432830 komentáře u knih
Autoruv styl je na muj vkus pomerne jednoduchy. Je to psane jako pohadka. Po kvantech narocnejsi literatury nejsem touto cetbou uspokojena. A to jsem pritom i vyznavacem tzv. brakove literatury severskych krimi. Ale tohle narocne tema si jednoduchy styl nezaslouzi. Podle me.
Jeste jsem knihu nedocetla a mam chut ji zavrit a vyhodit z okna. Nevim, jak to dopadne, ale davam odpad za epizodu s ucitelkou Hosmerovou. Dva nechutne drzi pubertaci si udelaji z ucitelky srandu a navrch ji jako obvini z rasismu? No od autorky uz si vickrat nic neprectu, protoze tohle me dostalo. Hnus
Nejvic se mi na knize libil vcelku prekvapivy konec.
Vic bylo ale bohuzel veci, ktere se mi nelibily. Cim vic knih od Hartla ctu, tim vic mi lezou na nervy nektere jeho STALE SE OPAKUJICI vyrazy, jako "vymezit se", "krasava", veskere novotvary s predponou "vele-", v teto knize me privadelo k silenstvi slovo "divocaci", kterym castoval Soviny kluky vic, nez je zdravo, a podobne.
Krome jazyka me dost stvaly obe Alesovy holky, ktere byly tak rozmazlene, ze jsem si strasne prala, aby se do londynskych skol nedostaly. Hruza, des ta jeho vychova. Ale co cekat, kdyz vzesly ze vztahu s Jelenou, kterou Ales vlastne ani poradne neznal, ale straaasne ji miloval. Nepletu-li se, spali spolu tak mozna jednou, byli spolu od listopadu do unora? Ale uzasna laska, uzasna zena, perfektni romance...
Zatim od Hartka vede jednoznacne Erotikon.
Knihu hodnotim pouhymi tremi hvezdami z duvodu, ze mi zde na Databazi prijde silne nadhodnocena. Jak pisi nekteri uzivatele nize, fikce z prostredi koncentracniho tabora, nadto napsana Americankou, je opravdu velmi fiktivni. Nad nekterymi situacemi clovek jen kroutil hlavou. Bylo to cele jakesi vyumelkovane, laska mezi Leem a Sage, neocenitelny upiri pribeh Minky,...
Dostal me akorat konec, ktery celou knihu vlastne zachranil, protoze to byl jediny wow moment, ktery jsem opravdu necekala a moc se mi libil.
Oproti predchozim dilum se autorka mene venuje osobnimu zivotu rodiny a nechava vyniknout spise zanikle mesto, jeho stavby a realne historicke postavy.
Svym zpusobem smutne cteni, cloveku je z toho uzko.
Film jsem videla hoooodne davno a vetsinou tak nejak rozkouskovane, vim, ze me bavil, ale urcite jsem ho tehdy plne nepochopila. Knihu jsem dlouho odkladala a jsem MOC RADA, ze jsem se k ni odhodlala. Nechala ve mne silne dojmy. Vubec jsem ji nechtela docist, ta atmosfera, dej, postavy...bude mi chybet
Dobra oddechovka.
Nicmene jazykovy styl autora bych shrnula do jedne vety:
Krasava se neakceptovatelne vymezila.
Nektere vyrazy clovek nepouzije za cely zivot tolikrat, kolikrat je Hartl dokaze vpasovat do jedne kapitoly.
Tak hledim, jak malo recenzi a hodnoceni kniha ma. Me netradicni styl psani velmi zaujal, "rozhovor" dvou mrtvych divek, obeti jednoho bezskrupulozniho manipulanta, vytvoril pomerne dost ponurou atmosferu. Mne teda behal mraz po zadech.
Vubec se mi do kritiky Tuckove nechce, ale prece jen jsem byla malicko zklamana. Vyborny start, clovek cekal, co z toho vseho bude, a ono z toho nakonec bylo tolik, az to zajimave nebylo. Zazraky, mysteria, rodinne vztahy,... uz to tu od nekoho padlo - prekombinovane.
Obdivuhodna prace co se tyka tematu, znalosti, zajimavosti. Proto jsem ubrala jen jednu hvezdicku.
Silny pribeh obycejneho narkomana...Precetla jsem spoustu knih tohoto zanru a tahle ve mne zanechala neprijemny pocit...Pravdepodobne je to dobou, v niz je pribeh popisovan, a rovnez stylem psani. Napred mi publicisticky styl prisel zvlastni, ale nakonec doznavam, ze vtahl ctenare opravdu do deje...Komunisticka doba, kdy drogy nebyly beznym spolecenskym problemem, kdy vsechno, vcetne pervitinu, teprve zacinalo, na me v tomto pripade dychl strasnym zoufalstvim. bezvychodnosti tim, ze se za dalsi leta vsechno jeste mnohonasobne zhorsilo...Drogy jsou proste hnus!
Tak trochu plytke...romany zacinaji byt velmi podobne (podobne postavy, osudy, rodiny, prostredi, pocity, problemy,...).
(SPOILER) Neskutecne nesympaticka, malicherna, sebestredna hrdinka. Resi uplne kraviny, je to desna barbina, no des... Nicmene, tri dily jsem precetla, cimz padem me to do deje vtahlo, ctive to urcite bylo.
Konec me teda prekvapil, cekala jsem, ze skonci s P-O...a tak jsem zacala patrat! 4. dil, na jehoz titulce je Charlotte s miminem se v CR nevydal a ani nevyda. Nakladatele nas tedy nechavaji v tom, ze Charlotte zustala s Maxem. Nicmene, kdyz jsem patrala dal, zjistila jsem, ze autorka vydala dalsi miniserii a hadejte o kom je a jak se jmenuje! Sladky zivot Juliette GAGNON! A zde se dozvidame, dle prijmeni, ze Charlottino dite je nakonec Pierra Oliviera Gagnona a s nejvetsi pravdepodobnosti se k nemu ve 4. dile vratila (tohle uz je tedy jen ma domnenka). Takze tak.
Prvni dil se mi docela libil. Druhy dil jsem precetla rychle, ale na samotne cteni uz jsem se moc netesila. Charlotte je v tomto dile velmi nesympaticka, sebestredna, afektovana, otravna! Porad si stezuje, pritom jen utraci cizi penize, fuj to je ale opruzka!
Kdo byl fascinovan zivotem Christiane F. a nadto ma rad pribehy ze zivota narkomanu, mel by si knihu precist. Samozrejme nezanechala tak hluboky dojem jako My deti ze stanice ZOO, ale to uz pravdepodobne zadna kniha...
(SPOILER) Jak vidno, jsem asi jedina, koho tento "thriler" neohromil. Kdo je skutecnym vrahem bylo ve druhe polovine knihy jasne a ty zaverecne strasne napinave kapitoly me nudily tak, ze jsem preskakovala kazdy druhy radek. Nesympaticka hlavni hrdinka Reni, polomrtva ujde 20 km pousti a jeste se ji tam zjevi ctyrnohy partak na pomoc, ktery zaplni tu diru po jejim predchozim mrtvem psovi. No tak to byl ale vrcholne kycovy konec.
Letos vydane krimi - tak takto opravdu ne!
Co ti lidi tady frflaji?? Knizka byla bozi, bylo oznameno predem, ze jde o "tak trochu jinou detektivku", takze proc by se měla kniha tvarit jako neco co neni (patrne tady nekteri touzi po severske krimi, to ale logicky nesahnu po ceske Trestikove proboha)?
Styl Trestikove je svizny, lehky, dynamicky, nechybi humor, nadsazka, ironie... Proste cteni do nepohody, skvela oddychovka riznuta napinavou krimi zapletkou, jinak samozrejme hlavne spletite drama nekolika osob. Vyborne se cetlo.
Od Jakuby Katalpy jsem mela moznost cist roman Nemci a uz tehdy me styl psani nadchl. Na Zuzanin dech jsem s napetim cekala cely rok a vyplatilo se. Osvezujici dynamicky styl vypraveni se oprostuje od zbytecneho komentovani okoli, doby, historickych faktu. Libilo se mi, ze koncetracnimu taboru je venovano asi tak 50 stran, zkratka ne vic, nez je nutne. Nejedna se historicky roman z prostredi koncentracniho tabora, ale spise o romanticke drama na pozadi druhe svetove valky.
Mozna ne vsechny dejove zapletky davaly vzdy stoprocentni smysl, ale vubec nicemu to nevadilo. Roman nebyl delsi nez potreboval a to hodnotim kladne.
Zvyknout si na styl psani byl pro me docela orisek. Ja sama jsem si denik psala, ale teda ze bych vynechavala slovesa, nebo pouzivala tolik infinitivu, tak to ani nahodou, trochu mi to vadilo. Moc mi vadila samotna hrdinka - Marta. Tak nesympatickou osobu, ktere ma clovek chut dat akorat pres drzku, v knize hned tak nenajdete. Mysleni spis patnactilete nez devatenactilete...
Jinak ale ctive, objevilo se par necekanych zvratu, za chvili jsem to mela prectene.
Prvni polovina knihy strhujici, nesmirne ctiva, nemohla jsem se dockat, co se z toho vyvine...Proc z toho ale autorka nedostala vic? Mrzi me, ze se asi od pulky vse zrychlilo a motivum hlavnich akteru se nedostalo vic prostoru. Z nametu se dalo udelat mnohem mnohem vic. Strasna skoda...
(SPOILER) Mne se povidky libily moc, paradoxne tedy nejmene hlavni a nejdelsi povidka Zarlivost, ktera mi prisla trochu jako klise (zamena dvojcat). Vetsina ostatnich mela prekvapive rozuzleni.