Damato komentáře u knih

WAW.... za mě čtivá, srozumitelná. Byla jsem chvilku dcerou Marie Terezie , koukala na ni očima ne z 20 století, ale očima dcery v 17 století, obdivovala, pokorně přihlížela a poslouchala na slovo- a ten život se mi hodně nelíbil. Přestože jsem knihu četla na etapy, když jsem měla náladu, bavila mě a těšila jsem se na cestu do 17 století. A těším se i na další díly, přestože vím, jak její život dopadne. Tohle čtení je sice protkané červenou knihovnou, ale to se dá vydržet celkem dobře, je to napsáno velice čtivou formou a myslím, že by oslovilo i čtenáře, kteří historii až tak moc nemusí.

18 17.01.2023

Miluji osobnost Karla IV, jako člověk byl milující syn, milující otec, milující manžel. Jako císař byl milovaný vládce, milovaný král, milovaný císař. Osobnost, která se snažila českému národu vštípit hrdost. Osobnost , která se snažila povznést český lid, nastolit řád a rovnováhu. Byl to člověk z masa a kostí- jako my všichni. Přesto to bylo OSOBNOST, o které se však učí děti ve škole a ze současných dostupných učebnic celých 45 minut . Ostuda , ale ne Karla IV, ale našeho školství. Tahle kniha se čte sama a je velice zajímavě napsaná. Ukazuje Karla IV jako člověka, který má své radosti, své smutky, své tajnosti. Určitě DOPORUČUJI

18 17.01.2023

Vždycky , když je člověku divně a dostane se k Lustigovi.... jako by po dočtení jeho vzpomínek na dětství přejela po zádech lavina sněhu, zatímco nohy se potí žárem. Tíha světa na vás padne, zatímco někde v hlavě to říká....ještě to není tak zlé, jak lidem za Hitlera bylo.... tak nebul...... A jen co pojedu do Prahy a zajdu na Palmovku, budu si to prociťovat znovu a znovu.....a klidně u toho bulet, pořád to nebude a to ZAPLAŤ PÁNU BOHU pláč za zmařelý mladý život nějakých mých nejbližších, ale bude to jen a jen moje fňukání, nad mnou rozlitým mlékem.....

13 17.01.2023

Knihu jsem dočetla jen proto, že jsem ji před pár lety dostala od vnučky a pořád na ni nebyl čas- začátek mě nikdy neoslovil a tak jsem bojovala.... a asi jsem dobře udělala. Taky se dokážu přemístit z okopaných tenisek do lodiček a v obojím je mi chvilku dobře. Dokážu lítat po lese a sbírat o půlnoci bylinky a na druhé straně nedám bez mobilu ani ránu. Jsem rozpolcená osobnost a občas - pro klid - lžu.... nejhorší je lhát sama sobě.....Takže asi tak. Pokud vydržíte dočíst , myslím, že přibudou kladné recenze. Nesmíte to hned zpočátku čtení vzdát, jako já.....

15 17.01.2023

Asi to je nepatřičné, ale čím déle a více poznávám Villona z 15 století, tím víc mi připomíná Charlese Bukowského z 20 století - je to můj dojem, nekamenujte mě, ale prostě to tak je. Čím víc ho čtu, tím víc ho miluju a tím víc je mi z něj zle....

"Poznal jsem na své krušné puti,
že v zoufalství a beznaději,
bolestí když se srdce rmoutí,
víčka se v hořkém pláči chvějí,
že prací člověk bezpečněji
zaostří mysl k nové síle
a život víc dá ve svém ději
než školy textem v řeckém díle."

Tenhle básník věděl o životě mnohem víc, než banda psychiatrů na jakékoli české psychiatrii...

U našich v knihovně je kniha Jáma a kyvadlo. Jako malá jsem příběhy hltala, jako starší si je užívám, i když vím, o co jde. Ale je něco lepšího na depku, než Edgar AllanPoe a jeho povídky ??? Není. Takže pokud se plácáte životem, tohle je super čtení, kdy si řeknete- a tak živote ukaž, co se v tobě všechno skrývá....

13 17.01.2023

Když je mi v životě zle, utíkám se schovat za knihy. Já sama jsem prožila pohodové dětství, takže tuhle knihu jsem v dětství četla - milovala jsem a miluji knihy paní Loukotkové- a líbilo se mi rebelství Aleny , nechápala jsem však rozvrácenost rodiny. O to hůř se mi žilo v dospělosti, když jsem tento "komfort" rozvrácené rodiny "dopřála" mým dětem. Po letech jsem se ke knihám z dětství vrátila a v noci namátkově otevřela stránky této, mnou dostatečně ohmatané knihy. A rázem jsem se zase vrátila o 50 let zpátky. Jak to paní Loukotková dělala, že její knihy čtou generace a generace a pořád jsou ty její knihy aktuální...

12 17.01.2023

Tak která holka, slečna, paní ...prostě holka v jakémkoli věku si občas nepřipadá blbá, trapná, nesportovní. Název knihy mě zaujal natolik, že jsem si knihu dnes půjčila a během dne přečetla. Očekávání tady bylo- nejsem přece nesportovní, občas trapná-možná, blbá??? Nikdy. Zasmála jsem se- občas sama sobě. Humor tady použitý byl občas i můj styl, ironie je snad moje vlastní příbuzná, takže dnešní odpoledne, které bylo původně zasvěceno studiu, se s touto knihou povedlo. Moc fajn oddych... doporučuji pro období , kdy vás napadnou různé stresovky- chvílemi si mozek odpočinul a zase se trochu vzpamatoval. Bezva čtení.

24 11.10.2022

Knihu jsem objevila u rodičů v knihovně a jen tak namátkou otevřela, protože Jiráska mám moc ráda, na Filozofské historii jsem jako -náctiletá ujížděla fest. Po 40 letech jsem se tedy pustila zpět do Jiráska . Nad jeho češtinou a evidentní lásce k zemi české jsem trochu jihla , jeho vyprávění je jedinečné, protkané citlivým a nerušitelným popisem cizích krajů a zvyků, přesto se autor neustále vrací, byť jen náznakem k nám, do své domoviny, do rodné země, kterou velice miloval. Milé, pohodové čtení, které rozhodně stojí za to. Samozřejmě, že Jirásek umí psát dramatičtěji , ale tahle kniha určitě není nudná, spíše takový pohodový výlet do historie s očekávaným návratem domů, k nám, sem, do České země.

23 11.10.2022

Neskutečně aktuální téma, pročítala jsem se dobou 30 let minulého století, kdy byly plné noviny popsány strachem z války, uklidňování, že to nebude tak hrozné- a bylo to ještě horší. Jako mladá jsem si říkala- proč neodešli, co je tady DRŽELO, MOHLI PŘEŽÍT-...jako podstatně starší si říkám....byla bych já ochotna odejít z míst, která mají v sobě část mé duše, mého dětství....mohla bych opustit část rodiny a nevědět, jestli se s nimi setkám????
Když jsem knihu četla jako mladá, vzala jsem si z toho to, že "daleká historie" byla děsná, ale holt bylo.... a při čtení dnes?????- pocity strachu se střídají s pocity ještě většího strachu a sledováním zpráv, co ten mužík-tajtrlík z matičky Rusi zas vymyslí.....
Takže kniha takřka nadčasová, ukazuje, jak se lidstvo nemění a je nepoučitelné ze svých chyb.A obyčejní lidé, co žijí na téhle planetě pro svoji rodinu, pro krásu země a chtějí žít v klidu a míru - válku nechtěli a nechtějí s tím , když si nějaký tajtrlík vymyslí, že bude válčit - nic neudělají. ... A pak si jděte k volbám....nebo, že by: "Připijme na všechno, co je na světě krásné - to je nezničitelné!"

31 05.10.2022

Také patřím k té části čtenářů, která první díl slupla na první dobrou a druhým dílem jsem se prokousala do první třetiny a ne a ne... prostě to nejde, netěším se na čtení, knihu beru do rukou jen proto, že nejsem zvyklá nedočítat, ale tady je to opravdu na sílu.... tak třeba jindy, v jiný čas...

Ze dne na den jsem se po hektickém období, kdy pravděpodobně můj organismus řekl Stop a hybaj s knihou do peřin, jsem se ocitla tváří tvář před mou , poslední dobou hodně opomíjenou knihovnou v údivu, co to tady mám...a s údivem jsem otevřela na stránce...kdy Steinbeck píše o tom, jak je těžké psát o rodném kraji. Pro myslela jsem si, že to bude asi depresivní ...Kdo nežije tam, kde se narodil, kde zůstal jeho Stříbrný vítr tuší, že nejen těžké, ale i bolestivé...vrátila jsem se přesto na první stranu a začala ..z obyváku ke mně dolehají zvuky z televize o tom, jak Putin mobilizuje...přesto anebo právě proto se nořím do jiného světa ...do světa, kde se lidé nepouštějí na cestu- cesta se pouští do nich.. . Ve finále mě dostal doslov pana Wericha, kterého miluji od svých středoškolských studií . Dočtenou knihu nechávám kežet na peřině a nejsem schopná pohybu. V hlavě se mi mele myšlenka za myšlenkiu, jednou z nich je ....jaktože mám doma v knihovně takový poklad a nevím o tom!??? Čekala ta kniha na svou příležitost?!! Je žlutá, těžko vazbu přehlédnout, přesto jsem ji 57 let neviděla ...Kdo a proč mi ji dal zrovna dnes do cesty?????Každopádně mu děkuji, byla to četba chvíli laskavá, chvíli napínavá, chvíli poučná, malinko i zabředla do politiky světa...prostě a jednoduše...sedněte, začtete se a po pár hodinách se nadechneta a jste u konce ...jak s dechem, tak s knihou ... Doporučuji ..z celého srdce Doporučuji

34 22.09.2022

Drsná a krásná příroda, pohoda roubenek a vůně dovolené ve spojitosti s i dnes těžkým životem domorodých obyvatel samot a malých dědin ...jak ráda jsem se vrátila do ruchu města , odpolední zácpy aut na kruhácích, bezpečí civilizace...ale je to opravdu bezpečí? Je nebezpečnější potkat rysa na pasece, nebo ....kdo ví...koho potkáváme denodenně na zastávkách autobusů, vlaků...Každopádně , tahle detektivka je trochu jízda ...jízda s čerstvým držitelem řidičáku na jeho první jízdě. Zprvu nuda, pak trochu adrenalinu a nakonec hluboký výdech při závěrečném dupnutí na brzdy a smyku, kdy se otočíte o 180 stupňů. Doporučuji...

39 22.09.2022

Super, paní Klevisová prostě nezklame. Při čtení jejích knih se ocitnete přímo v ději, i tady jsem cítila mokrou trávu na nohách, koukala do tmy za oknem a zatahovala závěsy, přestože v teple a bezpečí paneláku mi nehrozilo sebemenší nebezpečí.v době nemoci jsem se ponořila do čtení a nevnímala nic , krom knihy. Za mě hodně dobrý...Každá rodina má svého kostlivce ve skříni a ten prostě jednou vyleze, ať chceme, nebo ne....Jednou mi jeden kamarád poradil, ať se hlavně hodně ptám rodičů, co mě zajímá z historie rodiny, než bude pozdě... zapomněla jsem na to...tahle kniha mi to připomněla....ale je asi hodně těžké ptát se na Pandořinu skříňku, když je obestřena tajemstvím...ale tady to skvěle dokázali a všem se ulevilo... Chce to prostě chirurgický řez a to málokdo dokáže. Skvěle napsané, paní Klevisová je prostě dokonalá ve své stylu vyprávění.

44 22.09.2022

Moje první autorčina kniha. Dárek k Vánocům přečtený v době nemoci, naprosto dokonalé čtení, přečtený na jeden zátah...nemusela jsem vstávat do práce, jen jsem četla a usínala s tím, že jsem se v téhle době, ponořená do čtení, které mě dokonale odvedlo od sledování zpravodajství o válce nedaleko nás, žila v jihočeské vesničce u rakouských hranic...dokonale čtení

53 10.03.2022

Severní Morava a Ostravsko-karvinský kraj - občas jsme tady v dětství zabloudili s rodiči na krátkou dovolenou, ale nikdy mi tady nic nepřirostlo k srdci. Rodinou historii tady nemáme, nebylo proč sem jezdit- krom těch dovolených.
Tato kniha mě přivedla do míst, která jsem považovala za začouzená, špinavá, nezdravá- prostě uhlí, no, co z toho....
Přečetla jsem ji za dvě noci a byla jsem ráda, že má dva díly a druhý díl na mě teprve čeká.
Krásné povídání, krásné čtení, krásné zpracování příběhu, který rozkrýváte a zase zamotáváte a ...prostě doporučuji, za mě plný počet

58 13.01.2022

(SPOILER) Karel nebo Viktor? Kdo na tom byl ve svém životě žalostně hůř? Oba spojuje stejná vzpomínka na poklidné mládí v slovenském Ružomberoku a oba se v životě ocitnou na rapidně jiné koleji . Celou dobu čtení, jsem si říkala, že je to určitě jen fikce, tohle se takhle nemůže nikdy dít – a knih o holocaustu jsem přečetla už dost a dost - Až nakonec jsem se dočetla, že se to opravdu stalo? Tak tahle pravda bolí, bytostně bolí. .Pravděpodobně moje poslední kniha na toto téma. Tím, že už o holocaustu nebudu číst , ze světa pogromy nezmizí, ale já už to nepobírám. Jak může člověk ve 20 století věřit v nadlidi a popřít sebe samého? Jak můžou kamarádi popřít svou minulost? Nejsem žádný semita a ani antisemita. Jsem člověk, který by nedokázal vědomě ani nevědomě fyzicky ublížit druhému, když ví že to bolí. Jsem člověk, který nepopírá existenci jiné víry, i když s ní nesouhlasí. Jsem věřící člověk, který chce žít a nechat kolem sebe žít.
Ale tohle bylo strašně moc těžké čtení Ať už ve spojitosti s členem židovské mafie ( která tedy v rukavičkách nejedná a já tu sebranku prostě ráda nemám), nebo s popisem utrpení a týrání lidí nacisty v Osvětimi - to se teda fakt číst nedalo, to prostě nešlo .. velice těžké bylo i čtení válečných událostí , která popisují tragédii jakékoli války. Opravdu pouze pro silné nátury….

40 02.12.2021

(SPOILER) Kniha mě v knihovně upoutala svou obálkou a tak jsem se do ní pustila. Jako - kdysi mladá holka, co se chystá říct rodičům. že místo studia bude rodit, jsem se v pocitech Veroniky hodně viděla. Naštěstí mně rodiče stáli za zády a sledovali a pomáhali, jak jen to šlo. Chvilkami jsem Veroniku obdivovala, jak vše zvládá, chvilku jsem nechápala a zlobila se, ale část Veronika jsem zhltla na první dobrou. Ale u Jáchyma - možná proto, že jsem zažila dospívání dvou kluků, období věčného porovnávání s okolím ( u kluků to nejsou šminky a oblečení, ale technika a to hodně drahá technika) jsem občas neměla daleko k pomyslné facce Kubovi, protože i já svým klukům občas takovou nečekanou probírací facku uštědřila- no, skoro by to v dnešní době bylo na sociálku- tak u Jáchyma jsem čtení trochu přeskakovala. Možná proto, že jsem těm klučičím problémům až tak nepřišla na kloub...
SAmozřejmě nehodnotím to, jak mladá holka zvládne školu( matematikou fakultu:-))))) ), čerstvě narozené mimčo, firmu a hází tisícema kolem dokola - to je dost nereálné, ale napsané je to hezky.

38 05.11.2021

"Přečteno" v audio verzi a za mě je to na plný počet. Je pravda, že u čtené knihy využíváte svou fantazii na maximum, v audio podobě za vás spoustu vjemů zpracuje právě čitatel. Ale v době, kdy se snažím fungovat a mobil mi dovolí v každé volné chvíli "číst" a odreagovat se a přitom netahat s nákupy v kabelce ještě knihu, jsem tuhle příležitost využila a byla spokojená. Nejen, že u "čtení" mohu cestovat, ale i uklízet, žehlit......obzvláště u žehlení je audiokniha velké plus. A kniha samotná- nenáročné čtení pro odpočinek, stanete se součástí příběhu, který můžete jen z povzdálí sledovat aniž byste se museli aktivně zapojovat do řešených problémů, o kterých vy osobně víte a třeba jste je taky řešili- i když ne až tak s humorem. Pan Hartl tady píše o životě, jaký je, někdy k popukání, někdy k pláči, ale ve finále jsme všichni rádi, že ho můžeme žít.

46 03.11.2021

Knihu jsem brala do ruky s pocity podobnými jako uživatel tess.de.veled. Věděla jsem, že mě autorka štve, nemám ji ráda a už jsem se viděla, jak píšu něco ne moc lichotivého. A ouha.... večer jsem knihu jen tak namátkově otevřela a v půl třetí ráno, kdy jsem nemohla spát pokračovala až do budíku.... a druhý den si tu knihu vzala do vlaku...Líbila se mi, smála jsem se , pravda OBČAS nudila- ale u které knihy čtete s napětím od začátku do konce....Neměním názor na autorku, jako člověk mi prostě něčím vadí i když neumím přesně definovat čím, ráda ji nemám, ale tahle kniha se ji povedla. Opravdu.

43 08.10.2021