Achillesaželva komentáře u knih
Na celý život mi z knihy utkvělo toto (parafrázuji, ale ten konec je přesně):
".. žena, když se směje, ať to není jako když oslice hnusná hýkajíc otáčí mlýn"..
Prostě pecka!!
Mimořádně zajímavá osobnost slovenské církve minulého století. Prověřená nejprve hrůzami války, později represemi komunistického režimu. V rámci akce "Ř" internována na Bílou Vodu (ČR, Jesenicko), kde je společně se stovkami dalších řeholnic, které byly vyhnány ze svých klášterů, pohřbena.
Neobyčejně vzdělaná, pracovala jako učitelka, znala několik jazyků, hudebně nadaná, ale především duchovně vyzrálá osobnost. Poznává, že její úloha v církvi je neustálá modlitba a oběť v duchu Krista Velekněze. Píše rukopisy o vznešenosti všeobecného kněžství a touží založit skupinu lidí, kteří by se modlili a obětovali za kněze. Sama píše před svou smrtí, že se jí to již nepodaří, ale že nyní ví a je klidná, protože Duch Svatý si vzbudí v církvi duši, která v tomto díle bude pokračovat. Její prožitky s Kristem jsou, jak víme, rovněž mystického charakteru. Duchovní vedení měla od jezuitů. Hnutí, které pokračuje v jejím apoštolském přání nese dnes název Služebníci Ježíšova Velekněžského Srdce a čítá dnes více jak 7000 členů (osob různých povolání a stavů) převážně v ČR, na Slovensku, ale i v dalších zemích.
Kniha je velmi čtivou autobiografií a rozhodně stojí za přečtení a seznámení se s touto výjimečnou řeholní sestrou.
V posledních letech, kdy přibylo množství podcastů a jiných pořadů ve formátu rozhovorů s hosty a čím je jich víc, tím větší devalvace kvality, a to jak moderátorů, tak i pozvaných (dnes každý může hovořit o všem, ať už je objektivně kompetentní, či ne...). Tato kniha je zárukou, že jak Marek Eben, coby tazatel, tak i respondenti rozumí svému oboru, jsou to lidé, kteří už v životě něco zažili a mají tak co říct. Kniha je rozhodně obohacením. Doporučuji!
Je zvláštní, že Hosana nikdy nepatřila k mým top zpevnikům. Nejvíce jsem používala část písní z Taizé. Možná, že pro kytaristy byl nepraktický i ten formát knihy. Mnohem více jsem využívala Koinonii například. Neopustím si rýpanec ke komentáři od @vejmel. Na obálce je napsáno: Hosana - zpěvník křesťanských písní. Nikde tam nečtu - kytara patří do kostela ani nic podobného. Zpěvník jsem většinou viděla spíše na různých farách, táborech, v přírodě...a pokud v kostele, tak buď v rámci mší na víkendovém programu, dětských mších, popřípadě studentských. Chápu tu věčnou tahanici mezi kytaristy a varhaníky. A jsem v mnohém na straně varhaníků. Vůbec neschvaliji, aby někdo drnkal na tři rozladěné struny a nazýval to důstojným liturgickým doprovodem. Ale z mé zkušenosti máme v ČR opravdu kvalitní scholy, vynikající muzikanty a často i mladé kytaristy na výborné úrovni, takže to těm děckám a mladým lidem (ke kterým jsem ještě nedávno také patřila) vůbec nechci brát. Ale ano, veďme je i ke kráse varhanní hudby, kráse liturgie a je téměř jisté, že jednou kytaru spíše odloží, dozrají a dorostou i do těch varhan. Učme se, prosím, všichni vidět i větší celek a nesuďme a priori.. Propastí ve společnosti je už tolik...
V zásadě souzním s velmi pěkným komentářem od @mirektrubak. Je to tak, že text samozřejmě není beletrií, ale na to, jak závažný svým obsahem je, podařilo se jej sestavit tak, aby byl čtivý, pochopitelný a přístupný i veřejnosti bez teologického vzdělání. Což je mimochodem trend odpovídající 2. Vat. Koncilu. Je ohromující, že celý poslední oddíl je věnován křesťanské modlitbě. Nikdo tedy nemůže říct, že katolická víra je jen jakýmsi souhrnem morálky a paragrafů. Ne, je to život z víry a tento život je živen a oživován modlitbou, tedy žitým vztahem s živým Kristem. Pakliže z tohoto vycházíme, snáze porozumíme, že i tento vztah musí být jaksi definován a orámován. Já myslím, že by to mohla být užitečná četba nejen pro katolíky, ale též i širší veřejnost s hlubším zájmem o všeobecné vzdělávání - s ohledem na to, že stále ještě tvrdíme, že jako společnost stojíme na křesťanských základech. Otázkou ale je, nakolik si my sami (katolíci) dokážeme tohoto textu vážit, vzít jej vůbec do ruky, nabídnout jej ostatním k prolistování...anebo jen společně o něm hovořit.
Běloun!! Opravdu mě připravil solidně...Asi si otevřu šampaňské na oslavu toho, že jsem se díky němu před 20 lety skutečně na gympl dostala, ale i toho, že už ho nikdy nebudu potřebovat ;-)
Nejvíce se ztotožňuji s komentářem od @Dámaskloboukem. Řekla bych, že je to přeceňované dílko. Verše jistě pěkné, Nezval uměl, ale obsah...?? Ničím jsem se neobohatila, prostě jen plytký příběh bez hlubšího přesahu. Takové tlachání dohromady vlastně o ničem.
Toto je nádherná kniha. Autor pochopil podstatu kontemplativní duše. Myslela jsem si, že je to nemožné...pro muže...ale přece! Cenné, hluboké, krásné!
Ha! Při čtení Dravce jsem měla velice podobné pocity jako u filmu Leon (1994). Moje guilty pleasure, prostě. Film byl z morálního hlediska tak absurdní...Leon zakazuje Matyldě mluvit sprostě, a přitom jí s sebou v zápětí bere do bytů, kde vraždí drogové dealery na objednávku.. No absurd!! A v této knize Marka Epsteina je to pro změnu Morris, který je charismatickým ochráncem bezbranné a týrané ženy... akorát si občas od tohoto bohabojného pomáhání bližnímu v nouzi odskočí natočit skupinové porno s teenagerkami...Taky absurd!! Ale co na tom, koho to zajímá, kniha má spád, čte se krásně a je i přes těžké téma oddechová díky vtipným kapitolám, které vypráví Berucha (má jí být sice jen devět, ale vypadá to spíš jako deník náctileté dívky...No, co už, čte se to dobře, baví to, takže další absurd velkoryse odpuštěn). A na závěr happyend jako z Hollywoodu! Já jsem s knihou spokojena, opravdu. A kritiky, kteří ji dosti ztrhali v recenzích zdravím, usmívám se na ně, mávám a v duchu si říkám: "Ano, máte pravdu... Ale stejně je skvělá!"
Doktor Dýmal mě křtil. Patřím ale už spiše k "Vitáskově generaci". Tím spíš jsem doslova zajásala, že sborník ke 100. výročí narození Dr.Dýmala v Refugiu vyšel. Takto jsem měla možnost poznat jeho osobnost a nejen to, ale také mnoho opravdu zajímavých respondentů, kteří na něj vzpomínají, každý ze své jedinečné perspektivy. Mám tuto publikaci velmi ráda a Refugiu jsem za tento počin velice vděčná!
Pár situací zábavných, jinak laciné a obscénní... Napadá mě, že v tomto je podobnost Hartlovi opravdu nápadná. Tak jedna hvězda za snahu.
Byla jsem na Patrika Hartla zvědavá, a dokonce jsem se těšila, protože některé rozhovory s ním byly skutečně zábavné. Tím spíš jsem nevěřila vlastním očím, že jsem už na straně 12 (!) četla toto:
"...zpod ručníku vykukuje kus jeho bimbála. Nechtěl se tam koukat, ale zaujalo ho, že to bimbálo musí být o dost delší než jeho. Jinak by rozhodně nevykukovalo."
A řeč je o dvou dospělých mužích. Nemyslím si o sobě, že bych byla nějak extra prudérní, ale co je moc, to je moc. Mám prostě jiný práh citlivosti pro to, co je to humor. Ještě jsem letmo knihu prolistovala, abych usoudila, že je ještě mnoho jiných knih, které stojí za přečtení mnohem více. Knihu jsem odložila, hvězdy (ani odpad) neuděluji. Tohle není nic pro mě.
(SPOILER) Pokud by někoho zajímalo, jak dopadl Vasja atd..
https://24smi.org/celebrity/1531-vasilij-aksyonov.html
https://youtu.be/SsyjUfMuklQ?si=RHwOQ47cn14esPVJ
Ve skutečnosti Pavel Aksenov měl z prvního manželství dceru Maju a Jevgenije zase ze svého prvního svazku syna Aljošu, toho který zemřel během obléhání Leningradu. Vasja byl prvním společným dítětem Pavla a Jevgenije. Jejich manželství ale nebylo příliš šťastné, a když se po jejím návratu z Magadanu do Moskvy vrátila, aby byla rehabilitována, dokonce se s Pavlem setkali a projeli společně parníkem. Politicky i lidsky si ale byli již tak vzdálení, že návrat k sobě ani nepřicházel v úvahu - na Jevgenii čekal doma Anton Walter a společně žili až do jeho smrti a vychovali spolu adoptivní dceru Tonju.
https://youtu.be/ilowZNPutFI?si=Kf3O-S3MWdjN4-re
Antonína Aksenova se o své adopci dozvěděla teprve ve věku cca 15 let, již po smrti Dr.Waltera. Matka jí to sdělila sama, aby se to dcera nedočetla až v knize, která měla brzy vyjít. Další zajímavostí je, že došlo dokonce jednou k setkání Ginzburgové a Solženicyna. Už tehdy o sobě věděli, JG měla pověst "Solženicyna v sukni", kterou ale ze skromnosti odmítala.
Existuje mnoho dalších odkazů, tento poslední obsahuje souhrnné info a krásné fotografie.
https://bessmertnybarak.ru/Ginzburg_Evgeniya_Semenovna/
Je zajímavé, že po svém uvolnění z druhého (tentokrát) domácího vězení v roce 1991 přijala křesťanství, stala se katoličkou a se svým mužem žije ve Francii. Každopádně její další osud je na internetu dohledatelný. Silná žena!!! Knihu doporučuji.
Všichni (až na jednu výjimku, ale všimla jsem si, že @1Pomněnka má obecně negativní vztah k soukromým zjevením...tak proč je pak vyhledávat..???) krásně o Gabrielle píší, tak já za sebe jen dopotvrdím, že toto je další mystická pecka a tekoucí pramen sladkosti a něhy (bez sentimentů, prosím), kterou dokáže dát jen Ježíšovo Srdce. Kdo učinil s Bohem hlubší zkušenost, je nepodveditelný. Svůj pozná svého. Jistěže zde promlouvá Ježíš, vždyť je to tak voňavé, krásné, pravdivé a povzbudivé. Díky za to! Krásné.
Tvorba bratří Ebenů je, jak sami říkají, těžko zařaditelná. To ovšem neznamená, že neposlouchatelná, ba naopak! Byla jsem na jejich živém koncertu a okouzlila mě skvělá atmosféra sálající z celé kapely a též z Marka E., který je skutečně sympatický a profesionální stejně tak při vystoupení v kinosále pro 200 lidí, jako na velkém pódiu a během televizního přenosu.
Co se zpěvníku týče, jejich písně vyžadují o něco větší hudební dovednost, než je to běžné u klasických táborákových písní.
Taky se Vám zdá, že na tom vyrostla půlka republiky, a přitom komentář jen jeden a hodnocení pouze od 3 uživatelů DK? Nic lepšího, než co jsem napsala u Žalmana, nevymyslím. Tedy, já jsem folkem odkojená a i když je to dnes všechno už docela jinak, nemám důvod to popírat. Nedvědi tak naivní, až krásní. Někdy je dobře, mít odstup sám od sebe ;-)
Pro nejmenší děti velice pěkně zpracované, zábavné i poučné. Dospělí se mohou spolu s dětmi bavit hledáním slepic. Tajemství! Víc v knize ;-)
V době, kdy se mi to dostalo do ruky, jsem již byla zaměřená na hlubší studium teologie. A protože jsem tím pádem nebyla cílová skupina tohoto počinu, tak za sebe hodnotím pozitivně nejvíce dvě věci: nápad (že toto vůbec vzniklo) a grafické zpracování!!! Perfektní je, že hledáme způsoby, jak doktrínu předat mladým (a nejen jim) a též je opravdu osvěžující, že je kniha prostě pěkně udělaná!
Souhlasím s pozitivními komentáři, je to mezigenerační dílko, hodí se k rodinnému čtení. Jednoduchý, ale jadrný a věcný styl, nic nasládlého, přitom velká laskavost. Osobnost Tita Zemana stojí za to poznat a toto je pro začátek dobrá volba!