A.B. komentáře u knih
Alessandro Baricco ve své nejlepší formě. Když HO milujete, tak není co řešit. Ohňostroj nápadů, které nenechají čtenáře vydechnout. Jedna z knih, kdy si s posledním slovem na posledním řádku říkáte: PROČ? Proč už je KONEC? Tohle by mělo (a mohlo) mít dalších 200 stran a byla by radost je číst. Doporučuji každému s otevřeným srdcem i myslí.
Je pár drobných střípků:
Prvú polovicu roboty urobí oko, všetko ostatné je dielom duše... (str. 14)
Zatvárame sa do zdvihnutých golierov, ako sa občas zatvárame do svojich myšlienok. (str. 42)
Už bol starý, ale nevyzeral, že by si to všimol. (str. 50)
Text nie je ukončený a ďalej ho deň čo deň píšu kroky ludí. (str. 56)
Všetko sa znovu a znovu skladá a to je život. Preto sa nepýtaj, či jestvuje nejaké predtým alebo nejaké potom, lebo jestvuje len teraz. (str. 60)
Klamať jej by bolo to isté, ako ukradnúť koňa niekomu, kto ti ho chce podarovať. (str. 76)
Pohladenie bez dvojzmyslov, bez požiadaviek, bez roztúženia, bez úsilia upútať pozornosť. (str. 96)
Sú takí ako ja, ale ja nie som ako oni. (str. 113)
Isté veci musí človek zažiť, aby ich pochopil. (str. 184)
Život plynie tak či tak, nás na to nepotrebuje. (str. 199)
Skvělé.
Jen drobné střípky:
str. 78: být samotář je přednost; být osamělý je slabost. a lékem na osamělost je samota
str. 143: jaká cesta vede kupředu?
str. 157: nic než lásku nemáme
str. 176: život není to vyprávění, jaký očekáváme a jak ho chápeme
str. 177: láska je vždycky směsicí niterného a teoretického
str. 178: v lásce jde spíš o pravdu než o štěstí
str. 180: cesty osvícení mi byly vždycky podezřelé, jakkoli se dokázaly tvářit racionálně
str. 189: paměť je koneckonců závislá na představivosti
Skutečná svoboda netkví ve slovech, ale v mlčení. V tom, že slova neobelžou vlastní, pravdivé, vnitřní myšlenky.
Koncentrovaná lidská lež má sílu, jejíž hranice zatím neznáme.
Do nebe nepřijde ten, kdo vyznává správnou víru, ale ten, kdo je spravedlivý.
(Skvělý román Józefa Mackiewicze shrnut do tří zásadních citátů z knihy. Ovšem důležitých myšlenek, zejména pro dnešní dobu, je plný. Doporučuji všem vnímavým lidem.)
Umelecká diela sa netvoria. Umelecká diela sa stávajú.
Vždy chýbala možnosť predstaviť si modernosť ako pôžitok. Vždy ho učili báť sa jej. Nikdy ho neučili túžiť po nej.
Ide o to, že zmysel je nomád.
Nijaké hudobné dielo nie je také silné, aby prežilo hluchotu toho, kto ho počúva.
Dokonca i vnímanie toho, čo sa deje, sa stalo istým druhom performancie: prudké, drsné zvýšenie prílevu informácií doslova rozvrátilo samotný koncept udalosti a zmenilo jej pokojný rytmus, jej charizmu, čas jej prežívania v kolektívnom vedomí. To, čo sa odohráva, stáva sa minulosťou tak rýchlo, že sa to nestihne ani len vykryštalizovať do prítomnosti.
Dejiny sú väzenie so širokými mrežami. My tu v úlohe dozorcov naďalej strážime väzňa, ktorý dávno ušiel.
Ak nič nemôžeme očakávať, nič nás nemôže prekvapiť.
Ak sa musíš opýtať, čo to je, nikdy sa to nedozvieš. (Louis Armstrong)
(Několik střípků ze skvělé sondy i ponoru do hudebního světa a jeho vnímání prostřednictvím našich emocí či svobodomyslných vnitřních zážitků. Další neuvěřitelný kousek od milovaného A.B. Všem nepředpojatým milovníkům hudby a "chytrých písmen" vřele doporučuji.)
Drobky geniality rýžované děravou lopatou z kaluží spálené historie. (...poblít se z té jalovosti života. / str. 128) Střípky tajuplných světů, které ozářily na zlomek chvíle několik blízkých očí, aby jim bylo hned souzeno shořet v atmosféře budování nového světa za pomoci rozdupaní toho minulého koženými bagančaty. (Kdyby bylo možné zvrátit rozvoj, dosáhnout jakousi oklikou znovu dětství, ještě jednou mít jeho plnost a nezměrnost - bylo by to dosažením "geniální epochy", "mesiášských časů", které nám přisoudily a přislíbily všechny mytologie. Mým ideálem je "dospět" do dětství. To by teprve byla skutečná dospělost. / str. 101) Všecky krásy nenávratně ztraceného světa v nahotě všedních dnů... (Chtěl bych ticho a samotu, ale ne úplnou. Jednoho či dva lidi, kteří by mi nepřekáželi. / str. 154)
Maličko jsem byl zaskočen "kompletním" zpracováním všech "barev", které s "šedesátkami" a muzikou souvisejí, tedy big beat, hippies, drogy, sex, krádež písně, lesbická (nejen) láska, nemanželský potomek, válka ve Vietnamu, mírové (nejen) demonstrace, ale vše napsáno opět s bravurou "mistra" Mitchella včetně "pověstných" odkazů a vsuvek, okořeněno "setkáním" se spoustou legendárních postav (za všechny jen nezapomenutelní Francis Bacon a Leonard Cohen). Tedy za mne opravdu ohromující ponor do časů, kdy se ještě četly noviny a hudební žebříčky, kdy dlouhé vlasy pohoršovaly na obou polokoulích a hudba určovala tep srdcí i dějin. Mohu všem doporučit. Jakoby nám ta léta sakramentsky uvízla pod kůží (i těm později narozeným) a stále víc "chyběla"...