adelact komentáře u knih
První díl jsem četla anglicky, druhý česky. Proč je proboha přeložené příjmení Elizabeth? Chápu, že to k tomu svádí, ale pokaždé když se to objevilo, mě to úplně vytrhlo ze čtení.
Krásná obálka i zajímavá zápletka (aspoň teoreticky). Prvních cca 100 stran dobrých, jenže pak mi přišlo, že se příběh nikam neubírá a nic se neděje. Ani jsem si neoblíbila žádnou z postav.
Všechny postavy jsem si moc oblíbila, první polovina knihy byla skvělá jenže pak už jsem se musela do čtení nutit. Podle mě by neškodilo, kdyby byla o nějakou tu stránku kratší.
Úžasná obálka, ale děj byl na můj vkus moc předvídatelný. I tak je to ale příjemné čtení na podzimní večery.
Pěkná oddechovka na léto. Ale musím říct, že žhavé scény jsem čekala popsané o něco žhavější.
Moc pěkný příběh. Líbí se mi autorčin styl psaní a zpracování slovanského folkloru. Jen mi v některých momentech přišlo střídání postav moc chaotické. Bylo hezké vidět Irinu očima někoho, kdo ji má rád, ale Magru bych s chutí vyměnila za krále Staryků. Celkově o nich bych se ráda dozvěděla něco víc.
4 hvězdičky, protože porovnávám s Ve stínu hvozdu, který se mi líbil o něco víc.
První polovina se hrozně vlekla, ale i tak jsem si knihu docela užila a jako závěr celé série se mi to líbilo.
Překvapivě jsem si knížku užila. I když mě nalákal hlavně fantasy aspekt, kterého tu nakonec až tolik nebylo.
"Na místě plané třešně se objevil výhonek. Prorazil cestu mezi křovinami, vystavil první lístky slunci. Z kvetoucích trnek se vznáší bělostný sníh. Tichounce padá do krajiny, usedá do trávy, sype tu zem. Košilky rudé, třešeň tu není, v kořenech proudí planá krev. Za sněhem sníh, z života smrt, ze smrti cesta a na ní každý sám."
Knížka se mi líbila, ale nemohla jsem se ubránit srovnání s Vránami, které jsem četla před měsícem. Příběh je v podstatě stejný, jen tady je více rozpracovaný. Líbilo se mi, že tady sestry drží spolu místo aby byli štvány proti sobě.
3,5*
Zajímavý koncept, zpracování trošku pokulhává.
Prvních cca 100 stránek jsem se vůbec nemohla začíst, uspořádání světa mi přišlo takové zvláštní. Určitě by taky nebylo od věci lépe/detailněji vysvětlit jak tady vlastně funguje ona mágie, kolem které se celý příběh točí.
Celkově jsem si ale knížku docela užila a jsem zvědavá na druhý díl.
(SPOILER) Bohužel mi bylo jasné kam celý příběh směřuje cca od strany 180. Je to jako byste hodili Selekci, Skleněný trůn a Dvory do mixéru a tohle vám vyleze.
V medailonku autorky se dočteme, že je fanynkou právě Dvorů a na příběhu je to vidět.
Máme tady víly/fae, hrdinku, která se tváří, že je obyčejný člověk, ale pokud by vám to nebylo jasné ze všech náznaků, kterými nás autorka vyloženě mlátí o hlavu, v budoucích knihách se ukáže, že je dlouho ztracená dědička mocného království (tohle spíš sedí na Skleněnný trůn), dokonce má tahle série i svého vlastního Tamlina a mám takový pocit, že tu budou i spřízněné duše...
Začátek ve vězení se mi líbil asi nejvíc, je škoda, že všechna charakteristika hlavní hrdinky, která tady byla představena, letěla z okna jakmile se probudila v Afelionu. Na začátku je to drsná frajerka, která nikomu nevěří, protože celý život strávila ve vězení. V Afelionu věří komukoli, kdo je k ní jen trochu milý.
Výzvy mi nepřišly nijak napínavé, je jasné, že Lor je všechny přežije, a s žádnou jinou soutěžící si nebyla tak blízká, aby mi její smrt či vyřazení bylo líto.
Atlas je od začátku slizký a podezřelý, a když konečně odhalí svého vnitřního "Tamlina", Lor nám samozřejmě sdělí, že na něm celou dobu bylo něco divného, kvůli čemu mu úplně nevěřila... Což není pravda. Lor je z něj od začátku celá pryč, stačí, aby si před ní sundal košili a zapomene na celý svět, žárlí, když se Atlas zmíní, že se stýká i s dalšími soutěžícími.
Přestože tady má kniha štítek "Pro děti a mláděž", rozhodně není, ale možná by měla být. Vnitřní monolog hlavní hrdinky mi zněl víc jako hrdinka z YA. Jenže očividně všechny knihy, které zobrazují nějakou verze víl (v tomhle případě "fae"), také musí obsahovat nejméně 10 různých slov pro "penis".
Překvapivě pozitivní kniha o těžkém tématu. Jenom začátek mi přišel moc zdlouhavý.
Překvapivě se mi kniha moc líbila, dokonce odpustím i všechna ta nedorozumění, která normálně nemusím.
Pěkná oddechovka. Linka z minulosti se mi líbila mnohem víc než ta přítomná, u které se mi místy zdálo, že se dlouho nic neděje.
Slabší než předchozí díly série, hlavně protože mě moc neoslovili postavy, skrze které sledujeme příběh.
Takové nic moc. Jako díl v seriálu by to možná mohlo fungovat, ale tady mě příběh prostě nějak nezaujal.
(SPOILER) "Svazoví vojáci zmasakrovali Golyn Nís z toho prostého důvodu, že nepovažovali Nikařany za lidi. A pokud tvůj protivník není člověk, pokud tvůj protivník je šváb, co záleží na tom, kolik jich pozabíjíš? Jaký je rozdíl mezi zašlápnutím mravence a zapálením mraveniště? Co ti brání trhat hmyzu křídla pro zábavu? Brouk možná cítí bolest, ale co je ti potom?
Když jsi oběť, co můžeš říct, aby v tobě tvůj mučitel uviděl člověka? Jak vůbec přiměješ nepřítele, aby tě uznal?
A proč by na tom utiskovateli mělo záležet?"