adelact
komentáře u knih
Království těla a ohně
Jennifer L. Armentrout
Nedočteno.
I přes všechny moje výhrady k prvnímu dílu, mě zajímala celková zápletka série a říkala jsem si, že další díly by mohly být alespoň o něco lepší. Jenže nemám dostatek trpělivosti hledat zrníčka zápletky v 600 stránkách omáčky.
Znovu - všechno se neskutečně táhne. Skončila jsem po 150 stránkách, za tu dobu se tu udály možná 3 scény. Jedna scéna vážně nepotřebuje trvat 30+ stránek, zvlášť když se v ní neděje nic dějově důležitého.
Poppy každou kapitolu prochází tím stejným myšlenkovým procesem. Dialogy mezi Poppy a Casteelem se točí v kruhu - každou kapitolu mu Poppy vyhrožuje, že ho bodne/zabije, Casteel jí na to řekne, že ho takhle vzrušuje a Poppy mu zase odpoví, že je prasák.
Pořád. Dokola.
Z krve a popela
Jennifer L. Armentrout
(SPOILER) No, tohle byl celkem bordel. Knížka v klidu mohla mít 300 stránek a ničemu by to neuškodilo. Všechno se neskutečně táhne, všechno se musí několikrát zopakovat a hlavní postavy spolu vedou naprosto zbytečné dialogy.
Žádná z postav mi nepřišla sympatická. Celá Poppyina charakteristika spočívá v tom, že nechce být Pannou a je nadržená pokaždé když se objeví Hawke.
Velký zvrat jsem viděla přicházet už pomalu od začátku, autorka se s ničím nemaže a každou důležitou informaci čtenářům omlátí o hlavu, aby to náhodou nepřehlédli.
Dát si panáka pokaždé když se objeví slovo "fascinující" nebo trojtečka... jsem mrtvá.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
(SPOILER) Musím uznat, že se rozhodně jednalo o čtivou knížku, přečetla jsem ji za 2 dny, byla jsem zvědavá jak dopadne. Bohužel asi nejsem úplně cílová skupina.
Nejlepší na celém příběhu byli samozřejmě draci. Sice se tu našlo pár šokujících zvratů (na posledních 30 stránkách), logika celého světa se ale rozpadne jakmile se nad tím člověk zamyslí víc než na 2 minuty.
Ano, jsme ve válce už víc než 400 let, ale jen tak pro zábavu tady zabijeme 75% bojeschopných mladých lidí, i když bychom je mohli převelet k pěchotě (která mimochodem nic nedělá, jen tam prostě je). Vlastně všechny ostatní kvadranty existují jen jako podpora pro jezdce. Pěchota se jen tak válí. Léčitelé křísí zraněné jezdce. Písaři zapisují bitvy jezdců a učí o nich budoucí jezdce.
Taky je docela výhodné, že na postižení/nemoc hlavní hrdinky zapomeneme hned jak není potřeba ukázat, že je tady outsider. Ani není pořádně vysvětleno, co s ní vlastně je. Rozhodně se nejedná prostě jen o slabost někoho, kdo není v kondici, protože v první polovině nezapomenou několikrát za kapitolu zmínit, že Violet si před nástupem k jezdcům každou chvíli něco zlomila a klouby jí samy vyskakovali. Samozřejmě ve chvíli, kdy dojde na nábytek drtící sex s nebezpečným, černovlasým, stíny ovládajícím Xadenem, který má čelist tak ostrou, že by vás mohl podříznout, Violet a její slabé kosti jsou zázrakem vyléčené.
Romance mezi Violet a Xadenem je jedním z hlavních taháků knížky. A já se omlouvám, ale já tam prostě neviděla to spalující sexuální napětí. Ta sex-scéna byl fakt sexy, to uznávám. A samozřejmě, že hned po prvním sexu byla Violet zamilovaná. A rozhodně se nejednalo o enemies to lovers. Nepřátelé byli možná tak minutu. Violet hned od začátku dokáže myslet jen na to, jak je Xaden sexy, a jak nám Xaden sám později prozradí, do Violet se zamiloval pomalu na první pohled.
Kromě Liama a Daina žádná z vedlejších postav nenabídla nic zapamatovatelného. Taky protože jakmile se Violet a Xaden dají dohromady, všichni ostatní jdou stranou.
Styl psaní, i když čtivý, byl místy krkolomný, to samé dialogy postav. Hned na začátku na čtenáře hlavní hrdinka vychrlí historii a geografii Kontinentu, což je později důležité, ale v tuhle chvíli to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Proč tu na akademii nebyla hodina dějepisu, kde bychom se to dozvěděli? Protože hodiny na akademii nedávaly vůbec žádný smysl. A co má magie společného s plnícími pery? To je ta nejvíc zbytečná magická schopnost.
A přestože se na akademii pořád něco dělo, místo mi přišlo, že se vlastně neděje nic a jakmile jsme se dostali k nějaké akci (kromě finálního boje), po 2 stránkách byl konec. Rozhodně by nevadilo knížku o takových 100 stránek zkrátit.
Poslední oběť
Richelle Mead
Skvělé zakončení celé série. Jediné výtky mám k tomu velkému odhalení na konci, které mi přišlo docela uspěchané, a k Adrianovi, chudák si tohle nezasloužil.
Kleopatra a Frankenstein
Coco Mellors
Do první třetiny jsem se nemohla začíst, zvažovala jsem, že knihu ani nedočtu. Prostředek jsem si docela užila a u poslední třetiny jsem se už nemohla dočkat až bude konec.
Dívka, had, trn
Melissa Bashardoust
Sice mi přišlo, že některé věci se vyřešily až moc rychle, ale i tak to byla taková příjemná oddechovka.
Rok čarodějnic
Alexis Henderson
(SPOILER) Skvělá knížka.
Jen si osobně myslím, že po všem, co si Immanuelle v Bethelu prožila, mohla aspoň zvážit nabídku přidat se k čarodějnicím.
Taky jsem zvědavá na pokračování, protože příběh mi přišel docela uzavřený.
Dcery Sparty
Claire Heywood
Respekt pro Claire Heywood, že se nebála přidat se k trendu feministických převyprávění klasických mýtů. Ale její styl asi nebude nic pro mě. Cca po 100 stránkách jsem byla připravená knížku odložit, ale protože jsem nevěděla, co číst jiného, vrátila jsem se k ní. Jak Claire sama poznamenává, snažila se příběh převyprávět jako „historicky autentický“ a „v souladu s archeologickými důkazy“. To v praxi to znamená, že mýtus je ochuzen o určitou mytologickou magii, která tam mně osobně scházela.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
2,5*/5*
Popravdě, čekala jsem víc.
Kolem knihy vzniklo tolik rozruchu a nakonec myslím, že je tu spousta nevyužitého potenciálu. Příběh je rozdělen na 2 části, které jsou nevyvážené.
První část se vleče, dlouze představuje svět jaký je "teď", což je vlastně to samé, jen si prostě místo zvířat na jatkách, v testovacích laboratořích, místo lovné zvěře, musíte představit lidi.
Uznávám, že to je celkem síla, asi po prvních 40 stranách, po představení chovné stanice, mi bylo fyzicky špatně a vážně jsem uvažovala, že knihu odložím. Taky by mě zajímalo: byl tam ten sex vážně nutný?
Druhá část je podle mě naopak až moc rychlá.
Jeden z důvodů proč jsem chtěla knihu přečíst byl "ten šílený zvrat" na konci. Částečně jsem čekala, že to bude nějaké velké odhalení, že za virus opravdu může vláda, ale chápu, že smyslem knihy byl život jedince v tomhle systému.
Nakonec, šílený zvrat vlastně ani nebyl tak šílený. Spíš byl, v celkovém kontextu, vlastně i očekávaný.
Nemilosrdný král
Meghan March
Tahle knížka mě utvrdila v tom, že mafie romance nebudou pro mě.