knedlik diskuze u autorů

Joseph Heller je jedním z amerických velikánů, jehož dílo, především nezapomenutelnou Hlavu XXII znají snad (a já v to pevně doufám!) po celém světě. Žalobce ironie a nesmyslnosti dnešního světa, nastavení společnosti, armády a zároveň cynický svědek toho všeho. A vykreslit to uměl opravdu bravurně! Ne náhodou patří ke špičce světové literatury.

Jeden z mých nejoblíbenějších a pro mě nejvíce fascinujících spisovatelů už od gymnaziálních let. Jeho um prokouknout lidská nitra, a to nitra všech sociálních vrstev, jedno zda zbohatlíci, maloměšťáci, pokrytecká střední třída či lidé vnitřně mrtví a žijící jen, aby přežili, je nepopsatelný a nezastupitelný. A to nemluvím o jeho schopnosti rozebrat lidská pohnutí...
Zároveň se jednalo o člověka s obrovským rozhledem, kulturním, politickým, lidským; nenapravitelného humanistu, pro nějž osobní svoboda byla vším. Jak velkou roli hrála, je ostatně patrno i z jeho děl.
Stefan Zweig je jedinečný spisovatel a já jsem ráda za každou další knihu, kterou od něj čtu. Za každou jednu, která tak rozumí lidem.

Mistr atmosféry a popisů útrap lidského nitra. Od Fukse jsem zdaleka nepřečetla všechno, ale od druhé knihy jsem rozhodnuta, že přečtu. Je neuvěřitelné, jak vtáhne člověka do děje, jak úzko mu může být společně s hlavním hrdinou, a i naopak - jak lehce se cítí, když hlavní hrdina tone v zářivých paprscích naděje. Navíc kouzlo jazyka, jímž jsou jeho díla psána - pastva pro duši. Teď se jím už jen pročíst natolik, aby se člověk vyznal ve všech náznacích a jinotajích a nebyl obestřen takovým závojem domněnek a dohadů. Ladislav Fuks je pro mě fascinujícím spisovatelem.

S každou další knihou k tomuto pánovi cítím větší a větší úctu. Zanechal po sobě strašně moc. A teď nemyslím "moc" ve smyslu haldy knih a sérií, ale "moc" ve smyslu zážitků a úsměvů na milionech tváří z celého světa. Ve smyslu potěšení z tak inteligentního humoru a barvitých přirovnání, která mě by v životě nenapadla a i tak by působila značně krkolomně...
Čtěme Terryho Pratchetta. Čtěme ho!

Nevím, jak to ten chlap dělá, ale jeho knihy jsou prostě řečeno pohlcující.
Dokonale rozpitvává charaktery postav včetně jejich pohnutek a přesto je vždy obestírá ještě jakási aura tajemna. Má cit pro velice barvité vystižení atmosféry, ikdyž sama atmosféra barev postrádá. A ikdyž začnu číst kapitolu, která se tváří nezáživně a nudně, zvrhne se to celé do úplného pohlcení a nejde s tím přestat. A ty rozporuplné pocity, které ve mně vyvolává...
Ne u všech autorů vás mrzí, že už je kniha u konce. U Murakamiho mě to zatím vždycky mrzelo.

Žádný jiný chlap mi nevidí do hlavy tak jako Kundera. A jako chlap si už jen za to zaslouží respekt :-)) Ostatní kvality netřeba zmiňovat.

Františka Gellnera snad netřeba komentovat. Jeho básně mluví za vše.

Pro mě je básníkem, ke kterému se budu vracet a vnitřně se usmívat nad tou bolestnou ironií a humorem. Hořce a chápavě zároveň.

Nepopsatelná a nevysvětlitelná přitažlivost, to je to, co mě nutí neustále se k Fitzgeraldovi vracet. V češtině, v angličtině, znovu a znovu. A to i přes to, že vě mně jeho díla nezanechávají nic konkrétního. Veškerý prožitek a požitek se odehrává během čtení a po jeho skončení to celé už jen tak zůstává viset ve vzduchu, jakoby se nade mnou vznášela celá ta tíha osudů jednotlivých hrdinů. A ač to teď patrně vyznívá řádně tragikomicky, tak jinak ten pocit, dojem, popsat nedokážu.

Dílo Samuela Shema mělo, a dle množství prodaných výtisků ještě stále má, nezastupitelné postavení v literatuře s medicínskou tematikou. Realistické zobrazení poměrů v amerických nemocnicích a popis subjektivních pocitů z nich se nemůže nedotknout každého, kdo po těchto románech sáhne. Kruté a deziluzorní? Pravdivé a zarážející? Ano, mnohdy ano. A proto by po nich měl sáhnout každý, kdo hodlá studovat lékařskou fakultu. A doporučit ji mohu i každému, kdo má žaludek na to zjistit, jak že to v tom zdravotnictví chodí.

S autorkou mám zatím pouze jednu zkušenost a to v podobě knihy Vyhnání Gerty Schnirch, což je velmi vyzrálé dílo. Její styl se mi líbí, ač není bez výtek. Nicméně umí velmi dobře zaujmout, vtáhnout do děje, výborně popsat atmosféru.

Osobou Edgara Allana Poea jsem byla vždy uchvácena. Nevím, zda její rozervaností a nevyrovnaností, či jeho divokostí s maniodepresivním podtextem, nebo jestli se tak stalo pouze prostřednictvím jeho postav v různých povídkách. Každopádně co do žánru, považuji Poea za jednoho z nejlepších autorů hororových povídek. Myslím, že při čtení Jámy a kyvadla mi bylo úplně stejně, jako chlápkovi na tom stole, stejně tak i u jiných příběhů. Zkrátka mohu jen doporučit.

Richarda Bacha mám tak nějak zvláštně ráda. Člověk si přečte pár řádků na přebalu a řekne si, jak krásně, zasněně, pohádkově ten člověk píše. Přesto váhá, jestli uvnitř nebudou opravdu jen krásná slova a nic víc. Nicméně touha vás přemůže a po přečtení zjistíte, že vážně jen neplácá naprázdno, že v tom "prostě něco je". Něco, co vás donutí číst další a další a víc a víc...

Exupéryho knihy mám moc ráda. Nejenže nejsou obsahově plytké, jako mnoho jiných, řekněme filosoficky laděných, ale navíc jsou psány kouzelným, uchvacujícím, pohlcujícím stylem, kdy se jednoduše řečeno ponoříte do první věty a vynoříte se na samém závěru díla. Ostatně i pouhý fakt, že Malý princ je celosvětově jednou z nejoblíbenějších knih, dokazuje, že Exupéry byl opravdu výborným a hlavně výjimečným autorem.

Victor Hugo je naprosto fantastický autor. Způsob, jakým popisuje, i jak dokáže vzít člověka za srdce silným lidským příběhem, je zkrátka uchvacující. Opravdový génius.

Lanczová je ve svém žánru dobrou autorkou. Ačkoliv mi její knihy od třinácti let nic neříkají, rozhodně bych ji neházela pod stůl jako brakovou literauru. Dokáže oslovit, ikdyž jen určitý okruh čtenářů, respektive čtenářek.

Ten pán je zkrátka génius! S neuvěřitelnou fantazií, okouzlujícím vtipem, přirovnáními, u kterých neváháte smát se nahlas a úžasným talentem pro poutavé vyprávění. Smekám!

O Michalu Vieweghovi si taktéž nemyslím, že by byl dobrý autor. Továrna na populární filmové předlohy, možná.

Taková srdeční záležitost. Krchovského ironii a vystihující schopnost nelze než zbožňovat. Nehledě na to, že on sám je velice uchvacující osobností.

Zde snad jen odkaz na písně Krch-Off bandu : http://bandzone.cz/krchoff