jerisno diskuze u autorů

Paní Karin dnes slaví půlstoletí. Píše velmi hezky a vypadá ještě lépe. Všechno nejlepší, pevné zdraví a ostré pero.

Na FB Petry Stehlíkové je krátká ukázka z Urly, přímo od autorky. A také důvody, proč pokračování ještě nevyšlo. Držím paní Petře palce, aby to všechno zvládala.

V 80. letech pro mě Petr Cibulka představoval jediný přístupný
a nezkreslený zdroj informací o aktuálním dění v naší společnosti i o vzácných a tehdy jinde nesehnatelných nahrávkách zahraniční nekomerční hudby a československého hudebního undergroundu.
Náš styk se odbýval čistě korespondenčně, nikdy jsme se osobně nesetkali, ale jeho zásluhou jsem pro sebe objevil fantastický a nekonečný svět neoficiální hudby u nás i za oponou. Kde jinde jsem tehdy mohl narazit a konečně si poslechnout taková jména, jako Magma, Residents, Univers Zero, Art Zoyd, Henry Cow, Metabolist, Throbbing Gristle, Test Department, Art Bears, Zamla Mammaz Manna, Aksak Maboul, Etron Fou Leloublan, Stormy Six, Negativland, Nukleus, Olda Janota, Mozart K, Ještě jsme se nedohodli, Pro pocit jistoty, Extempore a desítky dalších, jinde nesehnatelných.
A i když jsem nad některými jeho porevolučními názory udiveně zdvihal obočí, nikdy jsem jeho postoje, či argumenty zcela nezatracoval a mnohdy až zpětně oceňoval jejich opodstatnění.
Nejenom za to, se mu zaslouží poděkovat.

Ejhle, autor !
S Martinem Decarlim jsem se několik let pracovně stýkal doslova (jak se hezky česky řekne) "Face to Face".
Z bezprostřední blízkosti jsem měl možnost sledovat jeho plány, sny, touhy i přání. A také těžké osobní dilema, zda se svým koníčkům věnovat profesionálně, nebo si ponechat alespoň nějakou jistotu stálého zaměstnání. Martin se nakonec rozhodl pro první možnost a kdykoliv se nyní setkáme (nebo spíš potkáme), poznám z jeho rozzářených, stále klukovských očí, že zvolil dobře. Jeho zaujetí špičkovým modelářstvím i světem rychlých motorek bylo vždy stoprocentní.
O jeho cestě na ostrůvek Man jsem věděl, ale netušil jsem, že se o své zážitky podělil i literárně. Jen tak dál, Martine. A až se někdy příště zase potkáme, měli bychom na to pivo už konečně zajít. Nechci nějak vyhrožovat, nebo malovat všudypřítomného ďábla na stěnu, ale možná přijde i ... Bohouš !
Ještě jeden můj dobrý známý se nyní chystá do světa literární tvorby a tak budu osobně znát autory dva. Přátelé, ruku na srdce, kdo to dneska má ?

Andrzej Sapkowski patří, v oblasti knižní fantasy a fantastiky, k mým nejoblíbenějším autorům od našich severních sousedů (spolu se Stanislawem Lemem a Januszem A. Zajdelem).
Byl jsem nadšen jeho příběhy zaklínače Geralta, které občas vyšly v ranné Ikarii i z jeho prvních povídkových sbírek. Když potom začala vycházet i samostatná, pětidílná sága o zaklínači, byl jsem v sedmém nebi a nemohl se dočkat každého dalšího dílu.
Sapkowski umí psát zábavně, vtipně, napínavě i chytlavě. Občas to není snadné čtení (zejména v závěrečných dílech ságy) a čtenář si musí dát pozor na postavy, dějové zvraty i občasnou autorovu imaginaci, představivost, či dějovou "náznakovost".
Mám v plánu (?) i jeho husitskou trilogii a i když vím, že je to něco trochu jiného, než příhody zaklínače Geralta, doufám, že mě tyto příběhy také zaujmou.
A pokud ne, pane Sapkowski, bude stačit Vaše rčení : "V šedých horách zlato není"!

Leoš Šedo je mým oblíbeným autorem posledních několika let. Zatím jsem přečetl vše, s čím na literární trh přišel a většinově jsem velmi spokojen. Tento píšící dentista dokáže stejně zaujatě psát o (jím milované) hudbě, současné moderní společnosti i originálních výletech do naší blízké budoucnosti.
Jeho romány se čtou velmi lehce, jsou literárně živé, dostatečně dějově zajímavé a stylisticky promyšlené. Já jsem mu dal šanci a určitě nelituji. Dejte mu ji také !

První mé kontakty s dílem pana Holdstocka se odehrávaly na stránkách ranné Ikarie a doslova mě uhranuly a na dlouhou dobu dokonale fascinovaly. S podobnou originalitou nápadů jsem se do té doby setkával jen vzácně. Postupně jsem si pořídil téměř všechny jeho knihy vydané u nás a v mé knihovničce zaujímají velmi výsostné a čestné postavení.

Jiří Černý je asi můj nejoblíbenější hudební (i společenský) kritik a mám s ním spojeny nejzajímavější okamžiky mého nasávání, poznávání a vnímání hudby i věcí s ní spojených a spjatých. Časopisy Melodie, Gramorevue, Rock & Pop a další, by v mých očích asi nebyly tím, čím se jeho přítomností staly, tedy kvalitními a odborně fundovanými průvodci světem hudby a kultury. V pozdějších letech jsem si oblíbil i jeho kritické společenské sloupky, stejně jako mnohé rozhlasové pořady.
Jiří Černý je pro mě nezpochybnitelný novinářský pojem té nejvyšší kvality.

Zdeněk Burian byl excelentní malíř, kreslíř a ilustrátor. Jeho obrazový doprovod děl Josefa Augusty, Eduarda Štorcha, Karla Maye a mnoha, mnoha dalších, byl jejich neoddělitelnou složkou a spoludotvářel znamenitý, výsledný dojem z jejich četby.
Během života se mi podařilo navštívit několik výstav jeho děl a dojmy byly vždy nezapomenutelné a omračující. I doma mám několik jeho obrazových monografií a hýčkám si je jako malý osobní poklad.

Spolu s Josefem Augustou byl pan Eduard Štorch mým nejoblíbenějším autorem v letech dětství a dospívání. Nepřečetl jsem určitě vše, ale podstatnou část jeho díla ano. Štorchovy knihy byly plné dobrodružství, statečnosti, lidského odhodlání i tajemného neznáma.
K některým jeho příběhům jsem se vracel i v dospělosti a ani na okamžik nepůsobily v mých rukách nepatřičně, či (vzhledem k věku) nevhodně. Ve spojení s ilustracemi pana Zdeňka Buriana, dosahovaly jeho romány nejvyšších pater dokonalosti.

Ruský spisovatel Valentin Rasputin (ač nositel stejného jména, jako neblaze proslulý zhýralec) pro mě uměl nejlépe vystihnout "širokost" ruské duše ve všech aspektech její složitosti i jednoduchosti. A to stylem plně humánním, hlubokým a veskrze lidsky přívětivým.
Škoda že takoví nejsou všichni rusové :-(

Pan Simak (nebo Šimák, jak jsem si ho pro sebe překřtil) patřil k mým nejoblíbenějším spisovatelům Sci-fi. V jeho dílech byl totiž člověk vždy na prvním místě a jeho fantastika byla plná lidskosti a humanismu. A to i v těch nejchladnějších koutech vesmíru.
Pozoruhodný autor.

Oblíbený autor mého dětství a let dospívání. Miloval jsem jeho populárně-naučné knihy o pravěku a paleontologii, plné zasvěcených informací i napínavého děje a svým způsobem byl jedním z hybatelů, kteří mě později přivedli do hájemství vědecké fantastiky. Vždyť výpravy a cesty do pravěku byly, svým způsobem, také dokonale fantaskní. Jenom opačným směrem. Ještě teď, v podzimu života, si občas dovolím dokoupit některou jeho knihu, je-li k sehnání a doplnit si tak jeho bibliografii.

Kir Bulyčov (Igor Vsevolodovič Možejko) dokázal stejně kvalitně psát příběhy pro děti, humornou fantastiku pro dospělé, napínavou a temnou sci-fi klasického střihu i populární publikace o historii, záhadách, či divech světa. Vše mělo přitom špičkovou, nebo minimálně velmi dobrou úroveň. V rámci literatury to byl v zásadě renesanční autor, rozkročený nad několika žánry a proto patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům.