Addie komentáře u knih
Český Honza je prostě český Honza, a proto Batman, Chuck Norris či Superman, jsou podle něj bídáci jako řemen!
Moc toho nepředá, ale dočasně pobaví.
Tehdy mi to stačilo, to nepopírám.
Na dívčí čtení nešlo o až tak naivní slátaninu, jak by se dalo čekat, což je významné plus.
Ale k literárním klenotům to má sakra daleko, to je patrné.
Avšak pojmout ji jako oddechovku, od které člověk neočekává přílíš... proč ne?
Byť se s matematikou zcela identicky nekamarádím, knížka jako taková pro mě nabývá velmi přízemní hodnoty... Vím, že málokdo hodlá pro teenagery psát sofistikovaná díla, ale právě právě tyto výkaly mnohých autorů za účelem zaujmout vrstvy pubošů s pokleslými prioritami a názory na svět vyloženě przní význam slova LITERATURA...
Těžko říct, zda knížka odradí od nekalých úmyslů či k nim svede.
Takřka odjakživa přemýšlím o lidech kolem mě jako přátelích, tudíž mi uniká smysl této knihy o bezesporu skvělých ,,kámoškách", co neustále řeší podstatu lidského bytí, takže jim nezbývá čas na obyčejné ,,problémečky" a vůbec se necítí být drsnější než šmirgl... (smích)
Ehm, dobrá, přestanu být tak ironická, je totiž možné, že jsem naprosto omezená a nevidím si ani na nos...?
Čtení o vepříkovi a kůzleti bylo jedním slovem úsměvné.
Ani jako (asi jedenáctileté?) dítko jsem nebyla tak naivní, abych si myslela, že ohledně Alice je všechno dóóóst dobrý a cool (leda tak v plotě...). Už tehdy jsem byla zhnusena tím, jak z knihy vyplývá, že na jejích problémech snad stojí celý svět a zoufala jsem si nad primitivností knížky, která realitu zkresluje tak, jak to jen jde. Proč však netahat méně prozíravá děvčátka za nos, že? Úplně nejvíc mě děsí představa, že by to celé některé z nich mohlo brát vážně, ba ještě hůř, postavělo na tom svoji životní filozofii (byť asi jen nakrátko)...
Kniha, co nastiňuje jednu jedinou otázku...
"Za co mě tak (věčně) trestáš, Murphy, ZA CO?!??!!!"
Jaké to asi je, býti mravenečkem?
Ferda nám přirostl k srdci, ale pojďme se podívat na jeho druh trochu z povzdálí...
Děti z Bullerbynu že by mohly člověka zklamat? Navíc o Vánocích? Ale kdeže...
Tahle objemná kniha vám dozajista nakopne mozkové buňky. Přímo vás zanese do doby, kterou si příběh žádá. A vy budete žhaví sledovat, jak se protnou životní cesty dvou hlavních postav, i když ne napořád, a jakým způsobem chod událostí ovlivní postavy vedlejší...
Nepopsatelně propracované fantasy, které když už jednou čtenáře chytne, tak nepustí.
Drama vrcholí. Uvítala bych ale volnější tempo.
A úplně nejradši bych ale byla, kdyby díl neuzavíral sérii.
Už to není taková senzace jako poprvé, ale Raven s Alexanderem v mých očích jako dvojice snad nikdy nepohasnou...
Na to, že k neoriginálním (rozuměj nepůvodním) mangám přistupuji poněkud s nelibostí, tento nejaponský kousek si mě získal kresbou i myšlenkovou formou.
Chvílemi jsem sice musela přivřít očko při náhledu do pubošské americké střední školy, ale gothic provedení si mě zkrátka získalo.
Věci se komplikují a já se přestávám orientovat v ději a vystavovaných myšlenkách...
Kresba opět perfektní, ale co z toho?
Nádherná kresba laděna v některých detailech do viktoriánského stylu...
Žasnu.
Děj dosti zapeklitý, uznávám.
Tohle už obsahuje pramálo z toho, z čeho jsem se těšila v prvním díle. Už je to víceméně hrubost a násilí z první části to celé umocněno na entou. Jaká škoda.
Nemůžu se zbavit chtíče být onou Baudelairovou temnou kráskou, leč mám asi smůlu, jak jinak.
Baudelaire je umělec, jenž může použít jakákoliv na oko ohyzdná témata, a vždycky mne donutí zatajit dech a zamilovat se do jeho veršů...
Tak mě napadá, že dnes je Apríla...
Pravda, v dobách povinné školní docházky (hlavně v prvních letech) jsem se do školy těšila o poznání více...
Co už, ať žije veselí i tak.