1v8na komentáře u knih
První polovina mě neskutečně bavila a hltala jsem ji. Začetla jsem se do ní a ze začátku jsem nemohla přestat Přišlo mi to báječný. Nicméně čím více jsem se dostávala do příběhu, tím více mi to přišlo nereálné a měla jsem se čtením problém.
Námět je velmi srdceryvný. Jack i Molly mi jsou sympatičtí, jejich příběh a osud byl dojímavý.
Koho jsem nemohla vystát, byl John - byl mi nesympatický už od první strany. Na můj vkus byl příliš panovačný a majetnický.
Kniha byla čtivá, ovšem měla i svá "hluchá" místa, kdy mi chyběla akce a děj se mi táhnul. Chybělo mi víc empatie, prožitku, citu a místy mi vadila přílišná strohost a věcbost příběhu.
Na jednu stranu byla kniha čtivá. Četla se velmi rychle, měla spád, ubihala. Nicméně pro mě byla trochu předvídatelná díky prologu. Vzhledem k tomu, že jsem tušila, co se stalo a tušení se mi potvrdilo jako pravdivé, mi to trochu zkazilo samotný prožitek z knihy.
Musím říct, že obdivuji oba dva hrdiny, jak se snažili s nastalou situací vyrovnat a vypořádat. Nedokážu si představit, jak bych reagovala já.
Šlo o velmi příjemné čtení. Taková oddechovka a třešnička na dortu za celou sérií odkazu Dračích jezdců.
Kniha je složená ze tří povídek, které jsou právě Poutník, Čarodějnice a Červ. Nejvíc se mi líbila povídka Červ. Ilgra mi přišla velmi sympatická.
Nicméně bylo vidět, že příběh o Angele nepsal sám Paolini.
Jsem také velmi zvědavá jestli tahle kniha bude mít pokračování.
Za mě propadák - očekávala jsem čtivý životopisný román a místo toho se mi dostala kniha, která mi cpala psychologické posudky a názory samotného autora a právnické věci okolo rozvodu. Zklamalo mně to.
Kniha se mi velmi líbila. Je psána pro všechny věkové kategorie, inspirativní způsob psaní určený pro děti, velmi inspirativní a rozvojové pro děti. Dozvěděla jsem se nové informace. Kniha je rozvijeci. Velmi se mi líbí i celostránkové ilustrace, které životní příběhy žen parádně dokreslují.
Knihu jsme půjčily v knihovně a měla velký úspěch. Pohádky o mašince Tomášovi jsou u nás v oblibě.
Musím přiznat, že kniha byla opravdu psaná humorně a čtivě.
Vzhledem k roku vydání (1998) jsem některé pasáže brala s rezervou, protože společnost jde neustále dopředu a vyvíjí se.
Po knize jsem sáhla na doporučení a ve chvíli, kdy jsem na rodičovské dovolené měla pocit nevyužitelnosti.
Musím říct, že mě kniha nakopla a dala mi na moji situaci jiný pohled a taky jiný pohled na manželovo chování a fungování.
Svůj účel splnila.
Jde o výborný příběh, který má i poučné části. Ilustrace jsou výborné a parádně vykreslené. Čarodějnice ze Západu a ze Severu a Jihu se mi velmi líbily. Také se mi líbily i Plecháč a Hastroš.
Kniha poukazuje i na to, jak by mělo fungovat přátelství, také ukazuje, jak dotyční vnímají to, po čem touží, ale ani neví, že to opravdu vlastní.
Kniha je velmi čtivá. Má krátké kapitoly, celkem velká písmena a na konci některých kapitol i různé fotografie související s příběhem - to podporovalo čtení.
Příběh je hluboký a dává znát rozdíly mezi Českem a Austrálií. Odehrává se v různých časových rovinách a to mě udržovalo u knihy.
Za mne spokojenost.
Když jsem se pouštěla do čtení této knihy, očekávala jsem, že se dozvím nějaké zajímavosti i z pohledu Němců.
Námět byl výborný, ovšem jsem měla s knížkou šílený problém - nemohla jsem se začíst, některé pasáže pro mě byly natáhnuté, vleklé a častokrát jsem se přistihla, že kolikrát v hluchých místech mám co dělat, abych udržela pozornost u knihy.
Příběh je se zajímavým námětem, nicméně jsem se v něm chvílemi ztrácela.
Kniha byla čtivá, ovšem přišla mi dost nereálná, neuvěřitelná a hlavně netypická, kdy smrt vyšetřuje sestra zemřelé.
Kniha není složitá, čte se rychle, děj odsýpá. Ovšem v porovnání s předešlou knížkou, kterou jsem od autorky četla (Bílá tma) mi tahle přišla slabší.
Já s knihou měla ohromný problém se do ní začíst. Za mě nic moc.
Příběh byl čtivý, reálný a celkem i důvěryhodný. Štorkán přesně vystihl povahy a charakter náctiletých, zohledňuje i jejich problémy, jejich pohled na svět. Líbí se mi, že se nezaměřuje jen na představení Saši, ale i na ostatní postavy (a že jich bylo celkem požehnaně). Čtenář má pak o každé postavě zhruba jakýs takýs přehled. Líbí se mi i popis vnitřního fungování kriminálky. Za mě to bylo fajn - odpočinkové, ale zároveň příběh se spádem.
Na to, že Štorkán píše spíše pro mládež, tak mne velmi překvapil.
Z knížky jsem měla rozporuplné pocitý na jednu stranu mne bavila a šokovalo mě chladnokrevné přemýšlení Lisy. Na druhou stranu některé pasáže mi přišly šíleně natažené.
Chvílemi mi splynulo dohromady v jedno sociopat a autista.
Nejvíc se mi ovšem líbila poslední kapitola, kde vidíme vývoj charakteru Lisy.
Druhý díl komiksové série Iko vůbec nezaostával za prvním, ba dokonce ho i předčil. Marissa nezklamala. Nechyběl humor, nadhled a i napětí
Příběh byl velmi čtivý. Navazuje přesně tam, kde skončil první díl. Líbí se mi propletení minulosti s přítomností. Udivuje mě Saraina snaha chtít každému pomáhat. Co na mě zapůsobilo, bylo i změna a vývoj Eril-Fane. Postavy Novy a Kory příběhu dodaly na čtivosti a vysvětlily mnoho nezodpovězených otázek a čtenář mohl díky nim pochopit i chování Skathise nebo i Minyi.
Jsem nadšená oběma díly. Líbily se mi!
Kniha měla fajn námět, zajímavý a poutavý rozjezd, chvílemi jsem si uvědomovala, že jsem ráda za to, že je "jen korona" a ne Bezvodí. Ale určité pasáže mi přišly tak neskutečně překombinované, že to nebylo možné a ztrácelo to na uvěřitelnosti.
Příběh byl čtivý, ovšem tentokrát mi nepřišel tak propracovaný. Přišlo mi to všechno uspěchané, překombinované, přeintrikované.
Chyběl mi v tomto příběhu gryf a spád.
Najednou mi přijde, že výsledkem a řešením všeho je smrt.
Vše se událo za hrozné krátký časový interval.
Konec byl velmi otevřený.
Příběh byl napínavý, akční, dobrodružný, promyšlený a plný intrikování a tahání za nitky a lží. Cia je velmi inteligentní a chytrá, což je pro dost lidí z vyšších míst trnem v oko.
Líbí se mi Ciina opatrnost, když se rozhoduje komu věřit či nikoliv a umění jednat pod tlakem.
Kapitoly jsou průměrně dlouhé a děj má spád
Po dočtení nutně potřebuju další díl.