro mě byla totální změna v tehdy čtené a vůbec dostupné literatuře , ze které jsem byla naprosto ohromena a okouzlena a vlastně jsem v tomto stavu zůstala do dnešních dnů. Děkuji ji za mnohé- za mládí strávené s jejími knihami , za lísku k literatuře a potažmu vlastně i za jedničku z dějepisu. Dlužno dodat, že do šesté třídy , nežli jsem se dostala k jejím prvním knihám byl pro mě děják totální otrava otravná, tak , jako pro mnoho mých spolužáků.

Souhlasím s tím, že pan Vondruška je moc velký sympaťák a protože jsem ho taky zažila " na vlastní oko", konečně jsem si tady přečetla i názory na něj. Pominu úplně to, že jsem doma začala větou - " ty jo, to je sympaťák, nejen že chytrej , ale i hezkej , což je jev u chlapů nevídaný - a tím veškerý zájem mého partnera o besedu s panem Vondruškou totálně zmizel a dožadoval se pozornosti naprosto odlišné od mé nadšené nálady z besedy ( to, že nemohl chodit, pánčto si ten den na fotbale zpřetrhal kolenní vazy jsem si v záchvatu mého nadšení nevšimla a tím si zadělala na celoživotní průšvih- ale kvůli Vám pane Vodruško to já vydržím :-) ...) a až když jsem zakopla o berli, opřenou o křeslo jsem se dovtípila, že je doma něco jinak :-).
Ale to odbíhám od tématu. Je nejen že úžasně vzdělaný, ale není to žádnej náfuka nafoukanej a má moje obří sympatie. Je fakt, že jsem jeden čas jeho knihy hltala, až jak jsem tehdy doma řekla....měla jsem v mozku "převondruškováno" a rázem mě jeho knihy přestaly táhnout, ale po čase se k nim moc ráda vrátím. Tak jak ON snad o naši historii nikdo psát neumí.

Jako básník-rebel pro mě naprosto bezkonkurenční, jako člověka bych ho doma nechtěla ani zadarmo, ale to nic nemění na mých obřích sympatiích k němu a k jeho obdivuhodnému dílu.

V jednom komentáři u jedné z knih pana spisovatele je napsáno, že je to současný literární génius a nezbývá, než s tím souhlasit. Nebo se snad povedlo někomu ze čtenářů číst jeho knihu a dělat u toho i něco jiného? Když přijedu z práce, honem pofackuji domácnost a fičím do svého oblíbeného čtecího křesla a pro nikoho neexistuji - Dva proti říši , to je podle mě to nejsuprovější čtení, které jsem v poslední době četla.

Svěráka má ráda moje maminka, miluji ho já a po přečtení knížky "Tatínku, ta se ti povedla" se přidává do našeho klubu i moje vnučka. Jak říkal o prázdninách můj otec, když jsem tam s vnučkou trávila prázdniny... Někde mají v neděli na zahradě dort, naše holky mají nejradši k nedělní siestě Svěráka...

Nemyslím si, že by pan Czendlik byl jakýmsi exemplářem. Je to člověk, který miluje lidi a život, ale že by se snažil zalíbit? Žije si po svém, vyjadřuje se po svém, na tom není nic špatného, Zažila jsem pár jeho bohoslužeb a klobouk dolů, i moje 85 letá, upovídaná a rozbroje hledající tchyně ho vydržela poslouchat a neskákat mu do řeči. A to je co říct.

PAN SPISOVATEL, když jsem ve svých 20 letech četla poprvé jeho knihu Josef Mánes, netušila jsem jak mě to vezme u srdíčka. Pak jsem pokračovala dalšími několika knihami a nakonec se dostala k Největšímu z pierotů a tahle kniha je obrovskou perlou mezi jeho ostatními perlami.

Její knihy představují dětství, dětství, které si můžeme i v dospělosti s její knihou v ruce vyčarovat

Werich je prostě ... zkrátka je super. Nejvíc se mi na čtení jeho literárních výtvorů líbí to, že si utahuje z člověka, odhaluje naši člověčí duši do morku kostí, až se člověk lekne, jak ho mohl Werich znát. Sem tam se zastydím, protože se v jeho dílech poznám- a ač se tomu směji, ve skrytu duše je mi nepříjemné, že jsem taky taková a hned se přesvědčuji, že budu lepší, ale znáte to... skutek-utekl. . Chtěla bych s ním někdy jen tak pokecat u kafe a polemizovat o životě a jeho smyslu a hlavně o jeho nesmyslu-,samozřejmě druhá věc je ta , jestli by o to stál pan Werich, ale to už se nikdy bohužel nedovím. V každém případě to byl člověk - FRAJER, kterého asi život bavil a z toho bychom asi měli čerpat i my a nehroutit se při sebemenším problému.

Před asi tak 45 lety vycházely příběhy Káji Maříka v časopise Naše rodina a nejen děti, ale jestli si dobře pamatuji, tak i dospělí se doma předháněli, kdo si časopis přečte první,,,,Ale myslím, že knihy jsou atuální do dnešních dnů. Moje děti je četli a vnučám je začínám pomaloučku číst taky a neřekla bych, že je to nebaví. Docela i poslouchají - příběhy z dob, kdy byl děda dědy ještě mimino ohromě lákají....

nikdy jsem judaismus nechápala, ale díky knihám Ch,.Potoka jsem možná něco málo pochopila a musím říct, že jeho knihy se čtou moc dobře. Ve finále jsem je měla v kabelce a kdekoli jsem čekala, tam jsem je otvírala, A to jsem člověk věřící, vychováván v křesťanské rodině.

Komentáře na Havlíčka jsou úžasné, myslela jsem, že jen my doma ho citujeme , u nás je nejoblíbeněnší. Ne a ne a nebudu hřmít, co z toho mám... a pak také začátek tohoto verše ... Cár necár, svátek nesvátek...
Ale je úžasné, jak je oblíbený, byl to prostě Frajer

Jeho kniha Zlatovláska byla moji první knihou půjčenou v knihovně. Do dnes ji vidím a cítím její vůni. Díky za to, pane Erbene, díky vám jsem po celý svůj další život poznala nejen vaše krásné knihy, ale naučil jste mě už hned od první třídy mít rád knihy, potažmo češtinu a literaturu.