432830 komentáře u knih

Chlapce jsem četla ihned po Schindlerově seznamu. Nevím, zda to byla výhoda nebo naopak nevýhoda. Nevýhoda patrně v tom, že Schindler je napsaný bezvadným částečně dokumentárním a částečně románovým stylem, ten příběh prostě chytne u srdce a dojme vás ve všech bodech...Chlapec na bedně už je spíš takovým doplněním, ozvláštněním, když se ještě nechcete vzdát toho silného příběhu.

1 31.12.2018

Klasika, kterou jsem si přečetla až teď ve 22 letech...Strašně dlouhé dílo, které na svých stránkách odkrývá nesmírnou spoustu informací, příběhů, představ..Trošičku mi vadily opakující se slovní obraty a pasáže, celkově mě dílo nudilo jen v několika málo částech..Knihu jsem si přečetla, protože jsem mělo po čase chuť zase na nějakou světovou klasiku a věděla jsem, že knihu si zamilovala sestra, když ji četla někdy na střední...nemám až tak nadšené pocity jako ona, dokonce jsme se bavily, že chtěla číst Sinuheta po letech znovu, ale nedostala se přes sto stran...tedy možná je to dobou a trochu zastaralejším jazykem, možná opravdu velkou obsáhlostí, ale na víc než tři hvězdičky se v tomto případě necítím.

4 31.12.2018

Miluju detektivky, miluju Chandlera, Christie, Klevisovou! Takže paráda

2 31.12.2018

Ohromně poutavý konec!! Pasáže s vlky opravdu zajímavé, dalo by se říct, že mě kniha nadchla, ačkoli podobný styl bych si přečetla až po delším čase...

1 31.12.2018

Kniha se četla dobře, všechno plynulo dynamicky, ale možná až příliš rychle. Podle anotace jsem čekala, že se děj zaměří hlouběji do problematiky s odloženým dítětem nebo s odsunem Němců. Ale ne. Kniha mapovala zhruba první třetinu Klářina života, přičemž podle mě tu mělo až moc prostoru její mládí v Německu. Ne že by tato část byla nudná, to v žádném případě, spíš na úkor toho byla okleštěna ta podstatná část - tedy česko-německé vyrovnání, krádež dítěte a taky ten zvláštní vztah Kláry a Fuchse...Chvílemi mi kniha přišla trošku povrchní, ačkoli to je asi autorčin styl (strohost, kusost, odměřenost)..Ale navzdory tomu všemu, mnou konec pohnul, uvědomění si, že žena, která tohle všechno zažila, nakonec umírá v ústavu s Alzheimrovou chorobou a na jediné, co si vzpomíná, je právě ta osoba, která v knize nebyla úplně sympatická....4 hvězdičky za to, že kniha je zase něco jiného a nového a za ten konec, který vámi ještě nějakou dobu doznívá...Pravděpodobně se nabízí srovnání s Tučkovou a její Gertou Schnirch, která je více zaměřena na osud jediné obyvatelky, oprošťuje se od ostatních postav a podává více informací o samotném odsunu, internačních táborech a podobně. Katalpa naproti tomu řeší spíše psychické rozpoložení mladé silné ženy, která ač v přepychu, neustále ztrácela lásku...

3 31.12.2018

Ano, zápletek, epizod a postav bylo v knize tolik, že jsem některé pasáže musela číst vícekrát. O to víc mne ale kniha pohlcovala, vlastně jsem ty pasáže četla znovu s chutí, protože jsem měla šanci objevit něco, čeho jsem při prvním přečtení nevšimla. Souvislosti ve vztazích mezi hlavními i vedlejšími postavami, souvislosti v jejich osudech...Víc než samotné postavy mě zaujalo prostředí, ve kterém se děj odehrával. Krutá sibiřská tajga se svými drsnými kmeny...Surovost řepáků se ve finále nejevila tak brutální jako konečné řešení Charyňských ohledně Hablunda. Konec byl vynikající také svou implicitností. A teď pozor na spoiler!!!! To, že Hablunda Buro se stařešinátem nakonec snědli, mi docházelo docela dlouho..a zase jsem se vracela v pasážích a ujišťovala se, že jsem to pochopila správně. Konec šel v průběhu knihy předvídat, ale množství dalších zápletek umožnilo právě tu výraznou pointu. Proto lidé stále ohmatávali a potěžkávali Hablundovy paže, proto v knize padlo, že za Bura se jedli lidi...Naprosto netradiční tematika knihy, konečně něco nového! Styl Petry Hůlové mě naprosto nadchnul, ať to byla Paměť mojí babičky nebo Stanice Tajga..V podstatě nemám k tomuto stylu psaní výtku...Jen tak dál!!!

2 19.12.2018

Uzasna kniha, ktera bere dech...uz dlouho jsem nic neprecetla tak rychle...vzhledem k tomu, ze se tato kniha objevila na nasem vysokoskolskem seznamu povinne literatury, bala jsem se, ze pujde o dilo s premirou filozofickych myslenek a podobne...ale tato kniha me uchvatila svou surovosti, nesmirne zivym jazykem a neotrelymi metaforami!!! Stoprocentne plny pocet hvezdicek ????

6 14.12.2018

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla. Hodně mě ovlivnila, dala nahlédnout do jiného světa. Věřím, že si ji někdy přečtu ještě jednou (nebo i dvakrát), opravdu doporučuji, neuvěřitelný zážitek z četby! Je to kniha, kterou nikdy nechcete dočíst :).

4 15.11.2016

Poměrně poutavá kniha, docela se liší od ostatních knih svým spádem a propracovanějším dějem, hlavně co se týče Štěpánova osudu.

1 11.09.2016

Začátek se docela táhne, vcelku podrobně se nám představují hlavní postavy, ke konci to jde šupem. Nebyla to nejlepší knížka, kterou jsem četla, ale dalo se to. Obávám se ale, že mi nezůstane v paměti příliš dlouho, jelikož zápletky nejsou nijak dramatické, jde zkrátka o život jedné rodiny v průběhu doby předválečné, válečné, meziválečné a poválečné.

1 29.07.2016

Nejlepší kniha od Pecháčkové, co jsem četla. Autorka se vcítila do postav, pocity vraha, který zmařil nejeden život, jsou zde dobře vyjádřeny. Kniha má spád, čtenář čeká, co se nakonec stane, zda vraha odhalí, nebo se sám přizná.

29.07.2016

Úvodní a závěrečná část knihy byla nejpoutavější a nejdramatičtější. Dílo je vcelku nadčasové, pokud se žena zamiluje do jiného, nikdy to nedělá dobrotu. Líbila se mi nářeční slova, části krojů a kopaničářské zvyky, na tom celém je asi kniha založená. Děj nejde nijak dynamicky vpřed, prostřední část trochu stagnuje a vcelku nic podstatného se tam neděje, ale jinak charakteristiky hlavních postav zajistily vcelku čtivý celek.

07.07.2016

Ačkoli se kniha dobře četla, nějak mi zapadá do schématu socialistického románu. Kladná hrdinka, která ví, co je správné, obětuje svou lásku, aby nerozbila cizí manželství. Popravdě mi hlavní hrdinka Martina nebyla zrovna sympatická, asi pro tu svou uvědomělost a vzornost.

07.07.2016