Damato diskuze u knih
ATANONE- ano, jo, přesně - Villon, to je to co mě ke Krchovskému přitahuje a chybělo a pořád jsem nevěděla co to je naprosto jsi mi to ujasnila, úplně jsem u tvého komentáře přestala dýchat - díky a hezký den
Teda už dlouho mě nic tak nenadzvedlo ze židle , jak příspěvek z 5.5.2019. Bože, jak může někdo napsat něco tak pitomého . Napadá mě , jak jinak se slušně řekne "člověk neinteligentní", abych neurazila nějakou část populace. Ale pokud někdo napíše něco o vytírání potřebných nutností zrovna stránkami z knihy popisující hrůzy nacistické- nebo jakékoli jiné zrůdné ideologie - je to pro mě naprostý analfabet, který snad ani k maturitě jít nemusí - neboť ta mu ke zvýšení IQ stejně nepomůže.
Protože jsem z té generace, která se v 60-letech narodila a tu dobu trochu vnímala a prožila , tak trochu naštvaně reaguji na příspěvek z 30.3. - cituji: ..."Už jen ten začátek je nesmyslný, arogantní, neuvěřitelně hloupý,... za mě jednoznačně jedna z nejhorších čtenářských zkušeností..."
Ale takhle se žilo, pan Michal Viewegh je opravdu věrohodně popsal tehdejší život, který nám vůbec nepřipadal...nesmyslný, arogantní, neuvěřitelně hloupý,...
Za mě- pisatel vůbec nepochopil co vlastně čte a zajímalo by mě, jak odmaturoval z češtiny ....
Nerada se někde pouštím do debat, ale příspěvek CleoXandra mě nadzvedl ze židle. Opravdu, české školství je v totálním rozkladu a to hlavně proto, že na střední školy se dostali i takoví studenti , co napíší o Němcové že je nýmand.
Naprosto souhlasím s komentářem u této diskuze s nightlybird a Alix a podepisuji se pod jejich slova .... komentáře některých zdejších čtenářů vypovídají o jejich kulturní (ne)vyspělosti a úrovni celkově.
Prvně jsem se dostala ke knize, kterou měli naši doma od prvních spartakiád až do roku 1970 - tuhle knihu já si opravdu vzácně prohlížela, byly tam černobílé fotografie rozesmátých cvičenců a pro mě to mělo nádech něčeho naprosto suprového. V deváté třídě jsem se nácviku a Spartakiády zúčastnila a - bylo to opravdu supr. ale nejen legrace, ale i dřina, občas zima na secvičných, kdy v květnu pomalu chumelilo a my v silonových trikotech pobíhali po značkách. Ale byl to podle mě - fenomén. A když jsme se pak hrdě- dívali na přenosy a někde v těch chumlech jsme byli - za náš pořád " Sokol", byl to úžasný pocit. Ale dodnes nechápu, jak se z davu věčně rozchechtaných holek dal vytvořit útvar, z útvaru obraz a to ještě obraz, který něco vyjadřoval. Podle mě to musela být dřina nejen nás, co jsme si jen tak poskakovali, ale hlavně těch autorů.
Kdyby existovalo nějaké hodnicení na komentáře, rozhodně by dostal 5***** komentář 1amu - nic lepšího k poláčkovu dílu nikdo nikdy takhle bravurně "nevystřihl"
Jen reaguji na komentář na knihu u zdejšího uživatele DK:
"Dnes už se asi nenajde moc lidí, kteří po téhle knize sáhnou z vlastní iniciativy. Děj není nijak valný, ale pokud máte titul v povinné/maturitní četbě, tak mohu..."
Kdyby se nenašlo moc lidí- nebylo by tady tolik komentářů k přečtené knize. Borovský byl autor, který žil před 200-lety. A čte se do současných dní. Úvahy o tom, jestli je nebo byl a nebyl dobrý tady asi nejsou na místě.
Je mi úplně jedno, jaké jsou názory muslimů , kteří sem ze své vlasti odešli DOBROVOLNĚ , chci po nich jen to, aby respektovali zákony země, kde žijí, aby tady místo kostelů nestavěli mešity a nechali naši kulturu naší kulturou. Pokud tady chtějí žít, nic proti jejich životu u nás nemám, jsou to taky lidi a chtějí jako lidi důstojně žít. Ale žijí v cizí zemi, v jiné kultuře, která je akceptuje jako lidi, tak sakra co vlastně chtějí? Kdyby přestali vyskakovat a začali normálně žít a včlenili by se do společnosti, která jim nabídla nový start, tak by bylo všechno OK. Ale nevěřím jim, bojím se Islámu, bojím se Koránu, bojím se jich, když je potkám na ulici, bojím se a to hodně z toho co bude dál.
...Ty tati, kterou knížku máš vlastně nejraději?... díky čtenářské výzvě jsem sobotní odpoledne na návštěvě u rodičů začala s touhle otázkou, jistojistě přesvědčená o tom, že odpověď znám a čekala jsem , že začne naše bouřlivá debata o Wolkerovi. Mamka v předtuše věcí příštích nás opustila s tím, že tohle nemusí poslouchat a ať si na půdu vezmeme svetry a odešla do kuchyně. Otvírání knihovny na naší půdě, to je snad rodinný rituál, který s tátou milujeme. Je tam spousta knih a pokladů ještě po babičce. Pořád jsem čekala, že taťka chytne modrou knihy s Wolkerem, ale on sáhl do spodní přihrádky a vytáhl Bulbu. Mému překvapení, když jsem vykulila oči a zatvářila se dost překvapeně se táta musel smát a na moji otázku... Proč Bulba? ... začala hodinová debata, ze které nás dostalo mamčino zavolání, jestli jsme na půdě nezmrzli a její údiv, že se vůbec nehádáme nás rozesmál všechny. A pak v teple u bylinkového čaje ( s rumem) mi táta vysvětli to moje ... Proč Bulba?... Nejprve ho četl v dětství, kdy se mu líbila hrdost kozáků a jejich nadšení pro své myšlenky. Později se k ní vrátil v roce 68, kdy knihu četl víceméně z revolty, aby se přesvědčil, že z východu jde jedině zlo a že tam chlapi nic jiného, než bojovat a zabíjet neumějí. Naposledy četl knihu , když dorůstali vnuci - moji kluci- a ti ( protože geny jsou geny a kluci trávili u knihovny veškerý čas v době, kdy třeba pršelo a nedalo se být na zahradě) donesli knihu dolů, kde ji o prázdninách louskali. Tak jsem k ní v sobotu večer zasedla teda i já. Ale protože jsem odpůrce jakéhokoli násilí a boje a zla- tak jsem sice knihu přečetla- ale pocity ? Víceméně jsem byla zklamaná, že člověk je prostě sice hrdý tvor, ale víra v to, že jsem něco víc než ti druzí je prostě neskutečná a je tady mezi námi - lidmi -věky . Pak stačí, když tuhle víru občas někdo přifoukne a než dostane přes prsty, tak si na ostatních, slabších lidech zkouší silou prosadit to svoje povýšenectví. Tak , příště se zeptám mamky, co čte nejraději a doufám, že mě zavede do klidnějších vod literatury .