Adapa komentáře u knih

Jednoduchá kýčovitá oddychovka, která se skvěle čte a nesmí se nad ní příliš přemýšlet, protože jinak najdete spoustu absurdit. Ale pobaví to a to je ten hlavní účel.

Mark Stone je opět odstaven na tři měsíce od služby a tak se nechá najmout podivnou krásnou ženou na výpravu na neznámou planetu Tarak. Tam zjistí, že ji sužuje podivný král a tak spolu se svým androidním přítelem Rayem změní osud planety, přitom odhalí královo tajemství i to, kdo byla ta tajemná žena, která ho na Zemi na tuto misi najala.

Opět spousta bitek, krásných žen Prostě ať je to jakýkoliv díl, je to stejná šablona. Ale má to své kouzlo.

6 09.09.2023

Válečnou epopej, tak jak je popsaná v anotaci knihy si představuji jinak. Jedná se o kratší román přibližující vyprávění o praporu kapitána Saburova, který je jedním z mnoha tisíc, kteří bránili Stalingrad na podzim 1942.

Sledujeme několik týdnů ze života Saburova a jeho spolubojovníků. Běžné vojenské starosti. Saburovo zamilování do mladé zdravotnice Ani, které je 18 let a má pocit, že Saburov ve svých 29 letech už je dospělý, starý a vše prožil.

Ukrajinci, Rusové a dokonce i Tatar z Irkutska, to jsou běžní sovětští vojáci v zákopech u Stalingradu. Čte se to dobře. Dostala mě část, kdy velitel divize Ukrajinec Porocenko, předpovídá vítězství ve válce. Ale temně varuje, že za 30, 50 let nebo později se válka vrátí, znovu se bude bojovat. Simonova zcela určitě nenapadlo, že přijde válka, kdy Rusové a Ukrajinci budou bojovat proti sobě.

Knížka byla napsána v roce 1944 a je až překvapující, jak se Simonov dokázal vyhnout obdivu vůči Stalinovi a šílené komunistické propagandě. Dnes to neumíme pořádně ocenit, ale myslím si, že to musela být odvaha, vynechat ta politická hesla ve 40. Letech, odvaha ukázat, že Stalingrad se dokázal ubránit bez geniálního Stalina.

Rozhodně doporučuji k přečtení.

6 22.08.2023

V dětství mi tato KODovka utekla, zkusil jsem si ji přečíst teď v dospělosti. A nuda a nuda. Děj se odehrává někdy cca 850 let poté, co lidstvo poprvé přistálo na Marsu. Celá Sluneční soustava je zalidněna. Lidstvo staví celé mechanické planety, zkolonizovalo planety i asteroidy a chystá na cestu první hvězdolet, který má vyrazit k jiné hvězdě.

Skupinka dětí vyráží zachránit uvízlé trosečníky v podivné řece meteorů. S sebou si berou robota, který vypadá jako jeden z nich. Jsou neohrožení, bez chyb, dokonalí dětští hrdinové.

Dost tam chybí děj, nějaké další postavy krom těch dětí, nějaké názory apod.

No, číst to jako kluk někdy v době prvního vydání té knihy, asi bych byl nadšený. Teď nemohu dát víc jak tři hvězdy a nikdy se k té knize už nevrátím.

6 28.07.2023

(SPOILER) Vandenberg je ve většině svých knih stejný, má skvělý nápad, který neumí dotáhnout do větší čtivosti a neumí tomu dát pořádný závěr a vždy se knihou line několik chyb, nelogičností.

Dostáváme se na počátek 15. století, čtrnáctiletá znásilněná Afra porodí v lese, odloží novorozeně a nikomu o tom neřekne. Uteče ze statku, slouží ve mlýně, pak se dostane do kláštera a z něho uteče do Ulmu. (V klášteře se objevila jedna věc, která mi bude vrtat hlavou asi navždy. Jedna z jeptišek zapekla celou žábu do kousku chleba a Afra ten kousek snědla a nepoznala, že spolu s chlebem snědla žábu.)

V Ulmu potkává Afra svého osudového muže, o hodně staršího stavitele Ulricha, který ji propadá. Když jeho zákonitá manželka umírá, je obviněn, že kvůli Afře svou ženu otrávil. Afra se cítí na dně a proto si vzpomene na svého otce, který jí dal tajemný pergamen, že ho má použít až ji bude nejhůře. A přichází na řadu alchymisti s tajným písmem, tajemní černí zakuklenci, téměř všemocný řád zakuklenců, kteří mají své agenty všude.

Afra s Ulrichem utíkají do Štrasburku, kde začínají nový život, ale intrikami jsou rozhádáni a Afra se vydává na cestu do Solnohradu, Benátek, Neapole a Montecassina. Po cestě na moři zažije přepadení od pirátů. Občas je zdůrazněno, že umí špatně latinsky, ale v Itálii se s každým dokonale domluví, nějak autor zapomněl vysvětlit, kde se naučila tak dokonale italsky. (Podobnou nelogičnost jsem u Vandenberga zažil už v románu Odlévač zrcadel.)

Po návratu z Itálie cestuje Afra na koncil do Kostnice, kde se seznamuje s Janem Husem, který ji přijde jako jediný spravedlivý člověk. A tak mu svěří tajemství pergamenu a tím zapříčiní, že Hus je upálen.

Na posledních několika stránkách je najednou vše vysvětleno, jednotlivé osudy se protnou. Jak kdyby to autor neuměl pořádně uzavřít. Samozřejmě se ukáže, že i odložený syn v lese přežil a na posledních stránkách se musí ukázat.

Četlo se to dobře, jen ty nelogičnosti tam mrzely a přerod venkovské děvečky Afry v dokonalou ženu, která si křižuje Evropou sem tam a schází se s kardinály i papežem byl naprosto nedomyšlený.

6 05.07.2023

Nevelká historická knížka, která je zhuštěním Přemyslovské epopeje od Vlastimila Vondrušky. Na necelých dvou stovkách stran sledujeme takovou Hru o trůny po českém způsobu.

Období přemyslovských králů je jedním z mých nejoblíbenějších v českých dějinách. Bratr válčil s bratrem, spojoval se s bratranci i cizími lidmi. Papežové a římští císaře hráli partii šachů a jednotliví králové byli figurkami na šachovnici.

Krásně napsané a vše pochopí i laik, který o daném období nic neví a v hodinách dějepisu ho to nezaujalo.

Rozhodně doporučuji k přečtení.

6 01.07.2023

Po dočtení prvního dílu jsem se hned vrhnul na druhý a čekal jsem, že děj bude hned pokračovat v rychlém tempu, ale omyl. Opět spousta politikaření, galavečerů, tlachání a Ozzieho nudného putování.

Lidský nepřítel - Hora jitřního světla, je skvěle popsaný a části, kde přemýšlí a kde je popisován jeho mimozemský svět patří k nejlepším částem knihy.

Lidstvo si začíná uvědomovat hrozbu, ale dává ji jen malou šanci. Po dlouhém vyjednávání je rozhodnuto o vybudování vesmírného loďstva, do roka je postaveno prvních několik bitevních lodí. Některé z hlavních postav si začínají uvědomovat, že pomatení Strážci identity asi měli celou dobu pravdu a tajemný Hvězdoplavec existuje a infiltroval vedení Společenstva.

Invaze na více jak 20 planet Společenstva je epická a lidé po smrti několika milionů spoluobčanů teprve natvrdo vidí, jaký nepřítel proti nim stojí.

Je jen jeden vesmír a tak má být jen jeden život - Hora jitřního světla. Zajímavá myšlenka v diskuzi :)

Doufám, že třetí díl už trochu vypustí tu vatu a hlavně Ozzie konečně někam doputuje.

6 18.03.2023

Krásná sbírka povídek, které jsou takové povětšinou vesmírné jednohubky. Psáno někdy v 50. letech 20. století s příjemnou vesmírnou naivitou.

Nejlepšími povídkami jsou Medúza (ta by si zasloužila samostatný román), Hlídka (předchůdce Vesmírné Odysei) a Devět miliard božích jmen.

Naopak mě nezaujaly povídky typu Záznam nebo povídka o orchidejích.

Četlo se to skvěle, jen škoda, že to byly takové krátké příběhy, které po pár stránkách končily.

Rozhodně všem doporučuji.

6 25.02.2023

Jedna z lepších záhadologických knížek pana Vašíčka.

Velmi dobře se to čte, zpříjemnilo mi to cestu vlakem. Je to taková jednohubka na rychlé přečtení.

U této knížky jsem poprvé u pana Vašíčka měl pocit, že se snaží napodobovat Dänikena, trochu mi to k němu nesedělo, proto nemohu dát plný počet hvězdiček.

Nejvíce mě z této knížky zaujala myšlenka, že Tutanchamon byl ve skutečnosti žena. S touto teorií jsem se setkal poprvé. Je to tam podloženo tolika důkazy, že mi to pořád vrtá hlavou a říkám si, že si k tomu budu muset něco vygooglovat, že to přeci nemůže být pravda :)

Zajímavá mi přišla také teorie o původu boha Thowta. Ovlivněn Sitchinem ho mám spojen s Anunaky, sumerskou mytologií. Pan Vašíček přichází z teorií, že Thowt přišel z oblasti potopených měst v okolí japonské Okinawy.

Rozhodně doporučuji k přečtení.

6 11.02.2023

Jedno velké zklamání. Žádná nová odhalení jen chaotické plácání všech možných teorií.

Na dvou stránkách se řeší, kam se ztratil přední zub Semjona Zolotarjova při exhumaci jeho těla z hrobu. Burcující otázky jak někde v bulváru, nastolení záhady, proč se o tom nezmiňuje ani pitevní zpráva z roku 1959 a najednou vysvětlení, že zub vypadl při exhumaci těla z hrobu, že to všichni viděli, jen ho nechtěli hledat... Takže bombastické odhalení, že to není žádná záhada. Vždyť to šlo napsat do jednoho krátkého odstavce.

Na několika dalších stránkách se řeší, že Zolotarjov přežil, odešel do Izraele a tam vydal svoje paměti. Opět burcující otázky, jak se tam dostal, bude mít odhalení osudu výpravy atd.? Pak najednou vysvětlení, že je to izraelský spisovatel sci-fi a že se jedná o fiktivní paměti. To jsou ta nová odhalení, která autor slibuje už na obálce knížky?

Spousta maličkých černobílých fotografiích, na kterých není nic vidět. Než tam dát fotografii o rozměru 2 x 2 cm, tak možná raději žádnou.

V závěru shrnutí spousty webových stránek, které autor doporučuje navštívit. Naprosto zbytečný seznam. Kdo má google, najde si to. Stránky takto přepisovat je nesmysl. A navíc je dost velká šance, že za krátkou dobou některé ty pečlivě vypsané stránky přestanou existovat.

Občas nějaký youtuber nebo někdo na facebooku pod nějakou šílenou přezdívkou něco okomentuje, tak je v knize hned z toho neznámého dělán odborník, který tomu rozumí. Nechápu proč...

Další knížky od tohoto autora už zkoušet nebudu.

6 03.02.2023

Malá knížka, která je napsaná celkem běžným jazykem a dá se během chvilky přečíst. Není to ani tak analýza války na Ukrajině, ale spíše vývoj Putinovského Ruska, který směřoval k válce na Ukrajině.

V kapesním formátu vysvětleno, jak se Putin dostal k moci, jaké Rusko bylo a je, jak díky surovinám bohatlo. Velmi zajímavé porovnání Ruska v 90. letech s Čínou v té době. Jak se obě velmoci dokázali dostat úplně někam jinam.

Zajímavá myšlenka tam byla „Rus prostě najde na zemi šutr, zvedne ho a prodá do zahraničí.“ Rusko prodává suroviny a nebuduje svůj rozvoj, neinvestuje…

Knížka je psaná jasně jednostranně, kdy se Petr Holý nesnaží najít na Putinovi jedinou dobrou věc, ale tady ta jednostrannost k tomu prostě patří. Kdo si přečte tuto knížečku, měl by co nejdříve sáhnout po knížce Rusko v troskách od Solženicyna. Pohled Evropana a pohled ruského šovinisty. Přečtení obou knížek, přečtení obou pohledů skvěle ukáže ten rozdíl mezi naším a ruským myšlením.

6 15.10.2022

Nudné a naivní. Nudilo mě to a těšil jsem se, až to dočtu. Krátké, nenáročné a plné gentlemanství a popisování soupeření mezi Herlockem Sholmesem a Arsene Lupinem. Jako rozhlasová hra to mohlo být zajímavé, jako román pro kluky už to bude v dnešní době nepoužitelné.

6 01.10.2022

(SPOILER) Třetí díl je lepší jak ten druhý, ale stále je to bída. Postavy se chovají nelogicky, neustále se vrací do snů a vizí.
První část je napsána formou deníku a je zajímavá. I když v prvním díle lidem bez problémů bylo 80 let a nebyl to problém, ve třetím díle už je v šedesáti člověk starý. Autorům nějak uniklo, že před sto lety měli dlouhověkost. Tři pozemšťané putují na Rámovi ke hvězdě Sirius, po cestě přemítají nad náboženstvím, přežívají po 13 let a pořídí si pět dětí.
Ve druhé části jsou na Uzlu, velkém mimozemském hangáru, kde se setkávají s biotem Orlem, který si chce nechat jeden chovný pár lidí a další se rozhodne poslat zpět na Zemi, aby získali vzorek dvou tisíc lidí a založili na novém Rámovi vesmírnou kolonii Nový Eden. Nicole, hlavní hrdinka, se vrací se svou rodinou na orbitu Marsu, kde se k ní přidává dva tisíce lidí, které lidstvo vybralo. Není to žádná elita, ale i kriminálníci, prostitutky apod. Ti všichni začnou na Rámovi budovat novou lidskou kolonii. K mému nepochopení mají dřevěné domy, jezdí po raketě auty apod. Je jich dva tisíce, ale mají své nemocnice, univerzity, senát, vládu. Původně fungující demokracie se zvrtává ve vojenskou diktaturu.
A do toho se lidé setkávají s dalšími mimozemskými druhy, kteří s nimi v oddělených habitatech cestují vesmírem.
Naprosto nevyužitý potenciál. Kdybych celý díl přeskočil a přečetl si jen prolog ke čtvrtému dílu, vyšlo by to na stejno. Sci-fi se někam vytratilo, řeší se zde jen lidské chování a jeho nedostatky.
Sahám po dalším dílu, ale budu rád, že už tuto ságu dočtu.

6 20.02.2022

(SPOILER) Po několika letech se mi dostal do ruky western, čekal jsem od toho četbu podobnou Rodokapsu, proto mne to nějak nelákalo. Ale tento krátký román příjemně překvapil. Netradičně je to vykládáno z pohledu malého chlapce Boba, který obdivně sleduje cizince, který vypadá jinak než všichni farmáři v údolí. Cizinec Shane vypadá slušně, s nadšením se vrhá do práce, ale vyzařuje z něho nebezpečí.
Shane se nechává zaměstnat na farmě Bobova otce, se kterým se spřátelí. Údolí se ale snaží ovládnout nejbohatší rančer, který zde chce mít pastviny pro svá stáda. Objevují se první hádky a Shane odhazuje slupku hodného a slušného rolníka. Nejprve ukáže sílu svých pěstí, pak si připne kolt a závěr je jasný a předvídatelný.
Na knížce je poznat, že byla psána ve 40. letech. Jsou zde obsáhlejší popisy, nespěchá se na akci, nestřílí se na každém rohu. A překlad je napsán tak newesternově, takže místo saloonu je zde hospoda, na farmě pomáhají rolníci a na ranči se o dobytek starají honáci.
Knížka mě inspirovala k tomu, abych se v nejbližších dnech podíval na film podle ní natočený – Shane. Předpokládám, že to bude typický americký western 50. let. A dokonale se mi tak starý film hodí k té knížce.

6 15.10.2021

(SPOILER) Tuto knížku mi doslova vnutil na půjčení můj příbuzný, který byl překvapen, že jsem od Merleho četl jen Malevil (kterým jsem byl nadšen). Známý mi vysvětloval, že to je Merleho druhá nejlepší kniha, že ji četl snad desetkrát a pořád se k ní vrací.
Právě jsem ji dočetl a vím, že se k ní vracet nebudu a rád půjčenou knihu vrátím. Za mne zklamání. Asi jsem to měl číst v 70. letech, dnes mne to moc nebralo. Dost to zestárlo a vyčpělo, ta satira mne nebrala. Zajímavé je pouze číst o smrtícím viru v době covidové.
První kapitola mi přišla celkem dobrá, zdálo se mi, že se to bude celkem dobře číst, že to bude i takové realistické sci-fi. Pak se to změní v takovou francouzskou obdobu polské Sexmise, ale jen s tím rozdílem, že uplynul tak půl rok, rok od první nákazy. Muži po celém světě pomřeli, nechali se vykastrovat, přežívají v divočině a nebo jsou pod speciální ochranou. Ženy se za ten rok dokonale změnily, nepotřebují muže k životu, vládnou státům. Právě ta změna za ten půl rok, rok mi na tom neseděla. Najednou je tam vše satirou a parodií na feminismus.
Hlavní hrdina vyvíjí lék na encefalitidu 16, když se mu to podaří, zjistí, že o jeho vakcínu není zájem, že ženám současná podoba vyhovuje. Existuje zde ale skupina odboje, která o vakcínu má zájem, proto mu pomohou s emigrací do Kanady. Tam vakcínu představí a přichází nová doba. Mužů je málo a proto přichází volná láska, každý muž má několik partnerek, ženy jsou samostatné a muže nechtějí, potřebují je jen na plození dětí.
Tak nějak tam prosakovaly levicové myšlenky, odpor proti válce ve Vietnamu, skrytá podpora Castrova režimu na Kubě, odpor vůči americké politice ve světě… V 70. letech to mohla být skutečně bomba kniha, já se k ní dostal ale pozdě.

6 27.08.2021

Velmi dobře napsaný román pro kluky tak od deseti do patnácti let. Nejvíc ho mohli ocenit asi přímo kluci z Ruska v době, kdy vyšel poprvé. Dnešní generaci dětí asi už moc neřekne. Sám jsem se k této knížce dostal až pár let po své čtyřicítce a četl jsem to tak nějak z nostalgie.
Román je dobře napsaný, čtivý. Bohužel dalšího vydání se asi nedočká a nové čtenáře nezíská. Svým způsobem je to škoda.

6 19.04.2021

Pustil jsem se do trilogie tak, jak to jde časově za sebou. Začal jsem tedy nejprve Turnusem a vše ostatní mě teprve čeká. Jak je zde již několikrát zmiňováno, nejsou v knize vyloženě nějak sympatické postavy. Ze začátku mě knížka dost nudila. Kongresman Donald mi přišel jak vyjukaný školák, co nic nedokáže – choval se jak stavbyvedoucí a ne jak vlivný politik. Troy o pár set let později na svém prvním turnusu zase jen fňukal a fňukal.
Až od cca poloviny knížky se mi to začalo číst lépe, i když třeba část o Missionovi mi přišla naprosto zbytečná, jak kdyby měla zaplnit hluché místo.
Ke konci se to ale svižně rozjelo, konečně mě to začalo nutit otáčet další stránky a chtít vědět více, jak se to vyvine. Přestalo nudné filozofování, které autorovi moc nešlo, příběh se rozjel.
Důvod pro stavbu sil mi přijde ale přistřižený za vlasy. Ale OK, beru 
Mohu doporučit a jdu se pustit do dalšího dílu – do Sila.

6 04.06.2020

Vynikající česká historická knížka - nedá se zde opravdu ubránit srovnání s Egypťanem Sinuhetem a nebo třeba knížkou Farao od Prusa. Ale přitom je to originální román, svým způsobem velmi podobný knize Nepřítel z Atlantidy.

Knížka se nečte snadno, Pludek si libuje v dlouhých, složitých souvětí. Když se zdá, že ty nekonečné věty něco nudně popisují, najednou tam vsune důležitou část děje. Musí se tedy číst pomalu a nad vším dost přemýšlet.

Sledujeme zde osudy písaře a diplomata Aniho, který vidí tajemné nebezpečí a intriky všude. Snaží se s nimi bojovat, nedaří se mu ale v tom zabránit. Nemá spojence, nemá přítele. Všichni se jen přetvařují a sledují své tajemné cíle. Každý rozhovor Aniho s někým je v podstatě "soubojem", kdy musí vážit každé slovo, každou myšlenku.

Knížku všem doporučuji, je neprávem opomíjená na úkor zahraničních románů podobného ražení.

6 23.02.2020

Vynikající knížka od profesora Opatrného. Detailně je zde popsáno i to, co expedici Lewise a Clarka předcházelo. Detailně je vysvětlováno, proč USA potřebovaly Louisianu, proč potřebovaly expedici k Pacifiku.
Kniha je napsána faktograficky a přitom čtivě.
Doporučuji.

6 30.11.2019

Velmi dobře napsaná kniha, takový zapomenutý poklad české literatury. Knížku jsem nyní po cca dvaceti letech četl podruhé.

Jak už níže píše Mahuleno, pan Pludek si příliš libuje ve zbytečné rozvětvených větách, které se někdy hodí ale většinou spíše otravují. Přijde mi to docela umělé a působící archaicky oproti dnešním strohým větám v románech.

Rád bych dal plný počet hvězdiček, ale mrzí mě závěr knížky. Každý proti každému, intrika za intrikou, nic pořádně vysvětleno a přichází konec Atlantidy. Myslím, že ten námět mohl být vyladěn víc, lépe napsán.

Knížka je skvělá, měla by být více známá mezi dnešními čtenáři...

6 11.08.2019

Po slabším předchozím díle je zde klasický Deaver. Jen kdo četl předchozí případy, tak už předem ví, že zde bude spousta zvratů, že nic není tak jak vypadá. A opět se zde objevuje pravidlo, že jakýkoliv jiný případ nebo jen zmínka o nějakém jiném případu, se nakonec ukáže jako související s hlavním případem...
Přijde mi, že Deaver "vykrádá" už sám sebe. Čte se to dobře, pohodová četba. Ale chybí tomu takové to "wau", jak když čtete první knížku "Sběratel kostí".
Chybí zde poprvé tabule se stopami, dost se tím ušetřilo stránek :)
Knížku doporučuju.

6 09.06.2019